"Návod na přežití pro muže" je vhodný i jako manuál pro ženy. Autor MUDr. Igor Bukovský připravil pro naše čtenáře výběr ze své knihy, která je momentálně na Slovensku bestsellerem. Vy se na ni můžete těšit v listopadu.
Ještě donedávna se spánek pokládal "za vypnutí". Jako by člověk odložil baterku a zůstal v režimu stand-by. Dnes víme, že spánek je aktivní proces, který je řízen chemicky i elektricky a je to celá věda. Nabízím vám několik informací a tipů, které vám pomohou spánku nejen lépe rozumět, ale zejména si ho chránit a dopřát.
Neudělejte ze sebe gorilu
V jednom pokusu nechali skupinu čtyř dobrovolníků neustále zaměstnanou nějakou činností tak dlouho beze spánku, jak to jen bylo možné. Po několika dnech "nespaní", se začaly objevovat záchvaty "bdělého snění" lidé spali a snili s otevřenýma očima a při jídle a hygienických potřebách se chovali jako malé děti. O něco později se první osoba zhroutila na zem a v křiku a křečích se chovala násilnicky a vydávala zvuky připomínající gorilu. (Později se ukázalo, že prožívala sen, ve kterém hlavní postavou byla skutečná gorila.) Takovýto drastický pokus není samoúčelný, jak by se mohlo zdát. Hovoří, kromě jiného o tom, že nedostatek kvalitního spánku je pro člověka nebezpečný a může být i smrtelný. Samozřejmě, normálně se neocitnete v takových extrémních situacích, ale svoje ovoce přinese i dlouhodobé zanedbávání správného, kvalitního a dostatečně dlouhého spánku.
Důsledky nedostatku spánku
- Změny nálady, podrážděnost, poruchy paměti a koncentrace- tohle všechno je způsobeno tím, že mozek při snížené kvalitě spánku anebo spánkovém deficitu nemá dost času regenerovat energetické systémy a zásoby komunikačních molekul (mediatorů). Je to, jakoby jste nechal dveře ledničky otevřené a stále z ní pouze vyndaval: nic v ní nezůstane, dokonce ani ten chlad.
- Hlad - nedostatek spánku podporuje tvorbu hormonu grelin, který stimuluje hlad a tlumí produkci leptinu- hormonu, který hlad potlačuje. Výsledek: jste "falešně" hladový a sníte více. (Podrobnosti najdete v kapitole "Nadváha a obezita".)
- Nadváha až obezita - jsou přirozeným důsledkem zvýšeného hladu a narušené rovnováhy regulačních mechanizmů kontroly příjmu potravy (hlad versus sytost).
- Zvýšený krevní tlak - nedostatek spánku má za následek zvýšenou koncentraci látek, které zvyšují krevní tlak, a zejména u mladých přepracovaných lidí může být spánkový deficit hlavní příčinou hypertenze.
- Oslabená imunita- možná máte i vy zkušenost podobnou té mojí: pokud onemocním, stane se to tehdy, když jsem dlouhodobě nevyspalý.
- Poruchu srdečního rytmu - zvýšený krevní tlak a vliv vegetativního nervového systému negativně ovlivňují také činnost srdce. Důsledkem mohou být poruchy rytmu, jako bušení, návaly až krátce trvající zastavení srdeční činnosti. Jestliže se u vás vyskytly někdy tyto příznaky, okamžitě vyhledejte pomoc lékaře!
- Narušení hormonálních regulací - nejen vegetativní nervový systém, ale i žlázy s vnitřním vylučováním trpí nedostatkem spánku. Hypotalamus, hypofýza, nadledvinky, pohlavní žlázy, ale také pankreas, endotel, tuková tkáň, trávicí orgány- všude se tvoří hormony, které zasahují do regulace různých procesů. Nedostatek spánku může vést k poruchám libida, erekce, účinku inzulinu, k oslabení imunity, zvýšenému hladu apod.
- Zvýšené riziko dopravních nehod v důsledku "mikrospánku"- o tomhle se už napsalo dost a všechno je pravda. A ty žvýkačky opravdu pomáhají
Chrápání je zvuk blízkého nebezpečí
Trápí vás zvuky, které se ozývají z hrdla člověka spícího vedle vás? Anebo jste přímo ten, kdo takové zvuky ve spánku vydává? Nevyspí se ani jeden, ale ten, co chrápe, o tom neví. Chrápání je projeven zúžení horních dýchacích cest (nosohltan). Příčiny mohou být různé (nejčastěji obezita), ale následky jsou stejné: nedostatečně okysličená krev nemůže přiměřeně zásobovat orgány. Nejvíce to pocítí srdce a mozek. Srdce může v noci rozbolet (angina pectoris) anebo i dostat infarkt. Nedostek kyslíku v krvi mozku způsobí "vyrušení" ze spánku, mírné zvýšení aktivity mozku a jeho center, která automaticky regulují dýchání. Proto se chrápající člověk ve spánku častěji otáčí a sám přestane na chvíli chrápat. Měkká tkáň horního patra se však zase uvolní a ucpe proudění vzduchu.
Děti, které pravidelně chrápou, jsou nevyspalé a dostávají 3 až 4krát častěji špatné známky ve škole. Chrápající dospělí jsou na tom o mnoho hůře: mají ohrožené zdraví i život. Poruchám dýchání ve spánku se věnuje stále více pozornosti nejen proto, že vedou k ospalosti, únavě a podrážděnosti. Souvisejí také s větším rizikem dopravní nehody, infarktu, mozkové mrtvice, různých infekcí apod. Pokud vás trápí chrápání, poraďte se s lékařem. I v těch nejtěžších případech existuje pomoc a váš život se může neuvěřitelně změnit k lepšímu. Pokud trpíte nadváhou či obezitou a chrápete, měl byste udělat všechno pro to, abyste se zbytečných kil zbavil.
Jste "ranní mrtvola"?
Pokud patříte k lidem, kteří se ráno dlouho nemohou probrat k životu, má to nejčastěji dva důvody:
buď jste závislý na kofeinu to poznáte podle toho, že vás probírá šálek kávy, bez které nemůžete začít den,
anebo máte v mozku hodně melatoninu to poznáte podle toho, že ten šálek kávy s tím téměř nic neudělá.
Pokud jste závislý na kofeinu, doporučuji vám detoxikační kúru (podrobnosti najdete v kapitole "Káva, kofein a energetické nápoje").
Jestliže vás ale ráno na nohy nepostaví ani káva, tak vám určitě pomůže pořádná dávka slunečního světla. Příčinou vaší ranní nemohoucnosti může být zvýšená dávka koncentrace melatoninu v mozku. Melatonin je hormon, který se v mozku začíná tvořit ve větší míře večer vlivem nedostatku světla a podporuje útlum a spánek. Ráno se částečně odbourá světlem a vy můžete žít. Pokud tvoříte melatoninu příliš, anebo se vám odbourává pomalu, je jedinou pomocí hodně světla. Zkuste si ráno najít čas na to, abyste byl alespoň 30 minut na denním světle a budete příjemně překvapen, jak vás to postaví na nohy.
Sny nechť zůstanou pouhými sny
Už se to stane. Už! Jako kdybyste to ani nebyl vy, ocitáte se uprostřed děje, kterému byste se raději na míle vyhnul. Teď je to ale příjemné. Jak divné výplody! Celý zhrozený se probouzíte ze snu, který byl tak "hříšný". Jak je to vůbec možné? Jak se vám to jen mohlo zdát? Je to varovný signál anebo důsledek nějakého selhání?
Psychologové tvrdí, že to, čím disponujeme jako lidé, tedy náš rozum, logika, morální zábrany a postoje získané výchovou jsou ve spánku "vyřazeny" z činnosti. A tak se stává, že naše sny jsou často časově a prostorově nesouvislé, fantastické, nereálné. Zdají se vám i věci, na které byste v bdělém stavu ani nepomyslel. (To je důvod, proč není možné sny spolehlivě "vykládat" a zároveň je to také důkaz, že lidské pokusy o takovéto výklady stojí na pochybných základech.) Jinými slovy: může se vám zdát sen, který byste nejraději ukryl "do hlubin moře" a nemusí to znamenat, že tento sen je projevem vaší slabosti a "hříšnosti" kvůli které se musíte bičovat za účelem "lepšího snění". Chybu možná děláte právě tehdy, když se snem zabýváte neúměrně dlouho a věnujete mu příliš velkou pozornost. Tehdy se může jeho obsah přenést do vědomí, kde vyvolá buď pocit viny, anebo vás podvědomě "programuje" na podobné jednání. Proto se některé sny vyplní.
Určité psychologické směry (zejména S. Freud) přikládají snům velký diagnostický význam, protože podle jejich názoru souvisí s úzkostmi, přáními, intimními pocity a problémy člověka. To je však oblast medicíny, kde se dokáže úspěšně pohybovat jen zkušený psycholog.
Jak jednoduché to mají ti, kterým se sny nikdy nezdají! Mohu vás ujistit, že takoví lidé nejsou. Sny se zdají každému. Jsou jen lidé, kteří si sen vybaví a ti, kteří si na sen nedokážou vzpomenout.
Autor: MUDr. Igor Bukovský : Návod na přežití pro muže
zdroj: https://zena.centrum.cz/
Když hladoví duše
Je to váš případ?
Kdybychom jedli proto, abychom žili, stačily by nám geniální pilulky. Neměli bychom hlad a ještě by nám spadly do klína hodiny strávené vařením. Jenže co duše? Bez oříškové čokolády či křupavé kůžičky od kuřete by sešla smutkem!
Autor: Marianne, Martina Riebauerová
Nedávej to přede mě, nebo to zase všechno sním a zase mi bude zle,“ říkám svému kolegovi v práci, když nestíhám uzávěrku a myšlenky jako navztek zadrhávají. Na stole se střídají pytlíky s česnekovými suchary Bake Rolls, chipsy a buráky, z šuplíku potají ulamuju kousky čokolády.
Hotovo, dopsáno. A aby nikdo nebyl na pochybách, zase jsem to všechno – jinak se to říct nedá – sežrala. A zase je mi zle. Na těle a nějak i na mysli. Že by to spravila ještě jedna tabulka čokolády? Docela malá, ať nežeru... Anebo větší, už to byl beztak jen zbytek.
Před několika dny mi jedna kolegyně poslala britský časopis She, který mi mluvil z duše (ano ano, z duše). Pocity mně podobných požíračů popsal takto: „Máte knedlík v krku, vaše srdce je jako sušená švestka – a zatímco duše se smrskla, žaludek se chová jako nenasytný Otesánek...“
Není to nemoc ani diagnóza, ale doktoři pro to jméno mají. Říkají tomu citové (chcete-li emoční) přejídání (chcete-li obžerství).
Čokoláda na depku, chipsy na nervy
Pokud člověk cítí neodolatelnou touhu spořádat kopec zmrzliny a jindy zas kus jehněčího, řeší tak svou momentální náladu – tak smýšlejí experti. Za nezkrotnou nenasytností se podle nich mnohdy skrývá psychologický moment: jídlo odsunuje do pozadí nutnost řešit nevyřízené rodinné účty, nízký plat, partnerovu nevěru...
Podle nedávné americké studie, která probíhala na webových stránkách týkajících se správné výživy a životosprávy (DietSmart), je následující pětice jídel, po nichž ženy lačně sahají, jsou-li na dně: Big Mac, porce zmrzliny, oříšková čokoláda, gumoví medvídci a kyselé okurky či nakládaná zelenina. Já přidávám kompoty a sunar v prášku a vynechávám hamburger. Zda Američanky dokážou spořádat zmíněnou pětici pěkně pohromadě, se v časopise nepíše, já však ano.
Že to nemá lad a sklad? Experti namítají, že ne tak docela. Organismus si prý říká o to, co mu zrovna chybí.
Nevím, jak je to s mými frustracemi, nicméně s oblibou požírám tyčinku Snickers – tajně, s rozkoší, každopádně však hned, jak si ji koupím. Představa, že by vydržela domů ke kávě, je nemyslitelná. Zásoby čokolády si ukládám do šuplíku psacího stolu podobně jako si alkoholičky ukrývají své lahve do prádla. A ejhle, co se o sobě nedozvím: čokoláda otvírá cestu ven z deprese a taky dodává energii, když aktivita umdlévá.
Je-li tělo unavené nebo se přímo nudí, žene vás to údajně hledat něco kořeněného, ostrého. Co takhle čínu nebo pizzu go home? Ano, i tyhle choutky znám. Slané pokrmy zase působí jako hever na pozdvižení nálady, a tak se prý smutné ženy zásobují solenými brambůrkami. Je-li organismus nervózní, žádá si chipsy či těstoviny, prostě uhlovodany. Ty podle expertů na výživu působí na mozek zklidňujícím účinkem, neboť do dvaceti minut zvýší v mozku hladinu serotoninu, nazývaného ’posel dobrého rozmaru‘. Prahnete-li po zmrzlině, chybí vám ve skutečnosti nějaký silný, opravdový prožitek.
V citovém obžerství se promítají i situace, které sledujete v televizi. Podle průzkumu na zmíněné webové stránce DietSmart spořádá 77 procent žen při napínavém filmu různé ’fast food‘ pochoutky. Obvykle velmi kalorické, obvykle na posezení.
A poslední zjištění mudrců: za radostné jídlo číslo jedna považují ženy banán, zatímco muži dávají přednost šťavnaté hrušce. Povšimněte si prosím těch výmluvných tvarů a vyvoďte si z toho své.
Jídlo, ale i droga
Skoro by stálo za to udělat si seznam, abych mohla podle toho, po jakém pytlíku sáhnu, zjistit, co mi zrovna je. Ovšem tohle řešení je špatné – a ze špatného taky vychází.
„Jídlo spojujeme se strašnou spoustou životních situací, což je nedobrý návyk,“ míní specialista na poruchy příjmu potravy František D. Krch z psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Tělo je sice chytré a říká si o to, co potřebuje, jenže chaoticky. Když je unavené, žádá cukry, protože tak nejsnáze získá energii. V čokoládě zase najde stimulující látky. Jídlo nás opravdu umí zklidnit nebo odvést od něčeho nepříjemného, ale organismus si to dobře zafixuje. A my se pak odnaučíme řešit problémy jako takové, prostě si místo toho dáme čokoládu. Je to podobné, jako když si někdo dá po hádce s manželkou pravidelně panáka. Pak už se hádá často jen proto, že se těší, až se opije.“
Tohle všechno platí podle doktora Krcha tisícinásobně ve chvíli, kdy má organismus hlad. „Ten mohu mít tehdy, jestliže si připadám natolik zaměstnaný, že nemám čas na pořádné jídlo. Takže jen ujídám. Tím vytlačuji z jídelníčku normální potraviny. Když si dám totiž čokoládu, pak už se bez toho oběda opravdu obejdu.“
Nejohroženější jsou tedy pracovně hodně vytížení lidé, kteří bývají často vystaveni stresu. A také, jak připomíná psycholog, ženy držící různé diety navzdory tomu, že nejsou psychicky fit: „Ty, které mají problém v citové oblasti, obtížněji zvládají hubnutí a různé diety, zatímco ženy v relativní pohodě snadno přejdou na prospěšnou zdravou výživu.“
Jste taky levák? Já ano. Zaujalo mě tedy, že existuje ...
OBCHOD PRO LEVÁKY
https://www.levaruka.cz/
Pero, nůžky, hodinky, pravítko, škrabka
na brambory či dortová forma, to vše je
přizpůsobeno pravákům. Přitom až 15 %
populace je levorukých. I v Praze proto
vznikl obchod pro leváky.
Majitelé hledají kontakty na české
výrobce a dovážejí zboží ze zahraničí.
Nabízejí například nože, příbory, vý-
vrtky, odměrky, pánve, nůžky i manikú-
ru, pera, pastelky, pravítka, odměrky,
obstarají i sekačky, vrtačky, sbíječky.
Jako žert jsou v nabídce nástěnné hodi-
ny, jejichž ručičky se otáčejí opačně.
Bližší o nabídce i o tom, jak leváctví
vzniká a co děti traumatizovalo při
přeučování, jsou na
www.levaruka.cz
Tajemno
Malé postavičky na papíře prozradí, co můžete od druhých čekat
Panáčci místo psychologa
Chcete vědět, jak to s vámi kdo myslí? Nechte si namalovat tzv. automatickou kresbu. Na první pohled primitivní malůvky vám odhalí pravou tvář lidí kolem vás.
"Jmenuju se Jana, jsem rozvedená a mám dvě děti, osmiletou Pavlu a šestiletého Káju. Teď se mi líbí jeden muž. Je taky rozvedený a z prvního manželství má patnáctiletou dceru Hanu," říká drobná tmavovláska odbornici na automatickou kresbu JUDr. Zuzaně Topolářové z Brna.
Ta si nejprve na pravou stranu bílého papíru píše jména a věk zmíněných lidí. Pak zavírá oči a za chvíli tužka jakoby sama jezdí po listu a vytváří podivné postavičky. Každá je jinak velká, má jiný tvar a především je zajímavé, kam je v prostoru terapeutka umisťuje.
"Uprostřed jste vy a partner, vy jste vlevo od něj. On je větší, jakoby na vás dohlížel, máte v něm oporu. Napřahuje k vám ruku, chtěl by vás držet; to svědčí o tom, že to s vámi myslí vážně. Vaše děti jsou těsně vedle vás. Máte s nimi moc hezký vztah, nejsou problematické a i vašeho přítele dobře přijímají," vysvětluje Zuzana Topolářová a významně poťukává tužkou na poslední postavičku, která jako by se "vecpala" mezi Janu a jejího partnera.
Pozor na dceru!
"Jeho dcera Hana se s vaším vztahem nebude moci vyrovnat," varuje Zuzana Topolářová.
"Ale já ji přece ještě vůbec neznám! V péči ji má její matka a partner si ji bere jen na víkendy, když spolu nejsme," reaguje okamžitě Jana.
"Tak si tam nakreslíme ještě bývalou manželku. Jak se jmenuje?" ptá se hned Zuzana Topolářová a zakresluje paní Evu do schématu. "Od té vám nic nehrozí. Je úplně stranou a zřejmě je šťastná v novém vztahu. Na bývalého muže si žádné nároky nedělá. Dcera však odloučení rodičů nese extrémně těžce, buďte na to připravená. Pokud vás bude někdy hodně štvát, říkejte si, že ji přece zplodil váš partner, patří k němu a byla v jeho životě před vámi. Posílejte jí lásku a snad si na vás časem zvykne," radí Zuzana Topolářová, která se automatickou kresbou rodinných i pracovních vztahů zabývá čtyři roky. O této metodě tvrdí, že díky ní na povrch vyplavou věci, jichž si v běžné realitě většina lidí není plně vědoma nebo je nevnímá.
Diktát vyšší moci
"Odhalím tak například, jak vypadá vztah mezi partnery, jak se bude vyvíjet, kde je příčina krizí rodičů a dětí, ale také proč vznikají spory spolupracovníků a podobně," dodává Zuzana Topolářová. O tom všem vypovídá právě umístění postaviček. "Nejdůležitější jsou informace, které k povaze a vzájemným pocitům jednotlivých zobrazovaných lidí dostávám."
Aby byla komunikace dětí s rodiči v pořádku, měli by podle odbornice stát rodiče vedle svých potomků. O člověku se silným egem vypovídá to, že se nachází buď uprostřed, či nad ostatními. Když je žena menší než muž, buď k němu vzhlíží, nebo je ve vztahu utlačovaná a má malé sebevědomí. Hodně napovědí i ruce: jedna postava někoho táhne, další napřahuje ruce. "To, kde budou a jaké jsou jejich vztahy, mi diktuje moje Vyšší Já.
Pouze říkám, co vidím a na koho by si lidé měli dávat pozor, u koho by se měli snažit, aby vztahy mezi sebou zlepšili
a zbytečně se netrápili. Tím, že jim dám nahlédnout do nitra jiných lidí, se je totiž zároveň naučí chápat jejich vzájemný vztah a můžou ho zlepšit," uzavírá Zuzana Topolářová.
1. S rozhodnutím neotálejte
Klientka Jana (46) má manžela Pavla (49), sobeckého despotu. S jeho chováním není spokojená Janina maminka Jiřina (71). K Janě má nejblíž dcera Pavla (10), otce se bojí. Syn Martin (26) k němu vzhlíží. Synovi Adamovi (21) chybí sebevědomí - Jana by vůči němu měla být pozornější. Janina tchyně Růžena (69) ji nikdy nepřijala a deptá i svého manžela Josefa (73). Jana má přítele Petra (47), který ji má rád a chce s ní i jejími dětmi žít. Na její rozhodnutí čeká dlouho a začíná se cítit osaměle, proto by se měla "rozhoupat" co nejdříve.
2. Vaše rodina je při vás
Bývalý manžel Josef (40) klientku Evu (30) hlídá: má velké ego a manipuluje s ní. Evě chybí láska, cítí se unavená, opuštěná, navíc ji zmáhá péče o syna Jana (5). Potřebuje pomoc rodičů, Jiřiny (57) a Petra (62), s nimiž má pěkný vztah. Pomoc může čekat i od bratra Emila (25) a jeho manželky Petry (24). Rodiče bývalého manžela Hana (65) a Pavel (65) stojí při synovi, příliš citů vůči Evě a vnukovi neprojevují. Nedávný vztah Evy s přítelem Davidem (32) je z obou stran definitivně uzavřený.
3. Nezapomínejte na vnuka Ondru
Klientka Hana (55) je sebestředná, vše musí být podle ní. K manželovi Jaroslavovi (56) se chová slušně, ale neváží si ho, měla by ho chválit. Manžel ji má rád, potřebuje však volnost a odpočinek, je velmi unavený. Dcera Romana (22) je tatínkův mazánek, není samostatná, pozornost a lásku hledá u přítele Luboše (22), který k ní však nic necítí. Dcera Petra (26) je rovněž dominantní - matku kritizuje, otcem pohrdá. Vnuk Ondra (5) se cítí odstrčený, potřebuje lásku, kterou všichni projevují hlavně vnukovi Vojtovi (2).
4. Otec se vám snaží pomoci
Klientka Dana (35) je opuštěná a smutná, přestože má manžela Mirka (40) ráda. Ten je totiž samorost, který si dělá, co chce: rád by od ní a rodiny odešel a žil sám. Dcera Klára (14) má maminku ráda, ale je kritická a nic jí není dost dobré; to se však časem srovná. Syn Miloš (7) je pod tlakem otce, situace v rodině je pro něj hodně těžká. Matka Marie (58) se Daně plete do života, je zapšklá - nevyrovnala se s odchodem otce. Otec Antonín (63) má Danu rád a snaží se jí i s novou manželkou pomoci. Bratr Karel (28) stále hledá své místo v životě.
Tajemno
Zavřete oči a vnímejte poselství, které k vám přichází
Osud ukrytý ve snech
"Vyjadřují, kdo jsme, kam kráčíme a co bychom měli změnit, abychom byli šťastní," říká o snech Martin Beneš, kněz, který jejich prostřednictvím pomáhá lidem objevovat vlastní já.
Devětadvacetileté Petře se opakovaně zdálo o podivném porodu: praskla jí plodová voda, avšak bolestivé stahy se nedostavily. Dítě nemohlo ven, lékaři stáli bezradně nad ní, ale císařský řez je kupodivu jako řešení vůbec nenapadl. "Tento sen byl plný rozporů stejně jako situace této ženy. Aniž by si to uvědomovala, přála si rodinu, ale její přítel měl jiné priority. Ona už ovšem couvnout nemohla, cítila, že přišel její čas, a tento pocit se odrážel právě ve snech," vysvětluje Martin Beneš.
Umění vyložit to, co se druhým zdá, považuje za dar od Boha, který si sám uvědomil na základě jednoho velmi zvláštního snu. Když v roce 1987 studoval teologii na Univerzitě Karlově v Litoměřicích, zašel si jednou na nedaleký kopec Radobýl, kde se podle dávných legend prolínají podsvětní a nebeské síly.
"Po výstupu na tento vrchol jsem při odpočinku usnul. Najednou jsem byl na točitém schodišti, které se vinulo kamsi do hlubin. Vydal jsem se dolů, ale schody neměly konce. Obrátil jsem se proto vzhůru, ale bylo to stejné. Usedl jsem bezradně na jeden schod a najednou se vše proměnilo," popisuje.
Letěl s jakýmsi dravým ptákem povětřím až do palestinského města Nábulus, jak mu bylo ve snu řečeno. "Tam jsem v pouštní studni vylovil diamant, na němž bylo vyryto mé jméno. Později jsem se dověděl, že v Nábulusu byl pochován starozákonní patriarcha Josef, který proslul svými výklady snů egyptskému faraonovi." Tak Martin Beneš zjistil, že to je i jeho cesta.
Zvířata značí city
Od zájemců o jeho služby vždy vyžaduje, aby svůj sen vlastnoručně napsali, uvedli dobu, kdy se jim zdál, pohlaví a alespoň přibližný věk. Je dobré udat i rodinný stav, počet dětí (případně vnoučat) a profesi. "Užitečné také je, když mi popíšou svůj ‚denní' vztah k osobám, místům či věcem, které se v jejich vizi vyskytují." Pak už může Martin Beneš s tazateli navázat intuitivní kontakt a vycítí, v čem potřebují poradit.
"Sen má svůj zvláštní jazyk, který racionálně uvažujícímu, tedy bdícímu člověku připadá nelogický. Já s ním pracuju jako s biblickými texty - i v těch je několik rovin výkladu," upozorňuje. Nejprve sleduje doslovný význam, který ovšem většinou bývá nejméně důležitý. "Jedna paní například měla jet do Tater a zdálo se jí, že ji sežral medvěd. Rozhodla se proto zůstat doma, ale tady přitom šlo o něco jiného," dodává vizionář, který se už zamýšlí nad psychickým a nakonec i nejvyšším duchovním významem tohoto snu. "Zvířata zpravidla vyjadřují emoce člověka. Paní měla strach, že jí ublíží, což značí, že se cítí ohrožena svými city, bojí se sama sebe a měla by to překonat."
Mají nás varovat
Když se člověku opakovaně zdá, že je někde uzavřený, někdo ho honí nebo že se před ním například bortí schody, znamená to, že ve svém životě potřebuje něco zásadního vyřešit. Jinak se však význam konkrétních symbolů zobecňovat nemá. "Přesně tak to dělají snáře. Nic se ale nedá vyložit jen jedním způsobem. Vždy záleží na tom, komu se co zdá a v jaké je situaci," říká Martin Beneš.
Stejně tak se nedá odhadnout, co se stane bezprostředně po snu. Jeho poselství je totiž dlouhodobější a v něčem i trvalé.
"Osud, který se v něm zrcadlí, přitom není nic, co by se nedalo změnit. Sny nám bývají seslány, abychom díky nim pochopili naši cestu. Varují nás před falešnými rozhodnutími, možnými pastmi, ale často třeba bývají i výzvou, abychom se do něčeho pustili. Vždy přijdou v ten pravý moment a je jen na nás, zda je vyslyšíme a necháme si pomoci," uzavírá Martin Beneš.
ZUZANA TARABUSOVÁ
Hledači snů
Pro severoamerické indiány (Siouxy z kmene Lakotů) byl Obřad snové vize zásadní moment v jejich životě. Než se chlapci stali muži, vydali se na vzdálený kopec, kde se v osamění někdy i několik dnů modlili, hlasitě volali a plakali, dokud je nenavštívil božský sen. Zkušení rádci je pak podle toho, co se jim zdálo, zařadili do určitého spolku (bizonů, jelenů, vlků, orlů...) a také jim zvolili povolání (např. ten, komu se zdálo o medvědu, se stal léčitelem...).
1. Martin Beneš při výkladu snů vychází ze studia posvátných textů i psychologie
2. Při snění prý ožívá to, co v bdělém stavu nevnímáme nebo úmyslně nechceme vidět...
"Za zdraví je třeba poprosit," říká žena, která má "dar léčivých rukou"
* "Prošla jsem neuvěřitelnou bolestí. Cítila jsem, že vystupuju z těla a odcházím. Zároveň jsem ale vnímala úžasný stav svobody a neskonalé lásky."
Síla modlitby
Před devíti lety zažila klinickou smrt, ztratila paměť, opouštěli ji blízcí. Pak Magdalena Ria Kovaříková přestala utíkat před problémy a začala se věnovat duchovnu. Našla v sobě skryté schopnosti a dnes pomáhá nemocným dětem.
"Podstoupila jsem gynekologickou operaci. Nebylo to nic závažného, jenže po zákroku se dostavil hnisavý proces a doktoři to zjistili až desátý den. Prošla jsem neskutečnou bolestí. Cítila jsem, že vystupuju z těla a odcházím. Zároveň jsem ale vnímala úžasný stav svobody a neskonalé lásky," vzpomíná Magdalena Ria Kovaříková.
Několik měsíců byla zcela otupělá, ztratila paměť i sluch a začaly ji sužovat další nemoci. "Trvale jsem kašlala, dusila se a ztrácela sílu. V nemocnici si se mnou nevěděli rady. Vystupovala jsem z těla, ale vždy jsem byla něčím nebo někým vrácena zpět. Nakonec jsem přestala brát léky, které mi nepomáhaly, a podepsala jsem ze špitálu revers," popisuje období, kdy její jedinou oporou byly dcera a malý syn.
Zázračné dlaně
Hledala příčiny událostí, jež se jí děly. Začala chodit na akupunkturu, učila se meditovat, věnovala se józe, studovala buddhismus, vydala se do Indie... "Zjistila jsem, že doktoři mi nemohli pomoci, protože jsem měla nemocnou duši. Cítila jsem, že začal uzdravující proces. Změnily se moje životní hodnoty, stával se ze mě jiný člověk."
Další věc ji však vyděsila. Magdalena Ria Kovaříková cítila v dlaních bolestivý tlak. "Měla jsem strach ze stigmat. Když jsem ruce přiložila na nemocné místo, lidé tvrdili, že bolest polevila." Tehdy prý našla cestu k Bohu. Rozhodně se z ní však nestala žádná náboženská fanatička. "Jen jsem zjistila, jak velkou sílu má modlitba, když ji vysíláme přes své srdce. Za člověka se pomodlím a rukama přitom i přes oděv jemně masíruju postižené místo," upřesňuje.
Tělo i duše se musejí čistit
Kromě tohoto, jak říká, "daru" však ještě přišla na to,
jak se samy můžou uzdravovat děti trpící astmatem nebo atopickým ekzémem. Stačí prý, když ony i jejich rodiče budou dodržovat jistá pravidla. "Možná to zní podivně, ale lidé v sobě potřebují najít pokoru, za zdraví je třeba poprosit. Měli by se vrátit ke kořenům nemoci a zjistit, kdy a proč mohla vzniknout. Zdravotní problémy jsou důsledek disharmonie s přírodou - tady je třeba začít vyhozením neekologických prostředků na úklid z domova," vyjmenovává Magdalena Ria Kovaříková.
Kromě toho doporučuje každé ráno čistit tělo propláchnutím úst
olejem. "Devadesát procent všech toxických látek v našem těle
se vylučuje do úst a olej tyto toxiny pohlcuje. Olej dáte do úst, požvýkáte ho a bílou pěnu, která se vytvoří, nakonec vyplivnete a ústa propláchnete vlažnou vodou. Tím dochází k pročištění těla," vysvětluje.
Poslední ingredience zdraví je podle ní práce s pozitivním myšlením. "Touha po uzdravení je léčivý proces, kdy se učíte mít rádi sami sebe, přijímáte s láskou své nedokonalosti a odpouštíte druhý. Nakonec přijde poznání a harmonie." uzavírá.
1. Magdalena Ria Kovaříková je mimo jiné odbornice na barevnou terapii a dokonce o ní napsala knihu
2. "Když lidé nemají víru, nedostává se jim při problémech podpory a není nikdo, kdo by pomohl," říká Magdalena Ria Kovaříková
Na zdravííí... :))
Víno od Andrého Dominé je skutečně exkluzivní publikace (928 stran formátu A4), v níž přední vinařští odborníci za použití nádherných fotografií názorně a srozumitelně představují jednotlivé země a oblasti.
V této knize je do jednoho svazku shrnuto vše, co se můžete dozvědět o víně: je to atlas vína, příručka, v níž najdete vše o vinné révě i víně, průvodce po zemích a oblastech, v nichž se pěstují hrozny, a také ideální rádce při nákupu vína. Každý, kdo se zajímá o víno, tu najde informace – od základních pravidel degustace po doporučení, která vína ke kterým jídlům, od vegetačního cyklu vinné révy po zásady jejího ekologického pěstování. Kniha obdržela prestižní Cenu Prix Edmond de Rothschild za nejlepší publikaci o víně vydanou ve Francii.
Knihy o víně
KVALITA VÍN
Označování vína se u nás i v zahraničí řídí přísnými, zákonem danými pravidly, která pomáhají odlišovat horší vína od těch kvalitních a mimořádných. V zahraničí se vína dělí dle oblastí, pak už je pouze na Vás jakou odrůdu a z jaké oblasti si vyberete.
více zde
100 legendárních vín
|
|
Nakoukněte s námi do ideálního vinného sklepa a poznejte sto nejprestižnějších vín světa, sto ideálních lahví, výtečné šampaňské nebo nejvzácnější červené a bílé víno z celého světa.
více zde
|
DEKANTACE aneb zamilujte si karafy!
Dekantace je přelití vína před konzumací z láhve do karafy. Využívá se jak pro mladék, tak pro staré víno. Víno tímto přelitím zbavíme usazenin a provzdušněním ve velké dekantační nádobě se jeho chuť plně otevře a harmonizuje.
více zde
VÍNO & JÍDLO aneb co k čemu?
Jistě jste si všimli, že ze spojení vína s jídlem lze udělat doslova vědu. Samozřejmě že většinu vín lze pít samotné jen tak, ale ten pravý gastronomický zážitek ale může vzniknout i správnou kombinací různých vín a kompletního jídelního menu.
více zde
(TIŠTĚNÝ KATALOG V PDF )
Zdroj:
Dětský kaleidoskop ... :)
Při záchvatu vzteku
Jak postupovat, když vaše batole dosáhne takového stupně rozčilení, že u něj dojde k záchvatu vzteku? Zkuste k jeho zklidnění využít následující rady:
•Záchvat vzteku je extrémní způsob, jak upoutat vaši pozornost. Dá se mu proto zabránit, když dítěti věnujete dostatek pozornosti, a to především v době, kdy je zvýšeně podrážděné.
•V době, kdy má batole záchvat vzteku, se snažte zachovat klid. Pokud zareagujete také nepřiměřeně, situaci můžete ještě zhoršit.
•Zkuste batole stisknout v náruči, obejmout ho. Fyzický kontakt pomáhá některým dětem ke zklidnění.
Často je nejlepším způsobem záchvat vzteku ignorovat. Napomínání, vysvětlování či tělesné trestání má většinou opačný účinek. Po chvíli, kdy se dítě samo uklidní, s ním můžete probrat, co ho tak vyvedlo z míry.
Stříhat,
nebo ne?
Hustotu vlasů neovlivníte ani stříháním, jak vám možná budou radit kamarádky. Je to jen pověra. Pravda je taková, že jestliže vlásky zastřihnete na určitou rovnou nebo přibližně stejnou délku, vypadají jako hustější. Stříhání však neovlivňuje ani kvalitu vlasů, ani hustotu, může vzbudit jen opticky lepší dojem a pěstěný vzhled. Kvalita vlasů je zejména genetická záležitost, tvrdí odborníci.
Proč většina dětí nemá ráda zeleninu?
Je to spojeno s pozůstatky z minulosti. Miminka se totiž rodí se sladkými chutěmi, vždyť mateřské mléko je sladké a plné výživných látek. Většina druhů zeleniny není sladká, takže se dítě musí naučit mít tuto chuť rádo. Zkuste proto ze začátku sladší druhy - mrkev nebo kukuřici.
Jen si hraj a povídej!
Dítě potřebuje ke svému rozvoji hru nebo jinou volnou aktivitu, při které relaxuje a vybírá si, s kým si bude hrát a čím se bude zabývat, samo si určuje, kdy skončí. Při hře nebo volné činnosti dítě svobodně ventiluje pocity, konflikty, nevyslovené problémy, jindy si opakuje nedokonale osvojené způsoby jednání. Zkuste se příště nezlobit na svou dceru, když si dlouhé hodiny vykládá s kamarádkou. Dětští psychologové tvrdí, že díky takovýmto rozhovorům si ujasňuje názory k nejrůznějším otázkám, učí se je formulovat, konfrontuje je a podporuje prostřednictvím souhlasného názoru kamarádky.
Předčítání prospívá i školákům
Vede předčítání skutečně ke ztrátě motivace k samostatnému čtení? Spíše opak je pravdou! Právě z dětí, jimž se hodně čte, se později stávají dobří čtenáři. Je mnoho důvodů, proč i po příchodu dítěte do školy pokračovat v předčítání i jiných formách kontaktu s řečí. Rodiče, kteří si pravidelně udělají čas na rituál předčítání, poskytují dětem cennou pomoc na jejich cestě k samostatnému čtení. Línými číst se stávají spíše ty děti, kterým tato zkušenost chybí.
Máte rádi růže? Já moc!
Nádherou růžových keřů se honosí nejeden zámecký park, ale i řada prostých zahrádek
Podívej, kvete růže...
Svým půvabem a krásou jsou často připodobňovány k ženám. Poupata jsou něžná, plná příslibu, a když se plně rozvinou do krásy, omámí svou vůní i smyslností.
Již od nepaměti patří k nejobdivovanějším květinám a bývaly chloubou šlechtěných zámeckých parků. Často vznikaly i samostatné růžové zahrady, takzvaná rosaria.
Původních druhů, z nichž byly vyšlechtěny všechny dnešní odrůdy, je odhadem 100 až 200. Mnoho z nich dnes již běžně neexistuje, ale objevíme je ještě ve sbírkách botanických zahrad nebo specialistů, kteří se jejich pěstování věnují.
Které dát přednost
Do malých zahrádek se hodí především záhonové růže - ušlechtilé čajohybridy nám poskytnou krásné velké květy k řezu a polyantky zase nabídnou spousty okrasných drobnějších kvítků. Ve větších zahradách najdou své uplatnění stromkové formy, které však hůř přezimují a musíme je chránit zakrytím. V prvních letech, než zesílí kmínek, je ohneme a korunku zahrneme zeminou. Na pergolách, v loubích či kolem plotů nadělají hodně parády pnoucí růže, jež nejsou skoupé na květy. V poslední době jsou také stále rozšířenější půdopokryvné druhy.
Jak se rozmnožují
Růže se ve většině případů množí očkováním na šípkové růže. Můžeme je také libovolně řízkovat, ale zvláště u velkokvětých čajohybridů není kořenový systém tak mohutný a květů je pak mnohem méně. Výjimku však tvoří pnoucí odrůdy a polyantky.
Co se jim líbí?
Pěstování růží není náročné, je však nutné dodržovat několik pěstitelských zásad:
+ Když si rostlinku přineseme od zahradníka, umístíme ji do kbelíku s vodou, aby nezaschla.
+ Keříky vysazujeme nejlépe na podzim do vyhloubených jam 30 x 40 x 40 cm, jež naplníme kvalitní kompostovanou zeminou.
+ Vysazujeme je tak, aby krček byl v úrovni terénu nebo těsně pod ním. Nezapomeneme zeminu upěchovat a důkladně zalít.
+ Při výsadbě hnojení nevyžaduje, ale dopřejeme jí 2x ročně (zjara a v červenci až srpnu) 1 lžíci kompletního hnojiva.
+ Na jaře prostříháme zaschlé či poškozené větvičky a zdravé zkrátíme. Nejsilnější míň a slabé víc. Čím častěji ji stříháme, tím víc kvete.
+ Na podzim přihrneme zeminu do výše 10 až 15 cm nad krček, čímž chráníme rostlinu před mrazem.
+ Nejvhodnější je hlinitopísčitá půda s dostatkem živin. Růže nesnáší kyselou reakci, proto nepoužíváme rašelinu.
Víte, že...
+ okvětní lístky růží se již tisíce let používají v kuchyni? Dnes se jimi saláty zdobí nebo zmrzlinové poháry, kandují se a dělají se z nich sirupy.
+ na výrobu 15 ml přírodní silice, která se přidává do parfémů, je zapotřebí 100 kg růžových plátků?
PETR PROKOP
Připravila JARMILA KULTOVÁ
1. Zahradní architekti při parkových úpravách rádi využívají pnoucí růže, neboť tak vzniknou příjemná voňavá zákoutí
2. Drobounkými kvítky nejrůznějších barev se můžou pochlubit polyantky
3. Na záhonech se pěstuje oranžová Bettina, jejíž keř dosahuje výšky až 60 cm; hodí se k řezu
4. Hodna svého jména je fialová Magic Carusel. Vskutku okouzlující podívaná!
5. Od žlutého do červeného odstínu přechází květ odrůdy Samba
6. Rozrostlé keře mnohokvětých růží můžou vytvářet zcela přirozený živý plot
Ovocný sad
+ U jabloní, hrušní, švestek či meruněk provádíme při nadměrné násadě probírku plodů, protože ovlivňuje kvalitu sklizně příští rok.
+ Přerostlé stromy třešní můžeme snížit ořezáním větví i s plody. Ty pak pohodlně očešeme na zemi.
+ Před nedostatkem vláhy chráníme stromy nastýláním. Použijeme piliny, drcenou kůru, slámu či posekanou trávu (u té ale musíme dát pozor, aby neobsahovala semena plevelů).
Zeleninový záhon
+ Pravidelně vylamujeme boční výhony u rajčat. Pokud je necháme bujně růst, zpozdí se násada květů a úroda bude menší.
+ U okurek zaštipujeme hlavní výhon za 3. až 5. listem. Tím podpoříme růst bočních výhonů, na kterých bývá více samičích květů, tedy i plodů.
PETR PROKOP
Jak na to
Kompostéry v sestavě
Recyklováním zahradního a organického domovního odpadu vznikne kompost. Můžeme ho založit volně, ale efektivnější je sestava dvou až tří uzavřených kompostérů. Cena každého z nich je od 800 do 2 500 Kč (podle velikosti).
Organický materiál promícháme s trochou kvalitní půdy. Dospod dáme vrstvu drcené dřevní hmoty vysokou asi 25 cm, na ni naložíme organický odpad, posypeme tenkou vrstvou mletého vápence a trochou dusíkatého hnojiva a kvalitní půdy. Tuto skladbu zalejeme vodou a vše vrstvíme od začátku. Nahoru doplníme zavadlou trávou nebo drcenou slámou.
První ze tří kompostérů naplníme a uzavřeme na začátku jara - otevřeme ho až za rok. Druhý kompost založíme v dubnu a doplňujeme ho až do srpna; na podzim ho zapravíme do půdy, kde do jara dozraje. Třetí založíme na začátku léta a dáváme do něj převážně drcený dřevní odpad a suché listí. Na podzim kompostér uzavřeme a obsah použijeme až za rok a půl na jaře.
V systému dvou kompostérů oba na jaře naplníme a uzavřeme. První otevřeme již na podzim a hmotu zapravíme do půdy, aby kompost dozrál. Druhý necháme odpočívat přes zimu: ten bude k dispozici na jaře.
ATOL JMÉNEM ALDABRA
Jméno zní jako z pohádky. Patří druhému největšímu korálovému atolu na naší planetě. Sir David Attenborough jej právem označil za div světa. Od roku 1982 je Aldabra na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Jak získal atol své tajemné jméno, nikdo přesně neví. Mohlo vzniknout z arabského Al-Chadrá, což znamená zelená. Vyloučen není ani další, ještě poetičtější výklad. Dostal název podle nejjasnější hvězdy z pěti hvězd v souhvězdí Býka – Aldebaranu, hvězdného obra šestatřicetkrát většího, než je naše Slunce.
Atol sám vypadá jako z jiné planety. Je vytvořen z korálového vápence a tvoří jej čtyři větší ostrovy (Grande Terre, Malabar, Střední ostrov, ostrov Picard neboli Západní ostrov), Polymnie a bezpočet menších ostrovů uspořádaných do oválu.
Atol Aldabra leží v Tichém oceánu severozápadně od Madagaskaru a východně od afrického kontinentu. Vznikl ve čtvrtohorách. Je 34 kilometrů dlouhý, maximálně 14 a půl kilometru široký o celkové ploše 350 kilometrů čtverečních. Jeho povrch ční zhruba osm metrů nad mořem. Laguna měří 224 kilometrů čtverečních. Při nízkém přílivu je ze dvou třetin bez vody a je porostlá mořskou trávou.
Dešťová voda vyleptává do vápence ostrovů hluboké brázdy a vytváří terén s ostrými hranami, který je téměř neschůdný. Podél pobřeží se táhnou houštiny mangrovníků. Vnitrozemí ostrovů je porostlé většinou trnitými houštinami.
FLÓRA A FAUNA
Atol si uchovává nedotčenou panenskou přírodu. Přibližně pětina ze 180 kvetoucích rostlin je tu endemitních. Patří k nim například aldaberská lilie s trnitými masitými listy a ornažovorudými květy, purpurová kleome či mračňák s krvavě rudými kalichy.
Žije tu největší populace želv obrovských (Geochelone gigantea). Jejich počty se odhadují na 150 až 180 tisíc. Tyto želvy jsou až 140 centimetrů dlouhé a dosahují hmotnosti až 300 kilogramů a dožívají se i 150 let. Živí se trávou a bylinami, spásají i listí keřů a stromů, pokud na ně dosáhnou. Jeden čas je ohrožovaly kozy, které se na atolu nekontrolovatelně rozmnožily a užíraly želvám potravu. Jejich počty byly zredukovány a želvu obrovskou už dnes na atolu prakticky nic neohrožuje.
Na Aldabře žije i další gigant – největší pozemní krab, který dosahuje délky až jeden metr. Dostal přízvisko palmový zloděj, protože se kromě ptačích vajec a mláďat živí kokosovými ořechy. Velmi zručně je otvírá velkými klepety.
Nejproslulejším ptákem je zřejmě malý hnědý nelétavý pták s bílým hrdlem – chřástal bělohrdlý nebo také Cuvierův.
Na Aldabře jich žije asi pět tisíc. Endemitní je i kaloň aldaberský, který se živí ovocem, či aldaberští ibisové s porcelánově modrýma očima, kteří jsou zvláštním poddruhem ibisů žijících v Africe.
Žije tu vzácný terej rudononohý (Sula sula) i různé druhy faetonů a fregatek. Samečci v době námluv lákají samičky nafouklými modročervenými hrdelními vaky a hlasitými klapavými zvuky. Fragatky jsou dokonalými letci. Dokážou provádět doslova leteckou akrobacii, stát nehybně ve ve vzduchu nebo střemhlav útočit a opět bleskurychle vzlétnout. Tato schopnost jim umožňuje krást jiným ptákům zejména terejům a faetonům ulovenou potravu. Dostali proto přezdívku piráti moře.
TROCHA HISTORIE
Atol Adabra je součástí Seychelské republiky, dalo by se říci její nejodlehlejší částí. Už v roce 1509 se objevuje na mapách portugalských mořeplavců jako Aldahra a o dva roky později Portugalci u tohoto ostrova přistáli. V té době byl atol už evidentně znám arabským námořníkům.
V osmnáctém století byl atol připojen k francouzskému území Réunion. Během napoleonských válek se Seychel i Aldabry zmocnili Britové a oficiálně do jejich držení přešly pařížským mírem. Ostrovy byly spravovány z Mauricia a teprve v roce 1903 vyčleněny jako samostatná kolonie. Roku 1976 získaly Seychely nezávislost jako republika v rámci Britského společenství národů.
Aldabra se ocitla v centru zájmu v roce 1966 v době, kdy ve Velké Británii byl ministrem obrany Denis Healy. Ten tehdy chtěl z Aldabry udělat základnu britských leteckých sil, vybudovat tam přistávací dráhy a další potřebná zařízení. Světová veřejnost se tehdy postavila na odpor a Aldabru zachránila. Velkou měrou k tomu tehdy přispěla i Londýnská královská společnost. (sei) n
SEYCHELY (úředně Seychelská republika)
Malý ostrovní stát v Indickém oceánu nedaleko Madagaskaru. Vedle vlastních Seychelských ostrovů zahrnuje i sousední Amiranty a mnoho dalších ostrovů ležících na jih či na jihozápad včetně známých ostrovů Providence, Assumption či atolu Aldabra.
Hlavní město: Victoria na ostrově Mahé
Počet obyvatel: 77 000
Rozloha: 454 km2
Člen Britského společenství
Úřední jazyky: kreolština, angličtina, francouzština.
se políbili nebo se na sebe dívali roztouženýma očima. Romantikou se to rozhodně nazvat nedalo.
S lehkou závistí jsem vyslechla rozhovor dvou slečen v kavárně. Ta jedna se rozplývala v tom, jak je to fantastické, když jí její přítel nosí snídani do postele - popisovala jak mění jídelníček a společně zobou tu víno, tu chroupají müssli, jak se na sebe usmívají a tak vůbec. Druhá se optala, jak jsou spolu dlouho. Prý dva měsíce. „Tak to ho brzy přejde a skončí to jako u mě doma. Pokud se náhodou sejdeme společně u snídaně, on čte noviny, drobí kolem sebe pečivo a já studuju, kolik má můj jogurt kalorií. Ale je pravda, že si občas povídáme, plánujeme, kam vyrazíme o víkendu a že bychom mohli zajít na večeři." Měla jsem sto chutí říct, že za pár let si budou povídat o tom, že je třeba opravit kapající kohoutek a plánování společné večeře nehrozí. A nebo budou mlčet úplně. Ale nechtěla jsem jim kazit iluze.
První trubadúr
Dvorská láska
Patronka tajné lásky
Imaginární dáma
Zvykem této doby bylo také zakládat nejrůznější rytířské řády, které měly bránit čest a půvab žen. Se ženami samými obvykle neměly nic společného - byly to spíše jakési mužské kluby, v nichž muži oslavovali své milostné úspěchy. Svou vyumělkovaností ovšem byly předzvěstí úpadku doby, v níž nevěra byla otázkou cti a tajné milostné pletky probíhaly pod patronací Panny Marie.
