... jen tak pro radost :o)

Náš život je tajemství...

Více smajlíků ke stažení
 

Překvapuje nás každý den nanovo. Nemáme žádný druhý okamžik
jako je tento. Neprožijeme žádný druhý den tak jako je ten dnešní. Život
je premiéra,každou minutu, každý den. Nikdy nebudeme život prožívat tak
jako v tento okamžik.Kdy jsme naposledy vědomě vnímali vůni svěžího
rána?
Kdy jsme si naposled vychutnali oběd a opravdu jej užili? Kdy jsme vědomě pozorovali modrou oblohu?

Dotýkejme se života a ochutnávejme jej v každém okamžiku, dívejme se na
všechno neobyčejné a vnímejme to i svým čichem – právě ve všedních
věcech.
Užívejme si každý den bohatství života. Pochopme, že ploty a
překážky našeho života jsou jen učebními kroky jimž čelíme s vděčností.
Přivítejme je bez ohledu na to zda je pokládáme za dobré nebo špatné,
za snadné či obtížné. Udělejme si z překážek odrazový můstek! Zacházejme
sami se sebou jemně, ohleduplně a laskavě. Buďme tak šťastni jak jen to
dokážeme.
Očarujme svůj život – a okouzleme blízké.
Dotýkejme se znovu a znovu dalších lidí blahosklonnými gesty přátelství a lásky.
Pokládejme si v kritických situacích vždy tu rozhodující otázku:
“Co by nyní udělala láska?”Začněme přijímat svůj život takový jaký je.
Začněme být v každém okamžiku bdělí,pozorní a uvědomělí.

Opusťte jednoho dne tento svět v o něco lepším stavu než v jakém jsme
jej našli při svém příchodu.


♥♥♥♥ Máme jen tento okamžik. ♥♥♥♥

 

Citáty o životě...

Image Hosted by ImageShack.us


Všechno pochopit znamená všechno odpustit...


Každý dobře prožitý život,je dlouhý život...


Nehledej své štěstí s uslzenýma očima...


Pouze život,který žijeme pro ostatní,stojí za to...


Světe zastav se,chci vystoupit...


Co je krásné,je i dobré,co je dobré bude brzy i krásné...


Vzpomínat na stará přátelství pro nová,je jak vyměňovat plody za květy...


Bolest druhých nám pomáhá nést tu vlastní...


Život má jednu chybu,že se hned žije naostro...


Zklamání bolí,ale pláč to nespraví...


Bez chyb se nerodí nikdo...


Štěstí nebývá samo slepé,ale oslepuje ty s nimiž se spojilo...


Vždy buď sám sebou a co nejméně se přetvařuj...


Nikdy neber život do svých vlastních rukou,100%zakopneš...

Neživot neni smutný,jenom má smutné chvíle...

Chybou je když věříš každému,ale chyboutaky je když nevěříš nikomu...

Život je takovej a jinej nebude...

Všude tam,kde lze žít,lze žít dobře

Potkalo mě štěstí řeklo:"promiň"a šlo dál

Svět je zrcadlo.Mrač te se do něho a bude se na vás taky mračit.Zasmějte se a bude vám veselým a laskavým společníkem

Nidky neplač vzpomínej chvíli!!!A Dokážeš Všechno...

Dokud žijeme učme se žít...

Příroda nevytváří nic zbytečně.Co člověk má to má používat...

Život je dar i úkol...

Ze všech živočichů se umí smát jen člověk,i když k tomu má nejmíň důvodů...

Zlo sobě připravuje,kdo ho chystá druhému...

Žít znamená bojova,zemřít znamená zvítězit...

Žijme naplno,moc času nám nezbývá...

Život je krásnej,proto si nedej do něj kecat!

Breč a nebo se směj,ale hlavně žij a užívej...

Image Hosted by ImageShack.us

 

Něco z mejlu...

Pár vět, už hodněkrát vyřčených a přečtených, ... a přece tak pravdivých...

 

Linje2010.gif picture by darmarka3


PARADOX

Dnes máme větší domy a menší rodiny
Víc vymožeností, ale míň času
Máme víc titulů, ale míň zdravého rozumu
Víc vědomostí, ale míň soudnosti.
Máme víc odborníků, ale také víc problémů
Víc zdravotníků, ale méně starostlivosti

Utrácíme příliš bezstarostně
Smějeme se málo
Jezdíme rychle
Zlobíme se brzy
Udobřujeme pozdě
Čteme málo
Televizi sledujeme hodně
A modlíme se velmi zřídka.

Znásobili jsme naše majetky,
Ale zredukovali naše hodnoty
Mluvíme mnoho, milujeme málo
A podvádíme příliš často
Učíme se jak vydělat na živobytí
Ale ne jak žít
Přidali jsme roky životu, ale ne život rokům
Máme vyšší budovy, ale nižší charaktery
Širší dálnice, ale užší obzory
Myslíme víc, ale máme míň
Kupujeme víc, těšíme se z toho míň.

Cestujeme na měsíc a zpět,
Ale máme problém přejít přes ulici navštívit sousedy
Dobýváme venkovní vesmír
Ale vnitřní ne
Rozbili jsme atom
Ale ne naše předsudky

Píšeme víc, učíme se míň,
Plánujeme víc, dokončujeme míň
Naučili jsme se pospíchat, ale ne čekat,
Máme vyšší platy, ale nižší morálku
Vytvořili jsme víc počítačů pro víc informací
a abychom vytvořili víc kopií
Ale méně komunikujeme.

Máme vyšší kvantitu
Ale nižší kvalitu
Tohle je čas rychlého stravovaní a pomalého trávení
Vysokých mužů a nízkých charakterů
Víc volného času a méně zábavy…
Víc druhů jídla…ale méně výživy
Dva platy…ale víc rozvodů
Krásnější domy…ale neúplné rodiny

Proto navrhuji, že tak jako dnes, nenechávej nic na zvláštní příležitost,
Protože každý den, který žiješ je zvláštní příležitost
Vyhledávej vědomosti, víc čti, seď na verandě
A obdivuj výhled bez toho, aby jsi věnoval pozornost svým potřebám
Buď víc času se svou rodinou a přáteli, jez oblíbená jídla
A navštěvuj místa, které máš rád
Život je řetěz radostných momentů,
Není jen o přežití
Používej svoje křišťálové poháry,
Nešetři nejlepším parfémem
A použij ho kdykoliv budeš chtít.
Odstraň ze svého slovníku fráze jako
„někdy jindy“ a „příště“
Napiš ten dopis, který jsi chtěl napsat
„někdy jindy“

Řekni své rodině a přátelům
Jak moc je máš rád
Neodkládej nic, co přináší smích
A radost do tvého života.
Každý den, každá hodina, každá minuta je výjimečná
A ty nevíš, jestli není třeba tvoje poslední.

Pokud jsi příliš zaměstnaný najít si čas
Poslat tuto zprávu někomu, koho máš rád
A říkáš si, že ji pošleš „někdy jindy“

Věř mi

„někdy jindy“

Už ji třeba poslat nestihneš….

Řekni své rodině a přátelům
Jak moc je máš rád
Neodkládej nic, co přináší smích
A radost do tvého života.
Každý den, každá hodina, každá minuta je výjimečná
A ty nevíš, jestli není třeba tvoje poslední.

 

 

Pohádka o dušičce


Linje2010.gif picture by darmarka3
 

Byla jednou jedna malá dušička a ta řekla Bohu, “Já vím, kdo jsem!”

A Bůh řekl, “To je báječné! Kdo jsi?”

A malá dušička vykřikla, “Já jsem světýlko!”

Bůh se zeširoka usmál. “Velmi správně!” Zatleskal. “Uhodla jsi.”

A malá dušička zářila štěstím, protože přišla na to, s čím si lámaly hlavu všechny dušičky v království.

“Teda,” říkala si malá dušička, “to je senzace!”


Ale brzy už jí nestačilo jenom vědět, kdo je. Malá dušička v sobě cítila podivné nutkání a chtěla teď to, kým je,

skutečně zažít. A tak šla zpátky k Bohu (což vůbec není špatný nápad pro každou dušičku, která opravdu chce být

tím, kým je) a řekla, “Ahoj Bože! Když teď vím, kdo jsem, mohu to také prožít?”

A Bůh řekl, “Chceš říct, že chceš prožít to, kým už jsi?”

“No,” odpověděla dušička, “vědět, kdo jsem, je jedna věc, ale skutečně to prožít je něco jiného. Já chci vědět,

jaký je to pocit, když je člověk světýlko!”

“Ale ty už přece jsi tím světýlkem!” opakoval Bůh a znovu se pousmál.

“Ano, ale já to chci prožít!” plakala malá dušička.

“Dobrá,” pravil Bůh a usmál se pod vousy, “Že mě to hned nenapadlo. Ty jsi měla vždycky ráda dobrodružství.” Pak

se výraz Božího obličeje změnil. “Je tu jen jedna věc...”

“Jaká?” tázala se malá dušička.

“No, na světě je pouze světlo, nic jiného. Vidíš, já jsem stvořil jenom to, co jsi, a proto pro tebe nebude

jednoduché zažít, kdo jsi, neboť neexistuje nic, co nejsi.”

“Cože?” zeptala se malá dušička, která teď byla celá popletená.

“Představ si,” řekl Bůh, “že jsi svíčka ve slunci. Tam je tvoje pravé místo. Jsou tam s tebou miliony, miliardy jiných

svíček a všichni dohromady tvoříte sluníčko. A to sluníčko by nebylo sluníčkem, kdybys tam ty chyběla. Nebo kdyby

chyběla jakákoli jiná svíčka... to už by nebylo to pravé sluníčko, protože by tak nezářilo. Ale otázka zní, jak můžeš

prožít, že jsi světýlko, když se nacházíš uprostřed světla.”

“Hm,” broukla si malá dušička, “ty jsi Bůh, tak něco vymysli!”

Bůh se opět usmál. “To už jsem udělal,” řekl. “Protože si neuvědomuješ, že jsi světýlko, když stojíš ve světle,

obklopím tě temnotou.”

“Co je to temnota?” otázala se malá dušička.

Bůh odvětil: “To je to, co nejsi.”

“Budu se té temnoty bát?” popotahovala malá dušička.

“Jenom když budeš chtít,” odpověděl Bůh. “Vůbec se není čeho bát, pokud se nerozhodneš, že se bát chceš. Vidíš,

my sami jsme strůjci všeho. Stále něco předstíráme.”

“Aha,” řekla malá dušička a oddechla si.

Bůh potom vysvětloval, že pokud chce člověk něco prožít, objeví se pravý opak. “Je to velký dar,” řekl Bůh,

“protože jinak se nedá zakusit vůbec nic.

“Neuvědomila by sis teplo bez chladu, nahoře bez dole, rychle bez pomalu. Nevěděla bys, kde levá, bez pravé, tady

bez tam, teď bez potom.

“Takže,” řekl Bůh na závěr, “až budeš obklopena temnotou, nehroz jí, nekřič na ni, ani ji nezatracuj.”

“Raději buď světýlkem ve tmě a neměj kvůli tomu zlost. Tak budeš moci zažít, kdo jsi, a všichni ostatní to také

ucítí. Dovol svému světýlku, aby zářilo tak silně, že každý uvidí, jak jsi jedinečná!”

“Ty si myslíš, že mohu ostatním ukázat, jak jsem jedinečná?” zeptala se malá dušička.

“Samozřejmě!” uculoval se Bůh. “To víš, že můžeš! Ale nezapomeň, ’ jedinečná‘ neznamená ’ lepší‘ . Každý je svým

způsobem jedinečný! Ale hodně lidí na to zapomnělo. Když ty však budeš dávat svou jedinečnost najevo, odváží se

toho i oni.”

“No tohle,” řekla malá dušička a tančila, poskakovala, smála se a výskala radostí.

“Já mohu být tak jedinečná, jak chci, hurá!”

“Ano, a můžeš začít hned teď,” řekl Bůh, který tančil, poskakoval, smál se a výskal radostí spolu s malou dušičkou.

“Čím chceš být jedinečná?”

 “Čím chci být jedinečná?” opakovala malá dušička. “Tomu nerozumím.”

“No,” vysvětloval Bůh, “být světýlkem znamená být něčím zvláštním, lišit se od ostatních. A lišit se můžeš čímkoli.

Třeba tím, že budeš hodná. Nebo tím, že budeš laskavá. Nebo tím, že budeš vynalézavá. Nebo trpělivá. Napadá tě

něco jiného, jak by ses mohla lišit?”

Malá dušička chvilku seděla beze slova. “Přišla jsem na hodně způsobů, jak bych se mohla lišit!” vykřikla poté malá

dušička. “Mohu pomáhat. Mohu být štědrá. Mohu být přátelská. Mohu být ohleduplná!”

“Ano!” souhlasil Bůh, “a v každém okamžiku můžeš být vším najednou nebo se lišit kterýmkoli dílčím způsobem. To

všechno můžeš, protože jsi světýlko.”

“Já vím, co chci být, já vím, co chci být!” oznámila malá dušička s bezbřehým nadšením. Chci být jedinečná tím, že

budu odpouštět. Copak to není zvláštní, když budu odpouštět?”

“Ale ano,” ujistil Bůh malou dušičku. “To je velice zvláštní.”

“Dobře,” řekla malá dušička. “Tím budu. Chci odpouštět. Chci zažít, jaké to je, když někomu odpustím.”

“V pořádku,” řekl Bůh, “ale je tady jedna věc, kterou bys měla vědět.”

Malá dušička začala ztrácet trpělivost. Pořád jako by se objevovaly nové a nové komplikace.

“A jaká?” povzdechla si malá dušička.

“Neexistuje nikdo, komu bys mohla odpustit.”

“Nikdo?” malá dušička nechápavě zírala na Boha.

“Nikdo!” opakoval Bůh.

“Všechno, co jsem stvořil, je dokonalé. Mezi všemi tvory není ani jediná dušička, která by byla méně dokonalá než

ty. Rozhlédni se kolem sebe.”


Až teď si malá dušička všimla, že se kolem shromáždil veliký dav. Zdaleka široka - z celého království - přišly

dušičky, protože se rozneslo, že naše malá dušička vede tento neobvyklý dialog s Bohem a každý chtěl být při tom.

Malá dušička hleděla na bezpočet jiných dušiček, které se tady sešly, a musela dát Bohu za pravdu. Žádná

nevypadala méně nádherně, méně velkolepě či méně dokonale než malá dušička sama. Shromážděné dušičky

vypadaly jako zázrak a šla z nich taková záře, až musela malá dušička přivřít oči.

“Komu bys tedy chtěla odpustit?” zeptal se Bůh.

“S tebou ale není žádná legrace!” reptala malá dušička. “Já jsem chtěla vědět, jaké to je, když někomu odpustím.

Chtěla jsem poznat, jaký je to pocit být jedinečná tím, že odpustím.”

A malá dušička zažila, jaké to asi je, když je člověk smutný.

V tu chvíli však z davu vystoupila přátelská dušička. “Neboj se, malá dušičko,” pravila, “já ti pomohu.”

“Vážně?” rozzářila se malá dušička. “Ale jak?”

“Dám ti někoho, komu bys mohla odpustit.”

“To bys udělala?”

“Samozřejmě!” zašvitořila přátelská dušička. “Vejdu do tvého příštího života a provedu něco, za co bys mi mohla

odpustit.”

“Ale proč? Proč bys to dělala?” ptala se malá dušička. “Ty, která jsi tak naprosto dokonalá! Ty, která vibruješ

takovou rychlostí, že vytváříš oslnivé světlo! Proč bys měla chtít snížit své vibrace natolik, že tvé čiré světlo

ztemní a zhoustne? Proč bys měla ty, která jsi tak lehoučká, že tančíš po hvězdách a pohybuješ se královstvím

rychlostí své myšlenky, vstoupit do mého života a stát se tak těžkou, že mi provedeš něco zlého?”

“To je jednoduché,” řekla přátelská dušička. “Udělám to, protože tě miluji.”


Malá dušička vypadala, že ji odpověď překvapila.

“Nediv se,” řekla přátelská dušička, “tys pro mě učinila totéž. Copak si nevzpomínáš? Ach, vždyť jsme spolu tančily

mnohokrát. Tančili jsme napříč celými věky, veškerým časem. Na tolika místech jsme si spolu hrály! Tys na to

prostě zapomněla.

“Obě jsme prožily všechno. Byly jsme nahoře i dole, nalevo i napravo. Byly jsme tady a tam, nyní
i potom. Byly jsme mužem i ženou, dobrem i zlem - obě jsme byly oběťmi i pachateli.

“Setkaly jsme se už mnohokrát; jedna vždy poskytla té druhé skvělou a ideální příležitost vyjádřit a prožít to, co

je.

“A tak,” vysvětlovala dál přátelská dušička, “vejdu i do tvého příštího života a tentokrát budu ’ ta špatná‘ . Provedu

ti něco opravdu ošklivého a ty pak můžeš zažít, jaké to je mi odpustit.”

 

 “Ale co mi uděláš?” ptala se malá dušička s trochou nervozity v hlase, “co zlého mi provedeš?”

“Ále,” mrkla na ni přátelská dušička, “něco už vymyslíme.”

Potom jako by přátelská dušička zvážněla a pronesla tichým hlasem, “Máš pravdu v jedné věci.”

“V jaké?” chtěla vědět malá dušička.

“Budu muset zpomalit své vibrace a velmi ztěžknout, abych ti mohla ublížit. Budu muset předstírat, že jsem něco,

co se mi ani vzdáleně nepodobá. Proto tě prosím o jednu jedinou laskavost na oplátku.”

“Ach, žádej, co chceš! Cokoli si přeješ!” křičela malá dušička a začala tančit a zpívat, “Budu odpouštět, budu

odpouštět!”

Pak si malá dušička všimla, že je přátelská dušička podivně tichá.

“Tak co tedy?” zeptala se malá dušička. “Co pro tebe mohu udělat? Ty jsi takový anděl, že mi pomůžeš!”

“Jistěže je tato přátelská dušička anděl!” přerušil je Bůh. Každý je anděl! Pamatujte si: poslal jsem vám samé

anděly!”

A maličká dušička teď toužila ještě víc než předtím po tom, aby mohla přání přátelské dušičky vyplnit. “Co pro

tebe mohu udělat?” zeptala se malá dušička znovu.

“Ve chvíli, kdy tě udeřím a srazím tě na kolena,” odvětila přátelská dušička, “ve chvíli, kdy ti provedu to nejhorší, co

si vůbec dokážeš představit - v té chvíli...”

“Co?” přerušila ji malá dušička, “co...?”

Přátelská dušička teď už jen šeptala.

“Měj na paměti, kdo jsem.”

“Ach ano, budu!” vykřikovala malá dušička, “slibuji! Vždycky si tě budu pamatovat takovou, jaká jsi právě teď,

právě tady!”

“Dobře,” řekla přátelská dušička, “protože, víš, já budu muset předstírat tak věrohodně, že zapomenu, kdo

skutečně jsem. A jestli si mě ty nebudeš pamatovat takovou, jaká opravdu jsem, možná budu žít v zapomnění

strašně dlouho. A když já zapomenu, kdo skutečně jsem, třeba zapomeneš i ty, kdo jsi, a budeme obě ztraceny.

Pak už by nás zachránila jen nějaká jiná dušička, která by nám oběma připomněla, kdo jsme.”

“Ne, my nezapomeneme!” slibovala znovu malá dušička. “Já si budu pamatovat, kdo jsi! A budu ti děkovat za to,

žes mi dala takový dar - možnost zakusit, jaké to je být tím, čím jsem.”

 

A tak se dušičky dohodly. A malá dušička vstoupila do nového života a radovala se z toho, že je světýlko, což je

velmi výjimečné, a že je výjimečná tím, že odpouští.

A malá dušička napjatě čekala, až bude moci vychutnat pocit, že je odpouštějící, a až za to bude moci poděkovat

nějaké dušičce, která jí to umožní.

A kdykoli se malá dušička v tomto novém životě setkala s nějakou novou dušičkou, ať už jí ta nová dušička přinesla

radost nebo trápení - a zejména tehdy, když jí přinesla trápení - měla malá dušička na paměti, co řekl Bůh.


“Pamatujte si,” usmál se tehdy Bůh, “poslal jsem vám samé anděly.”

Linje2010.gif picture by darmarka3

 

Štěstí...


  

Štěstí je být sám sebou, ale nebýt sám.
Štěstí je vstávat ve čtyři ráno, popíjet čaj, dívat se z okna,
a cítit, jak se zvolna přesypává čas.
Štěstí je probudit se v nemocnici z narkózy a sledovat, jak
bolest zvolna ustupuje jako Napoleonovy vojska od Moskvy.
Štěstí je zvednout telefon a slyšet, že na druhém konci je ještě
někdo, komu na nás záleží.
Štěstí je mít čisté svědomí.
Štěstí je nepoznat zákopy u Verdunu, nebo koncentrační tábory.
Štěstí je žít a nejen si užívat.
Štěstí je nebýt otrokem svých slabostí, vášní či věcí.
Štěstí je umět odejít včas ze scény, z rozděleného bytu, i ze
světa.
Štěstí ale není výhra v loterii, nález peněženky, nebo zlaté
žíly. To nás jen klame jazyk, nedokonalý jako je člověk sám.
Protože štěstí a štěstí je rozdíl, stejně jako umění a umění.
A komu není z hůry dáno, v apatyce nekoupí.

Zdeněk Jirotka

  Myspace Layouts

zdroj: EMA 0801

Přísloví o pejscích...:)


 

  • Věrný pes a starosti se nikdy neztratí. Japonské přísloví
  • Čím víc poznávám lidi, tím víc miluji svého psa. Anglické přísloví
  • Pes má krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské ctnosti bez
  • lidských nectností. G. G. N. Byron
  • Teprve láska ke všemu živému udělala z člověka lidskou bytost. A. Schweitzer
  • Kdyby psi uměli mluvit, patrně bychom s nimi vycházeli stejně špatně jako s lidmi. K. Čapek
  • Pes je zřídka úspěšný při pozdvihování člověka na vlastní úroveň bystrosti, ale člověk často stáhne psa dolů, na svou vlastní úroveň. J. Thurber
  • Příhodu, která vzruší teriéra, dánská doga mine bez povšimnutí. S. Blaton
  • Můžete svému psu vykládat jakoukoli blázniviu a on na vás výdycky vrhne pohled pravící: "Můj bože, ty máš pravdu! Nikdy jsem na nic takového nepomyslel!" D. Berry
  • Psi nejsou lidé oblečení do kožichu, a upírat jim jejich vlastní povahu znamená činit jim velkou újmu. J. Schinto
  • Zvířata nejsou našimi bratry ani podřízenými - jsou to jiné národy, zachycené solu s námi v síti života a času. H. Beston
  • Zásadní rozdíl mezi člověkem a psem spočívá v tom, že pes nikdy nekousne ruku, která ho krmí. Mark Twain
  • Pořiďte si štěně, protože víc nehynoucí lásky si za žádné peníze nekoupíte. R. Kipling

 

A Bůh stvořil otce



E. Bombecková

Když se Bůh rozhodl, že stvoří otce, začal vysokým a statným tělem.
Anděl, který ho při tom sledoval namítl: "To bude otec? Když děti budou tak malé, proč mají mít tak velkého otce? Vždyť s nimi bude moct hrát kuličky jenom na kolenou, když je bude chtít přikrýt v postýlce, bude se muset sehnout, a když je bude chtít políbit, aby se zlomil vejpůl!"
Bůh se usmál: "To máš pravdu, ale když ho udělám tak malého jako děti, nebudou mít ke komu zvedat pohled."

Potom se dal Bůh do rukou. Uhnětl je velké a svalnaté. Anděl jen pokrčil rameny:" Jak bude takovýma rukama zapínat knoflíčky, a co teprve, kdyby měl česat copánky nebo dokonce vytáhnout třísku z prstu?"
Bůh se usmál:"To vím, ale ty ruce jsou dost velké, aby unesly všechno co nosí děti v kapsách, a dost malé, aby mohly pohladit jejich malé tvářičky."

Bůh začal tvořit dvě největší nohy, jaké kdo kdy viděl. V tom anděl vybuchl:"To není spravedlivé! Copak si opravdu myslíš, že tyhle dvě lodě dokážou brzy ráno vyskočit z postele, když se miminko rozpláče? Nebo že snad dokážou projít houfem dětí, aniž by alespoň jedno z nich zašláply?"
Bůh se znovu usmál:"Buď klidný, mají úplně správnou velikost. Uvidíš, budou krásně držet dítě, které si bude chtít sednout "na koníčka", nebo vyhánět myši na půdě, nebo se budou pyšně nosit v botách, které jsou všem velké."

Bůh pracoval celou noc. Dal otci málo slov, ale pevný a silný hlas, oči, co všechno vidí, a přesto se dívají klidně a tolerantně. A když se nad svým dílem ještě trochu zamyslel, přidal i slzy. Pak se obrátil k andělovi a zeptal se ho:" A teď už mi věříš?

Taťkové jste také úžasní !!!

Bůh a Satan


Click!

Na počátku pokryl Bůh zemi brokolicí, květákem a špenátem, zelenou, žlutou a červenou zeleninou všeho druhu, aby muž a žena mohli žíti dlouho a zdravě.
  A Satan stvořil Algidu a Rafaelo. A zeptal se: "Ještě pár horkých višní k té
  zmrzlině?"
  A muž odpověděl: "Ano, rád" a žena poznamenala: "Mě prosím ještě horkou vafli se šlehačkou."
  A tak každý nabral 5 kilo.
  A Bůh stvořil jogurt, aby si žena mohla uchovat figuru, která se muži tak
  líbila.
  A Satan vytvořil z pšenice bílou mouku a z řepy cukr a zkombinoval je.
  A žena změnila svou konfekční velikost z 38 na 46.
  I řekl Hospodin: "Zkuste můj čerstvý okurkový salát"
  A Ďábel k němu stvořil dressing a česnekový toast jako přílohu.
  A mužové a ženy si po tomto požitku povolili pásky alespoň o jednu dírku.
  Bůh ale prohlásil: "Dal jsem vám přece čerstvou zeleninu a olivový olej na
ni!"
  A Satan vytvořil malé brioąky a Camembert, humrové chlebíčky a kuřecí prsíčka na másle, k čemuž bylo již třeba druhého talíře.
  A hladina cholesterolu lidstva stoupala k nebesům.
  Tak Hospodin stvořil běžecké boty, aby jeho děti ztratili nějaké to kilo.
  A Satan stvořil kabelovou televizi s dálkovým ovládáním, aby se člověk nemusel obtěžovat s přepínáním.
  A mužové a ženy se smáli a plakali před blikající obrazovkou a počali se
  odívati do stresových joggingových dresů.
  Nato Bůh stvořil brambory, s nízkým obsahem tuku a bohaté na draslík a další cenné látky.
  A Satan odstranil zdravou slupku a vnitřek rozdělil na plátky, které smažil ve zvířecím tuku a poprášil spoustou soli.
  A člověk získal dalších pár kilo.
  Pak Hospodin vynalezl sojové maso, aby jeho děti nemusely zpracovávat tolik kalorií, a přitom aby se zasytili.
  A ďábel stvořil McDonalds a Cheeseburger.
  A pak se Satan zeptal: "Hranolky?"
  A člověk odpověděl: "Jasně - extra velkou porci s majonézou!"
  A Satan řekl: "tak to má být."
  A člověk utrpěl srdeční infarkt.
  Bůh si povzdychl a stvořil čtyřnásobný bypas.

 

anděl...

Myspace Layouts

 

Kdysi bylo dítě , které se připravovalo na příchod na
svět . Jednoho dne se zeptalo Boha „ „ řekni mi, zítra
mě posíláš na svět, ale já jsem ještě moc malé a
bezmocné. Co si tam počnu ? „

Bůh odpověděl : „ mezi mnoha anděly jsem pro Tebe
vybral jednoho z nich . Bude na Tebe čekat a starat se ,
abys mělo vše. NeopustíTě, dokud vše nebudeš umět . „

Dítě odvětilo : „ tady v nebi celý den slyším zpěv, vidím
úsměvy a to mi stačí, abych mohlo být šťastné. Neumím
chodit, ani neznám jazyk, kterým mluví lidé .“

„ Tvůj anděl Ti bude říkat nejkrásnější a nejsladší slova a s velkou trpělivostí a péčí Tě bude učit mluvit i chodit.
Časem poznáš vše.“

„A kdo mě bude na světě bránit před zlými lidmi ? „

„Tvůj anděl Tě bude chránit i kdyby měl riskovat svůj
vlastní život.Neboj se ! „

Zazněla hudba, zvonečky zazvonily a dítě poznalo, že se
musí s Bohem rozloučit. Zlehka se naposledy zeptalo :
„ už jsem na odchodu, řekni mi prosím andělovo jméno .“

„ Jméno anděla je bezvýznamné,když ho budeš chtít
přivolat,  stačí zavolat - maminko !... „

 

 

Citáty o lásce...:)


myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

Láska, co je láska, mnoho lidí vyslovuje tohle slovo, aniž ví, co vlastně znamená.

Láska je něco co dokáže člověka rozesmát, rozbrečet, oživit i zahubit zároveň.

Láska je něco, co si člověk musí prožít, aby pochopil, jak vzácná věc to je.

Láska, není krásnějšího a zároveň ničivějšího citu, avšak když se prožívá naplno,
její ničivá síla se zdá být nijaká.

Láska je něco úplně jiného než přátelství, které může skončit pro lež,
protože láska končívá pro pravdu.

Láska, mluví se o ní všude kolem nás, ale ta pravá láska, je pouze ve dvou,
ale jaká, to už vědí pouze oni a nikdo jiný.

Láska, píšu tu o ní jako o bohyni a přitom to byla ona kdo mi tak ublížil,
ale i přesto jí ctím, jako nejkrásnější cit a doufám,
že jednou mi splatí všechno co mi dluží a já opět budu moci lásku prožívat.

Láska, říká se, že pravá láska se potká jen jednou za život, já jí potkal,
bohužel jsem si jí neuměl uchránit a ona mi zmizela takřka před očima.

Láska je něco co se musí pěstovat a když budete zalívat těmi pravými doušky,
vyroste vám z ní něco překrásného, avšak stačí jeden den bez doušku a může uvadnout...
 

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

 

Citáty o lásce, o přátelství a o životě

Moc hezké...


Existují přátelství,
o kterých je rozhodnuto v nebi
avšak existují na zemi.

Matthias Claudius

Duše některých lidí jsou tak silné,
že jsou schopni obětí,
jejichž odměnou je vědomí,
že milované osobě zajistí štěstí.

Honoré de Balzac

Jak se máme chovat k přátelům?
Tak, jak bychom chtěli,
aby se oni chovali k nám.

Aristotelés ze Stageiry

 

 

Starostlivost je jako cenný poklad, který člověk ukazuje jenom těm, které miluje.

Každý člověk je zrozen pro druhého.

Nevracej se ke starým napajedlům jenom pro vodu, čekají tam na tebe přátelé a sny.


 

 

Nezavděčíš se lidem všem

 




Byl jednou jeden mladý pár se synem ve věku dvanáct let.
Rozhodli se cestovat,pracovat a poznávat svět.
A tak se rozjeli do světa se svým oslem.
Přijeli do první vesnice,lid jejich příchod komentoval:
"Podívejte na toho nevychovaného chlapce,on na oslu,
chudáci rodiče pěšky.Že to tak nechají!"
A tak manželka řekla manželovi:
"Nedovolme ať špatně mluví o našem synovi."
Manžel sundal dítě a sám sedl na osla.
Přijeli do druhé vesnice. Lid bručel:
"Podívejte na toho nestoudného otce!Nechá manželku a syna
trápit pěšky,zatímco on se veze na oslu."
Muž sestoupil a nechal posadit manželku.
On se synem vedli osla za uzdu.
Přijeli do třetí vesnice a lid to opět komentoval:
"Chudák muž!Po namáhavé celodenní práci nechá sedět manželku
na oslu. A chudák chlapec!Jak nešlechetnou matku má!"
A tak se rozhodli sednout na osla všichni tři.
Znovu vyrazili na pouť.
Když přijeli do čtvrté vesnice,zaslechli co si říkal lid:
"Jsou to bestie. Větší bestie než sám osel co je nese.
Umořili by ho k smrti,místo aby sestoupili a kráčeli
svorně vedle něho..."
A v další vesnici nemohli věřit svým uším,když slyšeli:
"Hele,to jsou tři idioti,co kráčejí pěšky,i když mají osla,
který je může nést!"

Závěr:Pořád tě budou kritizovat,budou o tobě špatně mluvit
 a bude obtížné potkat někoho,kdo tě bude brát takového,
  jaký jsi.

Proto:Žij podle svojí víry. Dělej co ti srdce radí...
To co chceš...Lidský život je divadelní představení,
 které se hraje bez předchozích zkoušek.
Zpívej,směj se,tancuj,měj rád...a žij intenzivně každý okamžik
svého života...dříve než spadne opona a hra skončí bez potlesku.
(Charlie Chaplin)

Říká se,že:"Stačí minuta,abyste si všimli člověka,
hodina,aby vám byl sympatický,den,abyste se zamilovali,
ale nestačí ani celý život,abyste na něj dokázali zapomenout."

Předej tento příběh lidem, na které nechceš zapomenout
a nezapomeň ho vrátit ani těm, od kterých jsi jej převzal.
Pokud tak neučiníš,znamená to,že pro samý spěch jsi zapomněl
na své přátele.

Važ si času,který je ti vyměřen k životu!
PŘÍTEL JE SLUNCEM,KTERÉ NEZAPADÁ!



 

 

TŘINÁCTERO...

"Vše co přichází,přichází z nějakého důvodu"
 

1.Nemiluju tě pro to,co jsi,ale proto,co jsem já, když jsem s tebou.

2.Nikdo si nezaslouží tvé slzy,a ten kdo si je zaslouží,
udělá vše pro to,aby jsi je nemusela prolévat.

3.I když tě někdo nemiluje,tak jak by jsi chtěla,neznamená to,
že tě nemiluje celou svou duší. 

4.Opravdový přítel je ten kdo tě drží za ruku a dotýká se tvého srdce.

5.Nejhorší způsob jak pocítit,že ti někdo chybí, je posadit se vedle
a uvědomit si,že už nikdy nebude tvůj. 

6.Nikdy se nepřestaň usmívat, i když jsi smutná,
protože nikdy nevíš,
kdo se může zamilovat do tvého úsměvu.

7.Možná,že neznamenáš nic pro svět,
ale pro někoho můžeš znamenat celý svět.

8.Neztrácej čas pro někoho, kdo ho nechce trávit s tebou.

9.Možná,že Bůh chce,aby jsi poznala zlé lidi předtím,
než poznáš dobré,
abys mohla být dostatečně vděčná,
až je konečně potkáš.

10.Neplač proto,co skončilo,ale usmívej se na to,co přijde.

11.Stále budeš narážet na někoho, kdo tě bude kritizovat,
neztrácej ale víru,
a věnuj svou pozornost tomu,
čemu budeš věřit dvakrát tolik.

12.Staň se lepším člověkem a ujisti se,
že víš dobře co jsi,
před tím,než poznáš někoho.

13.Nespěchej,nejkrásnější věci přicházejí aťuž je čekáš či nikoliv.

 

Aby nebylo pozdě...


Image Hosted by ImageShack.us

Kdybych věděl, že je to naposledy, co Tě vidím spát, lépe bych Tě přikryl. A prosil bych Boha, aby ochránil Tvoji duši.

Kdybych věděl, že je to naposledy, co Tě vidím odcházet z našich dveří, objal bych Tě a políbil o mnoho více.

Kdybych věděl, že to je naposledy, co slyším Tvůj hlas, nahrál bych si každé Tvoje slovo na video, abych ho mohl poslouchat každý den znova a znova.

Řekl bych Ti:  "Miluji Tě" místo: vždyť víš, že Tě miluji...

Zítřek nemá nikdo z nás jistý, ať už je starý, nebo mladý. Dnešek by mohla být pro nás poslední šance obejmout své milované.

Proto obejmi své drahé a řekni jim, jak Ti na nich záleží a vždy záležet bude. Najdi si čas říct jim třeba "je mi to líto", "promiň mi to", "děkuji", nebo "to je v pořádku"....

... aby jednou nebylo už pozdě.

 

Pro mé přátele... :)

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

Ahoj, srdečně tě zdravím,
Prosím, přečti si, co ti posílám.
Takové přáníčko se čas od času, ne-li pořád hodí každému :-)

Když Bůh otevřel jedno oko a uviděl mě, zeptal se: Dítě moje, co je dnes tvé největší přání?
A já jsem odpověděl: Bože, prosím tě, dávej pozor na všechny, kteří
dostanou tuto zprávu a přečtou jí, Na jejich rodiny i všechny jejich
přátele, protože tito lidé si to zaslouží a já je mám velmi ráda.

Boží láska je taková jako oceán: začátek vidíš ale konec nikoli.
Tato zpráva bude mít účinek hned jak jí dostaneš.
Pro někoho to je hloupost, ale ten kdo mi jí poslal, pomalu pocítil význam této zprávy.

Podívejme se spolu, jak to funguje: Andělé existují, ale NE vždy mají křídla tak je nemůžeme poznat.
Takoví andělé bez křídel se nazývají přátelé.To jsi pro mě i Ty...!

 

 

Pro všechny mé přátele ...

              


Jmenoval se Fleming a byl to chudý skotský rolník. Jednou, když se snažil
vydělat pro rodinu na živobytí, uslyšel volání o pomoc z nedaleké bažiny.
 Zahodil nářadí a běžel k močálu.
 Tam našel vyděšeného kluka po pás v černém bahně, jak křičí a snaží se
 dostat ven.

 Rolník osvobodil mladíka a zachránil ho tak před pomalou a úděsnou smrtí.
 Další den se u zahrádky zastavil luxusní vůz.

Vystoupil z něho elegantně oblečený šlechtic a představil se jako otec
chlapce, kterého rolník Fleming zachránil.

 "Chci se s vámi vyrovnat," řekl šlechtic. "Zachránil jste život mému
 synovi"

 "Ne, nemohu přijmout peníze za to, co jsem udělal," odvětil skotský
rolník a odmítl nabídku.

V tu chvíli se ve dveřích objevil rolníkův syn.

 "Tohle je váš syn?" zeptal šlechtic.

 "Ano," odvětil rolník hrdě.
 "Udělám vám nabídku. Dovolte, abych mu poskytl stejnou úroveň vzdělání,
 jaké se dostane mému synovi. Pokud je mladík aspoň trochu po otci, určitě
z něho vyroste muž, na kterého budeme oba pyšní." A tak se stalo.
 Syn rolníka Fleminga chodil do nejlepších škol a po čase promoval na
 Lékařské fakultě St. Mary's Hospital Medical School vLondýně a posléze
 dosáhl světového věhlasu jako vynálezce penicilinu Sir Alexander
Fleming.
  Po letech, syn téhož šlechtice, který byl zachráněn z močálu dostal zápal
 plic.
 Co mu zachránilo život tentokrát? Penicilin.
 Ten šlechtic se jmenoval Lord Randolph Churchill. A jeho syn?
 Sir Winston Churchill.
 Říká se: Co chodí dokola, to se nakonec vrátí.
 Pracuj jako když nepotřebuješ peníze.
 Miluj jako bys nebyl nikdy zklamán.
Tancuj jako by se nikdo nedíval.
 Zpívej jako by nikdo neposlouchal.

 Žij jako by byl ráj na Zemi.



 Je národní svátek přátelství. Pošli to každému koho považuješ za PŘÍTELE.
Pošli to dál a prozáříš někomu den.
 IRSKÉ PŘÁNÍ PRO PŘÁTELE

 Ať tvé ruce mají vždycky co dělat; Ať máš v peněžence vždycky pár mincí;
 Ať ti do oken stále svítí slunce; Ať je po každém dešti duha; Ať máš
 pomocnou ruku vždy nablízku; Ať ti Bůh naplní srdce laskavostí aby tě
 povzbudil.

Toto vše a ještě mnohem víc vám všem ze srdce přeje vaše kamarádka Vanda.
Papapa! :o)

 

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode