... jen tak pro radost :o)

Básničky a různé veršíky

Stopy na sněhu

Jan Čarek:

 


Photobucket
 

Kdo tu skákal hop a hop,
sníh nám poví podle stop.

Chodila tu zrána,
chodila tu vrána.

Pak tu čtverák zajíček
otisk čtvero paciček.

Ani bažant nescházel,
taky se tu procházel.

Koroptvičky nakonec
nožkou psaly na tom sněhu:
Byly jsme tu v noci dnes
až do rána na noclehu,
mrazila nás ale zem,
nejvíc na nožičky.
Se srdečným pozdravem
Vaše koroptvičky.
 

 

Báseň od milé Sidy

Děkuju moc!



Na jaře

když všechno zpívá zelení
hora se v krásné tělo ženy promění
zpěv ptáků sluch přírody laská
a na jeviště vstoupí láska.
Stromy rozkvetou
a květy se chvějí
milenci o věrné lásce si vyprávějí
vzduch vůněmi je v agonii
čím jsem starší
tím více ráda žiji.




Autor: princeznacarodejkaZ 13.05.2009
 

Pár krásně popsaných obrázků od Sidy

Moc krásné veršíky, děkuji! :o)



princeznacarodejkaZ

Květinky

Posílám Ti modré kvítí
jak sluníčko v barvách svítí
jeurčeno k svátku
ženám na památku
květy krása jsou největší
tak ať Tvé srdíčko potěší!

Jind.



____________

Růže

Posílám Ti pugét růží
dech se z krásy jenom úží
bílé
rudé květy voní
závoj nevěstin se kloní
kytice je zavázaná
nádherná je
dokonalá
křehká z květů jemná krása
z plátků něžných se natřásá

Dobrou noc Vandičko J.





_________________
 
Noc zapálila žlutou svíčku
posílám noční pugét růží
ať radost nezvadne Ti v líčku
život nám ještě hodně dluží.
Květiny kolem poházené
lístečky zdobí slavnostní stůl
ať nitro krásou je okouzlené
až zbude měsíce na nebi půl.

Dnes je na obloze mnoho hvězd září jako brokátové šaty, je vidět malý i velký vůz
a měsíc zlatě svítí, přeji Ti Vandičko krásné sny. Jind.



____________

Růžičky

Noc už souká zlaté nitky
na obloze září kytky
posílám Ti tři růžičky
s červeno růžovými líčky
kapky zdobí jejich tváře
lesknou se od jasné záře
copak se to asi stalo?
To ráno lístky rozplakalo!
Věčer tiše krásně sníme
a ráno?
Ke květům si přivoňíme.

Jin.




_______________

Lilie

Dech Tvůj ať se napije
z růžovoučké lilie
lístky tmavě zelené
dlí u štíhlého temene
svět je krásný s květy v tanci
z jara dostávají šanci.
V zahradě si trůní
vždy v nádherné vůni.
Já Ti přeji hodně slunce
pij z krásy
jako hvězdy v tůňce.

Jind.


_________________________________
 

Petrklíče

Barevné květy chvějí se v baletu
jako by malíř rozmíchal paletu
sytě fialová do očí bije
"nádherná květinová symfonie!"
Jaro už vložilo do země klíč
tohle je krásný petrklíč.
Včelky už hlásí se s dámskou volenkou
větřík je cukroval sladkou žmolenkou.
Ach.. znám ty květiny podle jmen
přeji Ti Vandičko krásný den.

Jin.






______________________

Pro Vandičku, Jind


Prostinké květy nejraděj mám
z barevných macešek srdce Ti udělám
pak posadím se do těch květů
a obejmu Tě jen tak v letu.
Modrá a bílá žlutá a rudá
jaro je překrásně zbarvená stuha.
Všechno tak s přírodou nádherně ladí
v srdci–tam zůstanem stále mladí.




Vandičko-posilám Ti růži
co v záhonu k ránu ještě spala
růžovými květy nás v horku země zasypala
propůjčím svoje oči
Tobě na chvilu
až otevřes tuhle voňavou zásilku.
Ješte orosená
sukně jako ze skla
čerstvě utržená
ve slunci se leskla.
Přítelkyně drahá
pozdrav Ti posílám
do okolní přírody za Tebe se podívám
povím Ti o krásách
jenž skýtá Božský svět
voňavé jaro je tady zpět.

Jin.


 

 

Věčná láska




Toužím být vánkem, co hladí tvoje ňadra,

rozčeše hřívu a zlíbá černé vlasy,

chtěl bych se dívat na tvoji krásu s patra,

do rána, než rosa nazdobí tvé řasy.

Stříbrné kapky něžně kochají se tělem,

kůže sálá víc jak litinové tály

a pevná prsa, na torzu saténově rdělém,

s mými údy si provokativně hrály.

Nádherné jitro zavoní černou kávou,

dva šálky na stole už na nás čekaly,

všechno tak krásné prolétlo mi hlavou,

když jsme se v aktu horoucně líbaly.

S pohárů do dna věčnou lásku pijeme,

sytíme těla v žáru noci temné,

už dlouhá léta spolu tak šťastni žijeme

a naše city? "Ty zůstávají stejné"!


Copyright  © 2007, Sidy All Rights reserved.

 

Dôvera

Jana Klanduchová



Podaj mi ruku
Nech vystúpim o krok vyššie.
Ukáž mi cestu,
Na ktorej bariér niet.
Si moja cesta budúcnosti,
Cez tvoje oči vnímam tento svet
S tebou môžem spadnúť do priepasti,
Ja viem, že vytiahneš ma späť.



(Ze slovenského časopisu - Vierka)

 

Holubí dům

Jiří Schelinger


složil: Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák, 1997

 

Zpívám ptákům a zvlášť holubům,
stával v údolí mém starý dům,
ptáků houf zalétal ke krovům,
měl jsem rád holubích křídel šum.

Vlídná dívka jim házela hrách,
mávání perutí víří prach,
ptáci krouží a neznají strach,
měl jsem rád starý dům, jeho práh.

Hledám dům holubí,
kdopak z vás cestu ví?
Míval stáj roubenou, bílý štít.
Kde je dům holubí
a ta dívka, kde spí?
Vždyť to ví, že jsem chtěl pro ni žít.

Sdílný déšť vypráví okapům,
bláhový, kdo hledá tenhle dům.
Odrůstáš chlapeckým střevícům,
neslyšíš holubích křídel šum.

Nabízej úplatou cokoli,
nepojíš cukrových homolí.
Můžeš mít třeba zrak sokolí,
nespatříš ztracené údolí.

Hledám dům holubí,
kdopak z vás cestu ví?
Míval stáj roubenou, bílý štít.
Kde je dům holubí
a ta dívka, kde spí?
Vždyť to ví, že jsem chtěl pro ni žít.

Zpívám ptákům a zvlášť holubům,
stával v údolí mém starý dům.


 

Ještě že Tě lásko mám...

Petr Kolář
 

  btrfly020_1a.gif


Image and video hosting by TinyPic

MySpace

Asi bych ti říci měl
Jak rád se úst tvých dotýkám
Taky bych ti slíbit chtěl
že spát už nikdy nechci sám

V žáru noci do tvý kůže píšu jméno svý
Každej chlap mi tiše závidí
Ještěže tě lásko mám
S tebou mířím k výšinám
Ještěže tě lásko mám
Na mou duši přísahám
Máš chuť stejnou, zůstaň se mnou

Ty jsi pro mě poušť i déšť
Jsi vším, co zrovna prožívám
Lepší přístav nenajdeš
To vím a často nepřiznám

Kombinace slov je kód, od mýho srdce klíč
Říct si o něj, ty se nestydíš
Ještěže tě lásko mám
S tebou mířím k výšinám
Ještěže tě lásko mám
Na mou duši přísahám
Ještěže tě lásko mám
S tebou mířím k výšinám
Ještěže tě lásko mám
Díky tobě nejsem sám
Máš chuť stejnou, zůstaň se mnou...

Friendster images

 

Básnička naší Péti..:)

Blíží se vánoce, tak právě tahle... :)

"Vanoce "

       

 

Snehove vlocky
snasi se neme k zemi ,
bile kone mavaji svymi kridly ,
priletaji na zem s nimi ,
ruze v pokoji mrazem zvadly
- lidske rty nahle ztuhly .

Na ocnich vickach tvori se jinovatka ,
zasnezena je cela krizovatka .

Za okny cinkaji rolnicky ,
santa si zavazuje tkanicky .
V okoli poletuje snih ,
deti poskakuji na sanich ....

Maminka pece vonave cukrovi -
- jakepak budou darky ... - kdo to vi ???

-- GoldeneMarry

  

 

Básnička mojí sestřičky:

Vzpomínky z korálků...

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics
 
Vzpomínek spoustu mám, korálky navlékám...
...které z nich převládají? Jak se teď naskládají?
Sama sebe se ptám...
 
Jak pevná nit korálky udrží? Či slunečný paprsek, ten nápor vydrží???
Vzpomínky smutné i veselé, ty různou tíhu mají,
však pod slunečním paprskem, i ledy, roztávají...
 
Tisíce vzpomínek, které tak pestré jsou, sluneční paprsky, určitě unesou!
Sluneční paprsek, tvé srdce rozehřeje, při každé vzpomínce, tvou mysl rozechvěje...
 
...a tisíce vzpomínek, jako ty korálky, se rychleji, či pomaleji zas kutálí do dálky... :)
*darmar*

 

Další básnička ze zpovědnice...

 

Vstup do Zpovědnice

Vzpomínky...
 
Kam jenom jít?
Kam se schovat?
Nebo mám chtít
vzpomínky opatrovat?

Tisíce vzpomínek,
utíká do dálky,
předlouhý řemínek
a na něm korálky.

Korálky sbírané
dlouho a pomalu.
odpadnou po jedné
zbyde jich pomálu.

Až zbyde jen
samotná nit,
skončí se sen
já začnu zas' žít.


Tuda

 

 

SMSka 4

Opustily mě dneska všechny múzy,
řekly, že už se nikdy nevrátí.
Prý zažily už se mnou hodně hrůzy
a to je jen tak něco nezklátí.

Já prosila je hned několikrát
ať neodchází nikam pryč.
Odpověď zněla, že nemůžu vyhrát,
když odhodila jsem k Tobě klíč.

Tak zůstala jsem tady stát,
samota s beznadějí jsou mými přáteli.
Možná bych se měla ještě prát,
ale jak? Ze srdce zůstaly jen krátery.

 Tulda

 

 

RŮŽE OD TEBE

 

V srdci usíná mi žal,
mé hrdlo se úzkým zdá.
Rudou růži jsi mi dal,
odešla však duše tvá.

Odplula do hlubin času,
nechala mne samotnou.
V růži nacházím já krásu,
růže je mou útěchou.

Cítím z ní tvou duši,
tvá slova pořád slyšívám.
Řka, že mi to sluší,
odešel jsi jen ty sám.

Zemřel jsi já budu žít,
odešel jsi - škoda.
Žít lépe teď já budu chtít,
chci žít za nás oba.

Žít věčně budu pro tebe,
věčnost přejdu s růží tvou.
Pak dostanu se do nebe,
tam přiběhnu za tebou.

DARY Z LÁSKY PŘEŽIJÍ VĚČNOST...



 jeden lid z brna

 

 

V noci...v temném pokoji

 

 

Reklama... :)

 
Chtěla bych znát toho vola,
co vymýšlí reklamy.
Jeho blbost k Bohu volá,
zasloužil by do tlamy!

Dámské vložky, hladké nožky,
též král sýrů Hermelín,
nevypnu-li televizi,
budu míti brzy splín!





Jeden jogurt, druhý jogurt,
k tomu zdravá Lučina,
holčička se blbě směje
mně harašit začíná!

Plenky Pampers nebo Boby,
Harry Potter - velké hobby.
Do toho se jako víla
ještě zjeví Lanza bílá!

S prádlem není žádná dřina,
reklamě teď vzdávám hold,
všechnu špínu - což je prima,
vypere teď pro nás Bold.

Jenom jedno nedovede,
což je ovšem nasnadě!
Nikomu se nepovede
vyprat špínu ve vládě!

G.S. Condro - to je zázrak,
okamžitě pomůže,
po chorobě ani náznak
když již člověk nemůže.

Minerálkou zapít ještě,
známou značkou Mattoni,
za sluníčka ba i deště,
všem chorobám odzvoní!

Na reklamu ještě čekám,
třeba bude za chvíli.
Whiskas není ??? - To se lekám!
Už ho kočky skoupily!!!!

Zato Whisky, Fernet, Vodka
obrazovkou burácí,
lahodný mok - český Budvar,
než jej koupí Skopčáci.

Právě proto, lidé zlatí,
když je na nás osud zlý
Nechť jsou s námi všichni svatí,
zůstaňme vždy sami, sví !!!

 
 
 

Přelom

 

Dívčí pokoj zahalen temnou noční tmou,
v něm dívka co do tajů snů ne a ne nahlédnou.

Leží .. dívá se do stropu,
přemýšlí...
na spánek však ani stopou,
nemyslí...

O čempak přemýšlí??
O tom co zažila??
Nebo jen v duchu sní..
Co ráda by prožila??

"Dnes zvláštní den udál se ..."
zašeptá, ke zdi otočí se ...

.. usnula??
ne ... jen slzy před světem ukrýt chtěla.

je sklamána .. rodinou, přáteli, .. láskou,
ale nechce být spatřena, raděj skrývat se bude pod maskou,
chce tvářit se vesele, radostí zářit..
tak utře si slzy a začne se tvářit...
...štastně...

Pak začne snít o kráse fráze slov "mít rád"
a po chvilce, oči zavírají se a chce se jí spát a spát...

 Darjojo

 
 
 

Sen...

Sním a vidím jenom tebe,
sama peklo, s tebou - nebe.
Sním a ty jsi sen,
sama - bolest, s tebou - láska jen.
Sním a nechci poznat ráno,
sama nic, s tebou - co je zakázáno!

 janniczka

zdroj:

Elektronické Pohlednice, SMS Přání

 

Smutné i veselé básničky

 



Kočička

 

Je mi smutno, lásko má,

chci tě líbat na líčko,

chci tě hladit kočičko,

ty má krásko vysněná!

Mám rád vlasy, vůni v nich,

mám rád nosík i tvůj smích,

mám rád očka ve kterých,

taje i ten chladný sníh!

Ty jsi pro mě maličká,

milá, něžná, čisťoučká,

sladká je tvá hubička,

sladká jsi jak kočička.

Proč mi není dobře,

proč mi není hej,

proč jen nejsi u mě,

jenom za mnou pospíchej...

 




Blázínek

 

"Jsi jak růže, jsi jak květ,

nech mne prosím přivonět,

chci mít všude Tvoje listy,

Ty budeš můj celý svět.

Chci být s Tebou každou chvíli,

chci mít pocit, že jsme žili,

jeden život plný vášně,

že nám spolu bylo krásně.

Chci mít v klíně Tvoje vlasy,

chci se kochat z Tvojí krásy,

hladit Tvoji něžnou duši,

pro Tebe mé srdce buší..."

 




Ježíškova vánoční idilka

Vánoční idylka krásná se zdála,

v cestě mi, bohužel, hospůdka stála.

Jsme národ veselý, berte to žertem

u kamen čekal mě Mikuláš s čertem.

Tak asi nepřijdu, moc mě to mrzí,

však příští vánoce budou už brzy.

Poklusem s kreditkou kupujte dárky,

já si dám pivečko a teplý párky.

Už to tak vypadá, jste v pěkným srabu,

dárečky nebudou - fakt na to dlabu.

Pravda je taková, není jí rovno,

já od vás dostávám každý rok hovno.

Komu co nadělit, pečlivě zvažte,

já si dám vínečko a vy se snažte !!!

S úsměvem na tváři - moc vám to sluší,

VESELÉ VÁNOCE a slunce v duši !!!!

Váš Ježíšek



 

 

Básně pro pobavení

 

Píseň Skákal pes

 normálně česky:

 

 Skákal pes přes oves,

 přes zelenou louku.

 Šel za ním myslivec,

 péro na klobouku.

 Pejsku náš, co děláš,

 žes´tak vesel stále,

nevím sám, řek bych vám,

 hop a skákal dále....

Ostravák:

Skače čuba přes obile

 šibko hupe přes luku.

 Za ňu chachar v kamizole

 fájne brko v klobuku.

 Kaj se vališ, co se chlameš,

 co se ščuřiš jako cyp?

 Prd ti řeknu, take zname

 a zas vali do kajsik.

 



 Brňák:

 

 Bere čokl glajze grýnó

 hópe lúpink přes Kajzec.

 Za nim kópe plótve rýnó

 plotňák jégr na Oltec.

 Co se pecní, těžké lochec?

 Kvaltuj fligny, haltni vály.

 Žádné ánunk, čokl borec

 migne cemrem a de pali.

 



 nadstrážmistr Policie ČR:

 

 Dne 18.8. t.r. jsem prováděl spolu s nstrm. Hyhlíkem pravidelnou

 obchůzku.Na konci ulice Polní jsme zjistili osobu mužského pohlaví

 konající chůzi po poli spolu s jeho psem, který skákal přes ječmen

 proso obilí.

 V osobě byl námi zjištěn M. Slivec v uniformě zaměstnance správy lesů.

 Oba jevili známky rozjařenosti. Na přímý dotaz po příčině jejich veselí

 uvedl pes, že sám neví a pokračoval ve výše zmíněné činnosti. M. Slivec

 k dotyčné věci doznal, že pes skáče proto, že se nažral tzv. trávy.

 Provedli jsme zajištění obouch pachatelů a sdělení obvinění z trestného

 činu

 nedovolené výroby a držení omamných látek a jedů podle paragrafu 187

tr.zák.

Pamatuj:

Až tě život omrzí a stane se peklem, skoč po hlavě do hajzlu a přikryj se deklem!

Když láska zavelí, rozum je v prdeli!

Naše heslo je a bude, milovat se vždy a všude!

Ve volbě lásky opatrný buď, ne podle zevnějšku, ale podle srdce suď!

Máš-li sucho v hubě, kup si chrchle v tubě!

Polibek je pouhý klam, spojení dvou lidských tlam, a co se tím docílí? Přenáší se bacily!!

O lásce se nám vždy musí zdát, vždyť láska je jak pustý sad. Ve kterém nevykvetou bílé květy bez kouzelné věty: "Mám tě rád!"

Láska je krásná věc, když dva se mají rádi, láska je bolest, když jeden zradí.

Jen jedno srdce máš, tak proto si ho važ! Láska je hnutí, které nutí, dva blázny do blbnutí!

 



Bláznivé básničky

 

Jed jsem med.

A jak jsem jed,

tak mi narost špek.

To jsem se lek!

Žádný med a jenom špek.

Tak jsem řek :

"Pryč ten tuk!"

A ten tuk - ani muk.

A tak bylo po tuku.

No a navíc - bez hluku.

Jeden, dva, tři krajíce,

k tomu guláš ze lžíce.

Trochu si to okořením,

ať se jednou dobře najím.

Zapiji to trochou piva,

to se potom pěkně zívá.

Kachničku dám si před večeří,

dvě kachny už v břiše leží.

Na večeři pak jak se patří,

zblajznu další, možná i tři.

Hlady skoro nevidím,

o jídle teď pořád sním.

Sním vše, co se spapat dá,

o koblizích se mi zdá.

Když se někdy najím moc,

bříško bolí celou noc.

Brzy ráno, zas a opět,

snídám, snídám - pak hned oběd.

Ve světničce kotel,

děvče jedlo popel.

Byla vzrůstem nevelká,

říkali jí Popelka.

Ve světničce kotel stál,

a tak jedla popel dál.

Žila jedna holčička,

měla krásná očička.

Měla oči jako kočka,

říkali jí Šikmoočka.

Pak potkala chlapce svého,

toho kluka žůžového.

Spolu jeli do Afriky,

do jedné tam republiky.

Měli spoustu potomků,

žůžookých pacholků

Lesem běží mravenec,

jde zazvonit na zvonec.

Přijde k srně na louce,

která si tam, pasouce,

přešlapuje na mouce.

Na krku má zvonec,

všim' si ho mravenec.

Přijde blíž, a věru,

hned je namaděru

Vlahou nocí motýl letí,

zblajznul ženu, zblajznul děti.


 

 

Básničky mojí sestřičky...

Začátek...

Image Hosted by ImageShack.us

Prej mám začít skládat básně,
Proč ne? Něco zkusím, jasně!
Pro tatínky, děti, mámy,
můžete číst všichni s námi...

O čem ale budu psát?
Básničky má každý rád...
Hlavně, když se můžem smát,
za břicho se popadat!

Takže něco veselého,
no já nevím, podle mého
někomu uplně stačí,
spoustu věcí, co jsou k pláči,
směje se, ač nemá čemu,
smutnému i veselému...

Copak je to za lidi?
Že se trochu nestydí!
Myslím, že jim spousta lidí,
jejich radost závidí!!!

 

(darmar)

 

Přátelství...

Image Hosted by ImageShack.us

Co je vlastně přátelství?
je to brána k tajemství?
Lépe se nám žije s ním,
nosí lásku se štěstím...

V přátelství jsou skvělé věci
a to za to stojí přeci,
je to milé objetí,
občas krásné dojetí...

Přátelství si lehce získá,
osoba Ti hodně blízká,
třeba se ti občas stýská,
ve tvém srdci smutek tryská...

Přítel ti vždy rád pomůže,
občas koupí čerstvé růže,
vždy pomocnou ruku podá,
tak potřebnou sílu dodá...

Přítel nikdy nepodrazí,
nikdy ti nic nepokazí,
pro hloupost se neurazí,
přátelé vždy, jsou si drazí...

Cítíš v srdci krásné chvění?
Nad přátelství prostě není!
Přátelství, je přece krásné,
pevné, věrné, nevyhasne...

Jak jen příteli vše říct?
Mlčení je někdy víc...
Stačí pohled, ruky stisk,
přátelství, je velký zisk!

Tohle na sto procent vím,
všechny o tom přesvědčím,
víš, proč to tak dobře znám?
Přece proto, že tě mám!!!

--------

"přátelství, to je někdy víc než láska,
je to víra, v to, že ruka svírá, pevně jinou dlaň..." (P. Rezek)

(je to moc pěkná a pravdivá písnička... ahoj...)

darmar

 

Déšť...

Image Hosted by ImageShack.us

Dnešní den je celý v dešti,
to nám venku prší štěstí...!
Takže není důvod k smutku,
neoddávej se zármutku.

Moje mysl už tě svléká,
po těle ti kapka stéká...
Tak se neboj a pojď blíž,
ať mé srdce uslyšíš...!

Za ruce se uchopíme,
svoje teplo pocítíme,
slyšíš, jak mi srdce buší?
Okolo nás, krásně prší..

Nemusíš mít vůbec strach,
když máš kapku na řasách,
hlavně že tě můžu mít,
i v dešti o lásce snít...

Láska hřeje v každé době,
moje láska patří Tobě,
ať si klidně krásně prší,
nás prostě nic nevyruší...

Vnímám dotek Tvého těla,
Ty přesně víš, co bych chtěla,
cítím krásné vzrušení,
je to prostě k zbláznění...

V krásném dešti bych tě chtěla,
cítíš jak jsem mokrá? Celá?
Milování ve vodě,
krásné hrátky v přírodě...

Ať si klidně padaj kroupy,
kdo se mračí, ten je hloupý,
tak se nestyď a pojď na to,
určitě to stojí za to... !!!

darmar

Pohlednice

 

Květen - lásky čas...

Image Hosted by ImageShack.us

První máj, je lásky čas,
jako Mácha, píšu zas...
Ten pohled zasněných očí,
láskou se mi hlava točí...
 
Tlukot našich srdíček,
posezení u svíček,
něžné tóny písniček,
spousty krásných růžiček...
 
Touha, vášeň, co v Tobě je,
něžný dotek rozehřeje,
malá špetka beznaděje,
cítíš, co se s Tebou děje?

I taková láska je,
když někoho milujem,
nejsme schopni vnímat nic,
chceme sebe, víc a víc...
Je tak krásné lásku cítit,
za ruku Tě pevně chytit,

nemusíme nikam spěchat,
svým představám můžem nechat,
času, kolik budem chtít,
každý by chtěl lásku mít...
 
Čekání je vždycky krásné,
touha nikdy nepohasne,
když si počkáš,
tak se dočkáš...

Nečekaně, z nenadání,
tomu nikdo nezabrání,
nás už nikdo nezachrání,
jen bouřlivé milování...!!!

(darmar)

 

Naše sedmé výročí...

Image Hosted by ImageShack.us

7.

A máme tu sedmičku,
krásný pocit v srdíčku,
jaro je tu v plné kráse,
jako naše láska, zdá se...

Všechno kvete, je to krása,
až mi z toho srdce jásá!
Venku vše tak krásně voní,
láska se mi hlavou honí...

Chci tou krásou s tebou jít,
za ruku tě něžně vzít.
vášnivě Tě políbit
vždy, když se mi bude chtít...

V srdíčku mi zní tvůj hlas,
"miluji Tě," šeptá zas.
mohli bychom naše city,
nechat lásce na pospas...

Tak už máme sedmičku,
sedm krásných měsíčků,
a též další kytičku.
tu červenou růžičku...

Tolik lásky v srdci máš,
vždycky mi ji všechnu dáš.
Tolik krásných něžných věcí,
za oslavu stojí přeci...

Večer zapálíme svíčku,
pustíme si svou písničku,
nalejeme si skleničku,
chytíme se za ručičku,
zasníme se na chviličku,
dlouhou dáme si hubičku...

Potom krásně, něžně, dlouze,
bez zábran a spolu pouze,
v záři svíce, co chtít více...(?!)
oddáme se erotice...!!!

(darmar)

 

Image Hosted by ImageShack.us

 

Básničky...

 

Možná, že už jsem řekla všechno, co jsem chtěla,
mám pocit, že moje ruka navždy oněměla.
Tak jako mé oči dávno opustily slzy,
z mého srdce někam odletěly můzy.
Všechny verše se vytratily zadními dvířky,
přesně takhle svět přichází o básnířky.
Je ale možné, že až si odpočinu,
pochytím někde druhou slinu.

 Euterpé

 

13.gif(7 kb)

Dnes o půlnoci
duchové vyzvali tě k tanci
dnes o půlnoci
ti zašeptal
nemáš šanci

Dnes o půlnoci
kdy celý svět ještě spal
dnes o půlnoci
ti on sám
poslední naděje vzal

Dnes po půlnoci
se zdá,že už nikdo nepomůže
dnes po půlnoci
se jeho krev tiše
vsakuje do tvé bílé kůže

Dnes po půlnoci
odešli i duchové,odešla zloba
dnes po půlnoci
ďábel přijde
stejně pro vás oba

Dnes po půlnoci
se zlí duchové zase vrací
dnes po půlnoci
z vašich zlých činů
ďábel zvrací

 

Osud a Smrt

 

Teď jeden příběh povím vám,
A jak už se někdy stává,
Tento příběh co teď mám,
S osudy lidí mává.

Kdesi v daleké zemi,
A před dobou velmi dlouhou,
Žil nešťastný hoch jména Semi,
A trpěl prazvláštní touhou.

On smutných patnáct let prožil,
A déle žít už nehodlal,
A tak se co nejvíc snažil,
Aby smrtelně se pobodal.

Klekl si tedy na zem,
A dýku do rukou vzal si,
Zabodl ji někde nad pasem,
když v tom k němu dolehly hlasy.

Proč se takhle život ukončit snažíš,
A dýku v sobě máš,
Tímto mi jen mé plány kazíš,
-Teď osud svůj najít se snaž.

Semi oči své hned otevřel,
Už necítil žádnou bolest,
Však z tohoto světa neodešel,
To snad Smrt! se musel splést.

On tedy dál teď musí žít,
A osud svůj završit,
Jen aby poté mohl odejít,
A nic už ho nemohlo vyrušit.

Žil tedy dál a lépe,
Aby osud svůj našel,
A často mluvil na nebe,
Kéž by Smrt za ním zašel.



Po čase marného hledání,
Mu konečně vysvitla naděje,
Našel muže znalého bádání,
Muroka zvaného čaroděje.


Čaroděj do Semiho duše pohlédl
Hned toho však zanechal,
Toho, co on tam zahlédl,
Strašlivě se polekal.

Chvíli pak nevydal ani hlásku,
Zdál se najednou velmi stár,
V Semiho duši viděl lásku,
Ten mocný a velký dar.

On v jeho duši uviděl tu svou,
A sebe sama shlédl,
Co on, Murok, nechal za sebou,
A jak osud svůj si vedl.

Semimu dal jen prostý dík,
A ihned na cestu vyrazil,
Šel tam domů za seník,
Tam poprvé na ni on narazil.

Jeho láska dávná z mládí,
On potkal ji tam na seně,
Jak vesele si dovádí,
A tváří se krásně, zasněně.

Semi přijal vděčnost Muroka;
Dál už se o něj nestaral,
Šel hledat jiného proroka,
A čekal, co bude dál.




Uběhlo již pár let,
Než další věc se stala,
Vědma, starší jeho tet,
Jednu radu mu dala.

Pamatuj, hochu, že to, co chceš,
Nemusí být v širém světě,
Že když Pravdu nalezneš,
Další pravda dosáhne tě.

Semi nechápal její slova,
Ale přec si je vzal k srdci,
Začal osud hledat znova,
Přes pravdu chtěl smrt přemoci.

Za pravdu on bojoval,
Proti lži a násilí,
Však své železo koval,
Jak ostatní ho hasili.

Teď žil již přes dvacet let,
A zažil toho tolik,
Že mysl měla nad sto pět,
-té roků bylo tolik.

Zestárl tak velmi rychle,
Zjistil, že lidská pravda bolí,
Víc, než veškeré řeči tyhle,
Víc, než rána holí.




V jeden den on šel lesem,
Když uslyšel křik,
Rozběhl se za hlasem;
na překvapení už si zvyk.

Když k tomu hluku doběhl,
On uviděl tam dívku,
Rychle se k ní rozběhl,
A vytasil svou dýku.

Před ním náhle ze všech stran,
Objevili se muži,
Lupiči drsných rysů a hran,
Oděni v hnědé kůži.

Vydej tu ženu! křičel jeden,
Semi však na nic nečekal,
Srazil ho k zemi pohledem,
Kterého se i on sám polekal.

Zmocnila se ho zuřivost,
-velká stará zloba,
zmlátil je všechny víc než dost,
než i jen malá uběhla doba.

Dívka moc vděčná tam stála,
On však za pomoc svou nic nežádal,
Jen aby naň pamatovala,
Po čase že by požádal.

A tak on uvědomil si,
Že jeho osud v pravdě tkví,
Pomáhat jako rytíř kdysi,
Vyčistí mu svědomí.



Pomáhal on tedy dlouho,
Vědomě a z plných sil,
Než navlékl stařecké roucho,
A sám Smrt ho navštívil.

Jen pojď, Smrti, do domu,
Kynul Semi postavě,
Já pomohl kdekomu,
A tělo mám už v únavě.

Smrt tedy k němu promluvil,
Hlasem velmi smířlivým,
Já ti kdysi domluvil,
a tys žil čestně tu vidím.

Tys osud svůj v lidech našel,
V pravdě, lásce, pomoci,
A až tak daleko si zašel,
Že svítí tvá duše v temnotě noci.

Teď však ležíš tu sám,
Sám a už jen umíráš,
Teď i já dar ti dám,
Jedno přání tady máš.

Ty, Smrti sám dobře víš,
Že horší nežli temnota,
Je, jak ještě uvidíš,
Strašná a zlá samota.

Tvé přání splnit já teď mohu,
Já zavolám tvé přátele,
Aby se mohli odevzdat bohu,
U tvé smrtelné postele.

Tu zjevil se tam čaroděj,
A moudře na něj hleděl,
Lépe než já znáš světa děj,
i když já žiji mnohem více neděl.

Pak se tam objevila Murokova milá,
Semiho jen objala,
A tiše k němu promluvila,
Smutně přitom plakala.

Já plna díků tu teď stojím,
nevím, co mám říct,
když rány duše nezahojím,
hledím, a slzy nechám týct.

Pak zjevila se i ta žena,
Co ji před lupiči bránil,
byla momentem zasažena,
Jako když ji na duši ranil.

Já nevím co ti povědět,
jen že moc ti vděčím,
ty zachránil jsi celý svět,
-já si tu jen tak řečním.



Teď už je čas odchodu,
teď je doba konce,
čas posledního pochodu,
směrem do středu slunce.

Loučím se s vámi přátelé,
a tyhle chvíle pamatujte,
i zde, u smrtelné postele,
železo pravdy kujte.

Teď naposledy vydechl,
Za pravdu bijec jediný,
Snad někdo jiný povzdechl,
Aby setřásl svůj pocit viny.       

 Cergy 

 

 

13.gif(7 kb)

 

báseň o Červené Karkulce :o)

 




V pohledném stavení na konci vesnice,

bydlela sedmkrát trestaná světice,

od mládí fandila procházkám v šeru,

na jejich památku vlastnila dceru.

Křehounká dívenka s nosem jak okurka,

červeným od rumu - no prostě Karkulka.

Ráno, když maminka dcerušku spatřila,

dala jí facku a potichu pravila:

"Rychle si oblékni červenou sukénku,

babička za lesem dostala žloutenku."

Karkulka:

"Nač je mi maminko červená suknice,

ta jenom přiláká vilného myslivce!

Jestli mě znásilní, tak jako včera,

nebudu už tvoje nevinná dcera!?!"

Matka:

"Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,

než bába za léky utratí důchod!

Dones jí guláše aspoň půl hrnka

a bába vyskočí zas jako srnka!"

Popadla Karkulka aktovku s jídlem,

běžela lesem, jak píchnutá šídlem.

Navzdory vábivé červené sukýnce,

nestřetla na cestě vilného myslivce.

Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,

brzy jí donesly do známé chaloupky.

Karkulka:

"Co je to za fóry, tak brzo po ránu,

vlk se tu placatí v bábině županu!"

Vlk:

"Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří,

s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!

Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá,

zato tvá bába byla dost tuhá!!

Karkulka:

"Tak to sis vybral kvalitní potravu!

nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!?

Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou,

sežral jsi babičku s infekční žloutenkou!!!"

Lesem se ozývá zoufalé vytí,

jak se vlk pokouší vyvolat blití.

:o)

 

Zavzpomínejte na školní léta...

Pamatujete? :o)


Photobucket



 Perníková chaloupka

"Odkud ten náš holub letí?"

"Letím z lesa, milé děti,
vrkú, vrkú, vrkú."

"Cos tam viděl, holoubku?"

"Perníkovou chaloupku
u černého smrku."

"Viděls také Mařenku?"

"Jakpak by ne, holenku!
Viděl jsem ji, s Jeníkem
krmili se perníkem."

"A když z okna na zahradu
vystrčila baba bradu,
nebáli se, holoubku?"

"Kdepak! Zamkli chaloupku
na cukrový klíč -
a už byli pryč!"





  Kuřátko v obilí

Jak to bylo, pohádko?

Zabloudilo kuřátko
za zahradou mezi poli.
Pípá, pípá, nožky bolí.

Ve vysokém obilí
bude večer za chvíli.

"Povězte mi, bílé ovsy,
kudy vede cesta do vsi!"

"Jen se zeptej ječmene,
snad si na to vzpomene."

Kuře bloudí mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.

"Pověz, milý ječmínku,
jak mám najít maminku?"

Ječmen syčí mezi vousy:
"Ptej se pšenic, vzpomenou si!"

Kuře pípá u pšenic,
nevědí však také nic:

"Milé kuře, je nám líto,
ptej se žita, poví ti to!"

Kuře hledá žitné pole,
ale to je dávno holé.

A na suchá strniska
vítr tiše zapíská:

"Vždyť jsi doma, za chalupou,
Slyšíš? V stáji koně dupou,
kocour ve stodole vrní -
a tvá máma za vraty
zob, zob, zobá bílé zrní
s ostatními kuřaty."

"Děkuji ti, žitné pole!"

"Pozdravuj tam ve stodole!"

"Koho, milé políčko?"

"Zrno i to zrníčko!
Ať se ke mně zjara hlásí,
vychovám z nich nové klasy!"

A tak mámu zakrátko
našlo také kuřátko.





 Otesánek

Šel tatínek do lesa,
že si kloučka vytesá.

Pařízek si našel v lese,
tesal, řezal: najednou
kořínky se nazvednou
a pařízek rozběhne se.

Domů s tatínkem si kráčí,
tatínek mu sotva stačí.
Maminka se raduje,
chtěla kloučka, už tu je!

Pekáč buchet upekla mu,
na zem ustlala mu slámu.
Radují se, zpívají,
Otesánek jí a jí
a najednou rozhlédne se,
zívne, na mámu se třese.

"Sněd jsem talíř s buchtami
a teď se dám do mámy,
hamy, hamy, ham -
pak sním pekáč s kuřaty
a pustím se do táty,
lidi, to se mám!"

Máma stojí celá bledá,
ale táta - ten se nedá:

"Přines mámě, Otesánku,
vody v malovaném džbánku,
umyje tě, učesá,
půjdem zpátky do lesa."

Otesánek řízy, řízy,
řeže dříví z mladé břízy,
řízy, říz, říz -
ty víš dobře, milá pilo,
proč mu tolik vytrávilo
u zelených bříz.

A když už se v lese šeří,
běží s tátou na večeři.

"Mámo, já bych jed!"

"Všechno's prve sněd!"

"Udělej mi vdolečky!"

"Až sebereš drobečky."

Otesánek drobty sbírá,
chutnají mu, nevybírá,
než bys deset napočet,
převalí se, usne hned.

Druhý den ho táta budí,
Otesánka rosa studí,
do lesa však musí jít,
musí řezat řízy, řízy,
dříví z kropenaté břízy
a nesmí se zastavit.

A když už se v lese šeří,
běží s tátou na večeři,
neodmlouvá, všechno sní,
dostal chleba, kousek sýra,
potom ještě drobty sbírá,
lehne si a dobře spí,
spí a spí a spí a spí.


 

 

Trochu legrace ... :o))



Varování kolegům

Kolegové vážení!
Zmocní se mě zděšení,
když jdu kolem ledničky,
kde jsou v řadě skleničky.

Použít se nedají,
na umytí čekají.
Hrnečky a talíře
mají stejné potíže.

Nádobí si umývejte,
na čistotu jeho dbejte.
Prosím o to velice,
než mě raní mrtvice.


(to je přesně pro našeho Pavla...chi ...)



O oku a punčošce

Teče mi oko na patě
a vypadá dost okatě.
Kampak se asi vydalo,
sotvaže koukat začalo?

Zřejmě chce vidět Paříž, Řím,
cestování je pro něj vším.
Nebo chce vidět flotilu,
kterak se plaví po Nilu?

Těžko se někam dostane,
když na punčošce zůstane.
Jen ať se vydá na cesty,
punčoška nemá protesty.

Možná ho časem napadne,
cestovat že je nákladné.
Pak po té cestě půlroční
pracovat půjde na oční.

(něco pro nás... třeba by očko koukalo... chi chi...)

 

Básnička o kamarádu Frantovi

 


Kámoš Franta na vesnici, namluvil si krasavici.
Je moc hezká, nohatá, hloupá - ale kozatá.
On si slastí mručí, ať si chlapi čučí!
Její ladné pohyby, záviděti mohli by!
Dostal jsem na Frantu zlost, děláš hroznou pitomost!
Vykašli se na tu kost! Nehodí se k tobě dost!
Věř mi, vtipy na blondýny, nejsou žádné voloviny!
Problémy se začnou kupit. Probůh, Franto, nebuď sťupid!
Nedbal nic na dobré rady, zlákaly ho její vnady.
Šuškala si celá víska, krásná Vlasta chce být misska!
Povolil jí otěže, hlásí se do soutěže.
Ihned jsem mu navrhl, aby jí to zatrhl.
Hučím jako do dubu, měl bys jí dát přes hubu!
Ale Franta se furt chvástá, bude slavná moje Vlasta!
Jednou hledím na bednu, končí zprávy - já blednu!
Vysílají soutěž krásy, tohle bude Vlasta asi!
Když uběhl první půlka, objevil se démon Hůlka.
Ve finále jsem pak Káju, slyšel zpívat Včelku Máju.
Vlasta bulí dojetím, zvítězila - to je tím!
Vytryskl jí sopel, neb vyhrála Opel!
Kája přišel s antůrií, jak Romeo za Júlií.
Pak zazněl fanfára, vlasta hupsla do fára.
Franta doma pije whisku, moc se těší na svou missku.
Sotva vešla do dveří, přítel uším nevěří.
Křičí na něj Vlasta, je konec - a basta!
Nejsi štěstí garantem, ty blbečku s trabantem!
Sláva jí stoupla do hlavy, nechce už Frantovo pohlaví.
Vyprdla se na Frantu - majitele trabantu.
Nosí drahé diamanty, nemá nouzi o amanty.
Rajzuje si i ve Fordu, nebo lítá v concordu.
Franta myslí na Vlastu, žal utápí ve chlastu.
Šílí, že se jeho drahá, v Leu objevila nahá.
Slzy z jeho očí kanou - když ji poznal, byla pannou.
Dnes mě Franta vyděsil, na stromě se oběsil.
Tohle smutné povídání, Berte jako varování.
Ženská patří na řetěz! Když povolíš - je to děs!
My teplí se smějem - lepší je být gayem!

Tři prsteny

Autor: Josef Svatopluk Machar
 


Largest Database of Images For Comments And Profiles at FreeCommentTags.com

Sultán Saladin byl kdysi v tísni:
Peněz potřeboval slavný vládce;
řekli mu, že v Damašku žid jeden
má jich více, než lze potřebovat.
Zavolal si žida slavný sultán
a děl, vlídně promlouvaje k němu:
"Hle, vy židé, tolik knih jest u vás,
vaši mistři písemvšecko vědí,
pověz ty mi dle moudrosti vaší,
která ze všech věr nejlepší je víra?"
Saladin chtěl takto lapit žida!
Řekne-li, že židovská, ta jejich,
odpovím mu, že urazil moji
a dám pokutu si zaplatit.
Řekne-li, že křesťanská či moje,
zeptám se ho, proč že nepřestoupil
k víře Mohameda nebo krista
a dám pokutu si zaplatit.
V každém případě jej tedy ztrestám,
tučnou pokutu a přidám důtku!
Vyslechl otázku tu starý hebrej,
zamyslil se hluboce a řekl:
"Mocný vládce, pravda, v našich knihách
mnoho psáno jest, však přec ne všecko,
naši mistři písem leccos vědí,
všecko však ví jen ten vševidoucí,
který zemí, nebem věčně vládne.
Všecko vidí, přehlíží a přečká,
časy, národy a vládce říší.
Jména nemá, nikdo nevidí ho,
Je všude. Co já vědět mohu?
Příběh povím tobě. Vyslechnout rač
milostivě starce povídálka:

Otec jeden kdesi měl tři syny
a měl rád je všecky rovnou láskou.
Měl pak prsten, vzácný, drahý prsten
s drahokamem, jakých málo ve světě.
Prsten ten byl touhou všech tří synů.
Každý chtěl jej míti, každý prosil,
aby jemu v dědictví byl vpočten.
Otec zavolal si klenotníka:
"Prsteny tři udělej mi, mistře,
navlas stejné, navlas takto vzácné
jak je tenhle, jejž na prstě nosím."
A když mistr prsteny byl přines,
tak se shodovaly jeden s druhým,
že jen oči otce mohly poznat,
který z nich byl jediný a první.
Nato pozval nejstaršího otec,
dal mu prsten jeden, žádaje ho,
aby bratřím slůvka o tom neřek
a jim žal a lítost nezpůsobil.
Potom syna druhého si pozval,
dal mu prsten druhý, snažně prosil,
aby dar ten před bratřími tajil.
Tak i třetímu dal prsten třetí.
Otec zemřel. Syni rozešli se.
Každý měl svůj prsten, každý mínil,
že ten prsten jediný a pravý.
A tak je to s vírou, mocný vládce,
ty svůj prsten neseš spokojeně,
já svůj zase, křesťan má pak třetí -
a jen otec v nebesích, jenž dal je,
jedině ví, komu dal ten pravý."

Zadumal se nad povídkou sultán,
pokýv hlavou, pohladil si bradu:
"V dům svůj odejdi teď bratře v míru
a nos bez závady prsten otcův!"

Largest Database of Images For Comments And Profiles at FreeCommentTags.com

 

Jarní romance

Autor: Jaroslav Vrchlický:

Largest Database of Images For Comments And Profiles at FreeCommentTags.com

Byl jednou jeden kouzelník,

ten v ledném bydlel hradu,

kol pás měl z jíní setkaný

a sněhobílou bradu.

Na hlavě věnec ze smrčin

a z vybledlého kvítí

a na závoji mlhavém

se křišťály mu třpytí.

Tomu se jednou zastesklo

v podzemní ledné sluji,

i chtěl se jíti podívat,

kam denně mraky plují.

On dávno slyšel o zemi,

kde v háji ptáček zpívá

a v každé řeky rákosí

se luzná víla skrývá.

Kde slunce v celý boží čas

si nezahalí líce,

kde úsměvů je, písniček

a květů na tisíce.

Vzal do ruky svůj hromný kyj,

v plášť zahalil se úže

a těšil se, až přivine

ke zvadlým retům růže.

Však běda! Jaká proměna!

I slunce před ním schladlo.

A když vzal kvítí do rukou,

hned jeho dechem zvadlo.

Na řekách led, na zemi sníh,

kam těkavý zrak vzhlédne.

Kol jenom poušť, kol jenom smrt

a nikde víly jedné.

Kam vkročil, zas ten starý led,

zas kroupy, sněhy, mrazy!

I rozpláče se kouzelník

a sám si hlavu srazí.

A teplý vánek po poli

zas pohrává si čile,

a z těla kmeta, jaký div!

Sněženky vyrostly bílé.

Křepelka volá pod mezí

a v háji Sedmihlásek

a luh, jak by ho posázel,

je plný Sedmikrásek.

A vrkoče si v rákosí

zas proplétají víly.

Už smutná zima minula,

tak vítej, máji milý!

Largest Database of Images For Comments And Profiles at FreeCommentTags.com

Koťátka...

od mojeho dvojčátka :)


Photobucket

 

Jako ta dvě koťátka, co se tulí k sobě,
chtěla bych se také já, přituliti k Tobě...
Ve voňavém kvítí, chvilku s Tebou býti,
potichoučku dívat se na měsíc, jak svítí...
Jen tmavá noc kolem nás, s námi květen, lásky čas...
Beze slova byl by slyšet v našich srdcích lásky hlas...

dari
 

 

Kytice

Photo Sharing and Video Hosting at Photobucket

 

KYTICE  *

Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.

I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateří-douškou nazvaly. -

Mateří-douško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti!
Natrhal jsem tě na dávné mohyle -
komu mám tebe přinésti?

Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do šírých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.

Snad že se najde dcera mateřina,
jíž mile dech tvůj zavoní;
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!

 

Karel Jaromír Erben - Kytice (1853, 1861)
 


Kytice | Poklad | Svatební košile | Polednice | Zlatý kolovrat | Štědrý den | Holoubek | Záhořovo lože | Vodník | Vrba | Lilie | Dceřina kletba | Věštkyně

zdroj: http://users.ox.ac.uk/~tayl0010/kytice_sbirka.htm

 

 Moře

Od mojeho dvojčátka.

10060.jpg

Tak bouřlivá, byla láska Tvá, jako moře,
však zbylo mi po naší lásce pouze hoře...

Ty vlny v moři divoce šplouchají
a ty mraky na nebi mi do uší šeptají

že mou lásku, odhazuješ v dál,
žes mou lásku navždy zanechal...

Že má láska k Tobě, na obtíž Ti byla!
Ach, jak moc já naivní, jsem byla...

Slunce mi náhle pohaslo
a z očí světlo vyhaslo...

Ty vzal jsi mi i poslední naději,
než takto žít, to umřít chci raději...

...ach mořské vlny,  vemte si mé tělo
které pouze "jeho" lásku chtělo...

a moře tesknou píseň šumí
a lidské touze porozumí...

A moře, svou náruč otevřelo,
a s láskou hladí moje tělo...

A mraky na nebi - si opět šeptají...
kam žádám, mě potichu odejít nechají...

dari

ona.jpg
 

Veršíky z prezentace, která nám přišla mejlem...

Moc se mi líbily, tak se budou třeba líbit i vám... :o)
 

Photobucket - Video and Image Hosting

 Umíš  mě  pohladit ,
umíš  se  se  mnou  smát , 
umíš  mě  upřímně  milovat . 
Jen  ty  víš  jaká  jsem ,
to  co  mě  tíží ,
i  přes  to tu se mnou  jsi ,
ať  mi  nikdo  neublíží .
Jsi  moje  světýlko ,
jsi  moje  sluníčko,
co  mě  vždy  zahřeje .
Vážím  si  tvého  já ,
vážím  si  tebe ,
když  tě  mám  daleko ,
srdce  mě  zebe .
Chci  Ti  říct  lásko  má ,
že  Tě  moc  miluji ,
za  všechno lásko má,
Ti  mockrát  děkuji!

Photobucket - Video and Image Hosting

Nemohu usnout, prší-li,
líbej mi rtíky na chvíli.
Obočí, prstík po prstu,
divokým vínem obrostu.
Vteřino, hnaná na ostří,
záchrannou síť mi rozprostři.
Divoké víno dozrálo,
usínám, pršet přestalo.

Photobucket - Video and Image Hosting

Neptej se když se Ti v horkých dlaních topím  a zastav čas
vzdám se Ti  když vteřiny zas budou jako roky  a ztiším hlas
zastav je  ať nestudím a neptej se já přijdu zas ...

Sním o očích  diamantově zářících láskou  nadějí a sny většími než jsem já ...
Sním o krajích  kde si slunce  s měsícem láskyplně podávají ruce  pijí bílý rum a hrají mariáš o své slzy ...

Sním o probuzení  jediným  dotekem tvého diamntového pohledu
za svitu opilého měsíce i slunce karbaníka ...
Tak mě probuď , ať  tiše spolykám všechny své měsíční slzy ,
neboť v tom meziplanetárním mariáši prohrávám ...
a jestli  nejsem na mizině, budu brzy !!!

Photobucket - Video and Image Hosting

Motýlí pohlazení lehoučké jako sen,
přináší uzdravení ve zkřehlém srdci mém...
Motýlí pohlazení,
ten zvláštní dotek něhy,
lepší lék nikde není a tají při něm sněhy ...
A ráno přijde probuzení ...

Photobucket - Video and Image Hosting

Máš ten nejhezčí úsměv, který všechno prozáří,
úplně záříš, když se usmíváš,
v  hloubce Tvých očí, bych se mohl utopit,
ještě že existuje ten záchranný kruh, LÁSKA.

Photobucket - Video and Image Hosting

Tak jenom v krátké chvilce,
skládám malou básničku,
chci tak pohladit Ti jemně slovem aspoň dušičku.
Netřeba se asi mračit a to stačí příroda,
raděj se nech slovem hladit,
ať je v duši pohoda.

Photobucket - Video and Image Hosting

Pohlazení Ti posílám,
potěšit chci dušičku,
políbení také přidám,
byť je to jen v slovíčku.
U srdíčka ať Tě hřeje,
ta má krátká zprávička,
úsměv milý v tváři ať je,
jak ten dotek sluníčka...

Photobucket - Video and Image Hosting

 

 

Když byl Pepa ješte mladý

 

Když byl Pepa ještě mladý,
nevěděl si s ničím rady.

Chlastal pivo, jedl ovar,
byl duševní polotovar.

Na všechny se blbě tlemil,
a pak jednou přišel Emil.

Vzal si Pepu pěkně stranou:
"Pepo, nemáš na vybranou.

Podívej se do zrcadla,
toho špeku, toho sádla!!!"

Dále dodal tichým hlasem:
"Za prvé je konec s masem!"

Dodává hned druhou radu:
"Jesli nechceš zůstat vzadu,

jabko, rajče, žitný klíček,
toť tvůj nový jídelníček!"

Pepovi jde hlava kolem,
sedí za kuchyňským stolem,

celý dům už dávno chrní,
Pepa zkouší klíčit zrní.

Sedí jako na jehličí:
"Vyklíčí, či nevyklíčí?"

"Vyklíčilo!" Pepa jásá,
a rovnou to zrní spásá.

K tomu rajče, sklenku mlíka,
podívejte na Pepíka.

Je to Pepa, nebo není,
před očima se nám mění.

Bavit se s ním není hanba,
hlava Havla, tělo Ramba.

Strejda Emil kývá hlavou:
"A to vše tou zdravou stravou!"


   Jaromír Nohavica

   

 

Měsíční svit...

Od Dari, dvojčátka



Dívám se na svit měsíce,
na tu krásnou zář...
paprsky světla nejvíce
dopadly na mou tvář...

Na tváři třpytí se slzy...
tiše stékají dolů,
snad nejvíce mě mrzí,
že lásko, nejsme spolu...

Ale vždyť vlasně,
jsou to slzy z dojetí...
je to tak krásné,
být u Tebe v obětí...

Každý den i noc,
se s Tebou objímám,
každou noc i den,
Tě blízko sebe mám...

 

Dari :)

 

a ještě jedna:

Image Hosted by ImageShack.us
 

TY a JÁ

 

Ty a já, jsme se neznaly,
já a Ty, jsme se nesmály...
život tak všedním se nám stal,
život nám oběma lásku vzal!

Víš, jak je těžké, bez lásky žít?
Víš, jak je krásné, někoho mít?
Měli jsme stejnou touhu, zas 
najít si lásku, vrátit čas...:(

Co pro to udělat? Jak jít dál,
aby život opět, krásným se stal?
Láska, něha touha, scházela nám,
Ty to všechno znáš, i já to znám...

Napsat pár řádků? Stačilo málo,
najednou to bylo, něco začínalo!
Něžné věty, nězná slůvka,
napoví víc naše schůzka?

Psaly jsme si krásně, až srdce buší,
začíná věřit, snad něco tuší?
Skusily jsme opět, za láskou jít,
opatrně, pomalu a nic nezkazit.

Domluva je jistá a schůzka vyšla,
No a co láska? Ta také přišla!
Touha a naděje, je vždycky krásná,
a naše láska, ta je všem jasná!

Život nám zase štěstíčko přeje
a naše srdíčko, se opět směje!!!

Dari

♥♥♥

 

Půlroční báseň...

Taky od Dajky :)

Image Hosted by ImageShack.us

Stejně jako na začátku,
napíšu Ti zas pár řádků.
Půl roku už my se známe,
nádherný vztah spolu máme...
Půl roku už milujem se,
ze života radujem se.

Občas mráček připluje,
ale hned zas odpluje,
myslím, že to pozná každý
kdo někoho miluje.

Moje lásko, dobře víš,
že se se mnou nenudíš,
spoustu věcí prožíváme,
dokonale už se známe.

Láska přinesla nám štěstí
v každém počasí, i v dešti.
Díky sobě lásku známe,
smysl života zas máme.

Milujem se velice,
počítáme měsíce,
šest jich máme za sebou,
celý život před sebou! :)

Dari

 

Image Hosted by ImageShack.us

 

Kde jsi?

Zase od mojeho dvojčátka...:o)


Image Hosted by ImageShack.us

Venku máme zimní čas,
chci Ti něco napsat zas...
Tento týden se mnou nejsi,
miláčku můj, lásko, kde jsi?
Je mi smutno bez Tebe,
zvykly jsme si na sebe...

Tvoje láska mi moc chutná,
bez Tebe jsem zase smutná...
Vždy mi moje srdíčko
potěšíš, svou zprávičkou...
Vždycky je tak něžná, krásná,
líbí se mi a jsem šťastná.
Vyznáváš mi lásku krásně
a já Tobě skládám básně...

Ty jsi moje lásko skvělý,
od hlavy až k patě, celý!
Jsem moc šťastná, že Tě mám,
svoje srdíčko Ti dám... :)

Dari

♥♥♥

 

Ještě Dvě básničky od mojeho dvojčátka...

Vláček přátelství...

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

 

Vláček přátelství vždy dlouhou trasu má,

konečnou stanici on někdy nemívá...

On frčí si to do zatáček,

veselý vláček přáteláček...

Občas si přibrzdí, aby zas nabral síly,

Však nezastaví on na jedinou chvíli...

Jak Tě mám ráda, ty muj vláčku milý,

prosím další milé, aby přistoupili... :)

Darmar

 

Image Hosted by ImageShack.us

I strom pláče...:(

 

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

PROČ...?

Proč láska, tolik tváří má?

Proč někdy sladká je, a jindy  bolívá?

Proč někdy se z ní hlava točí?

Proč jindy zanechá jen slzy v očích?

 

Podej mi ruku, a buď jen láskou mou...

Podej mi ruku, ať slzy pominou...

Podej mi ruku, vnímej ten něžný stisk...

Podej mi ruku, vždyť láska Tvá je zisk...

 

Darmar...

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

 

 

Překvapení...

Nakonec ještě jedna básnička od Dajky... to bylo opravdu tenkrát překvapení! :)

Sweet dreams.. http://www.sweet-dreams.wz.cz/

Copak se to dneska chystá?
Domluva je téměř jistá.
návštěva a seznámení,
pro Vandičku překvapení.

Já jdu sice do práce,
to je teda legrace!
dopoledne se tam mihnu,
ale doma to pak stihnu...

Když se u nás něco slaví,
je to príma, to mě baví,
na zahradě pěkně spolu,
všichni u velkého stolu,
dobré vínečko si dáme,
vzájemně si potykáme,
zasmějem se, zaspíváme,
do syta se napapáme...

Co si dáme? Přece buřty,
ať jsme všichni pěkně tlustý...:)
Není nic moc počasí,
snad se nám to vyčasí...

A když ne, tak nevadí,
Dajinka si poradí...
Buřty šoupnem do friťáku,
sednem si do obýváku...
my se tomu nepodáme,
protože se rádi máme,
neperem se, nehádáme,
vzájemně si pomáháme...

Bude nás tam jako smetí,
spousta hodných lidí, dětí,
navíc nová "perlička",
má sestřička Vandička!

To se tomu budem smát,
perličky má Honzík rád.
Jeho vlastní máma,
je pro něj zas "rama".

Lenina je "rybička",
jako já, i Vandička,
takže poznáš další "rybu",
no to přece nemá chybu! :)

Beníčka jsme schovali,
návštěvu si pozvali,
škoda, že to tak utíká,
příště pozvem i Daníka.

Přiťuknem si na zdraví,
vše se krásně oslaví,
a já pro vás, ze své hlavy,
novou báseň připravím!!!  :))

Dari

Image Hosted by ImageShack.us

Další básničky od Dari si můžete přečíst tady:

http://darmarka.webnode.cz/moje-basne/

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode