... jen tak pro radost :o)

Rychlovarné konvice

 

Photobucket

 



Konvice šetří čas a energii nejen při přípravě horkých nápojů,
ale i při běžném vaření. U některých si dokonce můžete určit, na
jakou teplotu chcete vodu ohřát, jiné vám ji navíc přefiltrují.
Rozsvítí kuchyň
(1780 Kč, Burgundy, Morény Richards)
Originální propojení dezignového stylu typického pro 60. léta
s moderní technologií najdeme u varné konvice vínové barvy
o objemu 1,5 l a příkonu 2200 W. Má 360 stupňů středový konektor,
víko s bezpečnostní aretací, odnímatelný filtr ve výlevce,
vodoznak v zadní části informující o výšce vodní hladiny, zakryté
topné těleso pro snadné čištění, bezpečnostní pojistku i neonové
osvětlení spínače.
Spočítejte šálky
(1299 Kč, HD 4649, Philips)
Spotřebič s vysokým příkonem 2400 W a kapacitou 1,7 l umožňuje
ohřát pouze takové množství vody, které skutečně potřebujete,
a to díky ukazovateli hladiny po jednom šálku. Pokud vaříte 250
ml (1 šálek), spotřeba energie je o 66 % menší než při přípravě
1 l vody. Konvice je vybavena trojnásobným bezpečnostním
jištěním. Otočná základna s připojením uprostřed zaručuje snadnou
manipulaci. Omyvatelný dvoustupňový filtr pomáhá předcházet
usazování vodního kamene.
Přirozené aroma
(1990 Kč, Brita Steel, Morény Richards)
V konvici s objemem 1,5 l můžete vodu nejen uvařit, ale
i přefiltrovat. Rozdíl v chuti okamžitě poznáte, protože bude
zbavena chloru i vodního kamene. Povrch konvice je z leštěné
oceli a průsvitná část se při vaření modře prosvětlí. Spotřebič
má bezpečnostní uzávěr a informuje vás o životnosti filtrovacích
náplní (ty se dají dokoupit). Díky příkonu 2200 W budete mít
horkou vodu k dispozici během okamžiku.
Malá, ale šikovná
(450 Kč, Bou 801 WPI, Halley)
Rychlovarná konvice menších rozměrů (19 x 20 x 17 cm) o objemu
1,2 l se vyrovná větším a "naleštěnějším" konkurentkám
- podstavec je otočný o 360 stupňů, je vybavena automatickým

vypnutím, ochranou proti přehřátí i ochranou proti chodu na
prázdno. Má vyjímatelný omyvatelný filtr a příkon činí 1800 W.
S grácií
(2499 Kč, Gracioza, ETA)
Nerezová konvice v nejmodernějším designu s atraktivním skleněným
podstavcem má otočné víko, které se ovládá tlačítkem na držadle.
Modře podsvětlený vodoznak umístěný na zadní části konvice
signalizuje provoz a ukazuje množství vody. Snadnou údržbu
zajišťují vyjímatelný omyvatelný filtr a topné těleso, jenž je
skryto pod nerezovým dnem. Objem je 1,7 l, příkon 2200 W.
Originální kontaktní systém Strix (propojení spotřebiče
s podstavcem) zaručuje vysokou bezpečnost obsluhy a dlouhou
životnost spotřebiče.

Photobucket
 

Rady odborníka
"Při výběru ideální rychlovarné konvice je třeba zvážit více
faktorů. V dnešní době zákazníci upřednostňují do kuchyně
nerezové varianty, ale menší plastové modely najdou vhodné
využití třeba na studentských kolejích, v kancelářích nebo při
cestování. Hlavní kritéria výběru bývají příkon a objem. Pro
opravdu rychlý ohřev budete potřebovat spotřebič o výkonu 2200-
2400 W. Jestliže v konvici ohříváte vodu pro přípravu jídla
v kuchyni, oceníte objem 1,5 l a více. Některé vyspělé modely
můžou nabídnout volbu teploty ohřáté vody a přídavné filtrační
systémy. Důležité jsou také design, použité materiály a barva.
Konvice totiž bývá jediný kuchyňský pomocník permanentně přítomný
na pracovní desce.

Zdroj: EMA 1/2011
 

 

Dobré rady do kuchyně

Photobucket
Sůl nad zlato
Dezinfikovat a čistit dovede i obyčejná sůl. Platí na špinavou
troubu či gril - nasypeme ji na znečištěné plochy a necháme žárem
zhnědnout. Pokud do výlevky občas nasypeme 2 lžičky soli
a zalijeme trochou horké vody, nebude se v ní držet mastnota. Sůl
je také dobrým spolučinitelem, který dovede k dokonalosti čištění
octem i sodou.

Ocet, kyselý všeuměl
Ocet je skvělý dezinfekční prostředek, jeho schopnosti čistit
a pohlcovat pachy se už tradičně využívá při úklidu chladniček.
Dovede toho ale v domácnosti mnohem víc, neboť i odmašťuje
a účinně rozpouští vodní kámen.
Ocet odstraňuje usazeniny z tvrdé vody na nerezovém nádobí
- stačí je roztokem octa ve vodě opláchnout a vytřít. Rozpustí
i vodní kámen kolem baterií. Pokud jsou nánosy silné, necháme
kolem nich přes noc omotaný hadr namočený v octě - ráno budou
pryč. Do octa můžeme namočit také sprchovou hlavici. Pokud je
spirála rychlovarné konvice obalená usazeninami z tvrdé vody,
nalijeme do konvice vodu s octem a solí (nebo samotný ocet tak,
aby byla spirála ponořená) a necháme roztok působit přes noc.
Ocet zbaví usazenin i napařovací žehličku. Roztok ze 2 dílů vody
a 1 dílu octa nalijeme do nádržky žehličky a necháme páru pařit
tak dlouho, až je nádržka prázdná. Roztok z hrnku octa na 4
l vody vyleští zrcadlo a dlaždičky (při hodně tvrdé vodě je
vhodné koncentraci zvýšit). Ocet zároveň koupelnu dezinfikuje
a odstraní plísně ve spárách. Samotný, nebo ještě účinnější spolu
se solí také vybělí záchodovou mísu, pokud jej do ní vlijeme
a necháme přes noc působit.
Slabý octový roztok nahradí i aviváž. Po uschnutí není cítit, je
však příjemné přidat ještě pár kapek esenciálního oleje. Vybrat
si můžeme z mnoha druhů - osvědčený je např. citronový,
levandulový, bergamotový či eukalyptový, který navíc hubí roztoče
i z prádla praného pod 60 st. C.

Soda nejen na pálení žáhy
Soda odmašťuje, odstraňuje pachy a mírně dezinfikuje. Spolehlivě

nahradí čisticí prášek - písek. Vyčistíme jí dřez, umyvadlo
i vanu. "Zažranou špínu" kolem plotýnek potřeme směsí jedlé sody
a horké vody, necháme chvíli působit a poté snadno setřeme. Soda
vybělí i skvrny od kávy nebo od čaje či spáry mezi kachličkami.
Ve směsi se solí platí i na začouzená skla u krbových kamen. Soda
povařená v hrnci s vodou hravě odloupne připálené dno. Při praní
soda změkčuje vodu a čistí skvrny. Spolu s jádrovým mýdlem
poslouží jako alternativní prací prostředek - zde můžeme použít
i levnější nejedlou sodu. Znečištěnou podlahu umyjeme teplou
vodou s trochou jádrového mýdla a lžičkou sody. Pokud přidáme
kapku vonné silice, budou pokoje příjemně provoněné a úklid ještě
příjemnější.

Užitečný odpad
Vymačkaná slupka citronu je univerzální a osvěžující čistidlo na
dřez, vanu či umyvadlo. Půlkou vymačkaného citronu můžeme
vyčistit i špínu na vařiči - znečištěná místa potřeme a necháme
chvíli působit. Citron může vyčistit i silně zanesenou
mikrovlnnou troubu. Nakrájenou slupku či ještě ne zcela vymačkaný
citron přelijeme z poloviny vodou. V nádobě ji vložíme do trouby,
kterou zapneme na 5 min. na nejvyšší výkon - nánosy pak snadno
utřeme.
Příjemnou vůni citronové kůry můžeme využít jako osvěžovače
vzduchu. Na misce s vodou, nejlépe nad mírným zdrojem tepla,
jemně provoní místnost a neutralizuje pachy. Využít můžeme
i další kuchyňský odpad. Např. slupky z brambor vyčistí zašlé
sklo i zanesenou termosku, pokud je v nádobách necháme chvíli
působit spolu s horkou vodou.

Zdroj: EMA 1/2011


Photobucket

 

 

Inspirativní život Pipi Dlouhé Punčochy


Photobucket

Ptáte se, co dělá hrdinka dětských knih a filmů na stránkách magazínu o osobním rozvoji, luxusu a úspěšných lidech? Ale na druhou stranu - kdo patří do magazínu Dreamlife víc než slavná dětská hrdinka Pipi? Je přeci bohatá, šťastná, dokáže vždy nemožné, je svéhlavá a hlavně – má svá vlastní pravidla, kterými pomáhá světu. Žije svůj vlastní sen a takový život je jedním z hlavních pilířů Dreamlife.

Když se v roce 1945 objevila na pultech knihkupectví kniha Pipi Dlouhá punčocha, její autorka Astrid Lindgrenová musela čelit obrovskému náporu kritik. Je si prý vědoma, že nese za svou hrdinku zodpovědnost? A je si vědoma toho, že Pipi je vzor pro děti velice nebezpečný, kdyby se jí nechaly inspirovat? Děti nemají být vychovávány výstředně (jako Pipi), nesmějí si myslet, že mohou dokázat vše, po čem touží (jako Pipi) a otázka peněz je pro děti v útlém věku nepříspustná (narozdíl od Pipi). A tak zatímco si malá, pihatá a zrzavá hrdinka získávala srdce dětí, pobouřila také mnoho jejich rodičů.

Postupem času se však začalo ukazovat, že Pipi není pohádka stvořená pro malé naivní čtenáře, nýbrž je určena nám všem, kteří si plníme své vlastní sny! Však se jejími osudy můžeme nechat inspirovat:

Je bohatá a vždy bude

Pipi dostala kufřík plný zlaťáků od svého otce námořníka. Zdá se, že peníze jí nikdy nedocházejí, naopak se množí a ona se cítí neustále bohatá. Zná hodnotu peněz a umí je šikovně využívat.

Nic pro ni není nemožné

Letět balonem, cestovat lodí, uzvednout koně nebo nakoupit dárky pro celou školu. Není nic, co by naší Pipi mohlo odradit, zastavit, vynervovat. Nevěří v limity, překážky ani boje. Stojí si za vším, co podnikne.

Žije si tak, aby byla šťastná

Pokud něco opravdu charakterizuje Pipi, pak je to dobrosrdečnost, citlivost, štěstí. Žije si ve své vile Vilekule s opičkou a koněm, o které se stará. Má své věrné přátele Aničku a Tomíka a fascinuje svou spontánností všechny okolo. Je vychytralá a umí si poradit i se zloději. Vše řeší ale s ohledem na ostatní a je tak zářícím příkladem široko daleko.

Nikdy není průměrná

A nikdy nezapadne v davu! Nechce se za každou cenu lišit a nechová se výstředně, zná ale svou osobnost, svůj esprit a podle toho se i obléká, mluví, jedná. Ví, že každý jsme nezaměnitelný originál, co si zaslouží pozornost.

Photobucket
 

Ráda se s ostatními dělí o to, co dostala

Umí moudře užívat jak svých peněz a nakoupit dárky chudým, ale dělí se i o zážitky, zkušenosti a příběhy. Je štědrá i ke svým oponentům zlodějům a nikdy nezapomene dát ještě něco navíc. A všechno to dobro se jí vrací v několikanásobně větší míře...

Autorka Astrid Lindgrenová pomocí této pohádky nechala ty nejmenší vstoupit do kouzelného světa, který ovšem není nereálný. Nejsou v něm kouzla, ani nadpřirozené bytosti. Je tam jen mnoho duchovních zákonů, jež vedou ke stejně neuvěřitelnému a krásnému životu, jako měla Pipi. A ti nejmenší čtenáři vždy někde uvnitř věděli, že to není pohádka, že i oni tak mohou žít.

S příchodem různých myslitelů hlásajících myšlenky úspěchu se ke knize o dětské hrdince vrací i sami rodiče. Hledají tam východiska a nové způsoby myšlení, snad i filosofii. Už dávno nevychovávají své děti k tomu, aby byly průměrné, ale aby nikdy nezapadly v davu.

Malá nepřehlédnutelná zrzka s každou punčochou jinou se už dočkala jak filmové, tak divadelní premiéry a patří do kategorie příběhů, ke kterým se budou vracet ještě mnohé generace po nás. Astrid Lindgrenová byla vlastně geniální a poděkování za Pipi se ji nakonce dostalo - právě tímto dílem se stala světoznámou dětskou spisovatelkou!

Zdroj: http://www.dreamlife.cz/
 

 

Statečný cínový vojáček

Vzpomínka na dětství ...


Photobucket

Bylo jednou pětadvacet cínových vojáčků a všechno to byli bratři,
protože byli uliti z jedné staré lžíce. V ruce drželi zbraň, hleděli vpřed
a stejnokroj měli červený a modrý, zkrátka převelice krásný. První, co
uslyšeli na tomto světě, když kdosi sejmul víko z krabice, v níž leželi,
byla slova:
 „Cínoví vojáčkové!"
 Vykřikl je malý chlapec a radostně tleskal rukama. Dostal vojáčky,
protože dnes slavil narozeniny, a hned je stavěl na stůl. Voják podo-
bal se na vlas vojákovi, jen jeden z nich byl trochu jiný. Měl pouze je-
dinou nohu, protože byl ulit jako poslední a už se na něj nedostalo
dost cínu.
 Přesto stál na své jedné noze právě tak pevně jako ostatní na dvou,
a poslyšte, jaký ho čekal osud.
 Na stole, kde chlapec vojáčky rozestavil, bylo ještě mnoho jiných
hraček, ale největší pozornost budil krásný papírový zámek s malý-
mi okénky, jimiž bylo vidět přímo do pokojů. Před ním stály malé
stromečky a kolem dokola jej obklopovalo malé zrcadlo ve tvaru je-
zera. Po něm plavaly - a zrcadlily se v něm - voskové labutě.
 To všechno bylo hezounké, ale nejroztomilejší byla malá panenka,
která stála uprostřed otevřené zámecké brány. Byla rovněž vystřiže-
na z papíru, ale měla na sobě bělostnou sukničku, přes ramena ten-
kou modrou stužku - a uprostřed ní zářící hvězdu, právě tak velikou
jako celý její obličej. Malá panenka vztahovala obě ruce, neboť to by-
la tanečnice, a jednu nohu měla zvednutou tak vysoko do vzduchu,
že ji náš cínový voják ani nemohl rozeznat a myslel si, že druhou no-
hu nemá stejně jako on.


 „To by byla žena pro mne!" pomyslel si. „Ale je příliš vznešená,
bydlí v zámku, kdežto já mám jenom krabici a v té nás je dvacet pět.
To by nebylo vhodné místo pro ni! Ale přesto musím hledět, abych
se s ní seznámil."
 Schoval se za dózu na šňupavý tabák, která také trůnila na stole,
neboť odtud měl pěkný výhled na milou jemnou dámu, jež vytrvale
stála na jedné noze, aniž ztratila rovnováhu.
 Když nastal večer a ostatní cínoví vojáci se vrátili do krabice a lidé
v domě ulehli do svých postelí, začaly si hračky hrát mezi sebou na
návštěvy, na válku a na ples. Cínoví vojáčci šramotili v krabici, pro-
tože i oni chtěli být u toho, ale nemohli zvednout víko. Louskáček
metal kozelce a kamínek jezdil po tabulce. Byl to takový rámus, že
se probudil kanárek a začal s nimi křičet o závod, navíc ve verších.
 Jediní, kdo se nehýbali z místa, byli cínový vojáček a malá tanečnice.
Ona se stále vzpínala na špičce, ruce rozepjaté, on dál trpělivě
stál na jedné noze a ani na okamžik nespouštěl tanečnici z očí. Pak
začaly bít hodiny dvanáct - a cvak, odskočilo víčko od tabatěrky
a uvnitř jako kouzlem nebyl šňupavý tabák, ale malý černý skřítek.
 „Aby sis nevykoukal oči!" zahrozil cínovému vojáčkovi.
 Ale cínový vojáček dělal, jako by ho neslyšel.
  „No jen počkej ráno!" řekl ještě ten podivný panáček.
 A vskutku. Ráno, sotva děti vstaly, postavily cínového vojáčka do
okna, a ať už to způsobil skřítek či průvan, okno se najednou ote-
vřelo a vojáček letěl střemhlav z třetího poschodí.
  Byl to strašlivý pád. Vojáček přistál na čepici, s nohou trčící k nebi
a bajonetem zaraženým hluboko  v dláždění. Služka s nejmenším
chlapcem se pro něj honem rozeběhli, ale přestože jej málem za-
šlápli, nenalezli ho. Kdyby býval cínový voják volal: „Tady jsem!" -
snad by jej objevili, ale on nepokládal za vhodné hlasitě křičet, když
byl ve stejnokroji.
  A tu začalo pršet. Kapka za kapkou padaly k zemi, bylo jich stále
víc a nakonec se dalo do pořádného lijáku. Když déšť ustal, prošli
kolem dva uličníci.
  „Koukni!" řekl jeden, „...tady leží cínový vojáček! Dáme ho do loď-
ky a pustíme po vodě!"
  I udělali loďku z novinového papíru, posadili do ní cínového vo-
jáčka a pustili stružkou, která tekla podél chodníku. Oba chlapci bě-
želi vedle a tleskali rukama. Vždyť to byl také nějaký proud! A ty vl-
ny! A jak by ne, když pršelo tak prudce!
  Papírová lodička se houpala nahoru dolů a občas se otáčela kolem
dokola, až se náš cínový vojáček třásl hrůzou.
  Ale nedal na sobě nic znát, nepohnul ani brvou, dál se díval čelem
vpřed a svíral v ruce zbraň. Najednou vletěla lodička pod most, jenž
vedl nad  stružkou, a byla tam právě taková tma, jaká bývala v jeho
krabici.
  „Kampak se to asi dostanu," pomyslel si vojáček, „ano, ano, to zavi-
nil skřítek! Ach, kdyby tu se mnou aspoň seděla ta malá panenka,
pak ať si je třeba dvakrát tak velká tma!"
 Jenže místo malé panenky přiběhla veliká krysa, která bydlela pod
mostem.
  „Kde máš propustku?" povídá. „Sem s ní!" Avšak cínový vojáček se
ani teď nepohnul, jen pevněji sevřel pušku.

 Lodička spěchala dál a krysa za ní. Hu, jak ta skřípala zuby a volala
na třísky a slámu plující kolem:
 „Chyťte ho! Chyťte ho! Nezaplatil za vstup! Neukázal propustku!"
 A proud stále sílil. Cínový vojáček konečně uviděl světlo na konci
mostu, ale zároveň k němu dolehl hukot, který by vyděsil i toho nej-
statečnějšího muže. Jen si pomyslete, stružka se řítila přímo do pří-
stavního průplavu. To bylo pro ubohého vojáčka právě tak nebez-
pečné, jako pro nás jízda přes velký vodopád.
 Už téměř nebyl s to udržet rovnováhu, přesto se držel zpříma, jak
jen dovedl, aby nikdo nemohl říci, že dal byť jen mrknutím oka na-
jevo strach.
 A náhle se s ním loďka třikrát čtyřikrát otočila, naplnila se vodou
a začala se potápět. Za chvíli stál cínový vojáček ve vodě až po krk
a loďka stále ještě klesala - to jak se papír čím dál více uvolňoval.
Pak už voda přesahovala vojáčkovi přes hlavu. A tu začal vzpomínat
na malou rozkošnou tanečnici, kterou již nikdy nespatří, a v uších
mu zněla píseň:

 , Jen pluj, jen pluj, můj vojáčku,
 smrt na tebe čeká!"

 Potom se papír docela rozpustil a vojáček se propadl do hlubiny,
kde ho spolkla veliká ryba.
 Br, že v ní ale byla tma! Ještě větší nežli pod stružkovým mostem.
a jak těsno! Ale cínový vojáček byl i vleže statečný a svíral pušku, ať
sebou ryba mrskala, jak chtěla, ať dělala sebestrašlivější pohyby.
 Konečně ztichla úplně, zazářilo jasné světlo a jakýsi hlas zvolal:
 „Cínový vojáček!"
 Rybu totiž chytili, prodali na trhu, a tak se dostala do kuchyně, kde
ji služka rozřízla velikým nožem, vzala vojáčka dvěma prsty okolo
pasu a odnesla ho do pokoje, kde všichni chtěli vidět podivuhodné-
ho muže, který plul v rybím břiše. Leč cínový vojáček necítil vůbec
žádnou hrdost. Ani uprostřed stolu, kam ho postavili. Ale potom -
no ne, dějí se to na světě neuvěřitelné věci! Zjistil, že je ve stejném
pokoji jako předtím, viděl tytéž děti a tytéž hračky na stole, i krásný
zámek se spanilou malou tanečnicí. Stále ještě stála na jedné noze
a druhou držela vysoko ve vzduchu. Byla tak vytrvalá, že by nad ní
málem ronil cínové slzy, ale to se neslušelo. A tak se na ni pouze dí-
val a ona se dívala na něj, dokud jej jeden z chlapců nepopadl a ne-
hodil do krbu. Neměl k tomu žádný důvod, a tak je nasnadě, že i to
zavinil skřítek v tabatěrce.
  Cínový vojáček se ocitl v jasné záři ohně a pocítil strašlivé horko.
Zda za to mohly skutečné plameny či láska, nevěděl. Barvy z něho
nadobro stekly, a jestli se to stalo cestou, anebo to způsobilo utrpe-
ní, také nikomu neprozradil. Díval se na malou panenku a ona se dí-
vala na něj, a i když cítil, že se roztavuje, dál statečně stál se zbraní
v ruce. Vtom se otevřely dveře, průvan sebral tanečnici a ona vlétla
jako motýl do krbu k vojáčkovi. Tam se plápolavě vzňala a zmizela.
To už také z malého statečného vojáčka nezbývalo víc než hromád-
ka cínu, a když přišla druhý den služka vybírat popel, vymetla jej ja-
ko malé kovové srdíčko. Z tanečnice zůstala jenom hvězda a i ta by-
la sežehnutá na černý oharek.

Photobucket

 

Milé čtení...


Myspace Layouts

Tři věci by měl mít člověk stále u sebe - vodu, vzduch a svého miláčka! Vodu a vzduch mám, ale jak to udělám s tebou, to opravdu netuším! 


Proč bát se pusy, líbat se musí, je to věc nutná a tolik chutná ...

Utrhl jsem květinu a zvadla mi. Chytil jsem motýla a umřel mi v dlaních.
Pochopil jsem, že krásných věci se lze dotykat jenom srdcem...

Nezoufej, když ve tvém žití srdce žalem sklátí se, po bouři zase slunko svítí a tvé blaho vrátí se ..
Ze srdcí i ze srdíček    přejem, ať máš k štěstí klíček    a pak ještě celou duší,    ať to Tvým dnům pořád sluší,    ať mají pro Tebe přichystáno    prima večer, krásné ráno!

Ráno Bůh otevřel okno do nebe a zeptal se, jaké je mé největší přání. Odpověděl jsem: Bože, dávej dobrý pozor na ty, kteří čtou toto psaní, na jejich rodinu a kamarády, zaslouží si to. Opravdu je mám moc rád! Bůh je jako oceán. Lze spatřit začátek, ale konec nikdy....  

Ať mají Tvé ruce vždy co dělat,    ať je v Tvé peněžence vždy pár mincí,    ať slunce pořád svítí na Tvé okno,    ať po každém dešti určitě následuje duha,    ať máš vždy na blízku ruku přítele,    ať Bůh naplní Tvoje srdce radostí...

 

Jaká je definice bohatství?


Bill Gates - Muž, jehož život ovlivnil počítač - Bill Gates.
Bill Gates

Úspěch má mnoho měřítek, avšak univerzální míra je bohatství. Přesto se zdá, že ani to není jednoduchou definicí – ať už na základě subjektivního pohledu, nebo podle čísel ve finančním výkazu.

Pokud vnímáte bohatství pouze jako číslo, pravděpodobně se časem mění – odráží nejen inflaci, ale také vaše úspěchy. Pokud jste původně chtěli být milionáři, možná jste již svého cíle dosáhli. Vždyť ještě donedávna pomáhali rostoucí akcie a ceny bydlení mnoha lidem k dosažení tohoto cíle.

Jakmile dosáhnete určité úrovně úspěchu, vaše další cíle a sny se zvětšují. Dosáhnete milníku a jste připravení na další. Původní cíl milion korun se může změnit na deset milionů. Proč se ovšem spokojit s milióny, když existuje přes tisíc dolarových miliardářů?

Peníze mají svůj způsob, kterým přichází i odchází. Krátká procházka vaší investiční historií za poslední roky může velmi snadno prokázat tento fakt. Pokud by bylo velmi snadné vytvořit, udržet a zvětšit počet miliónů na kontě, nebyl by tento cíl natolik motivující a vzrušující!

Neexistuje nic lepšího, nežli zpomalení ekonomiky a klesající trend na trhu, co by mohlo přinést perspektivu tomu, jakým lidé vnímají peníze. Ve skutečnosti, pokud měříte své bohatství pouze penězi, měli byste se připoutat! Je před vámi velmi tvrdá cesta...

Jeden milionář kdysi komentoval výsledek své poslední obchodní transakce takto: „K čertu, můžu ji klidně měřit lízátky. Dolary jsou pouze pro spočítání výdělku.“ Protože měl více peněz, než kdy mohl utratit, proces budování bohatství pro něj jen znamenal skóre ve hře, jeho výkon oproti ostatním konkurentům.

Stejně jako vzpěrači mají za cíl uzvednout více kilogramů a atleti chtějí překonat svůj nejlepší čas, ti, kteří se účastní ve hře obchodu a investic měří svůj výkon nulami na kontě.

Běží závod, který začíná velmi brzy v životě a pro některé nikdy nekončí. V poslední době jste mohli pozorovat trend v médiích, která byla zaměřená na mladé miliardáře. Zakladatelé Google, oba před svými 40. narozeninami kontrolují jmění v hodnotě 18 miliard dolarů. Stále na něm pracují a jsou inspirací pro velký počet průkopníků...

Ale končí někdy takové hromadění bohatství? Někteří miliardáři vhodí do ringu ručník a skončí. Ano, Bill Gates nedávno oddal svůj život charitativním projektům, ale přesto má hluboký závazek k růstu společnosti Microsoft. Mediální magnát Rupert Murdoch, který se blíží ke svým osmdesátinám, pokračuje v rozšiřování svého impéria, přestože Forbes odhaduje jeho majetek na 8,3 miliard dolarů.

Bohatství znamená více než jen porovnávání skóre pomocí čísel finančních aktiv. Kdokoliv ze zmíněných bohatých lidí by vyměnil své vlastnictví za dobré zdraví. Stačí se zeptat miliardáře Mika Milkena, který investoval své pohádkové jmění do nalezení léku na rakovinu prostaty, která mu byla diagnostikována.

Je zřejmé, že peníze nejsou jediným způsobem kterým lze počítat bohatství. Pro některé to je sláva. Pro druhé rodina. John Travolta by jistě vyměnil všechnu slávu a soukromé tryskáče, kdyby tím zachránil život svému náctiletému dítěti.

Jakmile překročí určitý bod, někteří lidé začnou vnímat bohatství pouze jako nástroj, který mají použít pro dobro ostatních lidí. Začnou tedy podporovat a vytvářet globální projekty na léčení nemocí, nebo řešení hladomorů ve třetích zemích. Warren Buffett se spojil s Billem Gatesem v jeho filantropických aktivitách. Oprah Winfrey pomohla postavit školu v Africe a realizovala bezpočet projektů v Americe.

Jednou věcí, kterou peníze nedokáží koupit je čas. Tato myšlenka přináší pokoru. Co je nejcennější – čas nebo peníze? Naštěstí po nás život nevyžaduje, abychom si vybrali mezi jedním a druhým, pouze nás podněcuje, abychom sami určili jejich vzájemný poměr v našem životě.

Události posledních měsíců jasně ukazují na nadčasovou pravdu. Bohatství je pomíjivé, lidé nejsou. Pro některé je již pozdě znovu začít. Další již nemají dostatek duševní síly pro další pokus k výstupu na vrchol. Přesto všichni přežijí. Ve ztrátě bohatství se skrývá velké poučení. Lekce, která stojí nejvíce, je často ta nejcennější. Bohatství je pro drtivou většinu lidí velmi náročné vytvořit a ještě náročnější udržet.

Lidskou přirozeností je stále dál usilovat o úspěch, bohatství a dosažení cílů. Z této perspektivy je zřejmé, že dnešní ekonomické překážky vytváří šanci pro zítřejší příležitosti k budování bohatství. Američané se učí, že žijí v zemi se systémem svobodného podnikání, který slibuje a skoro vždy poskytuje rovnocenné příležitosti. To ovšem vůbec neznamená, že slibuje rovnocenné výsledky. To je definice socialismu, systému, který byl testován k smrti v mnoha zemích po celém světě, naneštěstí i v té naší.

Příběhy úspěchu po celém světě jsou motivovány snahou o dosažení cíle, ne vinou. Cílem svobodné společnosti není politika nenávisti a snaha odebrat všechny výhody úspěchu. Místo toho jsme inspirováni úspěchy druhých. Dlouhodobě úspěšní lidé se stávají vzory pro ostatní. Toto je největší dar, který může svobodná země mít – schopnost inspirovat a nabízet naději prostřednictvím systému založeném na odměňování tvorby hodnot a kreativity samotné. Proto se ve vaší pouti za bohatstvím dívejte vpřed a ne nazpět.

Petr Gogolín

Čtěte také

 

Pod peřinou je v zimě nejpříjemněji


Myspace Layouts
 

Spíme, nebo měli bychom spát 7-8 hod. denně. Tvrdí to alespoň
naši lékaři. Aby byl spánek opravdu zdraví prospěšný, záleží
v neposlední řadě i na volbě správné přikrývky. Neměla by být ani
moc hřejivá, ani moc chladivá, ale současně ani moc tenká. Zní to
jako rada chytré horákyně, ale volba té správné přikrývky není
zase tak těžká.

Rozměrné přikrývky jsou spíše nepraktické
Je-li vaše váha nižší, musíte mít teplejší přikrývku, než jakou
potřebují těžší lidé. Je to proto, že málo vážící lidé produkují
ve spánku málo tepla. Z toho plyne, že každý potřebuje deku
speciálně pro sebe. Rozměrné, tzv. americké přikrývky, pod které
se vejdou dva lidé, jsou proto zřídka ideální. Číslo na přikrývce
(12-80) se týká dutého vlákna; čím vyšší číslo, tím lépe se
pokrývka přizpůsobuje tělu.

Jaká je správná délka pro vaši přikrývku?
Běžně prodávané přikrývky jsou 135 cm široké a kolem 200 cm
dlouhé. Pokud máte vyšší postavu, i pro vás se prodávají
přikrývky, které jsou větší než ty standardní (155 x 220 cm).

Pro alergiky je velmi vhodné umělé vlákno
Přikrývky se syntetickou výplní mívají velmi dobré
tepelně-izolační vlastnosti. Dutá vlákna dobře regulují také
vlhkost, mohou se jednoduše prát, snadno se udržují, a jsou proto
vhodná zejména pro alergiky.

V peřinách z pravého peří se krásně spí
Tyto přikrývky bývají plněné nejčastěji peřím husím nebo kachním.
Čím více peří je ve výplni, tím je přikrývka teplejší.
Výhoda: Lehké peří je pro spánek velmi příjemné. Lze pod ním spát
celoročně a dá se dokonce i vyprat.
Nevýhoda: Někomu může taková přikrývka připadat příliš teplá.

Přikrývky z ovčí vlny jsou zvlášť dobře prodyšné
Vlněné přikrývky velmi dobře izolují. Jsou prodyšnější než
přikrývky s pravým peřím nebo umělým vláknem, a jsou schopné
přijímat hodně vlhkosti. Jsou proto zvlášť dobré pro ty, kteří se
ve spánku hodně potí. Jejich hlavní nevýhodou je, že nejsou vůbec
vhodné pro alergiky a nedají se prát.

Pro léto jsou ideální přikrývky z hedvábí
Hedvábné přikrývky jsou příjemně chladivé a hodí se proto zvláště
pro letní období. Dobře přijímají pot, takže jsou vhodné pro
lidi, kteří se hodně potí. Hedvábí se zpravidla míchá s bavlnou
nebo umělým vláknem.
Bavlna nepřijímá mnoho vlhkosti, moc nehřeje. Proto se mísí
s hedvábím nebo umělým vláknem či jinými látkami. Pro léto je
vhodná, protože málo izoluje. Dá se prát ve vodě až 95 st. C
teplé.
Zdroj: Ema 1/2009

Myspace Layouts
 

Jim Rohn: Tajemství životních období


Od svého dětství přijímáte ze svého okolí důležité životní instrukce – všechny dobře myšlené rady od rodičů, hodnoty, ke kterým vás vedli učitelé ve škole, a nakonec i vlastní zkušenosti, jež dovolucí stanovovat si ambiciózní cíle a snít honosné sny. A právě s dosahovaním těchto cílů se učíte neodmyslitelnou posloupnost, rovnici o příčině a důsledku, provázející každý takový úsek. Podle Jima Rohna se jedná o teorii životních období, jenž vám právě dnes představujeme. „Život je jako měnící se období. Nemůžete je změnit, ale můžete změnit sebe!“



Jim Rohn je přesvědčen, že přirozeným lidským údělem je růst, úspěch, prosperita a hledání štěstí – a to v každém období vašeho života. Podle vlastního stanoviska se rozhodujete – vzdělávat se, nebo nevzdělávat; zkoušet, nebo se vzdát; obviňovat ze svých neúspěchu sebe, nebo ostatní; mluvit pravdu, nebo lhát; jednat, nebo pořád všechno odkládat; uspět, nebo neuspět. Každému byla do vínku nadělena svoboda volby, která umožňuje zvolit si vlastní cestu k úspěchu a osobnímu rozvoji – a nebo k vlastní sebedestrukci.

Naším životním posláním je rozvoj osobnosti a zlepšování prostředí, v němž žijeme. Rohn říká, že „je fascinující, jak Bůh nechal obojí – Zemi i lidi – nedokončené. Přes řeky nepostavil mosty, nechal obrazy nenamalované, písně nezazpívané, knihy nenapsané a vesmír neprobádaný. Bůh vytvoříl vás, abyste tyto nedostatky doplnili, dal vám možnosti k jejich vytvoření. Ale je to pouze vaše volba. Tuto volbu ovlivňuje váš postoj a volba určuje výsledek. Všechno, čím jste, a všechno, čím můžete být, je pouze na vás. Po celou dobu svého života máte možnost činit, a v každém životním obdobím je rozhodující položkou vaše stanovisko.“

Ze všeho nejdříve byste se měli naučit, jak se vypořádat s nejméně příjemným obdobím – se zimou. Zima naneštěstí přichází pravidelně, některá je těžká, jiná jednoduchá – a všechny přicházejí bezprostředně po podzimu. Existuje mnoho druhů: finanční, sociální, emocionální, nebo fyzická zima – když všechny cíle vypadají nedostižně, nic se nedaří a provází vás řada zklamání. Těžkosti přichází vždy po objevení nějaké příležitosti, recese přichází po čase rozmachu. Ale co lze z tohoto náročného období vytěžit? Je to stejné jako ve známém rčení ‚co tě nezabije, to tě posílí‘. Získáte novou životní sílu a moudrost! A čím více problémům budete čelit, tím více zkušeností získáte.

Naštěstí po každé zimě už od prvopočátku světa vždy přichází jaro. Období možností a aktivit, období zasazování semínek v podově znalostí a úsilí do úrodné půdy života. Ale samotný příchod jara ještě nezaručuje, že na podzim budeme zákonitě sklízet úrodu. Musíte se pořádně snažit! Buď na jaře zasadíte semínka, nebo na podzim půjdete žebrat, píše Rohn. Využijte příležitosti, kterou každému přináší jaro, protože ‚jak si kdo zasadí, tak si i sklidí‘. Zaměřte proto každou zimu své úsilí na to, abyste nepropásli jaro. Může se objevit nečekaně a může vás zastihnout v období sladkého nicnedělání. Pozor, ať neusnete na vavřínech. Přičichněte si k nové rozkvétajícím květům, ale ihned po tom se vrhněte do práce. Zvolte si reálný cíl a začněte konat. Jaro ukazuje, že život je plný nových začátků a příležitostí. Ale přesto je krátký – dokonce i ten nejdelší. Nenechte si nikdy ukrást své jaro!

V letním období opatrujete svá semínka a chráníte je před nejrůznější nepřízní osudu. Ihned po jejich zasazení musí semínka čelit nebezpečným broukům a plevelu, a samotné se s těmito nástrahami rozhodně nevypořádají. Každá zahrada bude napadena, tak na to buďte dobře připraveni. Společenské, politické, přátelské i obchodní hodnoty jsou cílem nekončících útoků, a proto je musíme ve vlastním zájmu chránit, jak nejlépe můžeme. Protože pro ty, kteří vynakládají veškerou snahu na pěstování a ochranu, tu nikdy není dost ptáků, brouků a dalších nepříjemností, aby mohli zničit jejich úrodu.

Podzim je obdobím sklizně plodů vaší předešlé práce. Nic není lepší, než pohled na úrodu po celé té dlouhé době snažení se a dohlížení na svá semínka – a nic není horší, než neúspěch v podobě zničené zahrady. Všechno, co do svého života investujete, se vám vrátí. Ale pouze s podmínkou, že se budete opravdu snažit a přiznáte si svou odpovědnost za svou úrodu. Nejvyšší forma vyspělosti je totiž plná zodpovědnost za váš život a vaše činy.

Stejně jako se mění roční období, i náš život se pohybuje v neustálém střídání jara – doby příležitostí a sázení, léta, kdy pečlivě opečováváme, co jsme na jaře zasadili, podzimu, během něhož sklízíme plody své práce, a zimy, po které bychom vždy měli být o trochu moudřejší a zkušenější. Vaši budoucnost neovlivňuje to, co vás potká, budoucnost se bude vyvíjet podle toho, jak se k tomu, co vás potká, postavíte a jak budete danou situaci řeši.

Čtěte také

 

 

Zamyšlení: Rozbijte zrcadla


Častokrát se stane, že si lidé ublíží. A dělají to různě. Jedni zákeřně, jiní jen tak levou zadní, další omylem nebo třeba naschvál. Ubližujeme si nepatrně, ubližujeme si drasticky, ubližujeme si hodně, ubližujeme si málo. Ale ubližujeme si, a v tom je ta potíž...

Možná by to mohlo zavánět nějakým moralistickým kázáním, ale to já nechci. Nechci, aby mé zamyšlení působilo nabubřele, nafukovalo se jako balón hodný propíchnutí. Proto nebudu psát o mravních normách, a ani o kodexech, strašáku pro ty, kteří se jimi beztak neřídí. Nemá smysl sahat do svědomí lidem, kteří o to nestojí – stejně by to ani nečetli.

Co podle mě smysl má, je popřemýšlet nad ubližováním ve vztahu. Stává se to každému. Vztah si poklidně zurčí, vlnky si šplouchají, když vtom začne něco neodbytného bublat, a je zavařeno na průšvih. Říká se sice, že „Itálie“ je zdravá, že uvolňuje napětí. No, já nevím. Proč bychom po sobě měli štěkat? Proč si věci nevysvětlit normálně? Jenže bez emocí to prostě občas nejde...

Jak vůbec taková hádka vznikne? Většinou z ničeho, z docela obyčejných banalit, nad kterými jindy mávnete rukou, ale jednou prostě přelezou mez. Někdy je to rychlé, jindy trochu jako když hovnivál koulí kuličku. Koulí a koulí a na kuličku se nabalují různé smítky prachu, kamínků a kdejaký sajrajt.

Já takovou banalitu vnímám jako zrcadlo. Vždycky je na ní střípek pravdy, ale odraz je nereálný. Když si pak při hádce nastavujeme navzájem zrcadla našich banalit, už nekoukáme na druhého, hledíme do odrazů a obrazů, do nekonečné neexistující hloubky zrcadlové propasti. A když si na ni sáhneme, zjistíme, že nás od jejího řešení dělí těžké neprostupné sklo navršených nesmyslů.

Rozbijme ty nesmysly! Pryč s banalitou hádek, třískněme se zrcadly o zem a pojďme se mít zase chvilku rádi. A hlavně ty střepy nezameťme pod koberec – vyhoďme je jednou pro vždy! Co už je na světě hezčího než být na sebe navzájem hezcí?

Myslíte, že je „Itálie“ zdravá? Kdy jste se naposledy zdravě pohádali? A kdy nezdravě?

čtěte na:  Ženě - in

http://www.zena-in.cz/

 

 Haloween !!!



Je temná noc.
Zvláštní mlha se snesla nad zemí.
Všechno utichlo a ani ptáci se neopovažují vzlétnout.
Okna domů jsou zakrýtá a uvnitř se nesvítí.
Na ulicích je ticho.
Nikdo se neodváží vyjít ven.
Jenom chvilkama se v mlze mihnou černé stíny.
Všichni v domovech buď spí,
nebo sedí v pohodlných pohovkách a dívají se na filmy.
Většinou na filmy, které připomínají to co se děje venku.
Jenomže v těch filmech je úplné ticho.
Na skutečných ulicích je slyšet dětský smích.
Skupinky dětí přecházejí od domu k domu.
Na sobě mají masky.
Masky upírů, čarodějnic, smrtek a jiných příšer.
Sebou táhnou velké pytle plné nasbíraných dobrot.
Není to nepovedený horor.
Je to jeden z nejpopulárnějších svátků,
Halloween.


 

Jezevčík a další psí plemena vymírají!


Švýcarská badatelka Susi Arnold přišla s šokující studií, která zarmoutila
milovníky psů. Proč? Některým plemenům hrozí jejich vyhynutí!

1.gif

Uvidíme v budoucnu méně zlatých retrívrů, jezevčíků a anglických buldočků?
Švýcarská badatelka Susi Arnold se obává, že ano. Co je příčinou?
Přešlechtěnost!
Kvůli ní trpí štěňátka nemocemi kloubů, problémy se srdcem a selháním
orgánů.

Zlatý retrívr

Susi Arnold: Zlatý retrívr má například často nemocné srdce, zanícené svaly a problémy s čelistmi.


Autor: wikipedia.org

Veterinář František Zahrádka: Retrívři jsou náchylní k nemocem kyčlí nebo loketního kloubu. Vyskytují se u nich i srdeční obtíže. Hlavním problémem je ale sklon k epileptickým záchvatům. Někteří chovatelé jednají nezodpovědně. Chov vedou v blízké linii, což vede ke genetickým vadám.

Jezevčík

Susi Arnold: Jezevčíci jsou zase náchylní k nádorům.


Autor: abl

Veterinář František Zahrádka: Mají problém s páteří. Nádorová onemocnění u nich také zaznamenáváme, ale mnohem více jsou v tomto směru ohroženi boxeři a dobrmani, kteří rovněž trpí na srdíčko.

Anglický buldok

Susi Arnold: Angličtí buldoci mají na základě smáčknutého nosu těžké
problémy s dýcháním. Znám případy, kdy se pes ve velkém teple udusil.


Autor: wikipedia.cz

Veterinář František Zahrádka: Dýchací problémy anglický buldok má, ale
zpravidla pes vycítí, kdy má ze sluníčka utéct. Toto plemeno ohrožuje fakt, že je po něm velká poptávka. Kvůli penězům někteří chovatelé množí buldoky mezi blízkými příbuznými. Počet dědičných chorob se tím může ještě zvyšovat.

Bernský salašnický pes

Susi Arnold: Bernskému salašnickému psu hrozí úplné vyhynutí. Toto plemeno bylo vyšlechtěno k tomu, aby měli velký výkon a byli silní. V dnešní době je pro páníčky a paničky přece mnohem důležitější, že jejich čtyřnohý přítel má krásnou srst.

Problém je v tom, že nádherné srsti se dosáhne jen šlechtěním a chovem. To
má ale za následek, že pejsci jsou zatíženi dědičnými chorobami. K těm patří především rychlé opotřebení kyčelních kloubů, nádory, artróza a onemocnění ledvin.


Autor: wikipedia.de

Veterinář František Zahrádka: Bernskému salašnickému psu zase velmi často selhávají játra. Někteří chovatelé by se měli zamyslet nad tím, co dělají.
Protože mnohé problémy, které pejsci mají, jsou zaviněny dědičností.

Arnold zdůrazňuje, že je nutné nemocná zvířata z chovu vyřadit. Pomocí
analýzy DNA je potom možné rasu zachránit.

Autor: INT, kad

 

Kocour adoptoval kuřátko, které jako jediné přežilo liščí útok

 

Kocour a kuře - nepravděpodobné přátelství? Ilustrační foto. foto: Profimedia


Desetiletý kocour Snowy převzal ochrannou tlapku nad kuřátkem Gladys, které jako jediné majitelé farmy zachránili po útoku lišky. Snowy nyní o traumatizované kuře pečuje, jako kdyby to byl jeho potomek. Podle majitelky je dvojice zcela nerozlučná.

16. 9. 2008 19:52 - MIDDLETON

Jane Etheridgová z Middletonu v hrabství Suffolk uvedla, že velmi nepravděpodobná aliance vznikla, když jedna z jejích slepic snesla 14 vajec, přičemž z jednoho se vylíhnula Gladys. Po dvou dnech se však farmářka vyděsila, když zjistila, že žijí již jen tři kuřata a na místě byla jinak jen hromada peří poté, co do kurníku zavítala liška.

Zbylá dvě kuřata zanedlouho také umřela, a tak Gladys zůstala naživu jako jediný pamětník brutálního liščího útoku. Majitelka farmy 69letá paní Etheridgová se rozhodla vzít malou Gladys dovnitř do tepla, aby zvýšila pravděpodobnost, že přežije. Tam začalo vznikat přátelství mezi kocourem Snowym a kuřátkem Gladys.

"Snowy ji každou chvíli čistí a myje. Gladys je nyní dva a půl měsíce a je to náš mazlíček. Stále chodí dovnitř do domu, aby si tu hrála. Poskakuje sem a tam přímo před Snowym, skáče na něj a on si to nechá všechno líbit a ještě ji chrání," uvedla Jane Etheridgová.

"Jsou to nejlepší přátelé. A když začala Gladys poprvé vycházet ven z domu, tak nikdy nešla bez doprovodu Snowyho. Je to opravdu zvláštní páreček, ale oba je opravdu hodně milujeme," dodala farmářka.

 

Aquazorbing: koulení po vodě

Nový adrenalinový zážitek i recept na uplakané léto


Člověk vždy snil o tom, jaké by to bylo kráčet po vodní hladině. Díky atrakci, která k nám nyní dorazila, je to možné! Tedy skoro. Nevšední pocity zaručeny!
Tato adrenalinová záležitost se v České republice objevila poprvé před několika týdny. Na koupališti v Příboru v Moravskoslezském kraji hned vyvolala obrovský zájem. Pak byla horká novinka vidět třeba ve středních Čechách na koupališti v Poděbradech.
Ačkoli je zataženo a prší, na plovárně je živo: jsou tu zvědavci i odvážlivci, kteří nevšednímu dovádění v průhledné kouli neodolají. "No je to ohromná švanda, lidé zírají s otevřenou pusou," informoval nás z Příboru náš spolupracovník, fotoreportér Drahoslav Ramík, který aquazorbing jako jeden z prvních snímal pro tuzemské agentury. "Na své si přijde i ten, kdo si atrakci nevyzkouší. A to zvlášť muži. Úplně stačí, když v průhledné kouli začne dovádět krásná holka v plavkách!"


Kouzlo vzduchu a plastu
I v dnešní době, kdy se zdají kuriózní až bláznivé sporty zcela vyčerpány, lze stále něčím šokovat. Přitom v případě aquazorbingu v podstatě nejde o převratný vynález, nic, co by nemohlo někoho napadnout dřív. Princip spočívá v nafukovacím balonu, který svou velikostí umožní člověku být uvnitř a postavit se. Díky vzduchu (plní se kompresorem) zůstává koule nad hladinou, a tak lze po hladině kráčet, poskakovat nebo se na ní jen povalovat. Mezi vodou a tělem je jen tenká vrstva měkkého plastu. Pravda, někdo může namítnout, že styk s vodou je tu relativní asi jako pohlavní styk s pánskou ochranou, přesto jde o intenzivní zážitek.
Atrakce má další zvláštnosti. Člověk kromě toho, že může uvnitř chodit, skákat nebo jinak skotačit, prožívá zvláštní pocity z toho, že neslyší zvuky okolí a nemůže z koule vystoupit, kdy chce, protože zipy se uzavírají zvenku. Navíc uvnitř pomalu ale jistě dochází kyslík, takže pobyt v ní je možný maximálně 20 minut. Podle provozovatelů ale každému stačí ani ne polovina.
Zábava probíhá pod dohledem tří osob a je tedy bezpečná. Aquazorbing není vhodný pro jedince, kteří trpí klaustrofobií. Balon lze využít na každou vodní plochu s tím, že u jezer, rybníků apod. by se měl dovádějící radši nechat přivázat, aby uvězněn neodplul.

Pro reklamu i divadlo
O popularizaci plovoucího balonu se u nás postaral tým z příborského koupaliště. "Pracujeme už pětadvacet let u vody a v poslední době jsme přemýšleli, jak využít plochu bazénu nejen na koupání," vysvětluje provozovatel Rudolf Korčák. "Na jezeře lze třeba provozovat lodičky, šlapadla nebo některé sporty, ale co v bazénu? Do stavby tobogánu se nám nechtělo, je to nákladné v řádu milionů. A tak nás napadlo toto."
Název aquazorbing vznikl až v České republice, když 28. června příborští nadšenci průhledné koule oficiálně představili veřejnosti. V ten den také zablokovali internetovou doménu aquazorbing.cz. Rudolf Korčák pátral po serverech a nikde v Evropě o této legrácce nenašel podrobnější informace, ani fotografie se nevyskytují. Jedině snad v Itálii se údajně kdosi pokoušel v nafouknuté kouli procházet po hladině, ta zpráva ale zapadla. Pravda je, že před dvěma roky se adrenalinová zábava na způsob aquazorbingu objevila v Asii, odkud pochází.
Rudolf Korčák říká, že v běžném provozu mají na hladině bazénu tři koule. Během prázdnin postupně zjišťují další možné využití. Zajímavá zábava i pohled pro pozorovatele ze břehu se nabízí v noci, kdy balon ozáří reflektor. Za tmy je možný zvláštní druh relaxace, když si člověk na chvíli do koule lehne a pouze odpočívá. Uvnitř lze také hrát zvláštní druh divadla a uskutečnit hru se světly, díky níž vznikají nevšední fotografie. To už v Příboru zkoušeli dva ruští umělci, kteří využili blikajících cyklistických svítidel. Do aquazorbu lze umístit reklamu.
Co je ovšem přínosný postřeh: plovoucí koule nabízí bezpečné a úžasné vyžití pro mentálně nebo tělesně postižené děti. "Sami jsem překvapeni, co vše se dalo za krátkou dobu s aquazorbem vyzkoušet. Snad nejsilnější stránka zůstává, že člověk má uvnitř možnost zažít nezvyklé i nové pohyby a stát se zase na moment batoletem," uzavírá Rudolf Korčák.


Zážitky na vodě
Vodní lyže - Mezi poměrně letité vodní skotačení patří jízda na lyžích či prkně. Odvážlivec se drží lana, které je uchyceno buď za člun, nebo nověji na ocelové konstrukci umístěné nad jezerem. Podobá se to lyžařskému vleku s tím, že je možné měnit rychlost a samozřejmě se nejede do kopce. Jízda za motorovým člunem znamená napínavější zážitek.
Floating - Poměrně nová metoda, u které nejde tolik o sport jako spíš o zvláštní relaxaci. Jedná se o koupel, vznášení ve slané, teplé a husté vodě, v nádobě podobné velkému vejci. Cílem je simulace prostředí Mrtvého moře. Odměna je požitek z beztížného plavání, což velmi uklidňuje mysl a prospívá psychice.

Aquaskipper - Sport je založen na jízdě po vodní hladině na zvláštní konstrukci připomínající tříkolku nebo skibob. Místo zadních kol jsou "na podvozku" lyžiny, které jezdec současně "zašlapává" do vody, čímž uvede stroj do pohybu; lyžina na řídítkách ovládá směr. Po hladině pak houpavě klouže jako obří vodoměrka.

Zorbing
Funguje u nás už delší dobu. Jde o plastovou kouli, v níž je pomocí lanek upevněna ještě jedna menší. Tělo odvážlivce je k vnitřní stěně koule připoutáno za pas, ruce a nohy. Adrenalin spočívá v rotaci a rychlém kutálení. Zorbing se totiž provozuje ze svahu, kdy koule dosáhne rychlosti i 50 km/hod. Člověk má pocit, že ztrácí orientaci v prostoru a točí se s ním celý svět.

Aquabalony v číslech
+ Dovnitř můžou děti a dospělí o hmotnosti do 150 kg.
+ Kyslík vystačí na 25 až 30 minut.
+ Jen 5 minut vydá podobnou námahu asi jako 30 minut ve fitcentru.
+ Průměr koule činí 2 metry, je vytvořena z PVC.
DAVID KALCŮ

Zdroj: Květy

 

Život v temnotách

Noční tvorové mívají fantastický zrak, prospí spoustu hodin a někteří jsou opravdu zvláštní


 



Brzy padne tma a převezme vládu nad krajinou. Utichají nejrůznější zvuky a příroda se ukládá ke spánku. Ale pro některé živočichy to neplatí. Pro řadu z nich je soumrak budíčkem.

Pod výrazem noční tvor se většinou asi každému vybaví sovy, možná netopýři nebo můry. Ale to je jen zlomek, za šera ožívá a vyráží za potravou celá armáda živočichů. A zatímco člověk, pán tvorstva, se v noci třeba v lese bez baterky trochu bojí, tápe a ztrácí orientaci, oni jsou pro
život v temnotě vybaveni.
O tvorech a různé havěti z našich luhů a hájů, pro které noc znamená živou vodou, bychom určitě něco věděli. Ale jaká zajímavá nočňátka se vyskytují ve světě?  

Nelétavý pták a létající veverka
Jeden ze symbolů Nového Zélandu je pozoruhodný noční pták kivi. Ze svých děr v zemi vylézá po setmění a vydává se za potravou. Patří do řádu běžců a je příbuzný pštrosa, emu a vyhubeného ptáka moa. Protože nelétá, podobá se jeho peří spíš srsti. Patří mezi hmyzožravce a má fantastický čich. Všech pět druhů kiviů je přísně chráněno.
Tajemní stromoví vačnatci kuskusové žijí v lesích Nové Guineje. Mají velké udivené zlatočervené oči se svislou štěrbinovitou zorničkou, která se ve tmě rozšiřuje. Dokonce vidí prostorově, protože mají stejně jako opice oči namířeny dopředu. Jsou to pomalá mírumilovná zvířata, jež se naštvou, jen když se poblíž objeví jiný kuskus. Živí se ovocem, květy, listy a pupeny, ale nepohrdnou ani hmyzem. Přes den spí ve větvích nebo dutinách stromů.

Další noční flamendr, veverka létavá, má domov v Austrálii, na Nové Guineji a Indonésii. Ožívá v noci, kdy tiše a svižně šplhá po stromech. Dokáže padákovým klouzavým letem překonat vzdálenost až 50 metrů, přičemž kormidluje ocasem. Při vyrušení z denního spánku skřípavým hlasem silně "nadává".
Noční savci z jihovýchodní Asie jsou plaché býložravé letuchy. Zaujme na nich hlavně osrstěná blána táhnoucí se od krku až k ocasu, která funguje jako řiditelný padák a umožňuje poletuchám plachtit mezi stromy i přes 100 metrů.

Kdo inspiroval filmaře
Všichni noční živočichové mají mimořádně velké oči. Ale absolutní rekordmani jsou poloopice nártouni. Obývají horní patra v džungli na Filipínách a jiných ostrovech jihovýchodní Asie. Své obrovské bulvy mají uloženy v jamkách o objemu větším, než jaký zabírá jejich mozek nebo žaludek. Velkou kulatou hlavou můžou podobně jako sova otáčet téměř o 180 stupňů na obě strany. Mají odstávající špičaté uši, chlupaté tělíčko a dlouhé tenké končetiny s kostnatými prsty, na koncích paličkovitě rozšířenými. Skvěle šplhají a skáčou jako žáby. Dnes žije posledních pět druhů. Když nártouna uvidíte, je vám hned jasné, kde vzali tvůrci filmového Pána prstenů inspiraci pro Gluma.

Také outloni jsou poloopice s velkýma, jakoby ustrašenýma očima. Nejsou to, jak z jejich jména plyne, zrovna velcí rychlíci, ale skvěle šplhají. Přes den tito sympatičtí chlupáči spí přitisknuti ke větvi a vypadají jako kopečky mechu. Živí se hlavně rostlinnou stravu, ale smlsnou si i na drobných obratlovcích. Doma jsou v tropické Asii a Africe.

Rekordní denní spáči
Pouze na ostrově Madagaskaru bydlí poloopice lemuři. Většina z asi 20 druhů rejdí po nocích. Nejvíc asi lemur ocasatý, samotář bydlící v dutinách stromů. Pod rouškou tmy vylézá ven a svým zvláštním nástrojem - dlouhým druhým prstem na předních končetinách - vytahuje zpod kůry larvy a brouky.

Komby patří do řádu primátů a žijí v afrických savanách. Nejznámější je komba ušatá. Živí se hlavně hmyzem, larvami, pavouky a miluje mízu akácií. Jako typický noční tvor přes den spí ve větvích. Svůj rajon si značkuje močí, kterou si nanáší na tlapky. Při nebezpečí prchá ohromnými skoky, přičemž ve vzduchu kormidluje ocasem.
Mirikina noční se vyskytuje v severní část Jižní Ameriky. Jde o jedinou noční opici. Obývá pralesní deštné i sušší oblasti často i v okolí lidských sídlišť. Má fantastický zrak, i v nejtemnější noci rozpozná předměty a odhadne vzdálenosti. Sluneční světlo vyloženě nesnáší, proto prospí až 17 hodin. Vytrvalí denní spáči jsou i americké vačice a roztomilí medvídci mývalové.


Létající pijáci krve
Savců z řádu letounů, kam patří netopýři a kaloni, je na světě zhruba 980 druhů (po hlodavcích je to druhý nejpočetnější savčí řád). Asi každý čtvrtý savec je tedy netopýr! Za jejich špatnou pověst (jen pro Číňany představují létající štěstí) můžou hlavně američtí upíři. Tento druh letounů se totiž opravdu živí krví ze svých spících obětí - dobytka, ptáků i člověka. Ostrými zoubky proříznou kůži a jazykem stočeným do trubičky chlemtají životadárnou tekutinu. Podle propočtů vypije jeden upír ročně přes 11 litrů krve.


Vačice je živá mrtvola
Vačice tlustoocasá, všežravec ze severní části Jižní Ameriky, je společenské zvířátko, které žije s ostatními ve skupinkách. Většinu dne prospí ve větvích, v noci se probouzí k životu. Přestože má vak na mláďata, ta ho brzy opustí a žijí v hnízdech z trávy.
O nočním poutníkovi, vačici kolokolo, zjistili argentinští vědci, že je to asi jediný savec, který roznáší po okolí semena jmelí. Zatím se tvrdilo, že známého stromového parazita všude rozšiřují jen ptáci.
Vačice opossum žije od Mexika po Bolívii. V noci loví myši, krysy i drůbež, slupne vajíčka, různé plody i hmyz. V případě ohrožení se dokáže stavět mrtvou (padne na záda nebo bok, zavře oči a vyplázne jazyk).


Kdo také loví v noci
Převážně v tropickém pásu u sladkých vod i moří žijí zobouni. Černobílí ptáci velcí asi jako holubi se živí rybami, které pronásleduje ve dne i v noci letem nízko nad vodou s dolní čelistí zobáku stále zařízlou do vody. Ta se proto sice obrušuje, ale zároveň stále dorůstá.

Tygři loví kdykoli, ale nejčastěji před soumrakem a brzy ráno. Stejně jako ostatní šelmy vidí ve tmě dobře. Ještě lépe jsou na tom vlci - ti byli v severní Evropě a Řecku považováni za symbol světla.
Ženetky, malé šelmičky z čeledi cibetkovitých, jsou typická nočňátka. V severozápadní Africe a v jižní Evropě jich žije osm druhů, loví malé savce, ptáky i hmyz.
Štíři jsou dravci, kteří hledají úkryt až při úsvitu. Dávají přednost vlhkým, temným a chladnějším místům. Největší exempláře žijí v západní Africe. Loví menší členovce a tráví mimotělně - do potravy vpouštějí trávicí enzymy. Vydrží až 2 roky hladovět!
Žraloci loví nejčastěji za soumraku a v noci; stejně i muréna (ta přes den jen občas vystrčí hlavu z úkrytu).

Rovněž ptakopyskovi vyhovuje tma, kdy loví drobné živočichy v některých australských potocích a řekách. Oči k tomu nepoužívá: kořist prozradí slabé elektrického pole, jež vysílá každý živý tvor. Sídlo elektrocitlivého smyslu má tato hříčka přírody v zobáku.

Zdroj: Květy


Photobucket
 

 

Řekni, jak se cítíš, pár znaky

smajlíci na každém kroku






S emotikony, nebo chcete-li hezky česky smajlíky, se již setkal prakticky každý, kdo se někdy pohyboval na internetu. Co to ale emotikony jsou a odkud se vzaly.

 

Slovo emotikon pochází z angličtiny a je složeninou dvou slov: "emotion" (emoce) a "icon". Smyslem emotikonů je vyjádření emocí a duševního rozpoložení uživatele v psané neformální komunikaci. K tomu se používá kombinace interpunkčních a dalších speciálních znaků. Při interpretaci si emotikon musíte pootočit o devadesát stupňů. Emotikony se v současnosti používají převážně v elektronické komunikaci jako je internetový chat, ICQ, IRC, email nebo sms.

Nejznámější a nejzákladnější smajlíky, které jistě zná každý, :-) a :-(, pro vyjádření dobré a špatné nálady, použil poprvé Američan Scott Fahlman 19. září 1982. Na elektronickou nástěnku Carnegie Mellon University umístil krátký text…

19-Sep-82 11:44 Scott E Fahlman :)

From: Scott E Fahlman <Fahlman at Cmu-20c>

I propose that the following character sequence for joke markers:

:-)

Read it sideways. Actually, it is probably more economical to mark

things that are NOT jokes - given current trends. For this, use

:-(

Počítačová komunita se tohoto nápadu chytla a stále noví a noví smajlíci se začali objevovat jako houby po dešti. V současnosti existují stovky smajlíků a není v lidských silách je všechny zmapovat. Nejzákladnějšími, kteří jsou používáni nejčastěji, jsou:

:-) – úsměv

:-)) – hlasitý smích

:-D – řehot (hlasitý úsměv)

xD – dusivý řehot

;-) – žert (spiklenecké mrknutí)

:-( – smutek

:,-( – pláč

:-P – vyplazený jazyk

:-o – údiv

:-O – zděšení

:-| – neutrální výraz

o:) - anděl

>:) - čert

>:( - naštvanost

:-/ - nespokojenost, souhlas s něčím záporným

:-X - musím být zticha

:-* - polibek

Emotikony východu

Jako speciální odrůda se objevily roce 1986 japonské lineární emotikony inspirované uměním manga, které však pro západní uživatele nemusí být vždy srozumitelné. Na ukázku si uvedeme jen několik z nich:

^.^ nebo ^_^ – úsměv

^_^; – trapná situace (; zde symbolizuje stékající kapičku. Velká kapička nebo malý křížek symbolizují v manze trapnou situaci)

m^_^m – krčí se, schovává se

^_~ – mrknutí

o.O – údiv

<.< – vyhýbavý úsměv

Indičtí uživatelé internetu si velice oblíbili smajlík /|| , který představuje mamasté, což je tradiční indický pozdrav se sepnutýma rukama.

Symboly složené ze znaků přestaly internetovým uživatelům brzy stačit a tak se jako další krok objevili obrázkový smajlíci. Ve své podstatě se jedná o malé obrázky, které v internetových fórech, instant messengerech a online hrách automaticky nahrazují napsané kombinace znaků. Obrázkové emotikony však nemusí být jen statické, ale i animované.

Stejně jako ve všem, platí i při používání smajlíků heslo "všeho s mírou". Někdy mohou být emotikony při konverzaci vyloženě rušivým prvkem, zvlášť pokud jsou animované a používané ve větším množství. V jiné než neformální komunikaci se emotikonů vystříhejte úplně.

zdroj: http://www.blesk.cz/clanek/95169/rekni-jak-se-citis-par-znaky.html

 

 

KALEIDOSKOP

 

ZTRACENÝ RÁJ?
Tropické deštné lesy na Papui-Nové Guineji vypadaly jako poslední pozemský ráj. Zdálo se, že devastace typická pro naše století se jich příliš netýká. Nejnovější výzkumy dokazují, že mizí rychleji než amazonské pralesy. Při srovnání současných satelitních snímků regionu s mapami ze sedmdesátých let vědci zjistili, že tropické deštné lesy na Papui-Nové Guineji mizí takovou rychlostí, že v roce 2021 jich bude jen polovina ve srovnání se sedmdesátými lety minulého století. Velké plochy byly přeměněny na zemědělskou půdu, část lesů byla vykácena. Dřevařské společnosti už pokácely, co mohly v Malajsii a téměř podobná situace je v Indonésii. O to intenzivněji se nyní zaměřily na Papuu-Novou Guineu, kde v důsledku toho přichází o místo k životu řada vzácných druhů fauny.

OHROŽENÁ FRANCOUZŠTINA?

Angličtina vládne v počítačové technice, na internetu, vládne dnes všude. Francouze to šokuje, ale v poslední době jim ještě více vadí styl textových zpráv. Prezident Sarkozy se dokonce nechal slyšet, že půjde-li to tak dál, za několik let si Francouzi nebudou vzájemně rozumět. Zkratky používané při psaní SMS jsou ve francouzštině obzvlášť zajímavé. Například běžně užívané A2M1 není zkratkou výzvědné služby, ale znamená a demain – uvidíme se zítra. JTM znamená je t’aime, tedy miluji tě a TA HT 1 KDO? vyjadřuje dotaz, zda dotyčný koupil dárek (T’as acheté un cadeau?). Podobné zkratky se vyskytují ve všech jazycích, ale málokde je jazyk pokládán tak důsledně za výraz národní identity jako právě ve Francii a málokde vyjadřuje obavy o jazykovou úroveň přímo prezident.

ROSTLINY NA MĚSÍCI
Jako první vyroste zřejmě na Měsíci měsíček lékařský (Calendula oficialis). Ukrajinský výzkumný tým z Akademie věd v Kyjevě dokázal, že na Měsíci bude možné pěstovat rostliny a nebude třeba tam kvůli tomu dovážet půdu ani živiny. Vědci zkusili vypěstovat měsíček lékařský v hornině, která má podobné složení jako měsíční. Rostlinám se nedařilo, ale když vědci přidali bakterie, začaly kvést. Mezinárodní skupina pro výzkum Měsíce nyní vypracovává metodu, jak Měsíc osadit rostlinami pomocí robotů. Mise robotů na Měsíc by měla být vybavena nástroji na drcení horniny a poté do rozdrcené horniny přidají roboti bakterie a semena. Podle názoru vědců to bude základ ekosystému na Měsíci.

ROBOT NAO
Japonci zdaleka nejsou jedinými výrobci humanoidních robotů. Francouzská společnost Aldebaran Robotics vyvinula robota NAO vysokého šedesát centimetrů o hmotnosti šest kilogramů, který chodí, hovoří, dokáže uchopit předměty a reagovat na příkazy.  Na trhu se objeví v příštím roce. Celá družstva robotů se představí na letošních letních olympijských hrách v Číně, kde se bude konat dokonce světové mistrovství robotů ve fotbale.

SOUBĚŽNĚ S MEZOPOTÁMIÍ
Pozůstatky starověké civilizace z doby před pěti tisíci lety našli archeologové v Peru. Zhruba 350 kilometrů severozápadně od hlavního města Limy objevili velký kruhový areál se zbytky kamenných staveb a staveb z nepálených cihel. Šlo zřejmě o shromažďovací místo pro náboženské účely. Podle německého archeologa Petera Fuchse, který tamější vykopávky vede, je nález spolu s nedalekým starověkým městem Caralem a skalní kresbou starou 3600 let znázorňující lidskou oběť důkazem, že na americkém kontinentě existovala kvetoucí civilizace už v době, kdy v Evropě byla na vrcholu slávy Mezopotámie.

KDYŽ ČOKOLÁDA, TAK HOŘKÁ
Musí se jíst pravidelně, nejlépe denně, a musí být hořká. Čím víceprocentní, tím lepší. V takovém případě prudce klesá hladina nebezpečného cholesterolu. Zjistili to vědci na univerzitě v americkém Illinois. Podle nich obsahuje čokoláda rostlinné steroly, které snižují až o pět procent hladinu nebezpečného cholesterolu. Další složky obsažené v hořké čokoládě prý příznivě působí na snižování vysokého krevního tlaku.

ŠOKOVANÉ PANDY
Osm mladých pand, které přežily nedávné zemětřesení v Sečuánu, muselo být převezeno do pekingské zoologické zahrady, kde se léčí ze stavu úzkosti a posttraumatického stresu. Původně žily v rezervaci Wolong, kam se mají opět vrátit, ale zemětřesení je vystrašilo natolik, že zcela přestaly jíst. Během zemětřesení zahynulo pět členů z týmu, který se ve Wolongu o pandy staral, a jedna panda je stále nezvěstná. Zatím nikdo netuší, zda se vyděšené pandy podaří zachránit.

ZEMĚ BEZ ATMOSFÉRY
Co by se stalo, kdyby naše planeta přišla náhle o atmosféru? Během několika sekund by se udusili všichni vyšší obratlovci včetně lidí. Další suchozemská zvířata by asi vydržela o pár minut déle a rostliny by žily i několik hodin. Náhlý pokles tlaku by způsobil, že z oceánů by unikly nejlehčí molekuly, vlastně by se voda v mořích vařila za běžné teploty. Hladina moří a oceánů by klesla, ale v hlubinách by se stále udržovaly zbytky kyslíku. To by umožnilo mořským organizmům zvyklým žít ve velkých hloubkách přežívat nejdéle, alespoň dokud by se zásoby kyslíku nevyčerpaly. Počítačové simulace to odhadují na pět set let. V mořích by přežily anaerobní bakterie a řasy a není vyloučeno, že za více než miliardu let by mohly vyprodukovat tolik kyslíku, že by na naší planetě odstartoval nový život.



ZDOJ: 100+1

 

 

Na vodu do Německa

Pojedeme za Péťou.... :o)

Chystáte se na letní odpočinek a toužíte si užít chvíle volna u vody? Nemusíte cestovat do exotických destinací či do turistů přeplněných oblastí jižní Evropy a severní Afriky. Co si zajet k našim nejbližších sousedům na západní hranici a poznat krásy německé přírody?

U vody máte celou řadu možností, jak si zasportovat a odpočinout. Můžete plavat, cákat se, surfovat, vyzkoušet vodní lyže, projet se na kánoi, nebo se na vodu jednoduše jen dívat. Díky propracované infrastruktuře sahající od vodních cest až po tůně vhodné k potápění nebo jízdu parníkem mohou německé řeky, jezera a pobřeží nabídnout výletníkům rozmanité aktivity.

fotoSeverní moře – syrové, ale srdečné
Na pobřeží Severního moře se rozkládá největší souvislá wattová krajina na světě. Nejlepší je projít se wattovými mělčinami naboso, ovšem vždy s průvodcem. Taková procházka je potom zárukou odpočinku pro celé tělo. Mořské dno zde lze prozkoumávat bez potápěcích brýlí. Zvláštní původ mají také malé wattové ostrůvky zvané „Halligen“, jejichž obyvatelé si postavili svá obydlí na ochranu před častou velkou vodou na kůlech.

Baltské moře – jemné a šarmantní
V této oblasti se vyskytují jedny elegantní lázně jako například Binz či Zinnowitz vedle druhých a jejich půvabně renovovaná architektura vyřazuje šarm uplynulých století. Všechny blízké ostrovy nabízejí něco speciálního. fotoSlunečný ostrov Fehmarn je rájem surfařů. Rujána si Vás získá světoznámými bílými křídovými stěnami. Na ostrově Hiddensee se téměř nevyskytuje doprava, a všude okolo Vás je jen čistá příroda. Ostrov Usedom s třemi císařskými lázněmi Ahlbeck, Heringsdorf a Bansin láká k procházkám po nejdelší evropské promenádě.

Stará a nová jezera
V Německu se vyskytují různé druhy jezer. Horská oka, kráterová jezera, přehrady a malá „moře“ jako Bodamské nebo Chiemské jezero nabízejí bezpočet sportovních a odpočinkových možností. Zcela nové jezerní krajiny nyní vznikají v bývalých důlních regionech východního Německa. Oblasti jako Lužická a Lipská jezerní oblast mohou již dnes návštěvníkům mnoho nabídnout.

fotoMajestátní a divoké řeky
Klasikou jsou projížďky výletními loděmi po Rýnu a Dunaji. Množství turistů přitahují světoznámé památky jako skála Loreley na Rýnu, oblast Středního Porýní zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO nebo Dunajská soutěska u Weltenburgu. Nejvíc bezprostřední dojmy z idylické krajiny a malebných vesniček získáte při kanoistice na malých řekách jako Lahn nebo Dill. Odvážní vodáci se mohou vydat na divokou vodu řeky Isar nebo Eder.

Krajina protkaná vodou
Tisíce jezer, množství řek, potoků a kanálů činí z oblasti mezi Berlínem, Braniborskem a Meklenburskem Předními Pomořany jedinečný říční systém v Evropě. Vodáci, kapitáni obytných člunů a plachetnic se zde mohou nechat unášet po vodě, zatímco okolní krajina se míhá okolo nich.

fotoBodamské jezero – švábské moře
Bodamské jezero je na plochu třetí největší jezero Evropy a nabízí množství sportovních aktivit jak ve vodě, tak i na břehu. Proto je jezero známé jako atraktivní, ale také náročný potápěčský revír. Mnoho potápěcích škol nabízí kurzy potápění. O něco klidnější je plachtění nebo lodní projížďka na jezeře o velikosti 535 kilometrů čtverečních. Koupací oblasti u pláží a termy přinášejí potěšení z plavání umocněné překrásným výhledem na předhůří Alp. Pokud se necítíte na vodu, můžete využít množství cyklistických a turistických cest, které jezero obklopují. Středomořské klima a jižní vegetace očekává
návštěvníky na ostrovech Reichenau, Lindau a na květinové ostrově Mainau

Pohlaďte si tuleně v Baltském moři
Jedinečnou německou atrakcí je nové mořské centrum „Marine Science Center“ v jachtařském přístavu Hohe Düne v Roztoku–Warnemünde. Na konci května se sem do nového apartmá o velikosti 60 x 40 metrů nastěhovalo osm tuleňů. Později jich má ve Výzkumném a informačním centru pro mořské savce nalézt fotodomov ještě patnáct. Návštěvníci se tak poprvé mohou setkat přímo na dotek s pravými tuleni z Baltského moři. Budovu institutu tvoří vyřazená výletní loď, jejíž horní paluba slouží jako návštěvnické centrum. Vědecké centrum je připraveno na návštěvníky a plánují se speciální programy pro laiky a odbornou veřejnost.

Horká bitva dlouhých člunů v Tübingenu
Jízda na gondolách je povinným bodem programu pro každého návštěvníka Tübingenu. Ne však 14. června 2008. Když je 40 člunů s posádkami po osmi osobách převlečených do kostýmů seřazeno v přístavišti Hirschauer Steg, začíná každoroční závod gondol, což je jedno z nejdivočejších představeních v celém Tübingenu. Návštěvníci si s dostatečným časovým předstihem rezervují bezplatné místo v lóži u Neckarského mostu nebo v platanové aleji a odsud pozorují nevyhnutelné srážky asi hodinového závodu.

Kulinářský výlet kanoí po řece Eder
Řeka Eder je označována jako „Hesenský říční drahokam“. Představuje nejrychlejší, nejčistší a nejpřirozenější hesenskou řeku v této velikosti. Velké části lužních lesů podobných pralesu jsou chráněny jako přírodní památka. Společnost Odenhardt specializující se na prožitkové výlety Vám nabízí asi dvě a půl hodinovou plavbu s intenzivním zaškolením. Na závěr si účastníci mohou vychutnat dobré jídlo v pivní zahrádce s pěkným výhledem.
foto
Pěkný pohled v Sasku
Malé jezero Kulkwitzer See je nejprůzračnějším jezerem Lipské jezerní oblasti a jedním z nejlepších potápěcích revírů v Evropě. Průhlednost až 15 metrů, dva metry dlouzí sumci, candáti, říční raci, sladkovodní houby a bohatá flóra, to vše se podílí na půvabu malého, ale příjemného podmořského světa. Romantické prázdninové domy a kemp schovaný v lese se soukromou pláží nabízí přenocování hostům z celého světa.

Datum vydání: dnes
Autor: Simona

 

Dáma.cz


 

 

Zdravé sebevědomí: Cesta k úspěšnému životu...


Zdravé sebevědomí - Co znamená sebevědomí? Schopnost pohlédnout zpříma na vše, z čeho máte strach.
 

Myslíte si, že sebevědomí je pouze vaší osobní záležitostí? Pokud ano, mýlíte se. Vaše vnímání sama sebe má totiž obrovský vliv na to, jak vás vnímají ostatní. Lidé s malým sebevědomím obvykle svých cílů nedosahují, protože se předčasně vzdávají hned při prvním neúspěchu. Naopak lidé, kteří si sami sebe váží, hrdě následují rčení Chybami se člověk učí a mají tak daleko vyšší šance na úspěch. Zkuste se zamyslet a zhotnoťte, jak moc sami sobě důvěřujete. Jestli myslíte, že je načase něco napravit, osvojte si některé z následujících tipů.

Věnujte dostatečný čas oblékání.
Dělají šaty člověka? Přinejmenším ovlivňují vaše momentální psychické rozpoložení. To jak vypadáte, nezajímá nikoho tolik, jako právě vás. A když jste spokojeni se svým vzhledem, což tedy zákonitě zahrnuje i pěkné padnoucí oblečení, působíte lépe na lidi kolem sebe. Jednou za čas se proto vyplatí projít si aktuální módní trendy a zkusit jich alespoň pár vkusně začlenit do svého stylu.

Co prozradí vaše chůze? Jeden z nejlepších způsobů, jak poznáte, co si o sobě daný člověk myslí, je prověřit jeho chůzi. Je pomalá a unavená, nebo energická a rozhodná? Sebevědomí lidé chodí rychle. Nechtějí totiž ztrácet svůj drahocenný čas. Zrychlete a sami si budete připadat sebevědoměji. Poučte se třeba z chůze modelek po mole.

Řeč těla sdělí víc než slova. Chůze je jen jedním z mnoha dílků, které musíte složit dohromady, abyste se cítili sebevědomě. Dále musíte zapracovat i na své póze a celkově i řeči těla. Apatické pohyby a hlava stažená mezi ramena jistě nejsou dobrou vizitkou úspěšného člověka. Tito lidé naopak stojí rovně s hlavou vztyčenou a udržují oční kontakt s lidmi okolo. Je na nich znát, že to, co dělají, je baví, a tím na ostatní dělají dobrý dojem.

Reklama na vaše schopnosti. Další dobrý způsob k vylepšení vašeho sebevědomí je poslechnout si dobrý motivační projev. Nemáte ve svém okolí možnost něco takového uskutečnit? Nevadí. Splnit tento bod vám pomůže i obyčejné zrcadlo. Připravte si krátkou řeč, která bude zdůrazňovat vaše schopnosti a odhalovat dílčí cíle, jenž chtete v nejbližší uskutečnit. Odříkejte si ji před zrcadlem vždy, když budete potřebovat posílit sebevědomí.

Rekapitulujte své dosavadní úspěchy. Když se přiliš soustředíte na to, čeho chcete v budoucnosti dosáhnout, váš mozek začne produkovat nesmyslné důvody, proč se vám to nepodaří. Budete si tak připadat zbytečně slabí. Obraťte proto svou mysl na minulost a zamyslete se nad vším, za co všechno můžete být na sebe hrdí. Vzpomeňte si na všechny úspěchy, jedinečné schopnosti, láskyplné vztahy a další pozitivní podněty, které obohacují váš život. Překvapí vás, jak bude tento pomyslný seznam dlouhý, a zároveň je to skvělé povzbuzení k dalším úspěchům.

Nešetřete komplimenty. Pokud už se cítíte dostatečně sebevědomí, pokročte od vychvalování vás samotných k ostatním lidem. Jak je vnímáte se totiž opět zrcadlí ve stavu vašeho sebevědomí. Skrz komplimenty směrem k blízkým si budujete i vztah k sobě. Hledejte proto to nejlepší v každém, kdo projde vaším životem. Pomáhá to i vám.

Sedejte si do předních řad. Všimli jste si celosvětového trendu sedat si do zadní části místností? Určitě ano. Tento zvyk je zřejmý už na základní škole, ale u některých lidí pokračuje až do pokročilého věku a odráží tak nedostatek sebedůvěry. Na příští přednášce, zasedání nebo poradě si zkuste sednout blíže k první řadě. Zbavíte se tak iracionálního strachu, že si vás někdo všimne, a výrazně pomůžete své psychice.

Mluvte nahlas. Když už budete sedět vepředu, nebojte se během diskuze zeptat na to, co vás zajímá, nebo sdělte, co si myslíte vy. Hodně lidí se při takovéto příležitosti vůbec nahlas nevyjadřuje, protože se bojí, že řeknou něco hloupého. Během prezentace vlastního názoru si však budete zároveň cvičit vaše komunikační dovednosti po nesmělém začátku se vypracujete na dobrého řečníka.

Pracujte na svém těle. Fyzický stav ovlivňuje vaši psychiku více, než si dokážete představit. Jestli vaše tělo nevypadá tak, jak byste si přáli, sebevědomí trpí. Najděte si nějaký sport, který vás bude bavit a posilte své tělo. Ještě než začnete pozorovat fyzické výsledky, získáte dobrý pocit, že pracujete na tom, s čím nejste spokojeni. A to, že se vaše tělo začne pomalu měnit k lepšímu, vám dodá další dávku potřebné energie a psychické pohody.

Myslete víc na své okolí. Nevěnujte tolik času přemýšlení o sobě a přemýšlejte o tom, jak se můžete podílet na zlepšení okolního světa. Potom vám nezbyde tolik času na přemýšlení o vlastních neúspěších a zároveň můžete pomoci potřebným. Neztrácejte se ve svých přáních a touhách a zamyslete se nad tím, jak zpříjemnit svět těm, kteří si nemohou dovolit věci, jež my pokládáme za samozřejmost.

I v případě sebevědomí však platí, že nic se nemá přehánět. Je to bezpochyby cesta, po které se musíte vydal míříte-li k úspěchu, ale dávejte si pozor, abyste nepřekročili pomyslnou hranici mezi sebevědomím a namyšleností, či dokonce arogancí. Jestli máte pochybnosti o své hodnotě, vyberte si pár zmíněných tipů a pomalu je začněte aplikovat ve svém životě. Odměna za námahu v podobě vašeho nového sebevědomějšího „já“ bude jistě stát za to.

Čtěte také

 

Můžete mít výmluvy nebo úspěch! Nikdy obojí...


Výmluvy

Kolika způsoby si umíte zdůvodnit, proč jste to neudělali? Jak obhájíte, že jste něco vzdali? Kolik výmluv si chystáte do zásoby na zítřejší pozdní příchod? Svět neúspěšných odvěky potvrzuje, že jste-li dobří ve vymlouvání se, bude těžké vyniknout v čemkoli jiném.

Již od útlého dětství nám lidem záleželo na tom, abychom vypadali co nejlépe v očích druhých a současně nenesli vinu, za své chyby. Začalo to tím, že jsme přece nerozbili ten talíř, který nám upadl na zem a roztříštil se o dlažbu v kuchyni. Tehdy jsme se nezmohli na o mnoho více než nevinné: „To samo.“, a doufali, že to bude stačit. Postupem času se ovšem rozvinula naše tvořivost a rafinovanost, a tak nám některá školní rána bylo zaručeně nevolno a naneštěstí právě v den písemky, na kterou jsme se „tolik pilně“ učili. Vždy se našel důvod, proč jsme nenapsali domácí úlohu, nebo přišli pozdě do vyučování, a hlavně to nebyla naše vina. Pravda nám byla lhostejná a to jediné, po čem jsme prahli, byla důvěra okolí a dobrý obraz v jeho očích.

Mnozí lidé si ale z této vlastnosti vytvořili zvyk, jehož připodobnění k železné košili by byla velmi slabá káva. Je to ten typ výmluv, v které sami uvěříme a staneme se tak vlastní obětí. S nimi se stáváme vězni ve světě, kde vždy ujíždí autobus před nosem, máme červenou vlnu při jízdě vozem napříč městem, budík zapomene zvonit a my jsme ti, kterým je vždy ublíženo. Člověk pak přijíždí všude pozdě, nestíhá, je zklamáním pro druhé, katapultuje svůj život do směsi méně a méně důvěryhodných výroků a s nezlomnou vírou stále obhajuje svoji nevinu. Pak už stačí jen malý krůček k: „Přísahám, že za to nemohu…“ Pokud se vás podobný obraz týká, pak na vás budeme trochu tvrdí. Ano, můžete za to!

Jsou výmluvy, které přichází z lenosti. Jsou také výmluvy, které vznikají ze strachu, nebo takové, jsoucí důsledkem neschopnosti vyslovit: „Ne“. Přes svoji různost mají něco společného, jsou to zkrátka lži. Lži našim blízkým, známým i neznámým a zejména sobě samým. Výmluvy nás možná někdy kryjí před druhými lidmi, ale vždy nás oslabují zevnitř. Člověk, jenž je má ve zvyku, ztrácí sám sebe, respektive nemůže sám sebe ani objevit. Stává se někým, kým není. Život plný úhybných manévrů je život bez opravdového přátelství či lásky.

Rysem dospělosti a moudrosti je schopnost nést odpovědnost za své činy, omyly, chyby i neúspěchy. A umění nést za ně odpovědnost je jediný způsob, jak je přerůst, překonat a příště neopakovat. První krok k likvidaci vlastních výmluv je tedy přiznání si pravdy. Tramvaj neujela, vy jste vyšli pozdě. A vyšli jste pozdě, abyste mohli dělat výmluvy. Proč byste to dělali? Protože je to váš zvyk. A je to váš zvyk, protože se vám možná líbí obhajovat se, cítit se ublíženě a být alespoň něčím výjimečný a zajímavý. Jakmile si člověk přizná, že jeho výmluvy jsou zkrátka lži, druhým krokem je schopnost říct: „Je to moje chyba.“ Tím přenášíme vinu na svá bedra a konečně se začínáme učit z vlastních chyb.

Výmluvy obhajovaly, že jsme byli stále na jednom místě - žádný pokrok a sto vnějších okolností, které za to mohly. Úspěch ovšem není o vnějších okolnostech, ale o vnitřních okolnostech člověka. Samozřejmě, že i nyní můžete najít sto důvodů, proč právě vás se výmluvy netýkají. „Vždyť ony to v mém případě nejsou výmluvy, je to holá pravda!“, pomyslíte si. Pokud jsme se vás tudíž nevlídně dotknuli, chtěli jsme to. Tím poznáte, že se vás tento článek nejspíše týkal.

Čtěte také

 

 

Klinika zdravého medvídka léčí Polákům zraněné plyšáky

Plyšový medvídek




 

Nedaleko polského hlavního města vznikla Klinika zdravého medvídka. Jejími pacienty však nejsou zvířata, která vzbuzují v lidech občas strach, ale hračky.
Odborníci plyšákům opravují nejen vypadlé oči či utržené nohy, ale jsou prý schopni jim provést i "plastickou operaci".

Zapsat na "léčbu" plyšovou hračku je možné
na internetové stránce.
V přihlášce je nutné vyplnit jméno, věk, a dokonce pohlaví plyšáka a také to, co mu chybí, tedy s čím mohou pracovníci kliniky pomoci.

Nabídka obsahuje například doplnění chybějícího oka, došití utržené končetiny či osvěžení kožichu. Cena oprav se pohybuje od deseti do 25 zlotých (70 až
180 korun). Nejdražší je umělecké štupování, které stojí 50 zlotých (370 korun) a výměna "srdce", tedy nefunkčního strojku uvnitř hračky za 30 zlotých
(220 korun).

Dodatečné náklady musí zájemce vydat, pokud si chce nechat opravit hračku starší než dvacet let. Po registraci stačí hračku poslat poštou.

Po "operaci" a zhruba dvoutýdenní "rehabilitaci" by se medvídek měl vrátit ke svému majiteli jako nový. Kontakt s plyšákem je během pobytu na klinice možný
pouze prostřednictvím internetu. Dodatečná "psychoterapie" stojí tři zloté (22 korun).

ČTK

 

Devítileté Řekyni vyoperovali z břicha dvojče


Devítiletá Řekyně donedávna netušila, že je dvojčetem. Její identickou sestru neoddělili po porodu, ale dívenka ji při embryonálním vývoji v děloze pohltila do vlastního těla. Na existenci dvojčete se přišlo ve chvíli, kdy školačku začalo vážně trápit břicho. Gastroskopie odhalila bizarní útvar v břišní dutině, jímž byla právě zakrnělá nevyvinutá sestra.

Lékaři ze Všeobecné nemocnice v Larrise vyšetřili dívenku a domnívali se, že potíže působí nádor rostoucí u jejího žaludku. Po operaci ale zjistili, že
je to šest centimetrů velké embryo, které tělo dívenky v ranné fázi nitroděložního vývoje pohltilo a zastavilo jeho růst.

"Lékaři jasně viděli na pravé straně, že její bříško bylo oteklé, ale nemohli předpokládat, že by tento nádor mohl skrývat embryo. Dívka se z operace plně zotavuje,“ uvedl po úspěšném zákroku ředitel nemocnice Iakovos Brouskelis.

Podle šéfa pediatrie Andrease Markoua se druhé z dvojčat nebylo schopno plně vyvinout. Sice se mu vytvořila hlavička, vlasy a oči, ale tělíčku chyběl mozek a páteř. Podobná událost, kdy jedno z dvojčat svým tělem pohltí druhé, se stane v jednom z půl milionu porodů.

Famous

 

Američanka se probudila z klinické smrti po 17 hodinách

Lékaři 17 hodin nezachytili žádnou mozkovou ani srdeční činnost.


 

Devětapadesátiletá Američanka se probrala k životu 17 hodin poté, co jí přestalo bít srdce. Lékaři ji dokonce už označili za mrtvou a odpojili od přístrojů.
Velma Thomasová z Nitra v Západní Virginii byla převezena do nemocnice, protože ji doma postihl infarkt, informoval server Ananova.
27. 5. 2008 21:14 - NITRO

Přes 17 hodin u ní lékaři nebyli schopni detekovat jakoukoliv mozkovou činnost, přes všemožné pokusy ji oživit. Přistoupili dokonce k průkopnické metodě podchlazení těla, které mělo mozek stimulovat.

Syn pacientky Tim Thomas řekl listu Charleston Daily Mail, že se spolu s dvacítkou příbuzných přátel v nemocnici "modlil a modlil a modlil“, než se začal smiřovat s tím, že jeho matka nepřežije.

"Dospěl jsem k závěru, že už to nezvládne,“ řekl šestatřicetiletý Thomas. "Její kůže už začala tvrdnout, její ruce a prsty se začaly kroutit, už v ní nebyl žádný život,“ dodal.

Rodina se tedy rozhodla nechat odpojit maminku od přístrojů a dát jí poslední sbohem. Ale sotva začal její syn zařizovat pohřeb, volali mu z nemocnice, že se jeho matka probudila.

Ve chvíli, kdy Thomas dorazil do nemocnice, jeho matka už se po něm sháněla. "Kde mám syna?“ byla její první otázka poté, co se probrala.

Specialista Kevin Eggleston komentoval případ pro stanici ABC News slovy: "Opravdu tam nebyly žádné známky neurologických funkcí. Je to zázrak. Vyhlídky
pro ni rozhodně nebyly příznivé".

fia,
Zdroj: Novinky
 

Vesele, jen vesele, jedem MHD, přátelé!



Naše kokří slečna Baruška měla svého času oblíbenou hračku. Chechtací pytlík. Byl to takový barevný skříteček z filcu a na sebemenší dotyk reagoval šíleným chichotáním, které bylo hlasově v rozmezí někde mezi Včelkou Májou a Méďou Béďou. Nosila ho pořád v tlamičce, v noci s ním spala v pelíšku a když baštila, mělo ho položený vedle misky. Na rozdíl od plyšáků, které vždy podrobila důkladné destrukci, chechtací pytlík opatrovala s něžnou péčí a nezkřivila mu ani vlásek. Možná jí připadalo, že je živý, nevím.

Jednou ráno jsem se chystala na procházku a ve výtahu jsem zjistila, že si Barunka nese svůj poklad. Jelikož bylo venku po dešti a nechtěla jsem, aby se jí hračka umazala, vzala jsem pytlík pod svou ochranu a zastrčila ho do kapsy u kabátu. Když se moje zlatíčko hezky vyběhalo a vyřádilo, putovalo domů a já jsem juchala na MHD.

Čekala mě cesta do zaměstnání patřičně narvaným autobusem. Vždycky jsem si dělala marné naděje, že tentokrát přijede autobus o něco prázdnější. Nikdy se mi to nevyplnilo a já jsem se musela vecpat mezi důkladně naskládané sardinky. No nic, hlavně, že jedu, utěšovala jsem se i tentokrát.

Pozorovala jsem naštvané, otrávené, ospalé, unuděné a ustarané obličeje spolupasažérů a napadlo mě, jak asi působím já na ně. Fakt je, že ranní cesty do práce nejsou pro většinu z nás příjemnou kratochvílí a asi by se sotva našel někdo, kdo by nadšeně hýkal: „Miluju cesty narvaným autobusem. Božínku, jenom těch lidí, co tam je! A všichni se vejdou, i když to vypadá, že se dovnitř nevmáčkne ani noha.“
Pro většinu z nás jsou tyto cesty utrpením a možná že se najdou i jedinci, kteří si myslí, že mu to ostatní dělají schválně a proč radši nejsou doma v posteli.

Tak to probíhalo i toto ráno. Všechno bylo, jak má být, lidi patřičně naštvaní a otrávení….až náhle autobus prudce zabrzdil na červenou. Sardinky se hromadně nahnuly vpřed a zase vzad, zahudrovaly a zase nasadily svoje universální výrazy na cestu MHD. To vše se odehrálo v jedné pikosekundě.
Ale tentokrát se stalo ještě něco navíc. Jak jsem narazila bokem do sedačky, probudil se k životu zapomenutý chechtací pytlík v mé kapse. A zcela bezostyšně a na plné pecky spustil: „chachachichííííííchchochoóóóhehehehehééééé….“ Krve by se ve mně nedořezal.

Nenápadně jsem se rozhlédla kolem sebe. Sardinky v mém nejbližším okolí měly tik v koutcích úst, ale nechtěly se dobrovolně vzdát svých výrazů, vhodných pro cestování. Naštěstí jsem byla vyloučena jako pachatel, protože se opravdu nedalo identifikovat, od koho ty skřeky vycházejí. Pytlík se vyčerpal a uklidnil a já jsem si oddychla. Netroufla jsem si zaštrachat v kapse o to zlobidlo vyndat, protože to za prvé v tom návalu nebylo ani možné a za druhé jsem měla strach, že ve chvíli, kdy tu hračku vezmu do ruky, spustí opět svůj ďábelský chichot.

Vyřešil to za mě řidič, který opět prudce zabrzdil – tentokrát na zastávce. Sardinky se počaly rozlepovat, část jich odpadávala ven ze dveří a místo nich se do útrob autobusu rvaly další, které se umně vmačkávaly do vzniklých volných prostor.

Celý tento proces byl podbarven úděsným – chachachacháááhehehehéééé….
Slabší povahy podlehly svým cukajícím koutkům a začaly se nesměle usmívat. I já. Nešlo to vydržet. Opravdu. Autobus se rozjel, opět jsem narazila do sedačky a opět se ozvalo ono známé šílené řehtání. Tentokrát se okruh usmívajících rozšířil o něco dál ode mne a já jsem s
údivem zjistila, že ty sardinky jsou docela sympatičtí živočichové.

Než jsem dojela do cílové zastávky, proces rozjíždění a zastavování se opakoval ještě několikrát a v našem milém dopravním prostředku vládla příjemná, uvolněná atmosféra.
Lidé už se neusmívali, ale řehtali na celé kolo. Chechtací pytlík si nás všechny dokonale podmanil. Nejvíc se smály děti, ale pozadu nebyli ani ostatní.
Smála se původně nepřístupná dáma vedle mě, smál se starý dědoušek, který jel asi k lékaři, seriózně vyhlížející pán ve středních letech se řehtal na celé kolo, až mu v očích stály slzy a nevydržela ani maminka, peskující své dítko. Dokonce i řidič měl pusu od ucha k uchu a myslím, že když zjistil, co způsobuje jeho brždění a rozjíždění, tak zastavoval i tam, kde nemusel.

Na konečné u metra se možná nikomu nechtělo vystupovat. Všichni po sobě spiklenecky pomrkávali, protože nikdo nevěděl, kdo je strůjcem té povedené taškařice.
A tak jsem ještě naposledy bouchla do své kapsy a všem na rozloučenou zahrála poslední:

chachachááááhihihííííchochochoóó….

A ten den mi bylo veselo, všechno se mi dařilo a věřím, že podobně na tom byli i všichni moji spolucestující. A tak mě napadá, že to celé občas zopakuji.
Protože smích a dobrá nálada nic nestojí a přitom to lidem udělá tak dobře.

Zdroj: Žena-in

 

Top 10: Nej karibské ostrovy 2008

Tip na krásnou dovolenou.....


Co krásnějšího si představit jako odměnu po hektickém závěru roku 2008, než relaxaci na slunných bělostných plážích v oblasti Karibiku. Typický přítel každého stylového cestovatele - alespoň jedno vydání časopisu Travel+Leisure, v tomto případě prosincové - přináší žebříček toho nejlákavějšího, co se v nekonečných vodách oceánů skrývá. Poklady pro pohlazení duše a potěchu těla.

1. St. John - Nedotčená příroda
Nejméně osídlený a také nejméně rozvinutý ze skupinky amerických Panenských ostrovů se nachází východně od ostrova St. Thomas. Dvě třetiny tohoto nedotčeného ostrova jsou chráněny před developery a jakýmkoliv rozvojem Národním parkem Panenských ostrovů jako dědictví Laurence Rockefellera, který v roce 1956 vládě věnoval prvních 5 tisíc akrů této skvostné půdy.

2. Virgin Gorda - Ticho a klid
Nejvýchodnější z britských Panenských ostrovů, hustě porostlý Virgin Gorda je podobně bezstarostným, prázdným a klidným místem jako St. John, stejně tak je většina ostrova pod ochranou parku. Navíc ostrov není vůbec snadno dostupný, o to intimnější atmosféra na vás čeká...

3. Harbour Island - Ráj nákupů
Jedno z nejstarších osídlení bahamských ostrovů, na délku šestikilometrový ostrůvek je během pětimitové plavby v taxi dosažitelný přímo z letištního North Eleuthera. Barevné chýše kopírují přístavní mola a za nimi se honosí domy bohatých místních obyvatel a také zástupů modních přístěhovalců, kteří zde v osmdesátých létech objevili přitažlivé růžové pláže.
4. Saba - Adrenalinové dobrodružství
Dřímající sopka o rozloze necelých 13 kilometrů čtverečních je charakteristická svými úzkými a klikatými silničkami, holanďany ovládaná Saba je považována za nejlépe zachovalý ostrov Karibiku. A to hlavně asi kvůli téměř naprosté absenci písečných pláží, hojná příroda nabízí 14 snadno přístupných turistických tras, deštný prales i chráněné útesy, které lákají všechny hledače fascinujících podmořských světů a milovníky přírody. A jelikož je Saba snadno dostupná letecky i lodí ze St. Martinu, je ideální na jednodenní výlet.
5. Nevis - Autentické zažitky Karibiku
Ploché pobřeží se zničehonic vzpíná až do nadmořské výšky téměř tisíce metrů v podobě hory Mount Nevis. Velmi příjemnou a klidnou, až osamělou náladu zde navozuje velmi malá populace obyvatel - 11 tisíc, ale také striktní omezení žádných vysokých budov nebo hotelů.
6. Anguilla - Nejkrásnější pláže
Sice často upadá do stínu blízkého St. Martinu a za jasných dní můžete na obzoru spatřit ostrov St. Bart's, avšak pro svůj plochý povrch a písečnaté pláže zde naleznete jedny z nejkrásnějších písečnatých zákoutí v širokém okolí. A také je ostrov oproti svým nejbližším sousedům značně minimalistický a nerozvinutý, přesto sem tam narazíte na luxusní pozemky a vily.
7. Bermuda - Golfové nadšení
Kolonie Britského království se nachází uprostřed Atlantiku, nějakých tisíc kilometrů od východního pobřeží v podobném pásmu jako Savannah v Georgii. Pouhé dvě hodiny z Yorku nebo Bostonu se jedná o rychle dostupnou a příjemnou destinaci. A jak by na kousku britské půdy mohla chybět golfová jamka, dokážete si to snad představit?
8. Grenadines - Nejlepší plavby
Fascinující skupinka více jak třiceti většinou neobydlených ostrůvků táhnoucích se po ose 70 kilometrů v nejjižnějším Karibiku láká kohokoliv s mořeplaveckými chutěmi. A nejkrásnější na všech těch ostrůvcích je fakt, že každý z nich má svou vlastní atmosféru. Mustique počínaje, kde se často schovávájí před světem bohaté celebrity až po naprosto tichý rybářský ostrůvek Bequia to Mayreau s jednou jedinou silnicí a elektrickým vedením teprve od roku 2003.

9. St. Bart's - Idilické scenérie
Okouzlující, ale i hvězdičkami překypující a ultra-exkluzivní St. Bart's i tak zvládá držet davy turistů v povzdálí, a to i přes další nesporně výhodný fakt desetiminutové letové blízkosti St. Martin, který je naopak turisty často velmi obsypán.

10. Vieques - Nejbáječnější odpočinek
A když americká armáda uzavřela základnu na Vienques, severovýchodně od Porto Rika, odborníci předpovídali smršť rozvoje zachvacující celý ostrov, avšak i přes zřetelné pokroky a rozvíjející se práce, se stále jedná o velmi klidný a ničím nerušený ostrůvek.
Přejeme vám báječnou brzkou dovolenou, skvělý odpočinek a snadné načerpání nových sil pro nové a nové úspěchy. Pevně věříme, že magazín Dreamlife je vám průvodcem jak cestou uvolnění a relaxace, tak i cestou vlastního rozvoje a dosahování cílů. A nezapoměňte nám poslat originální pohlednici!

Čtěte také

 

BERMUDSKÝ TROJÚHELNÍK


Photobucket

Photobucket

 

Místo opředené mýty a legendami už od dob Kryštofa Kolumba. Oblast, která měří milion čtverečních kilometrů, se proslavila podivnými anomáliemi i záhadným mizením lodí, letadel a dokonce i ponorek.

Stovky bestsellerů, které dosáhly mnohamilionových nákladů. Filmy, televizní seriály, pořady, články, nekončící diskuze. Bermudský trojúhelník je tučnou pastvou, která nikdy nezklame autory, čtenáře ani diváky. Mýtus přežívá i v jedenadvacátém století, i když díky satelitům a další technice jsou hlášená zmizení daleko vzácnější.
O jakou oblast vlastně jde? Jako Bermudský trojúhelník je označován v podstatě rovnoramenný trojúhelník v Atlantském oceánu, na jehož severovýchodním vrcholu jsou Bermudy, na jihozápadním Miami na Floridě a na jihovýchodě Portoriko.
Jde o pomezí Mexického zálivu a západní části Atlantiku. Zahrnuje i část Sargasového moře, kterou protéká Golfský proud. Jeho jednotlivé strany měří 1540 km (Bermudy – Portoriko), 1660 km (Portoriko – Miami) a 1664 km (Miami – Bermudy). Celkem 1 134 105 kilometrů čtverečních.
POHLED DO HISTORIE
Neobvyklé anomálie a podivné úkazy zaznamenal už první Evropan, který se do těchto oblastí připlavil – Kryštof Kolumbus v roce 1492. Podle záznamů z jeho lodního deníku se kompas choval divně, nad mořem přelétl ohnivý pás, který vzápětí zas v moři zmizel, a o pár dní později viděli námořníci pohybující se světlo a neobvyklé světlené záblesky.
První čtyři historicky zdokumentovaná tajemná zmizení v této oblasti se stala v letech 1782 až 1812.
LET 19
Celosvětovou pozornost vyvolalo až tajemné zmizení pěti amerických bombardérů TBM Avenger, které se 5. prosince 1945 krátce po 14. hodině vydaly na cvičný let. Odstartovaly z floridské vojenské základny Lauderdale, nad mořem měly svrhnout bomby a vrátit se zpět. Bylo jasno a klidno. Během komunikace s věží velitel letky Charles Taylor začal hovořit o náhlém zhoršení viditelnosti, divné barvě moře a podivném chování obou palubních kompasů. Pak se spojení přerušilo a letadla v oblasti Bermudského trojúhelníku zmizela. Námořní letectvo USA je začalo okamžitě hledat. Nic nenašlo, zato ztratilo letoun Martin Mariner s třináctičlennou posádkou, který se pátrací akce zúčastnil.
Zbytky letadel, která možná mohla patřit letu 19, objevila údajně v květnu 1991 společnost, která na dně Atlantského oceánu hledala ztroskotanou španělskou galéru s jejími poklady. Svědectví a popis letadel, která prý objevila, z neznámých důvodů během času změnila. Proč, nikdo neví. Možná se jejím členům opravdu nepodařilo letadla blíže identifikovat, podle jiné verze zasáhla americká vláda, která chtěla nalezené zbytky letadel sama důkladně prozkoumat a zjistit, co se stalo.
TISK
Pět let poté, co letadla zmizela, se v roce 1950 objevil v americkém tisku první článek pojednávající podrobně o tajemném mizení lodí a letadel. V roce 1952 časopis Fate uveřejnil článek, ve kterém poprvé vytyčil tajemnou nebezpečnou oblast v Atlantiku jako trojúhelník mezi body, které se užívají dodnes – Bermudy, Portoriko, Miami. Název Bermudský trojúhelník dostala oblast až v srpnu 1964, když novinář Vincent Gaddis nazval hlavní článek pro časopis Argosy Smrtící Bermudský trojúhelník (The Deadly Bermuda Triangle). Článek vešel do dějin. Gaddis v něm rekapituloval všechna tajemná zmizení v této oblasti a speciální pozornost věnoval letu 19. O rok později vydal na toto téma knihu nazvanou Neviditelné horizonty (Invisible Horizons). Let 19 a osud jeho posádky se stal tématem řady dalších článků. Rodila se legenda Bermudského trojúhelníku. Stala se vděčným a atraktivním námětem nejen článků, ale řady knih, filmů a televizních seriálů.
Kniha Charlese Berlitze, vnuka zakladatele slavných jazykových Berlitzových kurzů, nazvaná Bermudský trojúhelník (Bermuda Triangle) se stala v roce 1974 bestsellerem. Prodaly se jí miliony výtisků. Velký úspěch měla i jeho další kniha Beze stopy vydaná v roce 1977. Všechna uváděná zmizení měla společného jmenovatele. Počasí bylo krásné, letadla ani lodi nehlásily ohrožení ani nežádaly o pomoc.
DEFINITIVNĚ ZMIZELÉ
Začátkem března 1918 zmizela při plavbě z Barbadosu do Norfolku ve Virginii loď Cyclops s nákladem manganové rudy. Moře bylo údajně klidné, téměř bezvětří. Plavba probíhala bez problémů, z lodi nikdo o pomoc nežádal, a přesto zmizela neznámo jak. Protože to bylo v době první světové války, zvažoval se jako možnost útok nepřátelské německé ponorky. Šetření, které probíhalo po válce, ale dokázalo, že v oblasti katastrofy žádná ponorka nebyla a nebyly tam ani námořní miny.
Podobným způsobem zmizela i loď Marine Sulphur Queen v únoru 1963 s nákladem síry, který převážela z Beamontu v Texasu rovněž do Norfolku. Ani její radista nevolal o pomoc. Pátrání pobřežní hlídky skončilo bezvýsledně. Nebyly objeveny ani zbytky lodi, ani žádný člen posádky. Vznikla řada hypotéz včetně únosu Kubánci.
Letadlo řízené amatérským pilotem v prosinci 1970 odstartovalo z Baham, dostalo se do podivného bílého mraku a nakonec přistálo na Floridě o dvacet minut dříve než obvykle a s menší spotřebou benzinu. Někteří lidé byli přesvědčeni, že prošlo časovou smyčkou.

 

TEORIE


Photobucket


Jedna z teorií tvrdí, že úkazy z Bermudského trojúhelníku mají mimozemský charakter. Že plavidla nebo jejich pasažéři byli uneseni mimozemšťany, vstoupili do jiného časoprostoru – do minulosti či do budoucnosti nebo žijí v paralelním vesmíru. Vysvětlují tím i občasná hlášení o podivných časových posunech pozorovaných posádkami letadel nebo hlášení o zmizení letadla z obrazovky radaru a jeho opětné objevení po nevysvětlitelně dlouhé době. Z oblasti Bermudského trojúhelníku jsou více než z jiných částí světa hlášena pozorování neidentifikovaných létajících objektů (UFO), což mnohým badatelům vnuklo myšlenku, že právě tyto objekty by mohly být odpovědné za mizení lidí, lodí a letadel. Obzvlášť opuštěné lodi provokují fantazii a podporují tvrzení, že posádky byly uneseny mimozemšťany pravděpodobně za účelem výzkumu.
Někteří dávají případnou činnost neznámých sil do souvislosti s naší minulostí, v níž existovala civilizace daleko překračující jakoukoli tehdejší úroveň – Atlantida. Podrobně ji popsal Platon, který se o ní dozvěděl u Egypťanů. Dodnes nikdo nezjistil, kde se bájná Atlantida vlastně nalézala, ale nejnovější objevy nevylučují, že to bylo právě v oblasti Bermudského trojúhelníku. Jedna z teorií tvrdí, že obyvatelé Atlantidy byli schopni ovládat přírodní síly včetně gravitace a že po zániku Atlantidy jejich přístroje tam zřejmě zůstaly a fungují dodnes. Vlivem jejich působení havarují letadla i lodě. Další teorie dokonce uvažuje o tom, že někde v hlubinách oceánu žijí záhadní obyvatelé Atlantidy dodnes, což vysvětluje světla vstupující a vystupující z oceánu.
FAKTA PROTI FANTAZII
Jiní odborníci, kteří se zabývají fenoménem Bermudského trojúhelníku, tvrdí, že ve skutečnosti o žádnou záhadu nejde. Podle nich se všechny uváděné jevy dají vysvětlit přirozeným způsobem.
Oblast Bermudského trojúhelníku je mimořádně frekventovaná, prochází tudy velké množství lodních dopravních tras a přelétá přes ni spousta dopravních i soukromých letadel. Proto v ní zákonitě dochází i k většímu počtu havárií a ztroskotání. Za důležitý argument je považováno stanovisko světoznámé pojišťovny Lloyd v Londýně. Podle ní není Bermudský trojúhelník o nic nebezpečnější než jiná místa, a proto pro něj nepožaduje vyšší pojišťovací sazby.
Oblast Bermudského trojúhelníku v žádném případě nepatří ke klidným mořím. Vyskytuje se tam spousta hurikánů a tornád, která zvedají do velkých výšek obrovské masy vody. Mohou smést malou loď nebo i nízko letící letadlo. Podél západního okraje Bermudského trojúhelníku proudí Golfský proud, který představuje jakousi podmořskou řeku širokou šedesát až osmdesát kilometrů. Styk teplého Golfského proudu s chladnou vodou Atlantiku, kdy se mísí vodní masy rozdílné teploty a slanosti, vyvolává řadu neobvyklých jevů, jako jsou náhlé mlhy, vzdušné turbulence a podobně.
V oblasti Bermudského trojúhelníku je velmi členité mořské dno. Jsou tam podmořské vápencové útvary, četné podmořské jeskyně a tunely, které mohou v době přílivu a odlivu vyvolávat obrovské víry a vlny. Nachází se tam rovněž několik nejhlubších vodních příkopů na světě. Mořské dno tam běžně dosahuje hloubek téměř 6000 metrů a jižní cíp příkopu Puerto Rico Trench je hluboký 8229 metrů. V takových hloubkách hledat vraky ztracených lodí a trosky letadel je prakticky nemožné.
Navíc se zjistilo, že v Bermudském?trojúhelníku?skutečně existuje magnetická anomálie. Kompas tam selhává, střelka chaoticky kmitá a ukazuje ke geografickému severnímu pólu, nikoli k magnetickému.
METAN JAKO ŘEŠENÍ
Jedna z nejnovějších teorií se záhady Bermudského trojúhelníku snaží vysvětlit působením hydrátu metanu. Vysoký tlak vody ho na dně oceánu udržuje v pevném stavu, občas se ho ale kus oddělí a stoupá k hladině. Tlak vody směrem nahoru klesá, hydrát se přeměňuje na plyn a v okamžiku, kdy vyplouvá k hladině, může mít tvar koule o průměru několika set metrů. Pokud nad takovým místem pluje loď, může se z ničeho nic bez varování vlivem snížené hustoty vody rychle potopit. Potvrdily to laboratorní pokusy prováděné v Austrálii. Zbytky ztroskotané lodi by se podle těchto pokusů nenašly, protože by je okamžitě odnesl a rozptýlil Golfský proud. Oficiální americké geologické přehledy nicméně uvádějí, že k větší koncentraci metanu v podobně velkých bublin zcela určitě za posledních 15 tisíc let v této oblasti nedošlo.
Ani všechny přirozeně znějící argumenty nemění zatím nic na tom, že ve většině případů se skutečnou příčinu zmizení lodí nebo letadel zjistit nepodařilo. A tak nadále zůstává  neomezený prostor pro fantazii novinářů, spisovatelů, filmových tvůrců, ale i pro vědecké pracovníky nejrůznějších oborů. Záhada Bermudského trojúhelníků stále čeká na definitivní odhalení. (sei) n

TAJEMNÁ ZMIZENÍ A ÚKAZY
V BERMUDSKÉM TROJÚHELNÍKU

1492 – Kryštof Kolumbus zaznamenává poruchy kompasu a podivné záblesky.
1781 – Ztrácí se loď Saratoga s třináctičlennou posádkou.
1918 – Mizí loď Cyclops s 306 muži na palubě.
1928 – Slavný americký letec Charles Lindbergh hlásí při svém pionýrském letu přes oceán při přeletu bermudské oblasti anomálie v chování kompasu.
1945 – Mizí pět letounů Avenger letu 19 a záchranářský letoun Martin Mariner.
1948 – Dopravní letadlo Star Tiger mizí u Bermud s 29 lidmi na palubě.
1949 – O rok později téměř identické letadlo Star Ariel mizí ve stejném místě s dvaceti lidmi na palubě.
1954 – Letoun amerických námořních sil se 42 lidmi mizí poté, co oznámil, že se setkal s neznámou silou.
1963 – Mizí Mary Sulphur Queen s nákladem síry a 39 členy posádky.

Zdroj: Sto +1  2008

Photobucket

 

Medvědí dvojčata těší davy: dostanou jména Bill a Tom

Zoo Brno


Lední medvíďata v brněnské zoo
 

Za letošní první čtvrtletí navštívilo zoo 45 tisíc lidí, loni jich bylo jen 26 tisíc. "Mnohonásobně vyšší nápor je logicky o víkendech. Za oba dny přijde i devět tisíc lidí,“ řekl mluvčí zahrady Pavel Hrazdíra.

Medvíďata přinesou milion, zahrada potřebuje osmdesát
Mimořádná návštěvnost se výrazně  promítne do ekonomických výsledků zahrady. "Rozhodně máme lepší hospodářský výsledek než vloni. Ještě ale není vyhodnocené celé čtvrtletí,“ uvedl ředitel zoo Martin Hovorka s tím, že i kdyby byly zisky sebevětší, zahradě to moc nepomůže.

"Takový výběh, který zrovna chystáme pro medvědy, stojí osmdesát milionů a medvídci nám zvýšili příjmy tak o milion, o dva. To bude maximálně na architekta, který udělá plány. Potřebovali bychom tak půl miliardy, a tu nám nepřinese ani deset medvídků,“ vysvětlil Hovorka.

Z letos utržených peněz za medvídky budou profitovat zřejmě primáti. "Teď se soustředíme na výběh pro šimpanze, peníze půjdou tam,“ plánoval Hovorka. Desítky milionů na medvědí výběh pak chce získat z evropských fondů.

Bílí chlupáči přitahují nejen ke svému výběhu, ale také ke stánkům se suvenýry. K dostání jsou připínací placky, plyšáci nebo hrnky. Vše s motivem ledních medvídků. "Největší úspěch zatím zaznamenali plyšoví medvídci. Vykoupili jsme celou republiku a pořád to nestačilo, takže si je dovážíme ze zahraničí. Teď připravujeme hrníčky,“ říká Hovorka. Ekonomický přínos medvídků chce Hovorka zhodnotit až na úplném konci jejich pobytu v brněnské zoo.

Nejdřív křtiny, stěhování až za půl roku
Vedení zahrady začne v nejbližší době vyjednávat o tom, kam se budou odrůstající méďové stěhovat. "Zoologové kontaktují ostatní zahrady a na přelomu roku 2008 a 2009 by medvíďata měla vyrazit do světa,“ potvrdil mluvčí zahrady Pavel Hrazdíra.

Zařízení, do kterých Bill a Tom poputují, musí především splňovat podmínky pro chov ledních medvědů. Brněnští medvídci mají co nabídnout. "Medvíďata jsou z přirozeného odchovu, mají tedy přirozené pudy a jsou ideální pro založení chovu. Jejich role budoucích otců by měla být zajištěna,“ řekl Hrazdíra.

Do konce roku je ale ještě dost času. V současné době brněnskou zoo zaměstnávají medvědí křtiny naplánované na příští sobotu. Billa a Toma pokřtí brněnský primátor Roman Onderka, jména dalších kmotrů zatím zůstávají v utajení. Jména Bill a Tom zvítězila v internetovém hlasování.

 

Máme tady KVĚTEN, lásky čas...

Nezapomeňte políbit svou lásku pod rozkvetlou třešní... :))




 

 

Kaleidoskop zajímavostí


1. Jsem svůj památníček
Marissa Burechová z Kalifornie sbírá podpisy celebrit. To není nijak výjimečný koníček. Jenže Marissa si autogramy nechává dávat na holou kůži a hned "zatepla" obtáhnout tetováním.

2. Pozor na červotoče!
Americký řezbář Jamie Donaldson se proslavil sérií dřevěných květin. Jak se vám líbí třeba tato růže? Prý zaručeně nezvadne!

3. Kluka už jsem vypsal
Voskové pastelky v podobě mužů, žen a dokonce i hermafroditů vymyslela finská výtvarnice Heli Hietala (38). Dětem se má s nimi kreslit lépe než s klasickými voskovkami.

4. Tajemství Ljubljanice
Slovinský archeolog Andrej Gaspari (vlevo) se řadu let specializuje na zkoumání dna řeky Ljubljanica. Na snímku právě objevuje keramickou nádobu. Jeho nejvzácnější nálezy se datují z doby bronzové.

5. Královna znovu stojí
Vykopávky v Egyptě pořád vydávají nové překvapivé nálezy. Nedaleko Luxoru tak třeba nyní byla vykopána obří socha královny Tiy, manželky faraona Amenhotepa III.

6. Fakt psí život
Kladný vliv na duševní i fyzické zdraví svých obyvatel prý mají tyto "přírodní" psí boudy vyráběné ze starého papíru. Aspoň to tvrdí kanadská firma Cannery Bay, která je uvádí na trh.

7. Korán do kapsy
V arabských zemích mají horkou novinku: elektronický korán. Svaté texty si můžete číst na displeji nebo pouštět do sluchátek, přístroj vás upozorní na časy pravidelných modliteb a zvládne i řadu dalších funkcí.

8. Ahoj děti, jak se máte?
Bez nápisů se nyní obejdou hroby v Japonsku - nahradí je čárový kód. Ten přečte mobil a napojí se na webovou stránku s texty, fotkami a videosnímky ze života nebožtíka. Nesmí se vám jen vybít baterie.

9. Krásné žhavé Afričanky
Jedny z nejžádanějších reklamních figurín světa pocházejí z marockého Sale. Na snímku se čerstvě vyrobené laminátové krásky suší pod žhavým africkým sluncem.

 

Cena lásky


Photobucket

  Když maminka jednoho dne večer chystala večeři, přišel za ní do
  kuchyně jedenáctiletý syn s lístkem v ruce.
  S podivně strohým výrazem jí ho podal.
  Maminka si osušila ruce o zástěru a pomalu četla:
  Vyplení záhonku : 20 Kč
  Úklid pokojíku : 50 Kč
  Nákup : 10 Kč
  Dvě jedničky : 50 Kč
  Každodenní vynášení odpadků: 30 Kč
  Celkem : 250 Kč

  Maminka se na chlapce něžně podívala. Vzala propisku a na druhou
  stranu lístku napsala:
  Devět měsíců nošení pod srdcem : 0 Kč
  Všechny probdělé noci, když jsi byl nemocný : 0 Kč
  Všechna pomazlení, když ti bylo smutno : 0 Kč
  Všechny osušené slzy : 0 Kč
  Všechny věci, kterým jsem tě každý den učila : 0 Kč
  Všechny snídaně, obědy, večeře, svačiny a namazané chleby: 0 Kč
  Každodenní péče : 0 Kč
  Celkem : 0 Kč
  S úsměvem lístek podala synovi.
  Když si ho přečetl, cítil se zahanben. Otočil lístek a pod svůj účet
  napsal: "Vyrovnáno." Pak maminku objal a dlouho se k ní tiskl.
 
  Když se v osobních a rodinných vztazích začne počítat, je konec
  všemu.
  Láska je buď zdarma nebo není vůbec.

Photobucket

Muž s bezedným žaludkem


Photobucket


Němec Heinz Asthoff přezdívaný "muž s bezedným žaludkem" je velkým otazníkem, se kterým si němečtí lékaři nevědí rady. Již od roku 1986, kdy mu zemřela manželka na rakovinu, totiž muž neustále jen jí. Podivné ovšem je to, že netloustne.

8. 4. 2008 17:02 - OFFENBACH

Heinz Asthoff zkonzumuje denně potraviny o neuvěřitelné energetické hodnotě 12 000 kalorií. Přesto však nepřibere ani kilogram. Informoval o tom deník Daily Telegraph.

Obrovské porce už jí 22 let, od doby, kdy mu zemřela manželka na rakovinu. Během dne tak sní například přes kilogram bavorské sekané, necelé tři kilogramy brambor, tucet vajec, sklenici majonézy, pizzy, několik balíčků chipsů a někdy až dvacet paštik.

Lékaři muži dokonce doporučili, aby nepřestával kouřit svých 40 cigaret denně, jelikož by se mohlo stát, že by pak musel jíst více. Osmašedesátiletý penzista z města Offenbach má ovšem velký problém s tím, že za jídlo utratí více, než jaký má důchod.
 

Jeho žaludek je jako důl - bezedný

"Nemůže to tak pokračovat. Když jsem šel naposledy do hospody, tak jsem si objednal bramborové placky a skončilo to tak, že jsem jich snědl sto. Nemohu si to jednoduše dovolit. Doktoři říkají, že můj žaludek je jako důl, ve kterém jsem před 36 lety pracoval - bezedný," řekl Asthoff.

Přestože měří bezmála dva metry, tak váží jen asi 95 kilogramů. Doktoři přiznávají, že si s jeho metabolismem nevědí rady. Nemohou prý najít příčinu, proč jeho tělo vyžaduje tak velké množství jídla.

Photobucket

 

Cibuloviny

Pět rad pěstitelům cibulovin

Photobucket


Abychom měli i v příští sezoně radost z krásně kvetoucích tulipánů, narcisů a dalších jarních cibulovin, dodržujeme následující zásady:

1. Co nejčastěji likvidujeme plevele a kypříme zeminu kolem květin.
2. Pravidelně kontrolujeme porosty a rostlinky napadené plísní ihned odstraňujeme.
3. Jakmile cibuloviny odkvetou a nadzemní část úplně zaschne, odstraníme zbytky květů i semeníků a necháme cibule dozrát.
4. Po odkvětu je vhodné přihnojit rostliny hnojivem obsahujícím draslík. Tím podpoříme lepší vyzrání pletiv cibulí a zvýšíme jejich odolnost.
5. Koncem června cibule vyryjeme a necháme zaschnout. Pak je očistíme, příliš drobné a poškozené vyhodíme. Pro výsadbu vybereme jen zdravé a dostatečně velké kusy.
 

Stromoví klokani


Stromoví klokani přežili z časů, kdy se tvořilo hnědé uhlí
Náplň života: jídlo a odpočinek
Klokan je známý jako vynikající skokan. Víc než pár desítek centimetrů nad zemí ho ale většinou neuvidíme. Až na výjimky: několik druhů totiž žije v korunách stromů: v pralesích Nové Guineje a v buši australského státu Queensland.
Odborníci předpokládají, že stromoví klokani se na světě objevili krátce po těch "normálních", v časech, kdy se u nás na Mostecku vytvářelo hnědé uhlí, a že jich bylo poměrně hodně. Dnes zbývá devět druhů. Žijí skrytě, moc se toho o nich neví, ale zdá se, že vyhlídky na přežití mají lepší než někteří jejich pozemní příbuzní.
Všichni mají stejnou stavbu těla. Oproti těm pozemním se jim zvětšily drápy na předních končetinách a ohnuly se do ostré špičky. Dovedou sice seskočit i z mnohametrové výšky, ale po zemi běhají jako ostatní čtvernožci. Kvůli šplhání se museli naučit pohybovat každou zadní nohou zvlášť, a tak ztratili schopnost elegantních skoků snožmo. A co s dlouhým ocasem? Bylo by šikovné přidržovat se jím větví nebo se za něj dokonce zavěsit, ale stromoví klokani ho při šplhání používají nanejvýš jako závaží k udržení rovnováhy, když sedí na větvi s ocasem volně svěšeným a pochutnávají si na čerstvě utržených listech.
Jsou vegetariáni a vedle plodů či mladé kůry požírají především listy stromů. Taková strava není nijak výživná, proto se musejí téměř pořád krmit a ve zbylém čase odpočívají. Za potravou se vydávají zejména v noci. Jejich životní styl nám může připadat nudný, ale oni se takhle propásli a proodpočívali stovkami tisíc let, kdy mnohé čipernější druhy vznikaly a zanikaly jeden za druhým.
RADKA BOROVIČKOVÁ

Kolik jich je?
V seznamu savčích druhů najdete klokana pralesního, Doriova, Goodfellowova, hnědého, stromového, Matschieova, tmavého, nížinného a medvědího. Kolik druhů stromových klokanů existuje doopravdy, bude však jasné až po průzkumu jejich DNA a po delším pozorování v přírodě.

Stromoví klokani
Vačnatci z džunglí Austrálie a Nové Guineje. Délka jejich těla se pohybuje od 50 do 90 cm, ocas je stejně dlouhý. Samice rodí jediné mládě a nosí ho ve vaku déle než rok. Živí se především listy stromů.

4x o stromových klokanech
1. Většinou žijí samotářsky, občas v párech a klokan Doriův údajně též ve skupinách. Aktivní jsou především v noci.
2. Podél páteře mají pruh srsti rostoucí směrem dopředu, jako psi ridgebackové.
3. Mládě zůstává v matčině vaku oproti pozemním klokanům 2x až 3x déle, aby před samostatným šplháním náležitě zesílilo.
4. Do zoo se dostávají jen vzácně. Není lehké je ulovit, jsou choulostiví na změny prostředí a málokterá zahrada dokáže nahradit jejich přirozenou stravu.

zdroj: květy  Photobucket

 

BŘEZEN

pranostiky třetího měsíce v roce



Březen, za kamna vlezem






1.březen
Závěj svaté Albíny zaplavuje doliny.
Svatá Eudoxie psa až po uši zavěje.
Eudoxie příznivá, ale blátivá.

3. březen
Mrzne-li o Kunhutě, mrzne ještě čtyřicet dní.

6. březen
Na svatého Bedřicha slunko teplem zadýchá.
Svatá Felicita sníh z polí odmítá.

7. březen
O svatém Tomáši sníh bředne na kaši.
Zima, kterou Tomáš nese dlouho námi ještě třese.


8. březen Mezinárodní den žen






10. březen
Čtyřicet mučedníků - čtyřicet mrazíků.
Mrzne-li na den Čtyřiceti mučedníků, přijde ještě čtyřicet ranních mrazíků.
Podle čtyřiceti budeš Petra míti.

12. březen
Na svatého Řehoře den s nocí v jedné míře.
Na svatého Řehoře čáp letí od moře, žába hubu otevře, líný sedlák, který neoře.
Na svatého Řehoře svačina se vyoře. (je delší den a tedy třeba svačit)

15. březen
Na svatého Longina práce v poli začíná.

17. březen
Mrzne-li na sv. Gertrudu, mrzne ještě celý měsíc.

19. březen
Nenajde-li led Matějova pila, najde Josefova širočina.
Svatý Josef zháší světlo.
Pěkný den na svatého Josefa zvěstuje dobrý rok, prší-li nebo padá sníh, bude mokro a neúroda.
Josefova širočina ničí poslední ledy.
Je-li na sv. Josefa vítr, potrvá čtvrt roku.
Svatý Josef s tváří milou končí zimu plnou.

21. březen
Za rovnodenní větry nelení.
Na svatého Benedikta má se ječmen a cibule síti.

22. březen
Na Kazimíra pohoda - na brambory úroda.




23. březen Neděle velikonoční







24. březen Pondělí velikonoční





30. března 2008 začátek letního času

02.00 na 03.00


30. březen
U svatém Kvirinu už je teplo i ve stínu.


31. březen
O svaté Balbíně je už po zimě.

Suchý březen, mokrý máj, bude humno jako ráj.
Březen suchý, duben mokrý, květen větrný pytle obilím a sudy vínem naplní.
Kolik mlh v březnu, tolik lijavců v červenci.
Co si únor zazelená, březen si to hájí, co si duben zazelená, květen mu to spálí.
Hřmí-li v březnu, sněží v máji.


 

Tak co to bude?

Našla jsem na Ženě-in


Říkám si sama pro sebe, kde jsou ta léta, kdy platilo motto: „Náš zákazník, náš pán.“ V dnešní době obrovských obchodních domů se vším možným mám spíše pocit, že zákazník prodávajícího neskutečně obtěžuje. Jen strčíte nos do jejich krámku či oddělení v obchodě, a už vám věnuje otrávený pohled. A to se kolikrát jdete na zboží jen podívat, co teprve když máte nějaké přání či otázku.

 

 

Nedávno se mi stalo, že jsem vstoupila do obchodu s oblečením, kde za pultem seděla znuděná mladá holka, která si prohlížela módní časopis a lakovala si nehty, jen se na mě krátce podívala a pak se dál věnovala započaté činnosti. Nepozdravila a neusmála se. Zda mám nějaké přání či nikoliv, jí bylo viditelně jedno. V obchůdku jsem byla zrovna sama, viditelně už dívčina za pultem předešlé zákazníky úspěšně vyhnala a já jí tu teď trochu kazila tu poklidnou atmosféru plnou volného času.

 

Nakonec jsem se nenechala odradit přístupem prodavačky a vrhla jsem se mezi věšáky a poličky s různými kusy oblečení. Nehledala jsem nic speciálního, prostě jsem jen prozkoumávala trh. Ale nebyla bych to já, kdyby mě do nosu něco necvrnklo. Krásná sukně, kterých je v mém šatníku vážný nedostatek, bohužel ve velikosti o číslo menší.

 

„Slečno, prosím vás, měli byste tuhle sukni i ve větším?“

„Nevím,“ řekla, aniž by vzhlédla od stránek módního magazínu.

„Prosím?!“

Na to už hlavu zvedla, ale jen proto, aby se na mě drze ušklíbla: „Vidíte tam nějakou jinou velikost? Ne? Tak to jinou velikost asi nemáme.“

 

Značně otřesena jsem položila sukni zpátky do poličky. Nesloženou, a velmi pravděpodobně ani nebyla na správném místě. Ať má aspoň slečinka důvod zvednou zadek od manikúry. Popravdě řečeno mě díky této ukázce obsluhy doslova přešla chuť na nakupování.

 

Zapadla jsem do restaurační části obchodního domu a vybrala si nejbližší kavárnu, kde nabízeli dobré čokoládové dorty. Tu pachuť z předchozího výstupu mladé prodavačky musím zajíst něčím sladkým. Usadila jsem se tedy ke stolu poměrně blízko baru a čekala, čekala a čekala. Obsluha, která se skládala z jedné dívky a jednoho kluka, totiž právě řešila něco velmi důležitého a zábavného, tudíž si nově příchozího hosta ani nevšimli.

 

Po deseti minutách marného čekání jsem se tedy zvedla a šla nahlásit svou objednávku přímo k baru. Jen co si mě obsluhující všimli, rozkódovala jsem v jejich výrazu v obličeji cosi velmi podobně otráveného.

 

„Si nemusíte chodit objednávat k pultu. Bych vás obsloužila u stolu,“ řekla místo pozdravu mladá číšnice.

„Na to tam už čekám čtvrt hodiny.“

 

Její oči se obrátily v sloup, vzala si nápojový lístek a bloček papíru. U stolu pak se mnou skutečně udělala objednávku a pak zase odešla tlachat se svým kolegou. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že ji neuvěřitelně obtěžuji. Díky tomu jsem si opravdu to kafe a dortík moc nevychutnala, a to jsem se na něj tak těšila.

 

Když o tom tak přemýšlím, během jednoho dne jsem otrávila dva lidi, po kterých jsem v podstatě očekávala, že budou vykonávat jen svou práci, za kterou jsou placeni. Tedy, otázka je, jak moc jsou za to placeni, ale nějak mi chybí ten starý dobrý pultový prodej, kde jste během nákupu mohli s prodavačkou pokecat, udělat pár vtipů a dozvědět se nějaké drby. Nakupování bylo tak nějak osobnější a milejší.

 

Nakupujete ráda v supermarketech a hypermarketech? Nebo dáváte přednost malým obchůdkům s přátelskou obsluhou? Taky se vám stává, při nakupování nebo v restauracích, že se obsluha tváří, jako byste ji mučila? Taky vás to vždy tak otráví a rozčílí? Jak přistupujete k zákazníkům vy, pokud pracujete „za pultem“?


Zdroj: Žena-in  Eleonor Tošnerová

 

kdo je to přítel...

nikdy neříkej nikdy




 Když Tě navštíví kamarád, chová se jako host, ale opravdový přítel otevře  ledničku a obslouží se....
 Kamarád Tě nikdy neviděl plakat, ale příteli se chvějí ramena, když vidí Tvé slzy....
 Kamarád nezná jména Tvých rodičů, ale přitel má jejich telefon. čísla i adresy ve svém notýsku.....
 Kamarád přinese lahvinku vína na Tvé narozeniny, ale přítel přijde dříve a zeptá se , s čím Ti může pomoci a po skončení oslav zůstane , aby Ti pomohl s úklidem... 



 Kamarád nesnáší, když mu voláš ,jestliže už šel spát, ale přítel se ptá, proč jsi mu tak dlouho nezavolal....
 Kamarád si s Tebou rád pokecá, ale přítel Tě vyslechne, když máš romantickou lásku i problémy...
 Kamarád si myslí, že přátelství skončilo jestliže jste se pohádali, ale přítel Ti po hádce zavolá....
 Kamarád si myslí, že jsi tady vždy jen pro něho,ale přítel je zde pořád pro Tebe....
 Kamarád si tento vzkaz přečte a zapomene na něj, ale přítel ho přepošle a vrátí ho také Tobě ...

 

 

Moc krásné, ale smutné...

  

  26 letá matka upřeně hleděla na svého šestiletého synka, který umíral
   na smrtelnou leukémii. Její srdce bylo plné smutku a zoufalství, ale
   přesto uvnitř cítila silné odhodlání, jako každý rodič.
   Přála si, aby její syn vyrostl a splnily se mu jeho sny... Nyní to již
   ale nebylo možné. Leukémie to rozhodla za ni. Avšak ona si přesto
   přála, aby se jejímu synovi jeho sny splnily. Vzala jej za ruku a
   zeptala se: Bene, přemýšlel jsi někdy, čím bys chtěl být až jednou
   vyrosteš? Měl jsi někdy nějaký sen a přání, co bys chtěl v životě
   dělat?"
   "Mami, vždycky jsem si přál být požárníkem až vyrostu." Máma se
   na něj usmála a řekla: "Uvidíme, jestli se nám podaří ti tvůj sen
   splnit." Později ten den, zašla do místní požární stanice v Brisbane,
   kde potkala požárníka Boba, který měl srdce velké jako samotný
   Queensland.

   Vysvětlila mu poslední přání jejího syna a poprosila, zda by bylo možné
   svézt 6 letého synka v požárním autě kolem ulice. Požárník Bob
   řekl: "My můžeme udělat daleko více. Jestli bude Váš syn připraven ve
   středu ráno v 7 hodin, jmenujeme ho čestným požárníkem celého dne.
   Zůstane s námi na základně, bude s námi jíst, jezdit na všechny výjezdy, v plné parádě! A když nám dáte jeho velikosti, necháme mu vyrobit opravdovou uniformu, pravý požárnický klobouk, ne hračku - pravý, se znakem Queeslandské záchranné a požární stanice, žlutý gumový kabát, stejný jako nosíme my a gumové boty. Vyrábí se přímo tady v Brisbane, takže to bude vše rychle hotové." O tři dny později požárník Bob vyzvednul Bena, oblékl ho do jeho požární uniformy a doprovodil jej z nemocničního lůžka k čekajícímu požárnímu  speciálu. Ben si musel sednout na zadní sedadlo a pomoci řídit ho zpě na stanici. Byl v sedmém nebi. Ten den byly v Brisbane tři požární poplachy.
   Ben se účastnil všech tří zásahů a řídil tři různá požární auta.
   Mimo jiné ho i natáčeli na filmový záznam pro místní zpravodajský
   kanál. Splněný sen a veškerá láska a ohromná pozornost, která mu byla
   věnována zapůsobily na Bena tak hluboce, že žil ještě další tři měsíce.
   Déle než všichni doktoři považovali za možné.

   Jednou v noci jeho vitální funkce začaly dramaticky klesat. Vrchní
   sestra, která věřila v princip hospice - domova - kdy by nikdo neměl umírat sám a opuštěný, začala volat rodinné příslušníky do nemocnice.
   Najednou si vzpomněla také na den, který Ben strávil jako člen požárního sboru a zavolala i na požární stanici. Požádala, zda by bylo možné, aby se jeden z požárníků dostavil v uniformě do nemocnice k Benovi a stát u něj jako čestná stráž v jeho poslední chvíli. Sloužící důstojník odpověděl:
   "My můžeme udělat daleko více! Budeme tam do 5 minut! Máme jen
   malou prosbu. Až uslyšíte houkat požární sirény a světla, můžete prosím
   oznámit v rádiu, že se nejedná o žádný požár? Že to jen Hasičský
   záchranný sbor přijíždí naposled vzdát čest jednomu z jeho nejlepších
   členů. A můžete prosím nechat otevřené okno do jeho pokoje? O 5 minut
   později za zvuku sirén a světel dorazilo požární auto a vysunulo žebřík
   do otevřeného okna Benova pokoje ve 3. patře. 16 požárníku v plné výzbroji vstoupilo dovnitř.
   S dovolením jeho mámy ho objali, drželi ho a řekli mu, jak moc ho mají
   rádi.
   Ben vzhlédl na velitele a s poslednim dechem: "Veliteli, je ze mě už
   skutečně požárník?
   "Ano, Bene, jsi velkým požárníkem a nejvyšší velitel drží tvou ruku,"
   řek důstojník. S těmito slovy se Ben usmál a řekl: "Já vím, držel mě
   za ruku celý den a andělé mi zpívali." A naposled zavřel své
   oči.
  
   Dostala jsem za úkol poslat tuto zprávu alespoň čtyřem lidem,
   kterým přeji aby se jim splnil životní sen. Proto ho přidávám sem. Tento
   příběh má velkou sílu, není k němu přilepená žádná příloha, nicméně,
   prosim, nepřeruš dojem, jenž působí.
  
   Příběhy, jež mají sílu pozvednout nás ze židle, jsou jedny z těch
   nejlepších darů, které kdy můžeme dostat. Nejsou s nimi spojeny žádné
   výdaje, jen odměny. Nech jej pokračovat a svou silou povzbudit dalšího
   člověka!

 

 

 

Mláďátka...

Jednou z nás možná budete mít strach, teď jsme ale nejkrásnější zvířecí mláďátka!


Zvířecí mláďata si samozřejmě většinu času hrají. Pokud tedy nespí, případně nejí. Trénují lov, běh, obranu, prostě věci nezbytné pro přežití. Často si spolu hrají i zvířata, která se za pár měsíců začnou navzájem lovit.
Vznikají tím velmi zajímavé situace.

Co je malé, to je hezké, říká jedno léty prověřené přísloví. A je to
většinou opravdu tak. Čerstvě narozená zvířecí miminka jsou opravdu >k
sežrání<. Někdo to sice bere doslova, takže například v Číně platí za jednu z největších pochoutek jídlo připravené z kachních vajec těsně před vylíhnutím, ale většinu lidí naštěstí čerstvě narozené zvířátko svádí spíše k dětinskému šišlání a nutkání si ho pomazlit. Některé druhy zvířat byste ale po narození ani nepoznali.
Jsou maličká, slepá a bezbranná. A to včetně dravců, před kterými, když jsou dospělí, byste vzali nohy na ramena!

Pes
Samostatný až po dvou měsících

Nejlepším přítelem člověka je podle staré pravdy pes. Když se v rodině
narodí štěňátka, je to vždycky pozdvižení. Jsou slepá, hluchá a zcela
bezmocná. První týdny jsou odkázána na péči psí mámy. Roztomilé chlupaté koule poletující po bytě a trhající vše, co jim přijde pod zuby, se z nich stanou nejdříve po dvou měsících.

Kočka
Bude nejlepší mámou na světě

Kočka může přivést na svět pěknou hromádku koťat. Všechna se narodí slepá a hluchá a kočičí máma se musí pořádně snažit, aby všechny své potomky zabezpečila
a ochránila minimálně několik prvních týdnů. Maličké chlupaté kuličky se
choulí v pelíšku namačkané jedna na druhou, dokud se jim nerozlepí oči a
nezačnou vnímat zvuky. Potom už s nimi není k vydržení a žádné klubíčko, papírek, nebo plyšová myška nejsou v bezpečí.

Kráva
Hned po narození musí vstát

Tur domácí, neboli kráva, je zvíře velmi užitečné. Pijeme kravské mléko,
jíme sýry z kravského mléka, jíme hovězí maso. Oblíbenou lahůdkou gurmánů je telecí.
Kdo by ale při pohledu na maličké telátko, které se musí během několika málo desítek minut po porodu postavit doslova na vlastní nohy, měl chuť na telecí soté? Obrovské zvídavé oči, vratký krok a především neustálá chuť na mlíčko jsou pro zdravé telátko typické.

Čínský medvěd - kočka
Pandu po narození nepoznáte!

Její čínské jméno je v překladu medvěd kočka. Panda velká je jedním z
nejohroženějších druhů na Zemi. Ne nadarmo se dostala i do znaku tzv.
Světového fondu
na ochranu přírody. Když se narodí pandí mládě, vypadá spíš jako hodně
předčasně narozený plod. Maličké růžové zvířátko, které nevidí, neslyší a
není schopno samo ani chodit, měří něco kolem 15 cm a váží asi 70-100g, což je přibližně 1/900 hmotnosti dospěláka vážícího až 125kg!

Lední medvěd
Ani ne kilogram těžká bílá koule

Na počátku letošního roku se velkou hvězdou berlínské zoo stal maličký lední medvěd Knut. Vlastní máma ho odvrhla a nahradit ji musel ošetřovatel Thomas Dörflein. Oba se velmi skamarádili, ovšem vzájemným hrátkám je nyní konec.
Lední medvěd po narození váží pouhých 450-900 gramů, je holý, slepý a hluchý a je zcela odkázán na péči rodičů. V dospělosti se z něj ovšem stane brutální šelma vážící až 600kg, která nemá na souši konkurenci. Navíc jsou medvědi nesmírně inteligentní a tím nebezpečnější.

Medvěd hnědý
Drsná šelma z hor

Medvědů je mnoho druhů. Jedním ze základních je medvěd hnědý. Malá medvíďata jsou stejně jako ostatní mláďata neskutečně roztomilá chlupatá stvoření, která se rodí slepá a hluchá. Budoucí drsná šelma vážící v některých případech až 1000 kg má při porodu asi půl kilogramu a vidět začne teprve po měsíci. Celého
čtvrt roku nevystrčí čumáček z brlohu a nechá se opečovávat svou medvědí mámou. Ale pozor! Z těch maličkých rozdováděných chlupáčů vyrostou pořádní zabijáci, postrach okolí.

Kůň
Atlet od narození

Kůň je jedním ze zvířat, která si člověk ochočil již před mnoha staletími.
Existuje mnoho druhů, narození a první krůčky jsou však u většiny dost
podobné.
Hříbě se narodí velmi dobře vybavené pro život a už po několika málo
desítkách minut je schopné prohánět se s maminkou po louce. Mláďata zvířat, která mají mnoho nepřátel, se prostě musejí umět ohánět od narození.

Autor: (mik)

 

Umění kamenů - magie i ozdoba

Kameny nejsou jen zajímavou ozdobou a magickou pomůckou. Dokáží pomoci i od nejrůznějších zdravotních obtíží. Jaký nosíte vy? :)


Umění kamenů

Víte, že kameny si nevybíráte? Kameny si vybírají vás. Není to tak, že by každému člověku podle jeho znamení přináležel nějaký druh kamene. Každý kámen má svou energii a každý umí něco jiného. Člověk občas potřebuje k něčemu pomoci, či ho trápí zdravotní obtíže. Podle toho si může vybrat, očistit a nosit kámen.

 

 

Křišťál - je mocný kámen, který ví, co bylo a co bude. Proto jsou věštecké koule z křišťálu. Indiáni jej pokládali za živou bytost a krmili ho krví ulovených zvířat. Je vhodný všude tam, kde je potřeba zlepšit mimosmyslové vnímání. Pokud se chcete něco dozvědět, mějte ho u hlavy, když spíte. Je to všestranný magický kámen.

 

 

 

Karneol - Je kamenem Matky Země - je to krásný ženský kámen. Pomůže s neplodností, je teplý a dodává optimismus. Pomáhá při prokrvování, křečových žilách a špatných játrech.

 

 

Hematit - Ochranný kámen, který vrací zlé síly zpátky svému původci. Zahání strach a pomůže s krvetvorbou. Usnadňuje hojení ran.

 

 

 

 

Onyx - NIKDY si tento tajemný kámen od nikoho neberte. Pokud je darovaný, přináší smůlu a nepříjemnosti. Když si ho ale pořídíte sama, dodá vám odvahu a bude vás dobře chránit před zlem.

 

 

 

 

Ametyst - Pokud si přejete miminko a ono to stále nějak nejde, pořiďte si ametyst. Ale měla byste už mít stálého partnera, neboť kamínek od vás odežene nežádoucí nápadníky.

 

 

 

Tyrkys - Přitahuje lásku a náklonnost, vnáší harmonii do manželství a chrání před zlými úmysly druhých lidí. Je to kamínek štěstí.

 

 

 

 

 

Růženín- Je pravý kámen lásky. Přitahuje opačné pohlaví, dodává krásu a přitažlivost. Jestli hledáte partnera, či ho máte vyhlídnutého, pomůže vám ke štěstí. Také upravuje srdeční rytmus.

 

 

 

 

 

Pyrit - Nebo také Bláznovo zlato - Přitahuje prosperitu a úspěch. Je vhodný při finančních těžkostech a chrání peníze, aby se nerozkutálely.

 

 

 

 

Měsíční kámen - Je magický a krásný. Podporuje nadpřirozené schopnosti a schopnost věštit. Velmi ochranný a mocný.

 

 

 

Opál - opály jsou jedny z nejkrásnějších a nejsilnějších kamenů. Je mnoho druhů opálů. Všechny jsou to kameny velmi ochranné.

Opály by měly mít samostatnou kapitolu. Jsou to zvláštní, tajuplné kameny. Pokud se chcete chránit, ale současně se o sobě něco dozvědět, pořiďte si opál. Umocňuje náladu, kterou má jeho nositel. Mají vlastnosti všech planet a všech kamenů, rozšiřují vnímání a podtrhují vlastnosti nositele

 

Tygří oko - Přináší úspěch, chrání před fyzickým napadením, posiluje nervy a dodává energii

 

Jantar - V Itálii se věří, že tento kámen je schopen přivést zpět nevěrnou milenku. Je to kámen lásky a přitažlivosti. Je teplý a krásný. Chrání těhotné ženy před potratem. Je vhodný k ochraně dětí vůbec. Zahání zlo a negativní síly. Umocní veškeré magické úkony. Jantarová koule držená v rukách snižuje horečku. Zlepšuje sluch a je dobrý při obtížích s astmatem. Jeho starý název je elektron, protože při tření o vlnu se elektricky nabíjí. Mágy je velmi ceněný a užívaný.Nové kameny čistíme stejným způsobem jako amulety. Občas je třeba kámen nechat odpočinout. Opláchneme ho proudem vody a vložíme na pár hodin do země.

Každý, i obyčejný kamínek u cesty má svou „paměť.
Nosíte nějaký kámen? Používáte kameny k pomoci při léčení?

autor: Michaela Kudláčková  Žena -in

 

http://www.zena-in.cz/

 

ROBOT S VLASTNÍM VĚDOMÍM

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

Na Yaleově univerzitě vznikl první robot, který si dokáže uvědomit své pohyby.
Je to začátek cesty k umělé inteligenci vyššího řádu?

Humanoidní neboli člověku podobný robot jménem Nico je dílem Kevina Golda a jeho vyučujícího Briana Scassellatiho. Umí to, co nedokáže žádný jiný robot ani většina zvířat. Rozezná svůj obraz v zrcadle.
Nico je vybaven kamerou, pohyblivou končetinou s klouby a počítačem se speciálním programem. Pokud se posadí před zrcadlo a jeho kamera se zaměří na jeho obraz, software prozkoumá jednotlivé části obrazu z kamery a vyhodnotí je. Pracuje přitom s pravděpodobnostními hodnotami a obraz dělí do tří kategorií: buď jde o obraz robota Nico, nebo o obraz jiného robota, nebo obraz nepatří do žádné z těchto dvou skupin.
Software tuto činnost provádí nepřetržitě. Porovnává jednotlivé zachycené obrazy, jako by šlo o políčka filmu, a identifikuje na nich odlišné pixely. Jinými slovy zhodnotí, čím se jednotlivé snímky od sebe liší.
Ve stejnou dobu informují pohybové senzory umístěné v Nicově paži, zda se tato paže pohybuje. Kdykoli se ve stejný okamžik změní obraz zachycený kamerou a pohybové senzory zachytí pohyb paže, software určí, že s velkou pravděpodobností jde o Nicův vlastní obraz. Pokud dojde jen ke změně obrazu a pohybové senzory robotovy paže žádný pohyb nezaznamenaly, jde s velkou pravděpodobností o obraz někoho jiného – třeba jiného robota nebo člověka. Dá se říci, že Nico si dokáže uvědomit sám sebe.
CO PROZRADÍ ZRCADLO
Kevin Gold schopnosti svého robota důkladně otestoval. Naprogramoval Nica tak, aby pohyboval paží čtyři minuty. Po celou tu dobu jej natáčel kamerou. Díky záznamu mu umožnil naučit se, v kterém okamžiku se pohyb jeho paže zachycený kamerou shoduje s pohybem zaznamenaným pohybovým senzorem paže.
V další fázi umístil Nica před zrcadlo a stoupl si za něj. Nico začal pohybovat paží a Gold za ním prováděl řadu jiných pohybů, například žongloval s lahví vody. V devadesáti pěti procentech případů byl robot schopen správně určit, který odraz v zrcadle je jeho vlastní a který patří člověku.
Samotné rozlišení cizích a vlastních pohybů samozřejmě není totéž co vědomí vlastní osobnosti. Například šimpanzi, kteří sami sebe v zrcadle poznají, mají sklony na sebe dělat různé grimasy nebo si v zrcadle prohlížejí části těla, na něž si běžně nevidí. Robot Nico nic z toho nedělá. Test se zrcadlem však může být prvním krokem k vědomí, které se bez rozlišování cizí a vlastní činnosti neobejde.
VYUŽITÍ
Stejný systém by se dal využít k tomu, aby robot rozpoznal svou končetinu, i když bude poškozená, zakrytá oděvem nebo bude obraz zaznamenán při různých světelných podmínkách. Stačí, bude-li možné vždy porovnat pohyb zachycený kamerou s pohybem, o němž informují pohybové senzory. S takovou schopností může robot vykonávat různé úkoly, například manipulovat s předměty nebo přizpůsobit chůzi terénu v situacích, kdy dosud používaný software pro vidění může být oklamán okolními změnami. Zvýší se tím možnosti všestranného využití robotů.
ROBOT ALTRUISTA
S vědomím sebe sama souvisí i schopnost odhadnout chování ostatních a představit si, jak vnímají skutečnost. U člověka se tato schopnost vytváří ve věku čtyř až pěti let. První robot, který to dokáže, je Leonardo zkonstruovaný v Massachusettském technickém institutu. Leonardo dokáže vidět svět očima někoho jiného. Jak?
Vytváří si seznam předmětů v okolí a událostí, kterých byl svědkem, a ukládá je do zvláštního souboru. Tento soubor není propojen se soubory, které si robot vytváří na základě vlastní zkušenosti. Robot proto dokáže disponovat několika nezávislými kopiemi vědomí, jako by viděl svět tak, jak jej mohou vidět různí lidé.
Výsledek? Robot dokáže poznat, že je-li nějaký předmět přemístěn člověkem A v nepřítomnosti člověka B, člověk B o tom neví. Sám od sebe pak člověku B umí ukázat, kde se hledaná věc nachází. Také této schopnosti bude možné využít pro lepší komunikaci lidí s roboty.

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics
 

 

NEJKRÁSNĚJŠÍ PLÁŽE SVĚTA

Kam v tom horku... :)

 

Každý přehled, každý průzkum uvádí jiné pláže jako nejkrásnější. Každý hledá něco jiného, a tak jde o výběr čistě subjektivní. Přesto existuje několik pláží na světě, které se v žebříčku deseti nejhezčích objevují téměř vždy.

Docela určitě k nim patří pláže thajských ostrovů Phi Phi Leh a Phi Phi Don. Romantická příroda, skály, jemný písek a světle modré moře s miliony barevných rybiček. V zálivu Maya Bay na ostrově Phi Phi Leh se natáčel slavný film Pláž s Leonardem di Capriem. Prosincová tsunami v roce 2004 zničila západní pobřeží ostrova Phi Phi Don, ale východní zůstalo nedotčeno.

Romantika má dnes zřejmě v hodnocení pláží a moří rozhodující význam. Daleko méně důležitosti se přikládá zábavě a nočnímu životu. Nejméně stejně často jako ostrov Phi Phi se objevuje na předních místech žebříčku Turks a Caicos. Jsou to doslova panenské ostrovy. Patří k Britskému společenství, leží v Karibiku a jsou součástí Západoindických ostrovů. Jsou tam třetí největší korálové útesy na světě a údajně nejkrásnější tropické pláže. Záliv Grace na ostrově Providenciales, který je známější jako Provo, lemují pláže v délce téměř dvaceti kilometrů. Providenciales je hlavním ostrovem Turks a Caicos. Pláže v Grace Bay mají snad nejjemnější písek na světě, který připomíná kosmetický pudr. Moře je křišťálově čisté a mění barvu od tmavě modré až po světle zelenou. Korálový útes kypí životem. Voda v Grace Bay je vhodná ke koupání po celý rok. Po hlavní sezoně zůstává jen moře, nekonečné pláže a absolutní klid, jaký se dnes někde jinde v podobném prostředí těžko hledá.

HAVAJSKÉ OSTROVY

K nejkrásnějším plážím světa se řadí hned několik pláží na Havaji. Je to především slavná pláž Waikiki, která v řadě přehledů nejkrásnějších pláží obsadila první místo. Nachází se na havajském ostrově Oahu, je dlouhá tři kilometry a lemují ji desítky luxusních hotelů, barů a zábavních podniků. Tvrdí se, že právě tam se zrodila obliba surfování.

Další slavnou havajskou pláží je Papakolea nazývaná také Green Sand Beach (pláž Zelené písky) podle svého zbarvení. Pláže s bílým pískem nejsou ve světě běžné. S růžovým jsou opravdu výjimečné, ale doslova ojedinělým geologickým divem je pláž  Zelené písky na Havaji. Krystaly písku tam nejsou jen nazelenalé, ale mají olivově zelenou barvu. Jsou to téměř samé olivíny vzniklé vulkanickou činností nedaleké sopky. Velké množství malých zrnek olivínu se uvolnilo činností mořské vody, která nahlodala sopečné zbytky. Olivín (peridor) je kosočtverečný nerost, řadí se mezi polodrahokamy a má olivově zelenou barvu (odtud jeho název). Papakolea je malá romantická pláž vzdálená několik kilometrů od běžného ruchu na Havaji.

DALŠÍ BAREVNÉ PÍSKY

Jednou z mála pláží na světě s růžovým pískem je Pink Beach (Růžová pláž) na Harbour Island na Bahamách. Ostrov leží ve vodách Karibiku, pláž je široká, lemovaná palmami, s velmi jemným pískem růžové barvy.

V Karibiku na Jamaice je pláž s bílým pískem, která se původně jmenovala Oracabessa. Nyní je to pláž Jamese Bonda. Název dostala z obchodních důvodů, navíc k tomu má argument. Ian Fleming tu napsal většinu svých dobrodružných románů o agentovi 007 v sídle na pláži, které se jmenuje Goldeneye.  Film o Jamesi Bondovi Žít a nechat zemřít se natáčel přímo tam. Karibik se pyšní řadou krásných pláží a pláž Jamese Bonda patří rozhodně k těm nejhezčím. Má tvrdý bílý písek, v moři je křišťálově čistá, poměrně chladná voda. Navzdory atraktivnímu názvu si pláž uchovává klid a romantiku. Za nočním životem je třeba se vydat jinam. 

Bílý písek ale na rozdíl od pláže Jamese Bonda jemný a s perlovým nádechem je typický pro Matira Beach na tahitském ostrově Bora Bora. Ostrov obklopují korálové útesy a další malé ostrovy a ostrůvky a moře je plné barevných ryb a delfínů. Matira Beach si suverénně a dlouhodobě udržuje pozici na nejvyšších příčkách v přehlídce krásy světových pláží.



COPACABANA

Pláž Copacabana v brazilském Rio de Janeiru se stala pojmem. Dnes se spíše než romantikou vyznačuje velmi rušným životem. Je to dáno její polohou. Nachází se nedaleko centra jednoho z největších světových velkoměst, a to se na ní plně projevuje stejně jako na další známé místní pláži Ipanema, která je jakýmsi jejím dvojčetem. Copacabana se zlatě zbarveným pískem byla dlouhá léta pokládána za nejkrásnější pláž světa. Dnes romantiky ubývá, i když pohledy na Corcovado a Cukrovou homoli jsou stále stejně krásné. S rostoucím počtem obyvatel Ria a přílivem turistů trpí čistota pláže a mořská voda už zdaleka není průzračná. Nicméně se Copacabana v přehledech nejkrásnějších pláží světa stále objevuje.

NOVĚ PŘÍCHOZÍ

Novým přírůstkem na seznamu nejkrásnějších pláží je pláž na filipínském ostrůvku Boracay. V některých přehledech se dostala až do první pětky. Ostrov je dlouhý jen devět  kilometrů a široký pouhý kilometr, přitom má dlouhou pláž s velmi jemným pískem. Pláž na Boracay je dnes vyhledávaná hlavně japonskými a jihokorejskými turisty. V Evropě je zatím téměř neznámá.

 

Ženy a muži

Některé ženy se chtějí mužům vyrovnat, jiné od nich chtějí mít pokoj


Myspace Layouts

Svět pro ženy
"Muži a ženy obývají dva odlišné světy," říká psycholog Radek Mareš. "Navzájem se potřebují a přitahují, zároveň však také odpuzují a ničí. Tohle odvěké napětí stojí za velkou částí štěstí i neštěstí, které kdy lidstvo na naší planetě prožilo."
Ovšemže je scestné prohlašovat některé profese či životní styly za ryze mužské a jiné za ženské. Vzhledem k rozdílům mezi oběma pohlavími je však fakt, že se ženy zpravidla cítí lépe na jiných pozicích a jiných místech než muži (výjimky potvrzují pravidlo). Málokteré dámy chtějí fárat na šachtě a pak si jít zaboxovat, málokteří pánové by zvládli práci sekretářky a následné odreagování v cukrárně.
"Odlišnost těch dvou světů je pro obě pohlaví přínos. Mimo jiné dává prostor rozvoji vztahů a citů, umožňuje nahlížet život z různých úhlů, řečeno obrazně dodává čtvrtý rozměr naší existenci," soudí Radek Mareš. Bohužel se však odlišnost obou světů někdy některým ženám jeví nepřekonatelná a rozhodnou se něco s tím dělat. Jindy za ně zase rozhodnou náboženské zákony, aniž se jich někdo zeptá na jejich názor. Důvodem bývá obava, že se žena sama nedokáže ubránit nežádoucím dotekům mužského prostředí.

Myspace Layouts


Ostrov bez mužů
Ve středověku křesťané věřili, že žena buď vůbec nemá duši, nebo ji má menší než muž. Každopádně měla být ďábelským svodům mnohem přístupnější než silnější pohlaví (ty svody v praxi znamenaly promiskuitu, která ovšem u pánů byla považována za životní úspěch).
Síla křesťanství v posledních staletích vyšuměla - islám je však v plné kondici. Kdo dnes zná papežské Zlaté růže ctnosti, které dříve odměňovaly především počestný život vynikajících "laických světic"? V muslimském světě jsou však panenství a fyzická věrnost stále zcela samozřejmé hodnoty; která žena je do manželství nepřinese, ta ho nemusí přežít.
Aby na muslimské ženy a dívky nepadl ani stín podezření z frivolnosti, tomu slouží řada pro nás kuriózních opatření. V bohatých zemích kolem Perského (či chcete-li Arabského) zálivu jsou obchodní domy, kosmetické salony a restaurace s výhradně dámským personálem. Chudé ženy (obvykle zaměstnankyně z Pákistánu či Bangladéše) ovšem musejí svou pověst střežit samy a nepočítat přitom s jakýmkoli gentlemanstvím mužského okolí.
V Íránu nyní dospěli až k vymezení celé "jednopohlavní" oblasti. Jde o ostrov Arezou na jezeře Urumyie. Ten by se od letošního léta měl stát jakýmsi íránským protějškem muzikálového Karlštejna: na český hrad nesměly žádné ženy, sem zase nesmějí muži. Veškerý provoz ostrova od policie přes taxislužbu až po hotely bude v rukou příslušnic slabšího (?) pohlaví! Tak bude zajištěno, že se ženy nikde nesetkají s muži. Díky tomu budou moci chodit bez šátků na hlavách a dokonce se i svléknout do plavek, aniž by jim hrozily slídivé pohledy mužů a následné tvrdé tresty za nemravnost. O to v celé věci jde.

Myspace Layouts

Růžovým taxíkem na Fem-Ale
V nemuslimské části světa by ženám zájem mužů určitě dost chyběl. Nesmí se ale přehánět. Proto třeba v metrech některých japonských a ruských měst zavedli zvláštní vagony, do kterých smějí pouze ženy. Předchází se tak jejich obtěžování v tlačenicích dopravní špičky.
V Indonésii zase zřídili speciální autobusové linky pro ženy poté, co zde na přeplněných spojích došlo k několika znásilněním. Řidiči v těchto vozech ovšem zůstanou muži (žádnou autobusačku totiž v zemi nemají).
Zřejmě vcelku běžné se brzy stanou taxíky, jejichž růžová barva signalizuje, že jsou jen pro ženy. Jezdí už v Londýně a New Yorku, chystají se v Mexiku i řadě dalších metropolí. Taxichtivým dámám se ale rýsuje jiný problém: pokud jsou oblečené "vyzývavě", pak je některá taxikářská sdružení v USA (ta spojující muslimské řidiče) odmítají vozit; opilci jim kupodivu nevadí.
Ještěže je tu už i několik klubů, které berou pouze dámské členky. Ty si v nich můžou dát na uklidnění třeba pivo Fem-Ale (female - ženský, ale - světlé pivo), které bylo zvlášť pro ženy vyvinuto ve Velké Británii. Možná je ale příznačné, že se prý od běžných piv chuťově nijak výrazně neliší.
IVO BARTÍK

Myspace Layouts

Ve vesmíru se dámám přednost nedává
Půl století už uplynulo od amerických příprav k prvnímu pilotovanému kosmickému letu. Na klinice v Albuquerque v Novém Mexiku tehdy stejné testy jako muži podstoupilo i 13 žen. "Dámy dopadly v průměru lépe než pánové," vzpomíná doktor Donald Kilgore, který část testů řídil. "Žádná z nich ale do vesmíru neletěla."
Proč? To nikdy nebylo vysvětleno: program přípravy žen NASA prostě zrušila! "A to i přes doporučení odborníků, podle nichž byly ženy pro let vhodnější než muži: jsou lehčí, menší, spotřebovávají méně kyslíku a vydrží větší stres," říká jedna z úspěšných účastnic testů Jerri Truhillová (78). "O pár měsíců později vyletěla do vesmíru Valentina Těreškovová; Sověti tak dostali do ruky propagandistický trumf. První Američanka se do kosmu vypravila až o víc než dvacet let později."

Myspace Layouts


Vyhrazeno pro seniory
Za 20 let bude pětina Američanů v penzi a v některých státech (zejména na Floridě) budou senioři představovat téměř polovinu obyvatelstva; také díky přílivu japonských penzistů. Proto se zde už nyní připravují celé "čtvrtě a města důchodců". Budou v nich posíleny nemocnice, hotely i služby (včetně pohřebních ústavů) a upraveny některé normy: třeba na šířku chodníků, trvání "zelené" na křižovatkách apod.

Myspace Layouts

 

ŠPERK NAD ŠPERKY



Středomořský červený korál. Je krásný, cenný a čím dál ohroženější. Jeho hodnota tím stoupá a s ní i touha dobyvatelů.
Obsese červeným korálem vypukla před mnoha tisíciletími a nikdy neutichla. Před šesti tisíci lety jej poznali Sumerové, kteří z něj vyráběli šperky. O několik tisíciletí později je začali napodobovat Řekové a Římané, kteří vyráběli náhrdelníky a náramky zdobené korálem. Jak ukázaly archeologické vykopávky, červený korál znali a ctili i Keltové, kteří ukládali korálové šperky do hrobů jako největší poklady.
Od středověku a především v dobách renesance měl korál stejnou cenu jako drahé kameny. Benátčané jej směňovali za hedvábí a koření. Korál se stal oblíbeným kamenem vysokých hodnostářů čínského císařského dvora.
Co je na korálech tak fascinujícího? Podle legendy je korál zkamenělou krví Medúzy - jedné z Gorgon, kterou Perseus připravil o hlavu. Když její hlava padala do moře, krev, která z ní vytékala, ztvrdla a přetvořila se na korály na dně moří.

layout for myspace


Korál není zajímavý jen vzhledem. Rozdrcený na prášek byl považován za účinný lék proti nejrůznějším nemocem. Jeho účinnost oceňoval i největší lékař středověku Avicena. O korálech jako léku se zmiňuje Molie`re ve hře Zdravý nemocný. Některé africké kmeny dodnes považují korál za zázračnou látku stejně jako tradiční čínští lékaři.
Klenotníci jsou ochotni vykupovat korál za velmi vysoké ceny, To vede k dalšímu drancování zásob červeného zlata, jak se středomořskému korálu přezdívá. V dobách antiky byl korál dostupný ve velmi malých hloubkách. Vynález dýchacího přístroje ve čtyřicátých letech minulého století znamenal revoluci v potápění. Korál začal mizet i z hloubky čtyřicet metrů. Postupně se potápěči vydávali za korály stále hlouběji. Do šedesáti metrů, později do osmdesáti metrů a nakonec začali pokoušet hranici devadesáti metrů, kterou potápění se stlačeným vzduchem ještě dovoluje. Objevení helioxu - dýchací směsi helia a kyslíku - v sedmdesátých letech minulého století umožnilo překročit stometrovou hranici.
Dnes sestupují dobyvatelé středomořských korálů běžně do hloubky sto padesáti až tří set metrů. K vyhledávání slouží i sonary, GPS a ponorky.

layout for myspace

zdroj: 100 + 1

 

ODOLNÝ OBYVATEL ZEMĚ

o kom je řeč???

 



Objevil se na naší planetě stovky milionů let před člověkem. Přežil všechny katastrofy, které postihly Zemi. Představuje tři čtvrtiny všech známých živočišných druhů a dokáže se přizpůsobit nejkrajnějším klimatickým podmínkám.

 Hmyz.

Problém je zdánlivě neřešitelný. Zdá se, že masa hmyzu každý den útočí na lidskou civilizaci. Působí škody, ničí deset až patnáct procent světové produkce potravin a ohrožuje miliony lidských životů. Na druhé straně by bez hmyzu nemohl život na naší planetě vůbec existovat.
Na Zemi by zůstaly jen rostliny, které k zachování svého druhu nepotřebují hmyz k opylení. Tedy mechy, lišejníky, kapradiny a trávy a také větrosprašné stromy, například borovice, smrk, olše, bříza, dub a další. Vymizely by pestrobarevné květiny, prořídli by ptáci a nebyly by ani ryby. S trochou nadsázky se dá říci, že kdyby vymizel hmyz, spěl by život na naší planetě rychle k zániku.

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics


UŽITEČNÝ HMYZ
Hmyz opyluje rostliny a zajišťuje tak tvorbu plodů a semen. Ty druhy hmyzu, které žijí v zemi, neustále přeorávají a kypří půdu. Do půdy se tak dostává vzduch, částice se mísí, zbytečná vláha odtéká a naopak potřebná prolíná do půdy. Například chodbičky, do nichž mravenci zatahují spoustu rozmanitého hmyzu, mohou vést ke vzniku nové vrstvy půdy.
Některé druhy hubí škůdce. Slunéčka sedmitečná se živí mšicemi, které ohrožují rostliny. Hmyz působí i ve funkci zdravotní policie. Chrobáci, některé mouchy, červi a další druhy zpracovávají výkaly velkých býložravců. Když v Austrálii před lety klesl jejich počet, došlo tam málem ke katastrofě.
Je tu i hmyz užitečný přímo svými produkty. Například včela medonosná, jejíž med člověk využívá už 5000 let, nebo bourec morušový, kterého v Číně začali chovat před 6000 lety.

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics


ŠKŮDCI
Opravdu nebezpečných druhů hmyzu není z celkového množství příliš mnoho. Odhaduje se, že přímo či nepřímo člověku škodí jen asi jedno procento z milionu známých druhů hmyzu.
Zřejmě prvním a největším nepřítelem z hmyzí říše v historii bylo saranče. Arabové o něm říkali, že má hlavu koně, oči slona, krk býka, parohy jelena, hruď lva, křídla orla, břicho štíra, záda velblouda, nohy pštrosa a ocas hada. Tak hrozné se jim saranče jevilo. Vpád sarančat patřil mezi deset biblických egyptských ran. Nelze odhadnout, kolikrát se saranče v historii přemnožilo ani počet obětí, které zemřely v následných hladomorech.
Souběžně s tím, jak člověk začal pěstovat a šlechtit kulturní rostliny, objevovali se i noví škůdci. Například při šlechtění odrůd krmných plodin se zvyšoval obsah dusíku v rostlinách, protože takové jsou pro skot výhodnější. Zachutnaly ale i jednomu druhu mšic, který se začal neuvěřitelně rychle množit.
Mandelinka bramborová původně nebyla vůbec škůdcem. Žila na divoce rostoucích rostlinách čeledi lilkovitých na americkém kontinentě. Ve dvacátém století se ale stala velmi nebezpečným škůdcem brambor, které jí samozřejmě zachutnaly víc než divoké rostliny. Výčet by v podobném duchu mohl pokračovat velmi dlouho.
Podle údajů FAO (Organizace pro výživu zemědělství při OSN) světové ztráty obilí způsobené hmyzem se ročně odhadují na dvacet procent.
Škůdci z řad hmyzu se nesoustředí jen na rostlinnou výrobu. Objevují se i v živočišné výrobě (například bzučivka) a velmi výrazně ohrožují lesnictví.

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics


PŘENAŠEČI CHOROB
Řada druhů hmyzu je nebezpečná pro zdraví člověka. Už v staroegyptském papyru starém čtyři tisíce let se můžeme dočíst, jakou pohromou byly pro lidi mouchy a vši, a to ještě staří Egypťané nevěděli nic o tom, jaké choroby hmyz přenáší. Znali už ale takzvanou červivou nemoc a věděli, že jde o napadení živé tkáně larvami jednoho druhu hmyzu. Staří Peršané dokonce tyto larvy používali k provedení velmi kruté popravy. Odsouzence k smrti jim nechali napospas. Do jeho těla vpravili larvy, ty rozežraly živou tkáň, a postupně se prokousávaly dovnitř těla. Odsouzenec během několika dnů zemřel v hrozných bolestech.
Velké pandemie moru, které pustošily celá města i oblasti, způsobil rovněž hmyz. Přenašečem nákazy byly blechy. První pandemie moru v šestém století n. l. si vyžádala na sto milionů obětí. Během druhé pandemie ve čtrnáctém století jen v Evropě zemřelo pětadvacet milionů lidí a v Asii a v Africe asi stejný počet. Třetí morová pandemie začátkem devatenáctého století začala v jižní Číně a postupně se šířila. Vyžádala si sto tisíc životů.
Komáři a moskyti přenášejí žlutou zimnici, malárii a další choroby. Komáři zasáhli i do tak velkolepého technického projektu, jako byla původní stavba Panamského průplavu. Na 16 tisíc dělníků, kteří kanál budovali, zemřelo na žlutou zimnici. Práce musely být dokonce na čas zastaveny, než se podařilo nemoc zvládnout.
Mouchy tse-tse mají na svědomí spavou nemoc, některé druhy štěnic, blech a vší přenášejí různé typy tyfu.

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics


OBROVSKÁ ŘÍŠE
Dosud byl popsán asi milion druhů hmyzu. Porovnáme-li toto číslo s celkovým počtem známých druhů živočišné říše, zjistíme, že hmyz je v nich zastoupen více než 75 procenty. Nejhojnějším řádem jsou brouci (Coleoptera) - asi 350 000 druhů, následují motýli (Lepidoptera) - 150 000 druhů.
Spousta druhů hmyzu není dosud popsána. Jisté je, že na naší planetě jich žije mnohonásobně více, než dosud známe. Předpokládá se, že pět až deset milionů druhů.
Nejdelším zástupcem hmyzu je asi strašilka (Pharnacia serratipes), která dosahuje délky až třiatřicet centimetrů. Nejobjemnější je zřejmě zlatohlávek goliáš z afrických tropických oblastí. Může být přes deset centimetrů dlouhý, pět centimetrů široký a váží až 30 gramů.
Nejmenší druhy je třeba hledat mezi parazitickými blanokřídlými (Alaptus magnanimus). Měří jen 0,2 mm. Za nejkrásnější bývají pokládáni někteří zástupci motýlí říše.

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics


ODOLNOST
Hmyz se na naší planetě objevil před 350 miliony lety v období devonu. Přestál zatím všechny pohromy, které zeměkouli postihly - hromadné vymírání bezobratlých v permu, kdy vymizelo asi 90 procent tehdejších živočišných druhů, i zánik mnoha forem života v období křídy před 65 miliony lety, kdy vyhynuli dinosauři. Hmyz ovládl všechny druhy životního prostředí, i když jeho největší množství a mimořádnou rozmanitost najdeme v tropech. Žije i v místech s krajními hodnotami teplot od 40 stupňů pod nulou na ledovcích až po 50 stupňů Celsia uprostřed pouští.

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics


STAVBA TĚLA
Přes neobyčejnou rozdílnost má všechen hmyz společnou charakteristickou anatomickou stavbu. Členěné tělo je chráněno tvrdým povrchem (exoskeletem) z proteinu a chitinu a skládá se ze tří nejčastěji jasně oddělených částí: hlavy, hrudi a zadečku. Je vysoce odolné ve zkrutu, tahu i napětí. Hruď nese tři páry noh a nejčastěji dva páry křídel, zadeček je bez končetin, někdy ale s přívěsky, například s kladélkem.

grenouille_anime.gif (3308 octets)    

Více viz 100+1

 

ČINČILA

Labužnické zvířátko miluje rozinky


ČINČILA

Něžné činčily z drsného kraje

Činčila se asi nikdy nestane tak oblíbeným domácím mazlíčkem jako poklidné morče. Zato umí učarovat svým půvabem a svéráznou povahou.

Je to tvor, který si vystačí sám. Nebaží po dlouhém mazlení a nenechá se snadno chytit, spíše si přiběhne pro podrbání a zase odskáče. Nejčipernější je za soumraku. Činčila je náročná na péči a potravu: nesnáší vlhko, horko ani průvan a nekvalitní potrava ji může zahubit. Potřebuje hodně prostoru k pohybu. V bytě se dokáže změnit v neřízenou střelu smejčící za skříněmi i na nich a tiše ohlodávající elektrické kabely. Prostě samorost.

Právě tím si však činčily získávají přízeň lidí, kteří je berou jako partnera a ne jako tvora, který musí přiběhnout na zapísknutí. Tito hlodavci se stali mistry tajných úniků a uzavírají nezvyklá přátelství, třeba dvě činčily s jedním samečkem andulky.

"Jsou to labužnice," tvrdí chovatel Vladimír Motyčka. "Zaručeně je nalákáte na rozinku, naučí se ji obratně brát z ruky. Velikou radost jim uděláte bodlákem. Hravě ho zbaví ostnů a pochutnají si na dužnatém stonku."

Činčila pochází z chladných suchých jihoamerických velehor. Chrání ji neuvěřitelně jemný a hustý kožíšek, o který se pečlivě stará. Místo koupele se ale "popelí" v jemném suchém písku. Zkušení chovatelé nabízejí svým mazlíčkům bedničku s důkladně prosátým pískem smíchaným s mletým mastkem. Je radost pozorovat, jak si zvířátko svou hygienu užívá a dovádí v písku stejně radostně jako my v mořských vlnách.

RADKA BOROVIČKOVÁ

Chutnají jim i granule

Činčily v přírodě spásají pestrou paletu horských bylin, semen, bobulí a kořínků. V lidské péči mají vždy dostávat seno, směs zrní nebo granulované krmení pro morčata, trochu mrkve, jablek a celeru. Krmení ochutíte bylinkami, třeba heřmánkem a trochou máty. Nutně potřebují kvalitní pitnou vodu; občas podávejte slabý heřmánkový čaj s glukózou. Doplňte směsí vitaminů a minerálů pro hlodavce.

 

Činčila vlnatá

Jihoamerický hlodavec příbuzný morčeti. Váží až 700 g, tělo s ocasem měří 35 cm. Typický je pro ně mimořádně hustý kožíšek z jemných a dlouhých chlupů. Samice jsou březí téměř 3 měsíce a rodí 2 až 3 osrstěná a vidoucí mláďata. Činčily jsou býložravé. Dožívají se až 19 let.

4x o činčilách

1. Nesnažte se je chytat za kožíšek nebo za konec ocásku, jinak vám v ruce zbude jen chomáč chlupů. Tahle obranná strategie funguje v přírodě skvěle. Útočící liška sklapne tlamu naprázdno a ještě ji oblak vířících chlupů rozkýchá.

2. V přírodě žily ještě před 150 lety ve velkých koloniích o stovkách jedinců. Vinou módy činčilových kožichů však byly loveny po tisících a dnes už jsou v přírodě vzácné.

3. Jejich vysokohorská domovina je chladná a suchá, ultrafialové paprsky zde likvidují většinu bakterií. Proto se tito nároční hlodavci nedovedou vypořádat s přehřátím, vzdušnou vlhkostí ani s plesnivou nebo nahnilou potravou.

4. V přírodě si "povídají" na dálku krátkými mňoukavými výkřiky. Protože řídký horský vzduch špatně nese zvuk, musejí mít horští hlodavci silný hlas. Až na vašeho činčiláka "přijde jaro", bude vás obšťastňovat nočními koncerty.
 

 

BOBTAIL

Bobtail je pes s useknutým ocasem


myspace layouts, myspace codes, glitter graphics
 

Maxipes Fík má štěňata

Večerníčkový maxipes měl svůj žijící vzor. Výtvarník Jiří Šalamoun ho stvořil k obrazu vlastního psa bobtaila. Jen ustoupil požadavkům barevného televizního vysílání a nakreslil mu hnědé skvrny místo šedých. A trochu přidal na velikosti.

Víte, že jméno bobtail, pod kterým tyto sympatické huňáče známe, je pouhá přezdívka? Oficiální název plemene zní staroanglický ovčák. Bobtail znamená useknutý ocas, ale od jeho kupírování se v posledních letech upouští. Typičtější a zajímavější znaky jsou tmavě obroubené oči nebo mimochodný krok. Přesto se dodnes na některých webových stránkách dočtete, že se bobtailové rodí bez ocasu.

Nežije jich u nás mnoho, proto nás překvapilo, když jsme na šumavské Turnerově chatě narazili na celou smečku a chovatelé se nám pochlubili dokonce štěňaty. A protože dávají štěňatům jména slavných osobností, batolili se před námi v porodní bedně Bryan Adams, Bob Dylan a další celebrity začínající písmenem B.

O vzácnosti plemene svědčí i to, že před časem se parta německých turistů pokusila bobtailí slečnu Káťu z Turnerovy chaty tajně odvést. Volání domova ale bylo silnější než podávané laskominy a nepomohla ani ruka svírající improvizované vodítko. Káťa se radostně rozeběhla zpátky k majitelům! Ovčáčtí psi se prostě neztratí.

U málo početných plemen se neobejdete bez mezinárodní spolupráce, takže majitelé bobtailů jezdí na krytí do celé Evropy a štěňata pak putují do Řecka, Finska, Německa, Slovinska... Zkrátka maxipsa Fíka potkáte všude.

RADKA BOROVIČKOVÁ

Připravila DAGMAR MORENOVÁ

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

Nesmrtelná Marta

Staroanglický ovčák neboli bobtail je populární nejen jako náš Maxipes Fík. Pes herečky Goldie Hawnové s ní vystupoval v několika filmech, David Bowie natočil s bobtailem pohádku a o feně Paula McCartneyho napsali Beatles dokonce písničku Martha, my Dear.

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

Staroanglický ovčák (bobtail)

Je to staré ovčácké plemeno. Dlouhá jemná srst však byla vyšlechtěna později, když se začali chovat jako společenští psi. Samci měří v kohoutku nad 61 cm, feny nad 56 cm. Hmotnost se pohybuje kolem 40 kg. Typický znak je mimochodná chůze, tedy současné zvedání obou levých nebo obou pravých nohou. Oči mají hnědé či modré a standard připouští i každé oko jiné barvy.

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

4x o bobtailovi

1. Štěňata váží při narození asi jako morče, ale do dvou týdnů už mají hmotnost čtyřnásobnou. Jejich srst je krátká a výrazně černobílá.

2. Jako ovčácký pes má tendenci shánět "ovečky do stáda". Jeden zvlášť pilný jedinec se "vyznamenával" tím, že se na dovolené v horách snažil zahánět zpět lyžaře, kteří se od vleku po jednom spouštěli ze svahu.

3. Obvykle mu stačí pročesat srst jednou týdně a nevyžaduje ani moc pohybu. Náročný je však na kvalitní stravu, aby příliš netloustl. Typický bobtail je dobrák vlídný k lidem, dětem i ostatním psům, ale není vždy snadné tuto 40kilogramovou kouli chlupů fyzicky zvládnout, takže jeho chov nelze doporučit každému.

4. Někteří kynologové tvrdí, že jako plemeno existuje už stovky let. Současný vzhled však získal až v 19. století.

 

1. Mimochodný krok je u psů neobvyklý. Z jiných zvířat se takto pohybují například velbloudi nebo medvědi.

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

 

NEJMENŠÍ PES SVĚTA

Čivava

 

 

Jeho nejvýraznějším rysem jsou velké oči. Přestože je malého vzrůstu, má velmi bojovného ducha. Jeho původ je zahalen tajemstvím. Čivava. Patří k nejoblíbenějším společenským plemenům.

 

 

Jméno dostala čivava podle mexického státu Chihuahua. Odkud pochází, se ale dodnes přesně neví. Někteří odborníci se domnívají, že první čivava přišla do Ameriky se španělskou výpravou dobyvatele Hernána Cortése. Jiní tvrdí, že čivavy pocházejí z Číny.

O jejich původu koluje řada legend. Podobné psy chovali údajně jako první Toltékové, kteří je křížili s některým z naháčů, bezsrstých psů z východní Asie. Když toltéckou civilizaci vyvrátili Aztékové, převzali trpasličí psy jako symbol bohatství. Vlastnit čivavu si mohli dovolit jen vysoce postavení lidé.

Západní svět čivavy objevil v polovině devatenáctého století. Na začátku dvacátého století byli první čivavy dovezeny z mexického státu Chihuahua do USA a registrovány americkým Kennel klubem. Získali velkou oblibu i proto, že jde zřejmě o nejmenšího společenského psa. Jeho výška jen o málo přesahuje dvacet centimetrů a hmotnost dosahuje zhruba půldruhého kilogramu. Výjimkou nejsou ani jedinci vážící méně než jeden kilogram.

VZHLED

Na první pohled upoutají u čivav pozornost velké vystouplé oči a vzpřímené uši nasazené přibližně v úhlu pětačtyřiceti stupňů. U dlouhosrsté variety jsou zakončeny střapci. Hlava se tvarem podobá jablku a je výrazně klenutá, čenich krátký, lehce zašpičatělý.

Čivavy se dokážou pohybovat velmi rychle, ale poměrně brzy se unaví. Proto nejsou schopny velkých výkonů, například celodenní chůze. Typickým projevem zejména krátkosrstých čivav je intenzivní chvění, které nemusí mít nic společného s chladem. Chvějí se, i když jsou vzrušené nebo stresované.

POVAHA

Čivava vypadá jako typicky společenský pes, ale je velmi ostražitým hlídačem. Je sice maličká, ale tvrdě brání své teritorium a rodinu. Neváhá zaútočit i na mnohem silnější protivníky třeba na německou dogu nebo na neznámého člověka. Mnohé se temperamentem podobají teriérům. Každá je však zcela odlišná a osobitá.

Čivava nezapře lovecké sklony. Je velmi zvídavá, a když je bez dozoru, pravděpodobně se pokusí prozkoumat všechna zákoutí, roznést po domě roztrhané noviny a podobně. Jako každý pes i čivava potřebuje mít jasně určené místo v rodinné hierarchii, jinak má sklony převzít velení. V tom bývá velmi úspěšná, možná právě proto, že je tak malá.

NA CO DÁT POZOR

Nepatrný vzrůst čivav může vést k řadě úrazů. Nebezpečné jsou zlomeniny, k nimž může dojít i při pohybu v domě či v bytě. Problematické jsou i vyšší schody. Nebezpečí hrozí také při kontaktu s většími psy.

Rychlý metabolismus čivav vede k rychlé ztrátě tělesného tepla v chladném prostředí. Je proto třeba je chránit před prochladnutím. Nástrahy číhají i ve volné přírodě. Z USA je známa řada případů, kdy čivavu napadl dravý pták.

SLAVNÉ ČIVAVY

Pro svou výjimečnost a krásu se čivavy často objevují v reklamách a filmech. Tak se proslavila čivava po boku herečky Reese Witherspoonové v komedii Pravá blondýnka (Legally Blonde) nebo krev sající čivava v upírském snímku Blade: Trinity.

Jednou z nejznámějších čivav současnosti je fenka Tinkerbell, která patří dědičce celosvětové sítě hotelů Paris Hiltonové. Ta bez ní neudělá ani krok. V roce 2004 když byl byt Paris Hiltonové vykraden, Tinkerbell záhadně zmizela. Majitelka nechala vypsat za její nalezení odměnu pět tisíc dolarů a po čtyřech dnech se fenka skutečně vrátila. Okolnosti nebyly nikdy zveřejněny.

 

JAKO ZE SCI-FI

Speciální laboratoř.


emban44.gif

 

Lyon

 

Sídlí ve francouzském Lyonu v paláci z neprůstřelného skla, který by měl odolat i zemětřesení. Nese trochu tajemné označení P4 a je zaměřena na výzkum nejnebezpečnějších virů. Počítače tam neustále sledují více než pět set hodnot.

Všechny místnosti laboratoře P4 jsou hermeticky uzavíratelné. V mnoha je zajištěn trvalý podtlak. Pokud by došlo k úniku nebezpečných látek, díky podtlaku se nemohou dostat do volného prostoru.

Vchod do laboratoře je chráněn tajným kódem a každý vědec  má svůj individuální kód. Po hlavní bráně následují dvě zcela uzavřené místnosti oddělené neprůstřelnými a nepropustnými dveřmi.

V první se pracovník svlékne z civilních šatů a zanechá tam i všechny osobní předměty, například klíče či hodinky, a navlékne si sterilní chirurgický oblek. V druhé místnosti přes něj oblékne skafandr, který se podobá tomu, jaký mají astronauti. Zdánlivě přísná bezpečnostní opatření nejsou zbytečná. V laboratoři se pracuje s nejnakažlivějšími viry ze všech koutů světa. Úkolem laboratoře je také sledovat veškeré nově objevené nemoci, zkoumat neznámé viry a vyvíjet proti nim vakcíny.

Vzorky virů se uchovávají v tubách chlazených tekutým dusíkem při teplotě minus 196 stupňů Celsia. Trezor s tubami se otevírá jedině na pokyn počítače.

Po skončení denní práce se používané materiály a všechny nástroje chemicky dezinfikují hodinu v autoklávu při teplotě 138 stupňů Celsia. Prozkoumané vzorky a odpady jsou zničeny ohněm, což je dostatečná ochrana.

Po ošetření vzorků a nástrojů přicházejí na řadu pracovníci, kteří před odchodem musejí projít dekontaminací. Ještě ve skafandru jsou vystaveni sprše dezinfekčních a detergentních látek. Teprve pak mohou skafandr svléknout a pokračovat do první místnosti pro svůj oděv a osobní věci.

Podobně vybavených laboratoří není ve světě mnoho. Jsou například v USA, v Jihoafrické republice, v Rusku, v Kanadě a na několika málo dalších místech.

emban44.gif

 

OHROŽENÁ ÚRODA

 

Nebezpečná choroba, na kterou svět už dávno zapomněl, znovu ožívá a postupuje. Z Afriky se začíná šířit nový druh rzi travní. Současné odrůdy pšenice proti ní nejsou odolné. Podle odborníků by následky mohly být katastrofální.

 

Vědci bijí na poplach. Varují před nebezpečnou infekcí, která se začíná lavinovitě šířit. Nejde o TBC ani o ptačí chřipku. Jde o chorobu pšenice. Obiloviny, která je rozhodující pro výživu většiny obyvatel naší planety. Není vyloučeno, že hladomory, které se díky tzv. zelené revoluci  podařilo omezit, vypuknou opět s plnou silou.

Tou hrozbou je rez travní (Puccinia graminis), přesněji její velmi virulentní druh označovaný jako Ug99. Ug podle Ugandy, kde byl v roce 1999 zjištěn, a 99 podle roku objevu.

Rez travní patří mezi houby stopkovýtrusé. Je to parazit, který způsobuje škody na obilovinách od samých počátků zemědělství. Je schopna změnit lán zrající pšenice v masu mrtvých, polehlých stébel a zcela zničit veškerou úrodu. Staří Římané dokonce uctívali boha travní rzi Robiguse. Poslední velká kalamita způsobená rzí travní se odehrála v roce 1954 v USA. Tehdy kvůli ní přišlo vniveč čtyřicet procent veškeré americké úrody obilí. Za studené války obě strany – USA i Sovětský svaz – měly ve skladech spory rzi travní k případnému použití jako biologické zbraně.

 

ZELENÁ REVOLUCE

V šedesátých letech americký vědec Norman Borlaug, mikrobiolog, genetik a odborník na choroby rostlin vyšlechtil v Mexiku se svým týmem řadu nových odolných odrůd pšenice. Měly vyšší hektarové výnosy a byly odolnější vůči řadě tradičních chorob včetně rzi travní. Získal za to v roce 1970 Nobelovu cenu a přízvisko otec zelené revoluce.

Na celém světě se díky jeho úspěchům začaly pěstovat nové, vysoce kvalitní, odolné odrůdy pšenice. Rez travní přestala být hrozbou a téměř se na ni zapomnělo. Tato pěstitelská idyla skončila v roce 1999, kdy, jak už bylo řečeno, se v Ugandě objevil do té doby neznámý, velmi nakažlivý druh rzi travní. Žádná ze současných variet pšenice není vůči němu odolná. Ug99 se začal šířit východní Afrikou. V roce 2002 se dostal do Keni. O rok později se objevil v Etiopii. Letos vítr zanesl spory Ug99 do severního Súdánu a přes moře do Jemenu. Vědci odhadují že spory Ug99 budou nyní zaváty do Egypta, do Turecka, na Blízký východ a dál do Indie. Tam je  na úrodě pšenice životně závislá miliarda lidí.

 

 

VELKÁ HROZBA

Ug99 byl poprvé zaznamenán, když se začal objevovat na odrůdách pšenice, které proti rzi travní předtím chránil komplex genů označovaný jako Sr31. Loni si vyvinul schopnost napadat i odrůdy pšenice chráněné jiným široce používaným komplexem genů zvaným Sr24. Z padesáti genů, které zaručovaly pšenici odolnost proti této chorobě, jen deset je schopno alespoň částečně čelit Ug99. Odrůdy s těmito geny však tvoří méně než jedno procento z celosvětové úrody pšenice.

Dnes třiadevadesátiletý otec Borlaug upozorňuje na další nebezpečí, které může napomoci šíření Ug99. Připomíná, že před čtyřiceti lety bylo jen minimum pšeničných polí zavlažováno a intenzivně hnojeno. Dnešní lány jsou vlhčí a obilí hustší. Rosa se v poli může udržet až do poledních hodin, což poskytuje rzi ideální podmínky pro rozvoj.

 

FUNGICIDY, NEBO NOVÉ ODRŮDY?

Je ironií, že to byly Borlaugovy šlechtitelské úspěchy, které vedly představitele různých zemí k přesvědčení, že do výzkumu ochrany obilovin už není třeba příliš investovat. Lidstvo na nadcházející katastrofu není připraveno. V šesti z posledních sedmi let byla spotřeba pšenice vyšší než její produkce. Zásoby v sýpkách jsou nejnižší za posledních pětatřicet let. Jen minulý rok stoupla cena pšenice o čtrnáct procent.

Vědci nyní testují nové odrůdy, které by byly rezistentní vůči Ug99. I kdyby uspěli, bude trvat nejméně pět až osm let, než se vypěstuje takové množství osiva, aby stačilo pro všechny země, které produkují pšenici. Do té doby by zřejmě jedinou zbraní proti Ug99 byly fungicidy. To by neřešilo situaci chudých států, jejichž zemědělci by si fungicidy nemohli dovolit nebo by je neuměli efektivně používat. Problémy by mohly mít i USA a další vyspělé země. Spojené státy v současné době bojují se rzí, která napadá sóju. Její výtrusy roznesl v roce 2004 hurikán Ivan. Pokud by se tam rozšířil i Ug99, nastal by zřejmě nedostatek fungicidů, protože současná produkce stačí jen pro sóju.

Podle vědců Ug99 nemusí zachvátit lány okamžitě. Na řadě míst může tiše přežívat a vyčkávat, až pro ni budou nejlepší podmínky.

Problémem je i rostoucí intenzita cestování. Zjistilo se, že nebezpečné spóry přicestovaly do řady zemí na obleku nebo obuvi cestujících. Další možnost si všichni uvědomují, ale je velmi obtížné jí zabránit. Spóry mohou být dopraveny na určitá místa zcela záměrně. Nebyl by to teroristický čin, který zabíjí okamžitě desítky či stovky lidí, ale velmi rafinovaný záměr, v jehož důsledku by hlady zahynuly miliony

Kaleidoskop


emban44.gif
 

TRANSPLANTACE PLOTÉNEK

 

Bolest zad už brzy nemusí být neřešitelným prokletím. Deformovanou nebo poškozenou meziobratlovou ploténku je možné nahradit ploténkou od dárce. Je to pružná destička z vláknité chrupavky mezi dvěma obratli páteře, kterou tvoří vazivový prstenec okolo želatinózního jádra. Tlumí nárazy, kterým je páteř třeba při skoku vystavena. S přibývající věkem vznikají na ploténkách degenerativní bolestivé změny. Léčba? Zatím se používají léky k tlumení bolesti a fyzioterapie, razantním řešením je chirurgické odstranění nemocné ploténky a spojení dvou sousedních obratlů – takzvaná fúze. Čínští vědci přišli s myšlenkou transplantovat místo nemocné ploténky ploténku darovanou. Zatím to vyzkoušeli u čtyř mužů a jedné ženy. Výsledky jsou přesvědčivé. Bolest a ztuhlost zmizely, a co je důležité – žádný z operovaných pacientů neměl na darovanou ploténku negativní imunitní reakci.

 emban44.gif

 

UFO VE FRANCII

 

Na internetu se objevily zprávy francouzského vesmírného úřadu o UFO přijaté a prošetřené od roku 1977. Informace skupiny Geipan, která třicet let sbírá informace o těchto létajících předmětech, jsou od 22. března na www.cnes-geipan.fr. Je tam zhruba čtvrtina záznamů z celkového počtu šesti tisíc oznámení od údajných očitých svědků UFO. Zprávy obvykle prošetřuje policie a následně vědečtí a vojenští experti. Podle vedoucího skupiny Geipan Jacquese Pateneta 75 procent těchto sdělení bylo klasifikováno jako mýlka. Lidé viděli meteorologické balony, blesk nebo třeba zbytky zničeného satelitu. Dalších 25 procent případů se vysvětlit nepodařilo. Mohou mít jiné vědecké vysvětlení, ale stejně dobře mohlo jít skutečně o UFO.


emban44.gif

 

ROBOT SALAMANDR

Ve vodě plave, na pevné zemi chodí jako krokodýl. Byl zkonstruován ve francouzsko-španělské spolupráci a dostal jméno Salamandr. Má pomoci vědcům při výzkumu, jak se v dávné historii vodní živočichové adaptovali k životu na zemi. Podle vedoucího týmu doktora Cabelguena vycházejí vědci z hypotézy, že při složitém přechodu z moře na souš měli živočichové zpočátku paralelně dvě pohybové soustavy – jednu pro život v moři a druhou pro suchou zem. Podle toho sestrojili i Salamandra. Jeho program umožňuje zjistit, jak rostoucí čas strávený na zemi vedl k posilování jednoho systému na úkor druhého, který postupně začínal zakrňovat, až degeneroval úplně.


emban44.gif

 

MEDOVÉ ŘEŠENÍ

 

Nemocnice se v posledních letech stávají rájem pro nebezpečné bakterie. Soustředění nemocných na jednom místě vytváří ideální podmínky pro rozvoj nejrůznějších infekcí. Používání antibiotik a dezinfekcí do vody při úklidu situaci jen vyhrocuje. Celé kmeny bakterií se stávají vůči antibiotikům imunní.

Doktor Arne Simon z dětské nemocnice v Bonnu se domnívá, že našel řešení. Měl by jím být med. Před objevem antibiotik byl  v lékařství běžně užíván proti infekcím a dodnes je jako lék široce používán u našich protinožců. Například australská farmaceutická společnost nabízí lék Medihoney založený na medu. V Evropě neprorazil. Lékaři věří spíše antibiotikům.

Arne Simon nyní vede mezinárodní tým, který porovnává účinky medu a antibiotik. Experimentu se účastní 150 pacientů v různých zemích světa včetně Velké Británie, Německa a Austrálie.

Doktor Simon už předtím s velkým úspěchem aplikoval medovou kúru u 150 jiných pacientů, u nichž selhala léčba antibiotiky. Šlo většinou o děti, jejichž imunitní systém byl oslaben chemoterapií a rány po operacích byly ohroženy infekcí. Doktor Simon aplikoval medové přípravky přímo na rány. Polovina pacientů dostávala souběžně i antibiotika. Jeden dětský pacient, který už měl ránu infikovanou nebezpečným zlatým stafylokokem (Staphyloccocus aureus) rezistentním na běžná antibiotika a nejnověji i na methicillin (MRSA), se zbavil nákazy během osmačtyřiceti hodin po aplikaci medového přípravku.

Výsledky výzkumů v Austrálii a na Novém Zélandě naznačují, že med je tak účinný, protože útočí na bakterie v několika směrech současně. Vsakuje tekutiny, které bakterie nutně potřebují k životu a k rozmnožování. Při tvorbě medu vylučují včely glukozaoxidázu, což je vlastně flavoprotein s baktericidními účinky na anaerobní bakterie, a ta je pro hojení a dezinfekci ran životně důležitá. Lékaři se nedomnívají, že by med měl vytlačit v budoucnu antibiotika. Měl by však získat své oprávněné místo zejména v boji proti rezistentním bakteriím, na které běžná antibiotika už vůbec nepůsobí a na které nejnověji selhávají i antibiotika nové generace.

 

Zajímavosti

 

 

NOEMOVA ARCHA V ANTARKTIDĚ

Velké ledovce, které se v Antarktidě v letech 1995 až 2002 přemístily a částečně roztály, uvolnily asi deset tisíc čtverečních kilometrů mořské plochy. Objevily se netušené ekosystémy, které nyní zkoumají nejrůznější expedice, například mezinárodní oceánografická expedice na německém ledoborci Polarsten (Polární hvězda). Vědci zjistili, že v této oblasti moře žije více než tisíc druhů živočichů, z toho dvacet dosud neznámých. Unikátní jsou ryby s bílou krví, která vznikla v důsledku nedostatku červeného krevního barviva.

 

emban44.gif

 

JÍDLO V LETADLE

Proč v letadle chutná jídlo hůř než na zemi? Nebo alespoň jinak? Kvůli vzduchu, který v letadlech je. I když je v letadle udržován normální atmosférický tlak vzduchu, je v něm ve velkých výškách o trochu méně kyslíku, než je běžné. Vědci dokázali, že v takovém byť mírně hypoxickém prostředí se výrazně mění senzitivita chuťových orgánů. Prudce vzrůstá senzitivita na sladké, mírně na slané a naopak klesá schopnost rozeznávat hořkou a kyselou chuť. Zatím se nezjistilo, jaký mechanismus tyto reakce v organismu způsobuje. Jednou z možností je údajně změna hladiny některých hormonů v těle, zejména stresového hormonu kortizolu, který se vytváří v důsledku hypoxického stresu.

 

emban44.gif

 

POKLADNICE BORNEO

Charles Darwin nazval indonéský ostrov Borneo „velkým neuspořádaným skleníkem, který si stvořila příroda pro své plány“. Dodnes se tento ostrov díky svým tropickým deštným lesům pyšní velmi pestrou biodiverzitou. Jen v uplynulém roce tam biologové identifikovali rekordních dvaapadesát nových druhů fauny a flóry, z toho třicet ryb, dvě žáby stromové, šestnáct rostlin z čeledi zázvorovitých, tři nové druhy stromů a jednu zatím blíže neidentifikovanou rostlinu s velkými listy. Od oku 1994 tam biologové objevili čtyři stovky nových druhů – například hada, který mění barvu jako chameleon, trpasličího slona, největšího švába na světě a řadu dalších.

 

emban44.gif

 

CO ODHALIL GENOM

Makak rhezus je třetím primátem po člověku a šimpanzovi, jehož genom byl přečten. Rozluštění lidského genomu bylo oznámeno 13. dubna 2003, o necelé tři roky později byl přečten genom šimpanze. Genom makaka rhezuse má téměř tři miliardy párů bází DNA, z toho z 93,5 procenta se shoduje s lidským genomem. Šimpanz se shoduje s lidským genomem z 98 procent. Na přečtení genomu makaka rhezus se podílelo 170 vědců z pětatřiceti vědeckých institucí celého světa. Materiál k němu poskytla samička makaka rhezus, která žije ve výzkumném centru v San Antoniu v Texasu. Vědci zjišťují, že některé mutace genů, které u lidí způsobují například fenylketonurii (PKU) nebo mentální retardaci, jsou u šimpanzů a makaků běžné a neškodí. Negativní vliv na organismus je tedy zřejmě až důsledek evoluce poté, co se vývojové linie oddělily.

 

emban44.gif

 

ZAKÓDOVANÉ INFORMACE

Japonští vědci uložili zprávu do DNA půdní bakterie Bacillus subtilis a po čase ji z genetického kódu dokázali přečíst. Podle odborníků to může znamenat počátek nové generace organických počítačů, které se budou samy opravovat, a informace v nich uložené mohou bezpečně přetrvat miliony let. Tým uložil do bakteriální DNA Einsteinovu slavnou rovnici E=mc2 a rok jejího zveřejnění 1905. Zprávu vědci nejprve převedli do binárního kódu, pak ji zabudovali do umělých šroubovic DNA a ty vložili do bakterie. Je to poměrně zdlouhavý proces, ale bude užitečný tam, kde je důležité uchovat bezpečně informaci velmi dlouhou dobu. Každá bakterie má schopnost pojmout dva megabity informací, což odpovídá 1,6 milionu písmen latinky. Techniku je třeba ještě zdokonalit, než ji bude možné uvést na trh. Předpokládá se, že informace bude možné skladovat i v DNA rostlin, ovoce a hmyzu.

 

emban44.gif

 

 

VÍTE O TOM, ŽE ...?

EGYPTSKÉ NÁDOBY

 

Více než století byly vystaveny v pařížském Louvru. Byly čtyři, pokrývaly je hieroglyfy a tradovalo se, že jde o kanopy, které původně skrývaly nabalzamované vnitřnosti faraona Ramesse II. Nyní se zjistilo, že jejich poslání bylo zcela jiné. Analýzy, které provedli francouzští vědci, prokázaly, že v nádobách byly kdysi uchovávány kosmetické přípravky.

Modré egyptské nádoby se dostaly do Louvru v roce 1905. Bylo na nich jméno Ramesse II. a všichni byli proto přesvědčeni, že kdysi obsahovaly Ramessovy pozůstatky včetně srdce. Pak se ukázalo, že mumie Ramesse II. srdce má. Byl to jediný orgán, který se mumiím ponechával, aby bůh Thovt mohl zvážit dobré a zlé skutky zemřelého.

Výzkum modrých nádob prováděl tým Jacquese Connana ze štrasburské univerzity. K prozkoumání zbytků hmoty v nádobách použil spektrometrické a chromatografické techniky, které se používají v ropném průmyslu k určení organických látek. Vědci nenašli žádné stopy po včelím vosku, pryskyřicích či jiných materiálech používaných ve starověkém Egyptě k balzamování.

Podíl izotopů uhlíku naznačoval přítomnost živočišných tuků v nádobách. Při bližším zkoumání se ukázalo, že šlo o vepřové sádlo. Našly se také molekuly vytvořené spojením mastných kyselin s aromatickými substancemi zřejmě z cedrového dřeva, které se do starověkého Egypta dováželo z Levanty (východního Středomoří). Connan došel k závěru, že nádoby obsahovaly vonné masti vyráběné zahříváním cedrového dřeva v sádle. Egypťané si jimi polévali hlavy.

Podle radiokarbonové metody pocházejí zbytky mastí v nádobách z roku 1035 př. n. l. plus minus padesát let, což neodpovídá vládě Ramesse II. (vládl 1290 až 1224 př. n. l.). Nádoby s jeho jménem byly zřejmě vyrobeny dříve a vonné masti se do nich dostaly později.

Zbytky žlutého prášku, které byly v roce 1905 pokládány za prášek používaný při balzamovaní, byly identifikovány jako lentišková pryskyřice – mastix.

Historici z Louvru vzali v úvahu výsledky Connanova týmu a došli k závěru, že nádoby byly vyrobeny pro chrám boha Amona. Chrám nechal postavit Ramesse II., a proto je na nich napsáno jeho jméno. Nádoby byly evidentně používány na vonné masti. Později se v nich uchovávala lentišková pryskyřice, která bývala používána při balzamování. V Louvru existují tisíce podobných předmětů, jejichž účel dodnes nebyl vědecky ověřen.

 

Jaká je žena

Přišlo mi mejlíkem... Sice staré ale moc hezké...



Když Pán Bůh vytvořil ženu, pracoval už šestý den přesčas.
Anděl se zjevil a řekl: "Proč se tou jednou bytostí zabýváš tak dlouho?"
A Pán Bůh odpověděl: "Viděl jsi její specifický popis? Musí být kompletně omyvatelná, ale ne plastická, musí mít 200 pohyblivých částí, všechny nahraditelné, musí fungovat na černé kávě a zbytcích, musí mít lano, které udrží najednou dvě děti a které zmizí, když ty se pak postaví na vlastní nohy. Musí mít polibek, co vyléčí cokoliv od odřeného kolena ke zlomenému srdci a musí mít 6 párů rukou."
Anděl byl ohromený tímto požadavkem.
Pán Bůh zareagoval: "Víš, ty ruce to není problém. Problém jsou tři páry očí, co matky musí mít. Jedním párem oči musí vidět skrz zavřené dveře a bude se ptát dětí, co dělají i přesto, že to bude vědět. Další pár vzadu na hlavě, aby věděla, co potřebuje vědět, přestože si nikdo nebude myslet, že to dokáže. No a třetí pár bude vpředu na hlavě. Ty jsou na dívání se na plačící dítě, a těmi bude vyjadřovat, že mu rozumí a miluje ho i bez vyslovení byť jen jediného slova."
Anděl se pokoušel zastavit Pána Boha: "Je to příliš práce na jeden den, počkej aspoň do zítřka, pak to dokončíš!"
"Ale to nemůžu!" zaprotestoval Pán Bůh, "jsem tak blízko k dokončení tohoto stvoření. Je tak blízké mému srdci. Ona už uzdravuje sama sebe, když je nemocná, a dokáže živit rodinu!"
Anděl přistoupil blíž a dotkl se ženy: "Ale ty jsi ji udělal tak měkkou, Pane."
"Je měkká," souhlasil Pán Bůh, "ale taktéž jsem ji vytvořil tvrdou a neochvějnou. Ty nemáš ponětí, v čem musí vytrvat, nebo co úspěšně dokončit."
"Bude schopná myslet?" zeptal se Anděl.
Pán Bůh odpověděl: "Nejenže bude schopná myslet, ale bude schopná i zdůvodňovat a vyjednávat."
Anděl si potom něčeho všiml, natáhl se a dotkl se tváře ženy. "Aj, vypadá to, že tenhle model ti promoká. Říkal jsem ti, že jsi do ní zkoušel vložit příliš mnoho."
"To není promokání!" namítl Pán Bůh, "to je slza."
"Na co je slza?" zeptal se Anděl.
Pán Bůh odpověděl: "Slza je její způsob pro vyjadřování radosti, smutku, její bolesti, jejího rozčarování, její samoty, jejího žalu i hrdosti."
Anděl byl ohromený. "Ty jsi génius, Pane. Myslel jsi na všechno."
"Ženy mají sílu, co okouzlí muže. Nosí děti, nosí utrpení. Nosí povinnosti, ale přitom drží pohromadě štěstí, lásku a radost. Usmívají se, když chtějí křičet. Zpívají, když chtějí plakat. Pláčí, když jsou šťastné a smějí se, když jsou nervózní. Perou se za všechno, čemu věří. Postaví se proti nepravosti. Neberou "Ne" jako odpověď, když věří v lepší řešení. Nepotřebují nové boty, aby je mohly mít jejich děti. Jdou k lékaři s ustaranou přítelkyní. Milují nepodmínečně. Pláčí, když jejich děti excelují a radují se, když jsou jejich přátelé oceněni. Jejich srdce se lámou, když zemře přítel. Trápí se při ztrátě člena rodiny, ale stále jsou silné. I když si myslí, že už jim žádná síla nezůstala. Vědí, že pohlazení a polibek vyléčí zlomené srdce. Ženy jsou různých velikostí, barvy a tvarů. Budou řídit, létat, chodit, běhat. Srdce ženy je to, co způsobuje, že se svět otáčí. Ženy dělí od mužů mnohem víc než jen porod - nosí radost a naději. Nabízí soucit a ideály. Ženy mají vždycky co říct a co darovat."

Pošli toto své přítelkyni, kamarádce, jen jako připomínku, jaké jsou ženy vzácné a kouzelné, a pošli to svým přátelům, kamarádům, aby to nezapomněli ocenit.

 

Můj život asistenčního psa


Žiara lásky

Světlo světa jsem spatřila na severní Moravě. Jsem rotweilerka a po mamince

se jmenuju Deizy. Paniččin kamarád mě koupil jako předčasný vánoční dárek.

Moje panička Jana má nemocné srdíčko a musí každý den brát spoustu léků.

Často se stávalo, že ji odvezla sanitka. To já už poznám, kdy to zase

přijde, protože mi to její srdíčko pošeptá. Protože se o paničku bojím,

začnu do ní strkat a někdy musím i štěkat, aby si všimla, že se to zase

děje. Nejdřív mi vůbec nerozuměla, co jí chci říct, ale pak se to naučila a

ví, že si nevymýšlím a vezme si svůj lék, trošku si odpočine a je to zase

dobré. Když jsem trošku povyrostla, panička mě přihlásila do psí školy pro

asistenční psy. Je to tady u nás pod kopcem. Nejdřív se mi do toho moc

nechtělo, protože jsem chtěla být pořád jen s paničkou a ne s těmi cizími

lidmi, které jsem musela poslouchat. Říkala jsem si, že toho umím dost, že

stačí, že mi psí Pánbůh nadělil schopnost naslouchat nemocnému srdci mé

paničky. Trošku jsem se mýlila, protože dneska toho umím mnohem víc a také

jsem si oblíbila svoje trenéry z Helppesu. Jsou teda přísní, ale na druhou

stranu jsou spravedliví a umí mě moc hezky pochválit, když se snažím. Dřív

mě vůbec nenapadlo, že můžu své paní pomáhat i jinak. Teď jí umím přinést

její léky ze skříňky, umím jí pomoci se svlékáním, když je jí zle, odvedu jí

k posteli nebo ke křeslu, donesu jí deku, aby jí nebyla zima, podám mobil,

aby mohla zavolat Lojzíka (to je náš páníček) nebo doktora a hlavně jí už

vůbec nezlobím, protože se umím chovat jako dobře vychovaná psí slečna. A

teď už jsem čerstvá maturantka a mám právo nosit psí dečku z nápisem

ASISTENT KARDIAKA a musím se vám ještě pochlubit jednou věcí. Na slavnosti

Super den v Helppes 2006 mě slavnostně představil a předal pan ředitel

pražské ZOO Petr Fejk - můj patron. Mám doma jeho fotku, kde jsme všichni

tři - on, já a panička. Když je čas, jdeme se podívat na zvířátka k němu do

ZOO, protože jsme od něj dostali volnou vstupenku. Při té slávě na mě

všichni koukali a záviděli mi a panička skoro brečela radostí, až jsem měla

strach, že to její srdíčko začne zase zlobit.

Paničku doprovázím úplně všude i do nemocnice. Jednou jsem vystrašila paní

doktorku. Bylo to asi takhle. Panička šla na vyšetření a já jsem ležela jako

vždycky v kabince. Pani doktorka jí vyšetřovala, ale její srdíčko mi začalo

šeptat, že to s ním zas není dobré. Chvilku jsem počkala a říkala jsem si,

že bych to mohla nechat pro tentokrát na paní doktorce, ale když lidem

všechno tak dlouho trvá, řekla jsem si, že je to zase na mně. Vstala jsem a

přišla potichu až k paničce. "Haf, haf - už zase" povídám. Jenže najednou to

vypadalo, že zkolabuje i paní doktorka. Zbledla jako stěna. Ještě že jí to

panička rychle vysvětlila. Připojila tedy paničku na přístroj, který dokáže

poznat to, co já. A co myslíte, že ukázal: měla jsem pravdu. Paní doktorka

řekla, že kdyby to neviděla, tak by tomu nevěřila a že jsem moc šikovná

pomocnice. Panička o mě říká, že jsem její zlato a já si zas myslím, že to

nejkrásnější, co může psa v životě potkat je, že ho někdo potřebuje a že ho

má opravdu rád.

Deizy

stenatka01

...Malí Rotwíci :))

 

Přežije knížka ve 21. století?

Čtete si rádi? Já ano, ale je stále míň a míň času...

 

 


Když byla vynalezena televize a nastoupila svou triumfální cestu světem, mnozí předpovídali rychlý zánik biografu. Totéž se opakovalo s příchodem videa: nač se vláčet kdovíkam a platit za lístky, když můžeme stejný film vidět doma v papučích a mnohem levněji?

A vida: videopůjčoven je dnes víc než pekařství, filmy se dají koupit v každé sámošce a stahovat z netu, přesto to ale nevypadá, že by se z „chození do kina“ mělo stát něco, o čem budeme vypravovat vnoučatům (to, že mají mnohé multiplexy problémy, je způsobené nenasytností investorů; je jich prostě příliš mnoho). Promítání na velké plátno ve společnosti spousty jiných lidí a kyblíku popcornu má zjevně v sobě něco navíc, něco, co se nedá tak snadno nahradit.

 

A podobné (díky všem bohům, kteří kdy naslouchali prosbám smrtelníků!) je to i s knížkami. Samozřejmě, spousta knih je dnes k dispozici v elektronické podobě. Přesto se zdá, že tištěné knihy – i když jsou drahé, těžké a neskladné – nemají vážnější konkurenci.

Na jistém diskusním fóru, jehož jsem častou návštěvnicí, proběhla nedávno debata na téma „Knížky na monitoru versus na papíře“. Návštěvníky tohoto fóra jsou vesměs studenti, tedy lidé, pro které je používání informačních technologií druhou přirozeností. Přesto se mezi nimi nenašel ani jediný, který by preferoval elektronickou podobu knihy. Ještě tak studijní materiály, skripta, která jinak nejsou dostupná nebo jsou příliš drahá. Ale knížky pro radost? Nikdy. Důvody nebyly ani tak praktické (koneckonců, laptop si můžu vzít i do postele), jako spíš estetické nebo pocitové. Když ona „opravdová“ knížka tak pěkně voní! Je tak příjemné ji vzít do ruky!

 

Pevně věřím, že knížka přežije všechno. Až se papír stane vzácným a nedostupným materiálem, vymyslí vědci takový druh plastu, který bude od papíru k nerozeznání. Knížky budou pochopitelně vycházet i na cédéčkách (nebo jaké nosiče to vlastně budou), pořád ale bude existovat velká skupina zákazníků, kteří se budou těšit, až knížku poprvé otevřou. Na obracení stránek. Na obrázky…

 

  zdroj Žena-in

 

Zajímavosti z Přírody

* Příroda se zbláznila

emban44.gif


Pětinohé tele, prase se dvěma obličeji, čtyřnohé kachny, dvouhlavé a
šestinohé krávy, šestinohá prasata nebo pětinohé žáby.


Příroda se opravdu zbláznila. Jejím posledním kouskem je tele, které se
narodilo s pátou nohou u zadku. Zaměstnanci čínské společnosti Jiangsu
Sanyuan Shuangbao
Dairy & Food Co. Ltd nevěřili svým očím, když zvláštní dílko přírody
uviděli.
Pracovníci mlékárenského podniku nikdy nic podobného předtím nespatřili.
Nyní dumají nad tím, zda bude možné tele v budoucnu dojit.
Zpráva o pětinohé krávě přišla jen den poté, co jedna z britských agentur
pro ochranu přírody oznámila objev několika pětinohých žab u britských řek
poblíž
Peterborough a Cambridgeshire. Jde o první podobný objev v Británii. V Číně
už ale z dřívějška znají osminohé žáby, ze stejného místa pochází i sele se
dvěma obličeji.
Jenže obojživelníci s jednou nohou navíc nebyli v minulých měsících jedinými
tvory s přebývajícími částmi těla. V únoru například v New Forestu přišla na
svět čtyřnohá kachna.
Jen den předtím oznámili Číňané narození šestinohého selete. Další bizarní
selátka pochází také z Číny a pro změnu je zdobí dva obličeje, jedno z ledna
má čtyři oči, další narozené v březnu se dívá na světě třemi. V čínském
kalendáři je přitom rok vepře, proto se není čemu divit, že neobvyklá selata
budí
takovou pozornost.
Loni v prosinci se v americké Virginii narodilo dvouhlavé tele, které
dostalo jméno Star. Bohužel ale v lednu nečekaně zemřelo. Star ale nebyla
jediná neobvyklá
kráva. V Kolumbii přišlo na svět tele, které zdobí šest nohou, šest struků
na dvou vemenech a dvě pochvy. Ve Wisconsinu pro změnu objevili sedminohého
intersexuálního jelena.
Důvodů genetických abnormalit může být několik. Nejdiskutovanější jsou
především toxiny v životním prostředí, které působí neblaze na vývoj zvířat.
"U pětinohých
žab jsou možnou příčinou paraziti nebo znečištění přírody. Prozatím ale
nemůžeme dělat žádné závěry," řekla mluvčí agentura Natural England.
Autor: Famous (7. 4. 2007)

emban44.gif

* Čtyřnohé kuře na gril nepůjde

Kuře se čtyřma nohama! Je to vůbec možné? Ale je.

Bartůňkovi z Borku nedaleko Čáslavi na Kutnohorsku jedno takové mají.
Narodilo se před třemi týdny a dostalo jméno Rychlonožka. "Je to absolutní
rarita,"
tvrdí odborníci.
"Něco podobného jsem viděla poprvé v životě, a to už chovám slepice přes
dvacet let. Myslela jsem, že nepřežije, ale má se docela čile k světu,"
řekla Eva
Bartůňková (65), která čtyřnohé kuře pojmenovala Rychlonožka.
"Vylíhlo se společně s dalšími třinácti kuřaty, normálně jí, pije, jen roste
trochu pomaleji."
A co na to odborníci?
Rychlonožka je podle nich absolutní raritou. Pokud se vylíhne kuře s
podobnou anomálií, většinou prý žije jen pár hodin.
"Je to určitý druh genetické vady. Kuře je ale rozhodně zdravé. Jakmile tedy
dosáhne hmotnosti na gril, chovatelé ho mohou klidně zkonzumovat," usmál se
Vladimír Uhlíř z Krajské veterinární správy.
"To nepřichází v úvahu. Rychlonožku máme rádi a nikdy ho nesníme," trvá na
svém Eva Bartůňková.
Autor: Jan Doležal (10. 4. 2007)

emban44.gif

* V Indii se narodilo dítě s osmi končetinami

V indické vesnici Diuri přišlo na svět dítě, které má čtyři ruce a čtyři
nohy.

Zatímco obyvatelé vesnice se za dítě modlí a snášejí mu dary a peníze,
rodiče netuší, co si s dítětem počnou v budoucnosti. Lékaři bohužel nemohou
v tomto
případě zasáhnout, protože jim rodiče kvůli víře nechtějí dítě svěřit.
Zabalená v červeném plátně, zahrnutá květinami a zasypaná penězi si čtyřruká
a čtyřnohá holčička krátce po narození neuvědomuje, co s ní je. Alespoň
prozatím.
Ačkoliv by se jí rádi ujali specialisté, rodiče to odmítají s odvolání na
svoji víru, podle které musí dítě vychovat takové, jaké se jim narodilo.
Rodiče nicméně přiznávají, že se obávají, co si se svojí dcerou v budoucnu
počnou. Anomálie jí totiž nedovolí žít stejně kvalitní život jako zdravým
dívkám.
Autor: Famous (16. 11. 2006)

emban44.gif

* Mám tři ruce a čtyři nohy

U tohohle mrněte byste se končetin jen tak nedopočítali.
Přišlo totiž na svět s mnohem větším počtem údů, než je obvyklé.
Miminko, které se narodilo dva dny před Štědrým večerem v Pákistánu, má
čtyři nohy a tři ručičky.
Příroda opět předvedla, jak si s námi dokáže pohrát.

emban44.gif

 

Žralok



Žraloka můžete potkat téměř v každém moři. Víte, kterého není na škodu si pohladit?
Chudák žralok
Hrozí desítkami ostrých zubů a jejich ploutve nad hladinou představují noční můru snad všech turistů. Opřádají je mýty a strašlivé historky. Ale je fakt, že nám i přes svůj děsivý výraz statisticky škodí méně než včely!
Z úst většiny dobrodruhů, kteří mají tu kuráž se k obávaným dravcům potápět a ještě třeba i fotografovat detaily jejich čelistí, padají uklidňující věty typu: "Jsou to vlastně milí mackové". Ovšem jen do té doby, než některého z odvážlivců kolegové vytáhnou z vody více či méně okousaného. Statistiky o napadení člověka žralokem dávají optimistům za pravdu. Přesto se těchto obyvatel mořské říše bojíme.
Snad nejhorší "reklamu" udělal těmto predátorům Spielbergův trhák Čelisti. Dodnes nad filmem kroutí hlavou Frank Mundus, proslulý rybář a lovec, jenž drží několik světových rekordů týkajících se žraloků. Za den dokázal chytit i 10 kusů, a to na udici! "Neexistuje žralok, který by mohl skočit na palubu lodě a tam někoho popadnout do tlamy!" vyjádřil se už několikrát.
Dnes si více než 80letý mořský vlk užívá důchodu na Havaji a přiznává, že měl žraloky vlastně rád. Zatímco ostatní se na molu radují, jakmile zubatá příšera bezmocně visí za ocas v přístavu, on prý často málem plakal.
Kde potkáme lidožrouta?
Odhaduje se, že v mořích existuje na 400 druhů žraloků. Z toho před asi sedmdesátkou by se člověk měl mít na pozoru, přímo nebezpečných je asi pouze 5 druhů. Ti pro nás nejzákeřnější, bílí žraloci, se sice vyskytují především u východního pobřeží USA a Austrálie, ale narazit na ně můžeme i u Evropy ve Středozemním moři!
Vědci navíc soudí, že lidská činnost (zvyšování teploty moří, lodní doprava) výrazně narušují skladbu mořské fauny a flóry. Třeba právě u pobřeží Středozemního moře byl žralok lidožrout vždy spíše rarita. Jenže v posledních letech se jeho výskyt zvyšuje. Loni u Sicilského průlivu biologové ulovili půlmetrové mládě bílého žraloka, v létě 2005 zase dospělý kus napadl potápěče u poloostrova Krk v Chorvatsku!
Žraloci jsou schopni putovat i mezi kontinenty. To zjistili před časem vědci ze zoo v newyorském Bronxu, kteří samici bílého žraloka Nicole (získala jméno podle herečky Nicole Kidmanové) vybavili vysílačkou a rok sledovali. Bílá smrt, jak se také těmto druhům žraloka říká, během devíti měsíců dokázala uplavat víc než 20 000 kilometrů od Afriky do Austrálie a zase zpátky!
Na rozdíl od turistů mají tato zvířata ve velké oblibě ekologové a přírodovědci: žraloci totiž regulují ekosystém a brání zdecimování ryb živících se řasami i korálových útesů. Experti zároveň varují, že by se stavy některých druhů mohly během 10 let nebezpečně snížit. Na planetě Zemi přitom žraloci byli už dříve než dinosauři.


Bestie, nebo oběť?
+ Žralok za rok napadne člověka téměř 100x, asi 12 útoků je smrtelných. Užitečné včely přitom za stejnou dobu zabijí asi 3x víc lidí!
+ Rybáři na celém světě zabijí asi 11 000 žraloků za den.
+ Až 70 milionů žraloků je ročně zahubeno kvůli chrupavce z ploutve; na asijských trzích je velmi oblíbená.
+ Je daleko větší pravděpodobnost, že vás usmrtí blesk, pes nebo závistivý soused než žralok!


Co možná nevíte
+ Složky ze žraločí chrupavky pomáhají zpomalit proces stárnutí kůže, a tak se používají do přípravků proti vráskám.
+ Proslýchá se, že američtí vojáci by ze žraloků chtěli udělat špiony. Tito dravci totiž dokonale poznají chemické složení vody a vycítí změnu elektrického napětí. Mohli by tak sledovat nepřátelské lodě.
+ Můžete se s nimi potkat v dolních tocích řek! To se týká druhu bělavého a hnědého. Několik málo se jich adaptovalo i na život ve větších sladkých jezerech.
+ Březí samice žraloka písečného by mohla porodit celou mateřskou školu, protože v těle nosí až 40 zárodků. Ty se ale vzájemně požírají, a tak se na svět dostanou maximálně 2 mláďata.
+ Za preparované čelisti bílého žraloka rybář může získat až 50 000 dolarů.


Jak přežít setkání? Dobrodruzi radí
+ Díváme se mu přímo do očí, ale panicky neprcháme (stejně bychom nestihli utéct).
+ Nahrbí-li se a stáhnou se mu prsní ploutve, je zle!
+ Udeříme ho prudce do nosu nebo do očí, což ho zaskočí. Na chvíli se stáhne a možná odplave.


 

 

Rosomák nezobe mák



Kdo zná rosomáka jen ze staré písničky skupiny Olympic, bude nejspíš překvapen, jak ve skutečnosti vypadá. To v knížce Lovci mamutů od Eduarda Štorcha je tento odvážný zloděj masa vylíčen mnohem lépe.
Především: není to pták. Spíš přerostlá kuna. Ale hodně přerostlá. Vždyť největší jedinci váží až 30 kilogramů a troufnou si zahnat medvěda od jeho kořisti. Ten se opravdu radši vzdá zbytku "oběda", než aby se o něj utkal s tak mrštným, odvážným a silným soupeřem.
Rosomák ale nemusí spoléhat na loupení. Zejména v zimě, kdy mu široké tlapy pomáhají při pohybu po sněhu, skolí zvíře mnohonásobně větší, než je on sám. Nejsou si před ním jisté šelmy (lišky a rysi), a smrtícím kousnutím do týla tento lovec udolá i losa či soba. Vybírá si pochopitelně oslabené jedince, avšak jeho taktika nemá chybu. Přepadne tvora váznoucího v hlubokém sněhu nebo na něj útočí v okamžiku, kdy se zesláblý kopytník pokouší přeplavat řeku. Pokud se mu někdy nepodaří ulovenou kořist spořádat hned, ukládá si zásoby do několika pravidelně kontrolovaných skrýší.
V létě, kdy je většina kopytníků díky dostatku pastvy v dobré kondici, si rosomáci v jídle nevybírají; žerou vše, co najdou. Loví lumíky a další drobné hlodavce, plení ptačí hnízda na zemi i na stromech, sbírají hmyz, plže a lesní plody. Díky hustému kožichu si tyto šelmy můžou dovolit také vybírat vosí a včelí hnízda. Vítaný zdroj obživy jsou pro ně mršiny. Rozdrtí i nejsilnější kosti.
S drzostí, s jakou rosomáci kradli maso dávným lovcům mamutů, se dodnes pouštějí do rabování loveckých chat, kde zanechávají hotovou spoušť a páchnoucí trus. Buďme rádi, že v dohledné době neočekáváme žádnou dobu ledovou, se kterou by se na naše území tyto šelmy opět vrátily.
RADKA BOROVIČKOVÁ
Proč se jmenuje Gulo gulo?
Dnes jsou rosomáci v Evropě poměrně vzácní. V 18. století však byli zcela běžní. Svědčí o tom i jméno Gulo gulo, jež jim dal švédský přírodovědec Carl Linné. Dvěma shodnými jmény křtil ty nejhojnější a nejznámější druhy (liška obecná je Vulpes vulpes, los Alces alces atd.).

Rosomák
Největší lasicovitá šelma. Samci severních populací dorůstají hmotnosti až 30 kg a výšky v kohoutku 50 cm. Samice a samci jižních populací jsou menší. Rosomák obývá severoamerickou, evropskou i asijskou tajgu a tundru. Mláďata se rodí na jaře (obvykle 2 až 4). Často se drží u matky 1 až 2 roky, tedy dokud nedospějí.

4x o rosomákovi
1. Zavalitý rosomák v zoologických zahradách většinu dne prospí a nevypadá nijak zdatně. Umí ale výborně šplhat, plavat a denní putování několik desítek kilometrů pro něj nic zvlášť namáhavého.

2. Nemá mnoho nepřátel. Jeho mláďata občas uloví mořský orel, rys nebo vlk. Místům s početnými vlčími smečkami se však vyhýbá, protože by tam nenašel dost potravy.

3. Lovci o něm vybájili zajímavou pověru: prý se často tak přecpe, že se musí protáhnout úzkou mezerou mezi dvěma stromy, aby ze sebe "vytlačil" všechny nestrávené zbytky.

4. Jeho norské jméno - fjellfross - lze přeložit jako lesní kočka. Němci si ho ale pozměnili na vielfrass neboli žrout. Také francouzské glouton je výraz pro nenasytného hltouna.

 

Něco o zvířatech...

Nasua narica - nosál bělonosý 

Nasua narica Linnaeus, 1766) - nosál bělonosý

 

NOSÁLOVÉ A MÝVALI

Řadu věcí mají společných. Patří k medvídkovitým, jsou amerického původu a v zajetí jsou velmi oblíbení.

Jméno získali mývalové podle toho, že všechnu potravu důkladně máchají a omývají ve vodě, vodu milují, brouzdají se v ní a často v ní vyhledávají kořist. Omývají i věci, které nejsou k snědku. Například mláďata. Přestože se mývalové rádi zdržují kolem vody a dobře plavou, plovací blány mezi prsty nemají.
Původním domovem mývala severního (Procyon lotor) jsou oba americké kontinenty. Dnes žije od jižní Kanady po celých USA s výjimkou Aljašky až po Panamu. Méně známý mýval jižní (Procyon cancrivorus) žije jen ve Střední a Jižní Americe – od Kostariky a Panamy na severu až po Uruguay a severní Argentinu na jihu.
Proti severnímu příbuznému je mýval jižní štíhlejší (3 až 8 kilogramů) vyšší, má méně huňatý ocas a trochu jiné zbarvení. Typické jsou pro něj černé pruhy na ocase a černá maska. Způsobem života se prakticky neliší. Zbylých pět druhů mývalů (celkem je jich sedm) obývá Karibské ostrovy.
MÝVAL SEVERNÍ
Od jižního se liší nižší a robustnější postavou (dosahuje hmotnosti 6 až 15 kilogramů) a černou obličejovou maskou bíle ohraničenou. Typickým znakem je dlouhý pruhovaný ocas a hustá kožešina, pro kterou byl a je loven a vybíjen, široká zadní část hlavy a úzce protažený čenich. Má velmi šikovné dlouhé prsty s nezatažitelnými drápy.
Mývali severní jsou aktivní hlavně za soumraku a v noci. Ve dne se ukrývají v dutinách stromů, v puklinách skal, v opuštěných příbytcích, nejnověji i na půdách obydlených domů. Stále více si zvykají na blízkou přítomnost lidí, dokonce natolik, že se do jejich domů nastěhují.
V jižních oblastech jsou aktivní celoročně, na severu uléhají na několik měsíců k zimnímu spánku. Na rozdíl od medvědů je to spánek nepravidelný a přerušovaný. Ztrácejí během něj až padesát procent hmotnosti.
Mýval se živí vším, co mu přijde do cesty. Rybami, raky, žábami, drobnými hlodavci, vybírá ptačí vejce i mláďata, nepohrdne ani hmyzem a rostlinnou potravou – jahodami, ořechy a jinými plody. Nejnověji konzumuje i zbytky a odpad z domácností.
Mýval se teoreticky dožívá deseti až třinácti let, v zajetí až dvaceti, ale v přírodě málokdy přežije více než pět let.
Jeho kožešina se velmi cení a také maso je pokládáno za chutné. V roce 1936 byli do Evropy přivezeni první mývalové. Rozmnožili se zejména v Německu a Rakousku.
NOSÁLOVÉ
Jsou dalším druhem čeledi medvídkovitých. Pojmenování dostali podle prodlouženého rypáčkovitého čenichu, který trochu připomíná chobot. Má na něm dlouhé smyslové chloupky a nozdry se neustále čile pohybují. Podle prodlouženého nosu dostal i jméno nosál (Nasua).
Ve Střední a Jižní Americe žijí celkem čtyři druhy nosálů a četné poddruhy. Nejznámější je nosál červený (Nasua nasua). Váží kolem sedmi kilogramů, samci jsou větší než samice. Zadní končetiny mají delší než přední, tlapky mají lysá chodidla a částečně srostlé prsty s dlouhými drápy. Ocas zhruba stejně dlouhý jako tělo je hustě osrstěný s charakteristickým bílým pruhováním. Nosál ho většinou nosí vzpřímený.
Zbarvení srsti je velmi různé – světle rezavé, tmavohnědé, šedavé, černé. I v jednom vrhu se mohou objevit různě zbarvená mláďata.
Na rozdíl od mývalů jsou nosálové denní zvířata. V noci odpočívají na stromech, ve dne se vydávají za potravou. Jsou při tom velmi hluční. Pískají, chrochtají, hrabou a pobíhají. Při hledání potravy slídí pohyblivým dlouhým čenichem po zemi, strkají ho do děr, pod kůru stromů, velmi účinně ho využívají. Podobně jako mývali jedí téměř vše.
Jsou velmi družní, v zoologických zahradách jsou miláčky návštěvníků. Indiáni je chovají od nepaměti v zajetí. Dají se ochočit a při dobré péči se dožívají až osmnácti let. Starší název: koati.
Nosál bělohubý žije východně od Kolumbie a Venezuely až po severní Argentinu a Uruguay. Také ve Střední Americe a Mexiku a zasahuje i na severoamerický kontinent. Má bílou špičku čenichu a zřetelnější pruhy na ocase. Způsobem života se od nosála červeného neliší.
Nosál horský je nejvzácnější. Dorůstá jen poloviční velikosti. Jeho domovem jsou horské lesy v nadmořské výšce 2000 až 3000 metrů v Kolumbii, Venezuele a Ekvádoru.
Nosálové jsou společenská zvířata. Skupiny jsou složeny především z matek s mláďaty, samci se pohybují samostatně. Ke skupině se připojí jen v době rozmnožování. Když je potravy hojnost, vytvářejí nosálové až padesátičlenné skupiny, jindy jich bývá dvacet až třicet. Život ve skupině zvyšuje vyhlídky na přežití. Mnohdy se skupině nosálů podaří zahnat i jaguára.
KYNKAŽU
V lesích Jižní a Střední Ameriky žije ještě jeden téměř neznámý zástupce medvídkovitých. Je to kynkažu (Potos flavus), malé štíhlé zvíře s dlouhým ocasem a velikýma očima. Uši mu trčí do stran a dlouhý ocas má chápavý – dokáže se za něj pověsit na větev. Zadní končetiny jsou delší než přední, všechny jsou opatřeny dlouhými drápy. Žije v tropických deštných lesích Střední a Jižní Ameriky. Je to výhradně stromový živočich. Otrhává plody na stromech, živí se hlavně fíky, banány a dalším ovocem, ale nepohrdne ani drobnými savci. Má velmi dlouhý jazyk, kterým líže nektar z květů a s oblibou vybírá včelí hnízda. Jsou to noční zvířata, přes den spí v dutinách stromů.
V zajetí dnes bývají kynkažové chováni jako exotičtí domácí mazlíčci, přestože jde o ohrožená zvířata. Asi nejznámější je samička Baby Luv, kterou chová dědička hotelového impéria Paris Hiltonová. V českých zoologických zahradách kynkažu není.

 

Potos flavus - medvídek kynkažu
Potos flavus - medvídek kynkažu  
 
Nasua nasua - nosál červený
Nasua nasua - nosál červený
 
 
Procyon lotor - mýval severní
Procyon lotor - mýval severní

 

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode