Velikonoce slaví křesťané i Židé. Jsou pokládané za počátek hospodářského roku. Přinášejí v sobě příslib nového začátku. Váže se k nim mnoho zvyků, z nichž mnohé sahají do pohanských dob, například barvení vajec a šlehání děvčat pomlázkou. Výpočet data pro Velikonoce se řídí úplňkem. Podle křesťanských tradic se slaví první neděli po prvním úplňku po 21. březnu. Pokud úplněk vychází na neděli, jsou posunuty na druhý týden, tedy na další neděli.

Velikonoce pokládají za své svátky křesťané, Židé a hlásili se k nim už před tisíci lety pohané.

Novodobý název svátků Velikonoce je odvozený od Velké noci, kdy Kristus vstal z mrtvých. Nejdůležitější svátky jara navazují na starověké oslavy vegetačních božstev, reprezentovaných například v sumerské mytologii bohem Dumazi, v řecké a římské bohyněmi Démeter a Céres, či ve slovanské jejich kolegyní Vesnou.

Téma ve všech mytologiích je stejné - smrt a nové zrození. V židovském pojetí jsou Velikonoce památkou vysvobození Izraelitů z egyptského otroctví, z něhož je vyvedl Mojžíš s pomocí Hospodina.

U křesťanů jsou svátky připomínkou ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Podle katolické tradice Velikonoce začínají předvečer bohoslužbou (vigílií) v neděli a trvají padesát dní až do Letnic, slavností Seslání Ducha svatého na apoštoly.

V datu Velikonoc se ale křesťané neshodnou. Zatímco katolíci a protestanti se při jeho stanovení řídí gregoriánským kalendářem, který zavedl v 16. století papež Řehoř XIII., pravoslavní sledují mnohem starší kalendář juliánský, blížící se lunárnímu cyklu.

Symboly oslav jara zůstávají ale po tisíciletí stejné. Například vejce se barvila už ve starověkém Egyptě, Řecku, Římě i Persii.

Co který den znamená

České Velikonoce jsou vyvrcholením čtyřicetidenního postního období. Samotný pašijový (svatý) týden začíná Květnou nedělí.

Květná či Smrtná neděle

Křesťanská tradice: Ježíš vstoupil s žáky do Jeruzaléma.Chtěl tam pravděpodobně slavit židovský svátek nekvašených chlebů tzv. Pesach. Ten připomíná události, při níž Hospodin zachránil před smrtí prvorozené syny židovských otroků strádajících v egyptském područí tím, že „vstoupil“ do příbytků, jež byly označeny krví beránka.

Zvyky: vynášení slaměné Smrti-Zimy-Morany-Mařeny, která by bránila budoucímu životu. Proto někde nese tato neděle název Smrtná. Vlády se ujalo Líto-Vesna znázorňované mladým opentleným stromkem.

Jídlo: pečou se beránci

Modré pondělí

Hospodyňky v tento den uklízely.

Žluté úterý

Hospodyňky v tento den stále uklízejí.

Škaredá středa

Křesťanská tradice: Jidáš zradil Ježíše a vydal ho do rukou veleknězů. Kněží během dne pálí snítky kočiček, jež byly posvěceny předcházející rok na Květnou neděli, se slovy „Prach jsi a v prach se obrátíš." Popelem pak dělají věřícím na čele znamení kříže.

Zvyky: Vymetají se komíny. Tradice praví: pokud se v tento den škaredíte a mračíte, pak budete zamračení každou středu v roce.

Zelený čtvrtek

Křesťanská tradice: poslední večeře Páně s učedníky a počátek největšího půstu v roce. Název zelený získal den podle hořkých bylin, připomínky hořkosti egyptského otroctví.

Zvyky: utichl hlahol zvonů, neboť ty odlétly do Říma. Leckde se však naopak rozezněly hrkačky, jimiž obvykle malí chlapci zaháněli Jidáše, zvali lidi do kostela. Jídlo: pouze zelené pokrmy - špenát, zelí a to pro zdraví. Kdo se chce zbavit bolesti šíje, musí se vykoupat v ranní rose.

Velký pátek

Křesťanská tradice: den Kristova zatčení, odsouzení a ukřižování. Den smutku.

Zvyky: Vnitřní a vnější očista nejpřísnějším půstem. Lidé vstávali časně, omývali se buď v rose, či v potoce, aby zabránili neduhům. Hospodyně zametly před východem slunce dům i stáj a smetí vynesly za humna, aby se v domácnosti nedržel nežádoucí hmyz. V tento den se nesmí prát ani prádlo nebo hýbat se zemí.
Z hory vycházejí Blaničtí rytíři, na Valašsku se zase zjevují skryté poklady.

Jídlo: jidášky z bílé mouky a medu, které mají zabránit zrádnému Jidášovu uštknutí. Mají tvar válečku symbolizujícího provaz, na němž se Jidáš oběsil. Někde sloužil k podobnému účelu chléb s medem. Nemělo se jíst maso.

Bílá sobota

Křesťanská tradice: opět se rozezněly zvony. Lidé podstupovali křty, oblékali bílá roucha. Ta pak nosili až do první neděle po veliké noci, která se tudíž nazývala bílou nedělí. Bílá barva má předobraz už ve starozákonním judaismu, kdy se muži oblékali během pesachového šabatu do bílých rubášů.

Zvyky: Nemá se nic půjčovat. Mělo by se završit uklízení. Často se v domě bílilo.

Jídlo: večer se podává tzv. hlavička - nádivka z uzeného vepřového masa, vařeného jehněčího, vajec a zelených bylin.

Boží hod velikonoční

Křesťanská tradice: noc ze soboty na neděli, kdy byl Kristus vzkříšen a vyzvednut na nebesa.

Zvyky: Děvčata chodí se stromkem ozdobeným pentlemi, čímž přinášejí zdraví a štěstí. Jídlo: pečený beran, mazance, speciální velikonoční nádivka či holoubata.
Hostí se návštěvy.

Červené pondělí

Zvyky: Muži vyrazili vyšlehat ženy, aby neuschly. Akci se podle krajů říkává pomlázka, koleda, mrskačka, šmikrust či oblévačka. Sloužily k ní spletené čerstvé vrbové větvičky, tzv. pomlázky, tatary či žíly. Na Moravě je rozšířené oblévání studenou vodou, což má magickou a ozdravnou funkci. : Ženy malují vejce, zdobí i kraslice. Jejich červená barva dala dnu také jméno. Podarovávaly jimi koledníky, ale také je zakopávaly v rozích chlévů a polí, aby zajistily jejich
plodnost. Společně snědené vejce zajišťovalo i soudržnost či věrnou lásku v rodině.

Jak se slaví v zahraničí

Ve většině zemí západní Evropy je zvykem schovávat v zahradách sladkosti a drobné dárky, které tam pak na velikonoční pondělí hledají. Nechává je tam velikonoční
zajíček, ale v některých částech Německa to může prý být i liška, kohout nebo čáp.

Ve Velké Británii od dvanáctého století před Velkým pátkem obdarovává panovník chudé. Od patnáctého století je pak počet obdarovaných stejný jako panovníkův věk. Mince je sice pouze symbolická, je však velmi ceněná ve sběratelských kruzích.

Ve Francii kromě tradičních obřadů věnují velkou pozornost věnují výrobě sladkostí. Francouzi je milují a hodně se jimi obdarovávají.

V Itálii prožívají Velikonoce velmi silně, je to nejdůležitější svátek roku. Neprosadil se kynutý moučník ve tvaru beránka nebo zajíčka, takže má většinou podobu holubice.

V Norsku se stalo tradicí řešení vražd. Všechny televizní stanice vysílají slavné kriminální příběhy, noviny jsou zase plné článků, u kterých mají čtenáři odvodit, kdo je vrah.

Ve Finsku koledují děti převlečené za čarodějnice.

Ve Spojených státech jsou Velikonoce už brány spíše jako nenáboženský svátek, na Velký pátek se chystá slavnostní oběd, většinou krocan a děti také hledají na zahradě vajíčka.

Ve středoamerických a jihoamerických státech se v konají procesí za mohutné účasti věřících.

V Rusku se slaví Velikonoce se zpožděním, protože se pravoslavná církev drží starého juliánského kalendáře. Stejně jako jinde na světě se zde hodně jí, ale jen studená jídla.

Také v Řecku slaví Velikonoce o týden později než my, tradičním jídlem je pečené jehněčí a velikonoční vajíčka zde barví pouze na červeno jako symbol Kristovy krve.

ČTK

Když se přibliží Svatý týden, znamená to, že Velikonoce jsou již za dveřmi. Věřící vzpomínají na Kristovo ukřižování a slaví jeho zmrtvýchvstání.

Dříve se zpívala koleda: "Cos to Jidáši, cos to učinil, svého mistra jsi vyzradil. Teď za to budeš v pekle hořeti, s Luciferem tam bydleti!" Méně známé
nám jsou rituály z dob předkřesťanských. I ony jsou naplněny tajuplností dávných věků a zvyků. Matka -bohyně Země podle legendy porodila syna (o Vánocích),
sršícího energií a ohněm (masopustní  veselice) V mládí je usmrcen a znovu povstane, probudí se (o Velikonocích), aby se opět symbolicky spojil se svou
máti (křesťanské zmrtvýchvstání, či keltský Beltine). Nastává tolik potřebná rovnováha protikladů, mládí a stáří, života a smrti, vody (matky) a ohně (syna),
ducha a těla. Legenda má návaznost v podzimním usínání (Dušičky, Samhain), aby se o Vánocích (zimním slunovratu) opakovala. Tento nekonečný řetězec koloběhu
se pokoušeli někteří učenci odedávna narušit, přetrhnout. Pokud se to někomu skutečně podařilo, byl schopen oddálit či zastavit proces stárnutí a překonat
přírodu (bohy). V případě Ježíšova zmrtvýchvstání se také hovoří o vítězství.

Pohanský bůh Atis býval pastýřem. V mládí umírá láskou ke krásné bohyni, je proměněn a vzkříšen. Promění se ve strom -Kristus umírá na kříži ze dřeva- (strom
a kříž jsou odkazy k biblickému rajskému stromu života). Další významnou symbolikou jarních svátků bylo skutečné či improvizované násilí, od půstů až k
bolestivému ukřižování, bičování. Na Filipínách se dodnes nechávají mladí muži přibíjet na kříže podle Ježíšova vzoru, u nás šleháme na velikonoční pondělí
dívky pomlázkou, vyjadřující sexuální probuzení a plodnost. šest postních nedělí a sedmý Hod boží velikonoční zase značí sedm čaker lidského těla.

Velikonoce byly prostoupeny lidovými zvyky a tradicemi. Mnohé z nich měly kořeny v lidové magii a pohanských slavnostech. Na Zelený čtvrtek zvony odlétaly
do Říma, místo večerního zvonění se jen hrkalo na klapačky a řehtačky, někde se také strašívalo u hřbitovů, protože se blížil Velký pátek, den připomínky
Ježíšova skonu. Podle evangelií zemřel ve tři hodiny odpoledne. Čarovalo se s posvěcenými větvičkami, obcházely se zahrady, v kostelech četly Pašije. V
ten čas se podle pověstí otvíraly skrýše s poklady vábící odvážné hledače modrým nebo bílým světélkem. Na Bílou sobotu po slunečním západu začala velikonoční
vigille. A od ní byl již jen krůček ke slavnosti zmrtvýchvstání. V noci před Hodem Božím se údajně proměňovala ve studních voda ve víno, nejlepší bylo
přijít o půlnoci. Je zajímavé, že v onen čas skutečně voda pomáhala, když se v ní člověk omyl, získal svěžest a dobrou náladu, jako kdyby se napil vína,
proto vznikla i tato pověst. Voda byla lepší navzdory každoročnímu pohyblivému datu Velikonoc. Jak je to možné? Příroda přece žádné Velikonoce (natož křesťanské)
znát nemůže.

Velikonoční pondělí tradičně patřívalo pomlázce, říkalo se mu též "mrskaný pondělek". Kazatel Konrad Waldhauser se o pomlázce a zvycích zmiňuje již ve 14.
století ve svých pražských vzpomínkách. V 17. století se již pomlázky ve velkých městech prodávaly v kupeckých krámech. S velikonočními vajíčky se též
čarovalo, existoval celý soupis nejrůznějších kouzel, předpovídala se jejich prostřednictvím budoucnost a láska, hledaly se poklady. Kraslice měly též
ochrannou moc při putování za poklady a všech výpravách do temného podzemí.

Na začátku našeho letopočtu byl ukřižován Ježíš Kristus a v noci ze soboty na neděli se odehrál zázrak zmrtvýchvstání. Proto se tato noc nazývá Velkou nocí
a od ní je odvozen i náš název Velikonoce. O tom, co se tehdy odehrálo, se zachovalo jen málo historických pramenů a žádný z nich neudává přesné datum.
Tradice klade neděli po "velké noci" na první jarní úplněk, kdy slaví svůj velký svátek Pesach (přechod Rudým mořem) i Židé.

Uvedeno ve spolupráci s týdeníkem
Spirit
zdroj: ženy.cz

Nejjednodušší a klasicky vžité barvení vajíček je těch dopředu natvrdo uvařených. Vajíčka se malují v posledním týdnu před velkou nocí.

V současné době  je vždy před svátkamimožnost zakoupit stále větší množství barev a technik ke zdobení . Od klasických barev se objevily např. barvy se kterými lze vytvářet tzv. mramorový efekt. V minulosti se vajíčka barvila přírodní cestou. Červená barva se získávala z tlučené pálené cihly s přidáním octa a slupek z červené cibule. Žlutá se získával a ze šafránu, vařením kmínu, mladého obilí, cibulových slupek a lipového čaje. Zelená z trávy, jetele, rozmarýnu a petržele. Černá vařením kávy, hnědá zase vařením listů z ořechu. Dnešní barvy jsou sice chemicky připravené, ale účinnější a praktičtější.

Vajíčka se barví i vyfouknutá tzv. kraslice. Vyfukují se vajíčka jen čerstvá a čistě bílá, aby výsledné zdobení  výraznější efekt. Potřebné pomůcky, které bychom si měli při malování kraslic opatřit je např. včelí vosk, špendlík zapíchlý do dřeněné násady, trubičku ze slámy.

Barvení vajíček

Uvařená vajíčka neobo vyfouknutá se odmastí a asi na deset minut se ponoří do teplé barvy a nechají  až se zabarví na žádaný odstín a sytost.

Kraslice s přírodními otisky

Vajíčka ovážeme listy ze stromů, trávou, petrželovou natí, jedlovými větvičkami, následně se zabalí do řídké látky a vaří v odvaru cibulových slupek. Po odstranění tkaniny a odstranění přírodních materiálů vzniknou zajímavě dekorovaná vajíčka.

Vosková technika

Včelí vosk se nejprve obarví na potřebné barvy a potom se nanáší na dopředu obarvené nebo i čistě bílé vajíčko.špendlíkem nebo slámovou trubičkou. Vytváříme různé ornamety , krátkými tahy do složenými do většinou geometrických ornamentů.

Batikování vajíček

Patří mezi vžité techniky barvení. Provádí se kombinací barvení a voskování. Používáme čistý vok nahřátý asi na 65°C. Nanášíme ho na skořápku špendlíkem do různých ornamentů. Po té vajíčko  vložíme do barvící lázně a obarvíme. Obarvená vajíčka pak nahřejme a rozteklý vosk stíráme hadříkem. Pokud chceme docílit toho, aby vajíčko mělo vícebarevný dekor, vosk neodstraníme,ale vajíčko ponořime do jiného odstínu barvy a opět dokreslujeme voskem a opět barvíme. Tento postup se osvědčuje od světlých barev k tmavým. Nakonec vajíčko nahřejeme a vosk odstraníme.

Netradiční zdobení vajíček

Vajíčka zdobíme i zcela netradičně podle naší fantazie. Můžeme je oblepovat korálky, přírodními materiály, obmotávat špagátky i drátky, balit do textilu, zkusit na nich výtvarnou metodu decoupage (lepení vrchní vrstvy motivu z ubrousků) atp.

Malování vajíček je výborná příležitost, jak ve svých dětech i v okolí probudit kreativní sklony. Místo televize vyhlašte soutěž o nejlépe ozdobené vajíčko ve Vaši domácnosti a nechte každému prostor ať ukáže co umí. Nebo můžete těsně před Velikonocemi rozeslat svým kamarádkám s dětma pozvánku na velikonoční barvení. To, že si vyměníte pár zdobících tipů, určitě nebude na škodu věci. Jako inspiraci použijte několik obrázkových časopisů, které se před Velikonocema přímo předhání v nápadech a rozličných kreacích. Užijete si hezkou dámskou jízdu a budete mít na Velikonoce krásné dekorace a kus práce za sebou.

 

Šalát z banánov, jabĺk a mrkvy
     Potrebujeme: 2 kyslé jablká, 4 banány, 2 karotky, 1 šálky oleja, 1 citrón, hrsť orechov, cukor.
     Postup: Očistené jablká pokrájame na tenké plátky, banány na kolieska, karotku postrúhame. Zalejeme mariná-dou z citróna a oleja. Posypeme posekanými orechmi.

Cestovinový šalát s brokolicou 1.
     Potrebujeme: 400 g brokolice, 130 g cestovín, 350 g kuracích pŕs, 200 g majonézy, 2 dcl mlieka, mleté čierne korenie, soľ, olivový olej.
     Zálievka: majonézu vymiešame s mliekom, ochutíme soľou a korením a premiešame.
     Postup: Brokolicu rozoberieme na menšie ružičky a uvaríme do polomäkka v osolenej vode. Scedíme a necháme vychladnúť. Kuracie mäso osolíme, okoreníme, upečieme vo vyhriatej rúre a pokrájame na väčšie kúsky. Cestoviny uvaríme v osolenej vode s olivovým olejom. Scedíme a necháme vychladnúť. Všetko položíme do misy a zalejeme zálievkou. Podávame dobre vychladnuté.

Cestovinový šalát s brokolicou 2.
     Potrebujeme: 1 balenie cestovín, 1 brokolicu, 2 strúčky cesnaku,1 lyžicu majonézy, 1 biely jogurt, mleté biele korenie, soľ, pažítku.
     Postup: Uvarené cestoviny dáme do misy, pridáme uvarenú brokolicu, pretlačený cesnak, horčicu, majonézu. Zľahka vmiešame jogurt vymiešaný s korením a soľou. Posypeme pokrájanou pažítkou.   

                                                  Silvia Urminská, Bratislava

Jablkový zákusok
     Potrebujeme: 3 vajcia, 1 vanilkový cukor, 30 dg kryštálového cukru, 1,5 dcl oleja,50 dg očistených postrúhaných jabĺk, 3 PL kakaa, 1 balíček hrozienok, sekané orechy, 30 dg polohrubej múky, 1 KL sódy bikarbóny,
     Postup: vajcia, vanilku, cukor a olej spolu vymiešame, pridáme postrúhané jablká, kakao, hrozienka, sekané orechy a múku so sódou bikarbónou. Pečieme na vymastenom  a vysypanom plechu, po upečení a vychladnutí môžeme poliať čokoládou.
                                                                      
Slané pečivo
     Potrebujeme: 35 dg polohrubej múky, 25 dg tuku (Hera), 2 žĺtka, 2 kocky Syrokrému, polovicu prášku do pečiva, soľ,
     Postup: Všetko spolu spracujeme, rozvaľkáme na hrúbku 3 mm a formičkou vykrajujeme. Natrieme vajíčkom, posypeme sezamom a pečieme.

 

Lidstvo už od nepaměti touží hodit svou vinu na nějakého "kozla hříchu". Ať už to byl starozákonní kozel pro Azázela, nebo novověké nevinné oběti Gulagu. Byli víceméně náhodně vybráni jako nositelé hříchu a oběti za hřích, aby mohl běh světa alespoň trochu zdárně pokračovat. Problém je ale v tom, že nikdo nechce být tím kozlem sám a dobrovolně. Žádný z nich nemůže vzít na sebe hřích světa jednou provždy. Žádný nemůže nést veškerý hřích. A především, žádný z nich nemohl vzít a zničit hřích skutečně.

Až v Kristu tato potřeba došla naplnění. Objevil se Někdo, kdo byl ochoten a schopen na sebe vzít hřích. Žádný z ostatních kozlů hříchu to udělat nemohl. Ale právě kvůli tomu, aby náš hřích převzal, se Syn Boží stal člověkem. Žil pro onu hodinu, která ho čeká na konci života, pro strašlivý křest, kterým musí být pokřtěn, pro hodinu, jež ho spoutá nejen zevně a jež ho povleče před soud, jež rozdrásá nejen jeho tělo důtkami a přibije ho na dřevo, nýbrž která vnikne i do jeho duše a ducha, naplní jeho vroucí vztah k Bohu, jeho Otci, a vůbec všechno prázdnotou a smrtelnou hrůzou opuštěnosti, jako jemu naprosto cizí, nepřátelskou, smrtelně jedovatou substancí, která mu brání v přístupu k prameni, z něhož žije. Musíme myslet na scénu v Apokalypse, kde se otevřel jícen propasti a vyvalil se dým jako z obrovské pece, a tím dýmem se zatmělo slunce i všechno ovzduší. A z dýmu se vyrojila hrozná zvířata, bodající a trápící jako škorpióni (Zj 9, 2).

V hrů ze těchto temnot jsou pronesena slova na Olivové hoře: Otče, je-li možné, ať mne mine tento kalich. Kalich, o němž je zde řeč, je ve Starém zákoně dobře známý: je to pohár plný Božího hněvu, který hříšníci musejí vyprázdnit až po kvasnice a kterým se vícekrát vyhrožuje nevěrnému Jeruzalému i nepřátelským národům. V téže hrůze duševního zatmění Ježíš vyrazí výkřik na kříži, otázku, proč ho Bůh opustil. Volající ví jen, že je opuštěný, proč, to nemůže v té tmě vědět. Dokonce to ani vědět nesmí, protože myšlenka, že by mohlo jít o zástupné nesení temnot druhých, by již byla ulehčením, paprskem světla. Ale paprsek dán není, neboť jde v absolutní vážnosti a přísnosti o očištění vztahu mezi Bohem a hříšným světem.

Ten, který protrpí noc, je navýsost nevinný, jiný by ji zástupně vůbec snášet nemohl. Který obyčejný nebo i mimořádný člověk by v sobě měl místo na vinu světa? Takový prostor v sobě mohl mít jen jeden, jenž v božské diferenci stojí proti věčnému Otci, totiž Syn, který, ač člověk, je Bůh.

Zde vládne propastné tajemství, neboť skutečně je nekonečný rozdíl mezi plodícím lůnem v Bohu Otci a plozeným plodem, Synem, ačkoli oba jsou v Duchu svatém jeden Bůh. Mnozí teologové dnes právem říkají, že právě na kříži se zcela ukázala tato diference, právě zde se plně zjevilo tajemství Boží Trojice. Ten rozdíl je tak velký - vždyť v Bohu je všechno nekonečné - že v něm má místo všechno odcizení a hřích světa, že Syn je může pojmout do svého vztahu k Otci, aniž by tím vzájemná věčná láska mezi Otcem a Synem v Duchu svatém utrpěla škodu. Hřích je jakoby spálen v ohni této lásky, protože Bůh, jak říká Písmo, je oheň stravující, jenž v sobě nestrpí nic nečistého, ale spálí to.

Ježíš, Ukřižovaný, protrpí na našem místě naše vnitřní odcizení Bohu a temnoty, a sice tím bolestněji, čím méně je on sám zavinil. Pro něj, jak jsme řekli, nejsou ničím důvěrným, ale něčím naprosto cizím, strašlivým. Ano, on trpí něco mnohem hlubšího, než co může trpět obyčejný člověk, i kdyby byl odsouzený k odcizení od Bo ha. Protože jen Syn, jenž se stal člověkem, ví, kdo ve skutečnosti Otec je a co to znamená muset se ho zříci, zdánlivě navždy ho ztratit. Není vhodné nazývat toto utrpení peklem, neboť v Ježíši není nenávist k Bohu, ale bolest, hlubší, než jakou by mohl vydržet normální člověk v životě nebo po smrti.

Nebudeme také v žádném případě říkat, že Bůh Otec trestá trpícího Syna na našem místě. Nejde o trest, neboť dílo, které se zde koná mezi Otcem a Synem v Duchu svatém, je čistá, nejryzejší láska. Proto je to také dílo nejčistší dobrovolnosti ze strany Syna, právě tak jako ze strany Otce a Ducha. Boží láska je tak bohatá, že může přijmout i tuto formu temnoty z lásky k našemu temnému světu.
A my, co můžeme dělat my?
V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin odpoledne. Když kosmos cítil, co rozhodujícího se zde odehrává, jako by se podílel na zatmění Kristovy duše. My se nemusíme zatmívat, my jsme již cizí a temní dost. Stačilo by, kdybychom se ve světě, jenž je kolem nás tak temný, pevně drželi víry a vzali vážně, že za veškeré vnitřní světlo, radost a jistotu, za všechnu životní důvěru vděčíme golgotské temnotě. A abychom nikdy nezapomněli za to Bohu děkovat.

Velikonocům v lidovém prostředí předchází čtyřicetidenní půst - od Popeleční středy do Božího hodu velikonočního. V rámci půstu následuje po sobě šest neděl, každá z nich má své jméno a neměnné obyčeje.

Půst začíná tzv. Černou nedělí, zvanou také Pytlová, neboň ženy odkládaly během půstu barevné oblečení a oblékaly se do černých šatů a zástěr. Je někdy i označována jako Pučálka, podle pokrmu z namočeného a usmaženého hrachu. V oblastech středních Čech se také vyskytuje označení "liščí" - podle preclíků, které hospodyně pekly, a potom jimi zdobily venku stromy s tím, že je dětem nadělila liška.

Další nedělí je neděle Pražná - podle pokrmu pražmy ( připravoval se pražením nedozrálého obilí). Častější označení je ovšem neděle Sazometná, nejenže se vymetaly komíny, ale vše se čistilo.

Následuje neděle Kýchavná. Pověra říká, že kolikrát si tento den kýchnete, tolik roků ještě budete živi. Ve východních Čechách se tradovalo, že stačí ten den třikrát kýchnout a celý příští rok bude člověk zdráv.Vznik tohoto obyčeje se datuje od morové epidemie, kdy prvním příznakem moru bylo právě kýchání. Proto si při kýchání lidé přáli Pozdrav tě Pán Bůh, aby tuto nemoc zažehnali.

Čtvrtá neděle se nazývá Družebná. V ten den chodil družba se ženichem navštívit dům, kam chtěli o velikonoční pomlázce přijít na námluvy.

Pátá, Smrtná či Smrtelná, neděle je spojena se zahalováním křížů v kostele. O Smrtné neděli byl obecně rozšířen zvyk vynášení smrti - Moreny - ze vsi. Tento dodnes zachovaný zvyk symbolizuje ukončení zimy a příchod jara.

Poslední Květná neděle je odvozena od květů, kterými vítali Krista v Jeruzalémě. V tento den se světí kočičky, jívy a také košňata.

Autor: Dana

Velikonoční Aleluja

Již dva tisíce let jsou Velikonoce ústředním svátkem církevního roku. Celých 50 dní po Velikonocích a každou neděli v roce slaví křesťané vzkříšení Ježíše Krista a radují se z toho, že skrze vzkříšení máme podíl na naplněném životě Krista i my. Výrazem této radosti jsou rozmanité zpěvy Aleluja...

https://velikonoce.vira.cz

Dříve byly Velikonoce oslavou prvního jarního úplňku a začátku hospodářských prací, proto byly spojeny s různými tradicemi, aby se zajistila bohatá úroda
a zdraví. Mnoho z těchto zvyků zaniklo, některé ale dodržujeme stále - velikonoční pomlázka, šlehání děvčat, zdobení kraslic, barvení vajíček a příprava
tradičních velikonočních pokrmů. K Velikonocům neodmyslitelně patří několik receptů- jidáše, nádivky, beránek a mazanec.

Jidáše 1
1/2 kg polohrubé mouky, 50 g cukru, 2 žloutky, 70 g tuku, 20 g droždí, mléko, 1 vejce na potření, med dle chuti, sůl
Cukr, tuk a žloutky utřeme, osolíme, přidáme mouku a vykynutý kvásek a zaděláme tužší těsto, které necháme vykynout. Z těsta nakrájíme kousky, ze kterých
vyválíme tenké proužky, ty pak stáčíme do spirály, potřeme vejcem a upečeme. Teplé jidáše pokapeme medem a podáváme.

Jidáše 2
1 balíček listového těsta, 50 g krystalového cukru, 1 lžíce mleté skořice, 50 g rozinek, 1 vejce, med
Listové těsto rozválíme na pomoučeném vále na placku o síle 3 mm, posypeme skořicí smíchanou s cukrem a pokrájenými rozinkami, pak svineme do rolády, nakrájíme
na 2 cm široké řezy. Na plech vložíme pečící papír, na něj položíme řezy, potřeme rozšlehaným vejcem, upečeme dorůžova a hotové přelijeme rozpuštěným medem.

Velikonoční nádivka
0,2 l mléka, 2 vejce, 250g vařeného uzeného masa, sůl, pepř, nového koření, 100g strouhané housky, mladé kopřivy, 50 másla
Vejce rozmícháme s mlékem, přidáme vařené, jemně posekané maso, sůl a koření a zahustíme strouhanou houskou. Nakonec vmícháme oprané a posekané kopřivy.
Pečeme v máslem vymaštěném pekáči přibližně půl hod.

Mazanec
500 g polohrubé mouky, 1 lžička prášku do pečiva, 190 g cukru moučka, 100 g másla, 1 lžička soli, citronová kůra, 3 žloutky, 30 g droždí, 3 kostky cukru,
3 lžíce mléka, 50 g rozinek, 30 g mandlí, 1/8 l mléka, vejce na potření, tuk
Smícháme polohrubou mouku, prášek do pečiva, sůl a citronovou kůru z 1 dobře omytého citronu. Přidáme rozehřáté máslo, moučkový cukr a vzešlý kvásek z droždí,
cukru a vlažného mléka. Přidáme žloutky rozkvedlané ve zbylém vlažném mléce, pokrájené mandle a rozinky a  vypracujeme tužší těst. Překryjeme utěrko a
necháme na teplém místě kynout. Po prvním vykynutí ještě jednou těsto vypracujeme a necháme znovu vykynout. Pak na pomoučeném vále rozdělíme těsto na dva
díly, z každého vytvarujeme mazanec a přendáme je na vymaštěný plech. Potřeme žloutkem, necháme ještě 15 minut kynout a pak v rozehřáté troubě pečeme.
Po chvíli teplotu snížíme a mírněji dopečeme. Špejlí zkoušíme, jak jsou propečené. Po vychladnutí pocukrujeme.

Beránek z dvou barevného těsta
150 g másla, 280 g moučkového cukru, 6 vajec, citrónová šťáva, 1-2 lžíce kakaa, 1/8 l mléka, 280 g polohrubé mouky, tuk na vymazání, hrubá mouka na vysypání
formy, moučkový cukr, 2 malé čokoládové bonbóny
Máslo s cukrem a žloutky utřeme do pěny, ochutíme citrónovou šťávou a střídavě přidáme mléko i mouku. Nakonec těsto zlehčíme tuhým sněhem. Rozdělíme na
dvě poloviny, jednu necháme světlou, druhou obarvíme kakaem. Do vymaštěné, moukou vysypané formy klademe těsto v barevných vrstvách. Beránka pečeme zvolna
v předehřáté troubě, upečeného vyklopíme a pocukrujeme. Jako oči dáme malé kulaté čokoládové bonbóny.

Velikonoční nádivka

Také jeden z tradičních velikonočních pokrmů...takže na něj o Velikonocích rozhodně nezapomeňte.

Ingredience:
8 rohlíků
6 vajec
500 g uzeného vařeného bůčku
sůl
pepř
hrnek mléka
pažitka
petrželka
čerstvé kopřivy

Návod k přípravě:
Rohlíky nakrájíme na kostičky a přelijeme mlékem, které se po chvíli vsákne.
Přidáme na kostičky pokrájený uzený bůček, žloutky, sůl, pepř a nasekané čerstvé bylinky.
Pořádně promícháme a nakonec vmícháme sníh z bílků.
Zapékací misku vymažeme sádlem, vysypeme strouhankou, vlijeme těsto a upečeme.

Beránek z třeného těsta s rumovou polevou

Milé ženy, vyzkoušejte a upečte si také beránka podle našeho receptu.

Připravte si:
120 g tuku
5 vajec
150 g cukru
1/8 l mléka
350 g hladké mouky
1 balíček prášku do pečiva
1 balíček vanilkového cukru
tuk na vymazání
mouka na vysypání formy

Poleva:
400 g moučkového cukru, 1 lžíce rumu, necelé 2 lžíce mléka, 2 rozinky

Návod k přípravě:
Tuk utřeme s cukrem, přidáme žloutky a vše ušleháme do pěny. Pak přidáme střídavě tuhý sníh, mléko, vanilkový cukr a mouku prosátou s práškem do pečiva.
Těsto vlijeme do vymaštěné, moukou vysypané formy a zvolna pečeme v předehřáté troubě. Vychladlého beránka vyklopíme a oči naznačíme rozinkami. Pak jej
přelijeme polevou: moučkový cukr prosejeme a utřeme s horkým mlékem i rumem do hustší směsi.

Velký pátek

• V katolické liturgii je dnem smutku, nebyly bohoslužby, jen se zpívalo a četly se texty.
• Součástí pobožnosti bylo odhalení a uctění svatého kříže.
• Výzdoba kostela je chudá, žádné květiny, žádné svíce na oltáři, písně se zpívají bez doprovodu varhan a zvony mlčí.
• Hlas zvonů nahrazovaly různé řehtačky malé i velké, chodilo se s velkým hlukem po vesnici, zpívalo se, texty popěvků byly namířeny proti Jidášovi a Židům, kteří ukřižovali Krista. Někde děti s řehtačkami honily Jidáše - vybíral se zrzavý chlapec.
• Velký pátek je také postním dnem - postem od masa a újmy v jídle.

Pověsti:
Na Velký pátek se děly zázraky a země měl magickou sílu. Otevírala se, aby ukázala své poklady. Poklad označovalo světýlko nebo kvetoucí nebo zářící kapradí, otvor ve skále, ze kterého vycházela záře. Na souš vycházeli vodníci a proháněli se na koních. Podle pověsti se i na chvíli otevřela hora Blaník.

Zvyky:
vstávalo se před východem slunce, lidé se chodili mýt do potoka, aby se chránili před nemocemi.

Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu, to je mělo ochránit před bolením zubů.

V krajích s plátenickou výrobou se předly pašijové nitě, pak se udělalo na šatech několik stehů, to mělo ochránit před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá z plátna pašijových nití chránila před bleskem.

V tento den se nesmělo nic půjčovat, protože půjčená věc by se mohla očarovat. Věřilo se hodně na čarodějnice a uhranutí.

Nepracovalo se na poli ani v sadu, aby se nehýbalo zemí.

Nepralo se prádlo, protože by se prádlo namáčelo místo do vody do Kristovy krve.

Také se chodilo dům od domu, za zvuku řehtaček a různých říkaček se oznamovalo poledne a ranní i večerní klekání. Hospodyně připravovala obdarování v podobě sušeného ovoce, pečiva, vajec a někdy také drobných peněz.

Bílá sobota

• Jelikož jsou při obřadech vigilie křtění novokřtěnci, kteří nosi bílé roucho, je též možno, že název pochází odtud. Bílé roucho je znakem čistoty, připomínající smytí hříchů křtem.
• Ve starém křesťanství nebyla dnem liturgickým, konala se jen noční bohoslužba - vigilie. Před ní se posvětil oheň od kterého se zapálila velikonoční svíce - paškál.
• Oheň se světil před kostelem a v mnoha vsích se doma muselo uhasit ohniště. Potom hospodyně položila polínko před kostelem na hraničku, když knez oheň posvětil, každá si vzala žhavé polínko a znova jím zažehla ve stavení oheň.
• Skončením Bílé soboty skoncoval také dlouhotrvající půst.

Zvyky:
Z ohořelých dřívek se vytvářely křížky a nosily se do pole, by bylo úrodné. Popelem z posvěceného ohně se posypaly louky.

Někde se uhlíky dávaly za trám do domu, aby ho chránily před požárem.

Na Bílou sobotu se zaké uklízelo, bílilo. Připravovalo se a chystalo. Na slavné Vzkříšení, na Hod boží velikonoční, obřadní i sváteční pokrmy, pekly se mazance i velikonoční beránci, pletli se pomlázky z vrbového proutí a nebo vázali březové metličky a zdobila se vajíčka.